Žena a život - Titulní strana č. 2012-10

V PRODEJI OD 9. 5.

Žena a sebevědomí

Dcery a matky

Žena a krása

Žena a móda

Žena a početí

Fotokuchařka

Žena a cestování

Váš názor

Zachraňte se sebeláskou

Podělte se o svůj názor: Jak jste na tom se sebeláskou vy? Ovlivnila vás v dětství negativně nebo pozitivně rodinná výchova? Diskutujte a vyhrajte jeden ze tří balíčků Gillette!

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • zuzana (27)
    16.04. 2012 18:14

    sebaláska

    myslím si ,že sebaláska má veľa spoločného so zdravým sebavedomím.Bola som vychovávaná k čestnosti,slušnosti a tiež k dobrému prístupu k druhým ľuďom,ale tiež treba seba samú uznať ako výnimočnú a jedinečnú bytosťa brať sa s plusmi i mínusmi aká naozaj som.Nemyslím tým samoľúbosť,ale spokojnosť sama so sebou a tak máte zdravší a reálnejší pohľadna seba a odzrkadľuje sa to aj v prístupe k ostatným.

  • Miroslava (29)
    02.04. 2012 16:13

    láska

    Než jsem se naučila sebelásce, trvalo mi to dlouho. Nenáviděla jsem sebe i svůj život. Ale naučila jsem se brát věci tak jak přijdou a že věci které nemohu změnit musím přijmout. Teď už si mnohem víc věřím a jsem sama se sebou spokojená.

  • Iva (27)
    23.03. 2012 08:49

    sebeláska souvisí s psychikou

    Co to je sebeláska? Najít hranici mezi sebeláskou a sebestředným obdivováním je někdy pro některé z nás velmi složité. Já jsem s tím měla v životě a dalo by se říci, že stále mám problém, najít cestu mít se aspon trochu rád. Myslím si že se sebeláskou mají více problémy lidé psychicky labilní v této situaci je problém mít se rád. Naopak lidé sebejistí s pozitivním přístupem k životu a pozitivním myšlení tu cestu k sebelásce mají jednodužší, i když to nemusí být vždy pravidlem. Výchova v dětství mě ovlivnila jak negativně tak i pozitivně. Rodiče se mi věnovali jak mohli za to jim díky. Negatoivně v tom sysle, že se mí rodiče v mé pubertě rozvedli a ten pruběh nebyl vůbec pěkný. Díky tomu jsem získala na docela dlouhou dobu negativní pohled na můžskou populacio. Naštěstí se to změnilo díky mému příteli, který byl opakem mého otce. Ted to bude snad už jine.

  • Veronika (42)
    16.02. 2012 20:51

    Cesta k sobě

    Moc děkuji za Váš článek. Procházím obdobím kdy hledám cestu z dalšího životního průšvihu a díky němu se vracím do minulosti a ptám se sebe sama proč se mi život tak zašmodrchává. Mou cestu sebepoznání lemuje neschopnost rozlišit jestli jsem víc sobec nebo se (ne)mám ráda. Jestli dělám v životě věci proto, že chci nebo protože musím, abych splnila očekávání druhých a ne svá vlastní. Smutek, rozladěnost, nevyrovnanost a špatné zdraví mi jasně dávají vědět, že něco dělám špatně. Rodiče mi neukázali jak se mít ráda, nezazlívám jim to. Od dětství jsem se SNAŽILA dělat lidem v mém okolí radost, být hodná, dobře se učit, hlavně aby mě měli druzí rádi. V dospělosti to dělám stejně!! Jenže ono to často nefunguje a já se trápím a ptám se sebe sama co dělám špatně. Zapomínám na sebe, na svou pohodu, radost a klid v duši. Nikdy není pozdě a děkuji mé mamince za to, že mě (i díky své těžké nemoci) s láskou připomíná: "Měj se ráda! Dělej to co Tě baví a co chceš Ty!" Mám se co učit:o)

  • Renáta (39)
    16.02. 2012 10:13

    Sebeláska

    Dobrý den,tento časopis si kupuji pravidelně a kupovat budu,už pro jeho zajímavé články,které se mi líbí a v některých si občas najdu něco pro sebe. Tentokrát,ale musím zareagovat a dovolit si nesouhlasit. V článku se píše,že i nemoci mívají své kořeny v nedostatku sebelásky. Za sebe můžu říct,že se mám ráda taková jaká jsem,nezapomínám na sebe,učím tohle i své děti. Mám nadevše ráda svou rodinu,děti,manžela,blízké.. Zmiňovaly se zde nemoci, tak já jsem v dětství přišla o zrak na jednom oku,to samé mi hrozí i na druhém oku,ale já věřím,že to bude dobré. V dětství jsem neměla pocit,že by mě neměli rádi nebo,že bych byla nějak zakompexovaná,prostě normální dětství s rodiči,sourozencem,kamarády.. Má mladší dcera má genetickou vadu,dále srdeční vadu a astma,to mimochodem má dcera i starší syn. Díky tomu všemu se člověku hodnoty v životě poskládají trochu jinak,už ví co je důležité a co méně. Takže nemyslím si,že za vším nutně musí stát nedostatek sebelásky. A svůj život mám ráda se vším všudy. :)

  • 14.02. 2012 15:20

    Sebeláska

    Na dětství zrovna ráda nevzpomínám. Otec byl alkoholik a celý život jsem měla problémy s váhou. Dokonce jedno období jsem měla zafixované, že když budu jíst, tak on bude pít a bude doma zle. Tak jsem nejedla. Čas ale všechno vyléčí. Rány zahojí aspoň zpola a dnes jsem dá se říct sebevědomí člověk, ale spíš sobec. Názory druhých jsou mi kolikrát ukradené. Zajímá mě názor jen mého manžela, matky a mých dětí. U svých synu se snažím sebelásku budovat a podporovat. Nechci aby z nich byly sobci, ale taky aby nedělali ze sebe v životě blbečky. Sebeláska je duležitá, když je zdravá. Nesmí člověk vidět jen sebe, ale i ostatní pro které tu je.

  • Míša (29)
    14.02. 2012 12:35

    Jitce

    Ahoj Jitko, tomu co píšeš rozumím, prošla jsem si snad všemi fázemi porozchodového stavu a teď spíš než chlapa hledám opravdovou kamarádku tady v Praze. Kdybys chtěla, ozvi se.. myska.m@centrum.cz

  • katka (29)
    14.02. 2012 11:20

    sebeláska

    Sebelásku by měl každý v sobě najít nebo spíše ji mít a když ne,pak je určitým způsobem člověk nespokojený a hledá to,co k životu potřebuje a nemá.Já osobně se mám ráda a to proto,že každý dostal dar,dar života a měl by s ním správně naložit.Už od dětství pociťujeme jistou spokojenost nebo nespokojenost a v pozdějším věku nám dochází to,že v životě se máme mít rádi a máme mít rádi i druhé a tak nás to mnohé učily jak babičky tak matky:-)))

  • Míša (26)
    13.02. 2012 14:58

    sebeláska ...

    Sebeláska je pro život věc důležitá. Myslím, že v dětství ě pozitivně ovlivnila už maminčina výchova. (Vždycky mi radila 2 věci, že jako žena bych měla být za každé situace v rámci možností upravená a že bych se měla mít ráda taková jaká jsem, a podle toho se bude odvíjet zbytek. A taky, že jo ... ). Jsou ale taky dny, kdy jsem nějak nespokojená (s životem, s partnerem, s tím jak bydlíme), a pak mi dojde, že to je jen nějaký můj vnitřní nesoulad. Pak si řeknu, že něco je špatně, relaxuju, koupím si něco pěkného, stačí maličkost, třeba lak n nehty nebo rtěnka a zase je fajn. Mám se ráda... Taky se mějte rádi, bude se Vám lépe dařit. :)

  • olga hruby (52)
    13.02. 2012 12:44

    sebelaska

    dobry den, rada bych napsala par radek k vasemu tematu. sebelaska je zdrava vec, ktera se ale bohuzel prezentuje uplne jinak, nez by mela. mit se rad, neznamena si denne rikat, jsem krasna, kdyz nejsem, jsem stihla, kdyz nejsem, jsem velice inteligentni, kdyz nejsem, nybrz se brat takovou, jaka jsem. priznat si sve nedostatky, a naucit se s nimi zachazet.to znamena, ze akceptuji muj delsi nos, a nemusim mit mindraky z toho, ze na obrazkach z hollywoodu ma kazda nadherny drobny nosik. sebelaska a narzcismus jsou rozdilne veci, ale bohuzel se dnes prezentuje jen narcismus, a podle toho si muzeme udelat i usudek o divkach, ktere se pravidelne prihlasuje na ruzne souteze, a mysli si, jak jsou krasne, i kdyz maji treba jen 16o cm. prehnana a falesna laska, tak jak se dnes prodava, je jen reklama pro nestatsniky. individualismus a vzdelanost je vice atraktivni, nez umele nosy nebo prsa a nabobtnale rty. takze damy, milujte se tak, muzi maji radi prirozenost. zdravim olga hruby

  • Jana (41)
    13.02. 2012 08:01

    Jitko..

    ..píšu vám - Jitko - protože popisujete naprosto přesně i mé pocity..:) Taky jsem po nepříjemném rozchodu zustala stát a nevěděla jsem kde a jak začit. Pomohla mi až rodinná konstelace:) Je to skvělá věc - velice doporučuji...určitě se po ni pohnete dál, stejně jako já... Přeji hodně úspěchu!

  • Jitka (28)
    12.02. 2012 23:40

    Sebeláska

    Přiznám se, že sebeláska je něco, co se v sobě už dlouho snažím najít. Po nepříjemném a dlouho trvajícím rozchodu je moje sebevědomí na bodě mrazu a možná ještě níž. Navíc mám pocit, že se v životě neposunuji nikam dál a život mi utíká před očima. Vím, že krokem k jakémukoliv zlepšení bude "mít se ráda", ale nevím kde a jak začít.

  • Anna
    11.02. 2012 19:01

    Sebeláska

    Mít se rád - to je podle mě základ spokojenosti. Člověk, který se má rád, je pohodový, vyrovnaný, nenechá si \"kálet\" na hlavu. Vyžaduje, aby se k němu ostatní chovali s určitou úctou. Mně to přijde normální. A jestli si někdo myslí, že je sebeláska sobectví? No a co, ať si myslí, co chce.

  • Pavla (36)
    10.02. 2012 11:27

    sebeláska je samozřejmost

    myslím si že sebeláska hodně souvisí se základním lidským pudem a tím je sebezáchova.Každý se má rád, někdo více někdo méňě a nebo spíše o tom tolika nepřemýšlí, ale jsou i tací kteří sebelásku v sobě potlačují nebo nejsou schopni tohoto citu. Jedná se mentálně nebo duševně nemocné lidi. Ale možná právě ti se řídí svými základními instinkty a nenechají se negativně ovlivňovat prostředím, reklamou, prací, honbou za pěnězmi a blahobytem. Někdy stačí k rozmazlování pouhé maličkosti, abychom si udělali dobře. Třeba pohlazení po tváři nabo po vlasech, polibek, úsměv od druhého nebo milé slovo. Toho je bohužel v naší uspěchané době čím dál méně a hlavně to málokdo dokáže ocenit. Vše se přepočítává na peníze. Ženy se honí za dobrým zaměstnáním, účesem nebo módním oblečením a myslí si, že se tím rozmazlují a mají se o to více rády. Není to tak. To je jen slupka, která obalí nešťastné není to pravá láska k sobě. Já budu šťastná, pokud mí blízcí budou šťastní. Potom budu milovat sebe i ostatní.

  • Petra (35)
    10.02. 2012 06:46

    Abych mohla dobře vychovávat své děti...

    Ještě před týdnem jsem si myslela, že sebeláska je něco špatného. Nyní jsem si začala uvědomovat, že pokud si sama sebe nebudu dostatečně vážit, nemohu správně vychovávat naše dva syny. Jsou sice ještě malí (3,5 a 1,5 roku), ale postupně se z nich stávají "malí tyrani", kteří mámu moc neposlouchají. Uvědomuji si, že právě tohle jsem nikdy nechtěla a proto začínám pracovat sama na sobě. ..Kromě tvrdé výchovy, v níž nebylo moc prostoru pro podporu sebevědomí nebo jakoukoliv pochvalu, regrese odhalila problém, jež jsem si přinesla už od svého narození. Kvůli mámino protilátkám mne vyvolávali o měsíc dříve. Já byla "nedopečená" a dva dny jsem vzdorovala, abych mohla zůstat ještě u mámy v bříšku. Po velmi těžkém porodu jsem se odevzdala, a to podle terapeutky, která regresi vedla, mi přineslo do vínku neustálý problém s tím, že se celý život podřizuji ostatním a dělám to, co oni po mě chtějí. Je mi jasné, že člověk nemůže neustále schazovat své problémy na okolí. Je jen na mě, jak se sama k sobě postavím!

  • Lucie Čermínová (25)
    09.02. 2012 23:33

    Sebeláska? Teď už to vím !

    Sebeláska? Donedávna jsem nevěděla co to je.... Od malička ve mě pěstovaly - biologická matka a otčím to, že jsme k ničemu, jen poskok, daváli mi najevo, jak jsme nepotřebná, škaredá a tlustá. Musím podotknout, že jsem pihovatá (teď už se za to nestydím, pihy jsou krásné) a nepatřím mezi modelky. "Rodiče" jak se jim říká, mi do života nedali nic, ukazali mi jen jak se lže,nenavídí a pomlouvá. Celou tu doba jsme byla ta ustrašená, hrbatá a nežadoucí holka do té doby než jsem dostudovala vysokou školu, začala pracovat a opustila jejich svět. Našla jsme skvělého manžela, který mi ukazal, že mít se rád je to nejdůležitější na světě. S pomocí manžela,mých kolegyň a dobrých lidi, jsme se stala sebevědomou holkou, kterou nerozhází nějaké to kilo,či špatná nálada. Ráno se na sebe usměju v zrcadle a řeknu si: Vypadaš krásně, moc ti to sluší a nezapomeň na úsměv.

  • Edita Kuřátková (50)
    08.02. 2012 18:46

    Až když začneš milovat sebe,můžeš dát opravdovou lásku i těm druhým.

    Zeptejte se lidí,,co máš na sobě ráda?,,A odpověď překvapí-lidé neumějí mluvit o tom,co na sobě milují.A přitom je sebeláska tak důležitá-pokud nemilujeme sebe,nemůžeme milovat jiné.Sebeláska -to není narcismus-to je milovat se i se svymi chybami a nedostatky,prostě jsem jaký jsem a tak se i miluju.Není jednoduché k tomuto poznání dojít,ale když se vám to povede,je to úžasný pocit...a všechno je najednou nějak lehčí a jednodušší,trápení jsou menší...život je hezčí:-))Vzhledem ke svému věku si můžu dovolit jednu radu-maminky a tatínkové,budujte ve svých dětech od malička zdravé sebevědomí,chvalte je za každou maličkost...protože si myslím,že sebeláska souvisí se seběvědomím.A hlavně jim říkejte,že je máte rádi-mojí dceři je 28let,má vlastní život a není pro nás problém jen tak si napsat nebo si říct,,mám tě ráda,,:-))Takže:MILUJTE SEBE A O TO VÍC LÁSKY DOSTANOU I VŚICHNI KOLEM VÁS!!!:-))

  • eva heřmanová (40)
    07.02. 2012 20:58

    sebelásko podrž mě!

    Po sebelásce volám na pomoc,když:rozdala bych se z celého srdce a pak zůstala nahá...a dárce mé šaty rozhazuje...Sebelásku hledám,když ztrácím svůj vnitřní hlas a kývám se ve větru nerozhodnosti se sklonem dělat si bolest pro dobro světa...Sebelásky se držím,když se mnou viklají zlozvyky a síla slepé náruživosti,když jsem nerpozhodná mezi dobrem a zlem.Sebelásky je třeba při posílení svého svědomí a úsměvu v zrcadle každé ráno.Sebeláska je hrdost a neustálé posilování mého JÁ,připomínání,kdo jsem a co dobrého mohu učinit pro sebe a z části pro druhé..ten pocit poté je potravou pro mé EGO,občas má hlad,vysiluje se a proto je třeba dávat mu živiny v podobě skutků a hlavně v míře respektu k sobě samé.Nedovolit,aby jiní nám podkopávali sebevědomí a ranili naše duše,intrikovali proti nám,manipulovali s námi a šlapali po naší cestě.Sebeláska je náš komplic a doprovází-li nás denně,najdeme v ní velkou oporu a budem kráčet hrdě s hlavou vzhůru dál!

  • Jitka (46)
    07.02. 2012 18:49

    Jistě ANO

    Dětství jsem prožila v úžasné rodině, kdy maminka měla mimo svou rodinu 2 bratry a všichni po třech dětech - prostě jedna velká rodina, kde všichni pomáhali všem, kdykoliv a cokoliv bylo potřeba, úcta a sounáležitost byla samozřejmostí. S těmito vlastnostmi, které mi byly od dětství vlastní jsem si založila svou rodinu. Bohužel partnerova rodina byla přesným opakem snad ve všem. Sobectví až lakota i vůči svým vnoučatům, neustálé žádosti o pomoc ve všem atd.Na druhou stranu nikdy i když bylo potřeba pohlídat děti, či jinak pomoci, nepomohli, naopak jako ,, vetřelec ,, v jejich rodině neustálý terč kritiky a pomluv ve všem. 22 let jsem citíla pocit křivdy a nespravedlnosti a žila tak, jak mne naučila má rodina. Po tolika letech obětování a snahy pro nejbližší vše nej, nej si manžel začal navazovat jiné krátkodobé vzahy, za podpory celé jeho rodiny, která jej v tom podporovala.Manželství jsem ukončila a jsem s dětmi šťastná. Člověk by nikdy neměl obětovat druhým vše na úkor sebe, je to destruktivní, zničující

  • Štěpánka (24)
    07.02. 2012 16:01

    co to je sebevědomí?

    Od základní školy jsem typ krev a mlíko..na základce kdy jsem vážila 90kg se mi deno denně posmívali a nadávali mi různými slovy..závodně jsem plavala ale to mojí postavě moc nepomáhalo. Po rozvodu mých rodičů jsem se odstěhovala k otci, kde jsem začala navštěvovat SOŠ, běhěm 3měsíců jsem shodila na váhu 60kg, byla jsem obviňována z poruchy přijímání potravy, ikdyž to tak vůbec nebylo. nemám proto důvod mít sebevědomí nebo snad sebelásku.Dodnes se svou váhou válčím, zkouším různé dormy cvičení, ale nedaří se..Myslím si, že sebevědomí rozhodně roste s člověkěm, s existencí..a pokud se něco \"zvrtne\" už v dětství..táhne se to s člověkem po celý život..

  • Petra (30)
    07.02. 2012 14:39

    dá se to

    Moje sebavedomie bolo od detstva utlačované. A až teraz pri svojich deťoch zisťujem, že však to nebolo tak, ako mi to bolo vtĺkané do hlavy. Len pred nedávnom som spravila krok, ktorý sa mi zdal pre moju rodinku najlepší, i keď to tak dobre nedopadlo. Aspoň teda na začiatku nie. A miesto podpory sa mi dostalo od mojej rodiny samé poníženie, posmešky. Dostávala som sa pomaly, ale isto do depky, plakala som na každom rohu. A vtedy mi manžel pomohol. Spolu sme všetko rozobrali, jednej časti rodiny som sa chrbtom otočila úplne a druhej časti rodiny som sa odmlčala. Potrebovala som sa postaviť na vlastné nohy sama pred sebou a povedať si, že i keď to na začiatku nebolo také, aké som si to predstavovala, tak som predsa mladá, plná odhodlania a musím preto niečo urobiť. Pomaličky sa situácia otočila a po pol roku som sa dostala tam, kde som chcela. Teraz už stojím pevne za sebou ( i keď sem-tam pochybnosti prídu) a pomaly začínam nadväzovať i kontakty s rodinou. ) A hlavne chcem ukázať, že nie som to malé dievčatko

  • Hana Šamanová (30)
    06.02. 2012 23:24

    Jak na to ?

    Jako maminka 3 holčiček 14 ,10 a7 let ,se po přečtení nejvíc zahloubávám do sebe samé.....Dělám to dobře ,nekazím jejich sebevědomí .Dobře vím že ta moje výchova nebyla ta nejhorší varianta ale chyby by se těžko nehledají. Moje sebevědomí je dá se říct kolísavé, podle aktuální nálady a reálné úspěšnosti. "Na lámání chleba" ovšem dojde vždy před jakoukoliv" zkouškou".To jsem vděčná za jakákoli podpůrná slovíčka typu jako maminko Ty to zvládneš ,vždy jsi to dokázala, nebo kdo jiný vždytˇjsi nejlepší, když to nevyjde svět se nezboří...atˇ už je to od manžela nebo od dětí.Zalíbení sebe samé si občas zvedám koupí nějakého pěkného kousku do šatníku,věřte že to zabírá. Snažím se aby mi z našich holčiček se najednou vylouply krásné (asponˇv jejich a našich očích) a sebevědomé dívky a později ženy.

  • Iva Truksová (35)
    06.02. 2012 13:24

    Jak se nemít rád

    V dětství mne učili, že samochvála je něco jako trestný čin a úspěch je něco, co se nikomu nemá přát...Bylo to špatně? Snad... Nejsem ambiciózní, přesto mám mnoho tužeb a plánů a snažím si je plnit. Necítím se krásná, přestože mi to muž říká a už se to asi nezmění. Bylo by tak hezké hned ráno před zrcadlem říci té příšerce v odraze, že je krásná, sexy a že dnes bude úspěšná a nalezne práci, upeče dort a svému muži ušije košili z právě načesané bavlny...ale neumím se obelhávat :-)

  • Věra (47)
    05.02. 2012 13:24

    Zdravé sebevědomí

    Patřím do generace,která byla v dětství hodně karána-vedena ke slušnosti,k úctě.Nesměli jsme říkat své názory,které byly sice pravdivé,ale v rozporu s okolním předpokladem našeho cítění, a proto téměř všechny mé rovestnice trpí sníženým sebevědomím a nedůvěrou v sama sebe a tedy nedostatkem sebelásky.Mám ale pocit,že dnes vyrůstá naopak generace,která si věří až moc,mají přehnaně vysoké sebevědomí a při malicherném nezdaru, situaci nezvládají a hroutí se.Máme asi všichni před sebou úkol najít jakousi střední cestu.Je mi cizí a asi bych si nedokázala říkat do zrcadla,jak se miluji,ale když vlastní pílí něco dokážu,mám z toho dobrý pocit a upřímnou radost.Totéž mi připadá falešné,když se matka loučí před školou s dítetem a každý den mu opakuje při loučení:´´Miláčku,miluji tě. ´´A zrovna o této ženě vím,jak doma své dítě přehlíží a zanedbává jej.Cítím to od ní jako prázdnou falešnou frázi odkoukanou z amerických filmů.Proto je někdy třeba do našeho chování a jednání vnést přirozenost nepřetvařovat se.

  • EVA (32)
    05.02. 2012 13:12

    Poděkování

    Děkuji že se ve vašem časopise věnujete i takto důležitým tématům. Sebeláska je opravdu důležitá a mnohdy je těžké pochopit proč se vlastně cítíme nemilované a nespokojené se svým životem. Rodinná výchova mě též ovlivnila i negativně ale už několik let se na sobě snažím pracovat a z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud nám alespon trochu záleží na tom cítit se dobře, stojí to za to, i když to občas není jednoduché. Přeji všem ženám at se nebojí být štastné a vám milá redakce více článků na podobná témata :-)

  • Kristýna M (21)
    05.02. 2012 09:52

    Sebeláska

    Chtěla bych poděkovat autorce za krásný článek. Některé pasáže jsem si vystřihla a dala na nástěnku, především věta "Chybovat je normální, v životě se jen nevyhrává." nevím přesně proč, ale po přečtení jsem se začala cítit jako na obláčku, tak lehce a šťastně. Nyní k mojí sebelásce. Možná za to může maminka, která mně i sestře celý život říká, že jsme to nejlepší, co se jí povedlo. Možná za to může její i můj zájem o esoteriku, buddhismus, psychologii, různé cesty, jak zlepšovat svou osobnost a život. Možná je to díky všem skvělým zkušenostem a muži, kteří mě chválili. Nebo je to díky tomu, že se učím z chyb a pamatuju si hlavně to dobré. Díky tomuhle všemu se mám ráda, mám ráda lidi kolem mě a život vůbec. Ještě bych chtěla jednou poděkovat a popřát všem - mějte se rádi a narovnejte se. :-)

  • barbara (23)
    03.02. 2012 17:09

    všechno se dá překonat

    váš článek zachraňte se sebeláskou mě velmi zaujal a uvědomila jsem si že přesto že jsem v životě celkem úspěšná, jsem se nikdy neměla ráda. Možná i proto že v dětství jsem neslyšela nic jiného než jak jsem zbytečný člověk a naprosto k ničemu. Dříve jsem se tomu poddávala a kritizovala se jen jak jsem mohla, Ale po narození syna jsem zjistila že žádný člověk nemůže být zbytečný. od té doby se chválím za vše co se mi povedlo a to i nahlas, ráno když vstanu si před zrcadlem říkám jak jsem krásná a usmívám se na sebe. Někdy na mě padne splín, ale já už vím že nebudu opakovat chyby mích rodičů a proto bych se měla mít ráda

  • helip (42)
    02.02. 2012 19:25

    A co vlastně je sebeláska???

    Nevím vůbec jak odpovědět, nejsem od malička vychovávána k tomu, abych byly zahleděná do sebe, ale spíš k tomu, abych se snažila udělat šťastnými celou svou rodinu.

  • Janina (41)
    02.02. 2012 10:47

    Nemám se ráda

    Ne, že bych se přímo nenáviděla - ale nemám se ráda za svoji slabotu...za to že už tři roky stojím na jednom místě a bojím se pohnout...že na pomyslném rozcestí nevím, kudy jít...za to, že jsem dovolila svému muži mi ublížit...že jsem nebyla dost slná "udržet si ho", když si našel jinou...za to, že se s danou situaci nedokážu srovnat a pohnout se dál... Nejdřiv se ale budu muset naučit odpouštět - sobě i těm co ublížili..a teprve pak sna začnu mít ráda sama sebe..ale už teď vím, že to sama nedokážu..tak hledám na internetu něco o co bych se mohla opřít a vylézt ze dna, kde už trčím tak dlouho...přemýšlím nad metodama RUŠ a EFT...snad mi něco pomůže.... Je hrozné, když se člověk nemá rád...:( Ale i když je mi opravdu hodně zle - stále neztrácím naději...snad se jednou karty obrátí...:)

  • Tamara (36)
    02.02. 2012 10:37

    Milá redakce,

    váš časopis jsem si velmi oblíbila a tak si nenechám ujít jediné číslo.Vaše články mě vždy velmi povzbudí nebo mi pomohou-jako minulý týden.Váš článek s názvem SPOČÍTEJTE SI UŠI jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila ,v čem tak často chybujeme.S manželem jsme se začali hádat kvůli maličkosti, vlastně kvůli nádobí, na které zapomněl.Chtěl přiznat svou chybu a já se rozčílila a odešla.Potom jsem si vzpomněla na milovanou ŽaŽ a vrátila se.Omluvila jsem se ,protože jsem neposlouchala, on se mi přece omlouval,prostě zapomněl a já se unáhlila s domněnkou, že to chtěl zase nechat na mně.Nikdy bych nevěřila, že se usmíříme díky časopisu.Děkuji!

  • Jana (20)
    02.02. 2012 08:45

    sebeláska

    Rodiče mne nenaučili, jak být se sebou spokojená. Za žádný úspěch jsem se nikdy nepochválila a byla jsem jen naprogramovaná zdolávat další úkoly. A myslím si, že dokud se sebou nejste spokojená sama, nejsou spokojení ani ostatní. Takže teď se mám ráda za úspěchy i neúspěchy!

  • Monika
    02.02. 2012 06:58

    Mám se ráda taková jaká jsem

    Byla jsem vychovávaná tak abych se chovala slušně a byla ke každému hodná...do teď (je mi 35let) jsem stále k sobě i k ostatním hodná a milá, ikdyž se říká, že ty otrlý a drzý to dotáhnou nejdál, taková já být neumím. A jsem ráda, třeba to tak má být..Mám okolo spoustu lidí, co mi má ráda taková jaká jsem, protože ze mě vyzařauje něco milého a skromného...každý den večer děkuji za celý den, za to co se událo, ať to byla maličkost...i za ty jsem ráda. Ikdyž nemám postavu modelky, přesto se mám ráda taková jaká jsem a neměnila bych...a jsem spokojená,buďte taky takové :-))

  • Vlasta (22)
    01.02. 2012 18:53

    sebeláska? seriuosly??

    Můj soused má otce, který ho celý život ponižoval, urážel a srážel. Vyrostl z něj fajn kluk, který ale nikdy neřekl svůj názor,bojí se lidem podívat do očí, nemá perspektivu a svůj život tráví masturbací u porna, protože holku nikdy ze strachu neosloví. Výchova nás ovlivňuje a to, kde a jak vyrůstáme formuje naši osobnost.Těžko z něj mohl vyrůst sebevědomý, cílevědomý a průbojný člověk. Sebeláska je obtížná věc. Je hezké vědět, že každý jsme originál a měli bychom milovat sami sebe. Řekněte to ale člověku, jehož otec ho celý život srážel na kolena, člověku, který nikdy nebyl za nic pochválen a myslí si, že je zbytečný. Rady a knížky jsou zbytečné. Každý si na to musí přijít sám.

  • Vlad´ka (43)
    01.02. 2012 15:46

    Netrápím se zbytečnostmi.

    Ráda sebe samu jsem se skutečně naučila mít až na samém prahu magické čtyřicítky. Uvědomila jsem si, co všechno dokázala svou pílí a pevnou vůlí a také poděkovala svému tělu, především zdravému srdíčku, plícím, nohám, že všechno to martinium, různé životní zkoušky a hříčky osudu se mnou vydrželo. Má-li člověk rád sám sebe, vyzařuje lásku i harmonii do svého okolí. Jen ten,kdo miluje sám sebe,aniž by byl sobec je schopen předávat lásku dál. Miluji pejsky a ve volném čase chodím vypomáhat do psího útulku. Opuštěným pejskům lásku rozdávám a stonásobek opravdové lásky si odnáším. Mám se ráda taková jaká jsem i se všemi chybami. A také za to,co dělám pro opuštěná psí srdíčka.Neřeším to,na co sama nestačím a netoužím spasit celý svět.Stačí úplně malinký dobrý skuteček co pohladí po duši.A je mi fajn.

  • Pavla (28)
    01.02. 2012 13:24

    :)

    Myslím si,že mě výchova v dětství ovlivnila pozitivně a vlastně stále ovlivňuje..měla jsem a mám trpělivé a milující rodiče:) A i když jsem už velká,tak radu(nejen) do života od našich někdy potřebuju,o tom žádná:)

  • petul S. (26)
    01.02. 2012 12:24

    Nic se nemá přehánět

    Být psychicky zdravá je v dnešní době velká výhoda. Kdo je na tom psychicky dobře, má zdravé sebevědomí a nadhled, má obrovské štěstí. Skoda, že to nevěděli už naši rodiče, když nás vychovávali. Většina z nás si nese z dětství ,včetně mě, spoustu psychických bloků o kterých bud ani neví a nebo neví jak se jich zbavit. Je to velká škoda, protože dobrá výchova je bonus, kterou má malá menšina lidí. A těm závidím. já se musela vyrovnávat s nesčetnými hádkami rodiču mezi sebou následně pak i s mnou, vyčítání již odpuštěných věcí, kritikou za cokoliv co jsem udělala. Jsem docela upřímná a to pořád není všechno. Jediný kdo mi pomohl být vyrovnaná je můj přítel, který je skvělí. Díky bohu že jsem ho poznala a zažívám "normální život", bez hádek

  • Míša
    01.02. 2012 11:45

    sebeláska

    V dětství sem moc lásky bohužel nezažila. Máma se podruhé vdala a s druhým otcem měla bratra. Otec se v něm viděl a maminka samou láskou k otci taky. Když jsem dospěla a vdala se, veškerou lásku jsem věnovasla svým dvěma dětem a ted, kdysž už mají každý své rodiny konečně začínám myslet sama na sebe a snažím si dopřát vše, o co jsem byla ošizena.

  • I_la (38)
    01.02. 2012 10:19

    mít se rád

    Nedávno mi má masérka řekla, že je na čase mít se ráda. Spíš bych o sobě řekla, že jsem se sebou smířená, ale není to totéž...Snad je to o tom, že jsem vždy byla ta slušná holčička co nezlobila, protože nesměla. Je potřeba občas zazlobit, roztáhnout mantinely. Otázka je, až kam. Není to jednoduchý problém. Kde je ta hranice mezi sebedůvěrou a přílišnou sebeláskou? A to nejtěžší? Nechat své děti, aby si sami nabily nos, přijdou tak na to, na co mají a na co ne....

  • Marti (21)
    01.02. 2012 09:30

    ne

    rodinna vychova me nijak neovlivnila myslim ze negativne urcite ne a nevim jestli se mam rada asi az tak moc ne neni na to ani cas porad v praci a na sbe nemam cas jen o vikendu ale to je u me zas pritel takze si vsimam jeho potrebovala bych tyden volna stacilo by mi kdybych jela do ciziny a bylo by mi hned lepe tam bych mela cas se o sebe starat a mit se aspon trosku rada

  • Martas (42)
    01.02. 2012 07:56

    Ropvnováhu prosím

    Mám dojem, že v poislední době se sebelásce věnuje až příliš času a prostoru. Možná dřív bylo třeba ženy povzbudit, aby myslely sem tam i na sebe, ale v dnešní době už to není pravda. Mám kamarádky, které se rozhodly nemít děti, mít kariéru a užívat si života. Mít se rády. Já osobně se mám ráda právě za to, že se dokážu starat o děti, rodinu, domácnost, i když kolikrát bych dala přednost \"sebeláskovým\" aktivitám. A neustálé návody co čtu v časopisech jak se věnovat sama sobě, mít se ráda a neobětovat se druhým už mi trochu začínají vadit. Proč zase nemotivovat hezké vztahy mezi lidmi, snahu něco udělat pro druhého? Chtělo by to trochu vyváženosti.

  • Barka (29)
    01.02. 2012 07:55

    Zdravá sebeláska

    je určitě důležitá pro nás samotné! Nesmíme zapomínat i na sebe, péči o tělo & duši :-) Pohodové dny!

  • ilona rajska (56)
    01.02. 2012 05:48

    pozdrav

    Zdravím z dovolené v Thajsku,z ostrova Phuket z města Patong. Jsem tu na 7 týdnů a diky za možnost listovat Vas v tabletu... Predplacena čísla si s chuti projdu AZ doma.ta technika je Úžasná. Ať se daří,hodně inspirace Ilona

  • 31.01. 2012 20:58

    všeho tak akorát

    Podle mně se slova sebeláska a sebevědomí částečně prolínají.Obojí mně v dětství hodně ovlivnilo. Když se člověku hodně daří, má dobré kamarády a silné zázemí v rodině, tak má určitě dobré sebevědomí a váží si sám sebe, ví, co je sebeláska. Hodně to souvisí s psychikou. Když je sebeláska a sebevědomí malé, je to špatně, ale když je přehnaně vysoké, tak to také není nic moc. Nejlepší je mít všeho tak akorát.A tak se snažím vycovávat své tři děti. Nechtěla bych, aby byly uťápnuté chudinky, to v dnešní době ani nejde, ale mít doma rozmazleného, příliš sebevědomého potomka, který ještě k tomu trpí přehnanou sebeláskou, tak to bych teda také nechtěla. A partner by to do života podle mně také nebyl dobrý. Ale jde vychovat ideál? Nevím, rozhodně si myslím, že se hodně rodičů o to denně snaží...

  • 31.01. 2012 20:56

    sebeláska či sebevědomí

    Podle mně se slova sebeláska a sebevědomí částečně prolínají.Obojí mně v dětství hodně ovlivnilo. Když se člověku hodně daří, má dobré kamarády a silné zázemí v rodině, tak má určitě dobré sebevědomí a váží si sám sebe, ví, co je sebeláska. Hodně to souvisí s psychikou. Když je sebeláska a sebevědomí malé, je to špatně, ale když je přehnaně vysoké, tak to také není nic moc. Nejlepší je mít všeho tak akorát.A tak se snažím vycovávat své tři děti. Nechtěla bych, aby byly uťápnuté chudinky, to v dnešní době ani nejde, ale mít doma rozmazleného, příliš sebevědomého potomka, který ještě k tomu trpí přehnanou sebeláskou, tak to bych teda také nechtěla. A partner by to do života podle mně také nebyl dobrý. Ale jde vychovat ideál? Nevím, rozhodně si myslím, že se hodně rodičů o to denně snaží...

  • kocik (42)
    31.01. 2012 18:33

    Má mě rád?

    Má mě rád, nemá mě rád? Pamatujete, kolikrát jsme si tohle říkaly jako mladé (i starší) holky. Jenže otázka spíš zní: Mám SE ráda? Protože jak můžeme chtít, aby nás někdo ctil, když to často neděláme samy? Ostatní lidé vždycky poznají, jestli se máme nebo nemáme rády. Nenadarmo se říká, že žena stále přitahuje stejný typ partnerů. Když ji využíval jeden, často to dělá i ten další. A proč to tak je? Protože mu to dovolí, protože z ní čiší, že si to dovolit může, že ona sama se nemá ráda, tak proč by ji měl mít rád on? Já se ráda mám. Nevím, jesti to tak bylo vždycky, jako dítě jsem byla hrozně zakřiknutá a bojácná, tak mě rodiče vychovávali, ale myslím, že i tehdy jsem nejvíc na světě věřila sama sobě. Nejspíš to mám vrozené. Přesto si myslím, že se to dá naučit a že je velmi důležité být občas klidně i sobec a mít se nejradši na celém světě. :-) Však to za nás nikdo jiný neudělá.

  • Iva (21)
    31.01. 2012 17:58

    My jsme strůjci svého osudu

    Sebeláska je velmi důležitá věc v našich životech. Ach jak hrozně klišovitě to zní a předpokládá se, že každý takhle odpoví. Realita je však skutečné úplně jiná. Zajímám se o psychologii osobnosti a poznávám mnoho žen, které se rády nemají. Nemám na mysli jen ty běžné věci jako, že jsou nespokojené s účesem, že se nevejdou do starých kalhot..Většina žen se často pousměje a problém buď řeší nebo nad ním mávne rukou, a to je správně. Znám, ale také ty jež se např. obviňují, že hádky v partnerství vznikají kvůli nim, domnívají se, že zapříčinily špatnou náladu lidem v okolí atd..Mnoho žen si nepřipouští, že dokáží myslet takhle negativně a odráží se to na jejich kvalitě osobnosti. Proto se mnoho žen v produiktivním věku uchyluje k alkoholu, samotě... Sebeláska je důležitá věc, kterou bysme si měly v sobě pěstovat, a kterou by nám měli pomoci podporovat lidé s kterými žijeme. Láskyplné prostředí je důležitým faktorem v dalším vývoji našeho života. Mějme se rády