Žena a život - Titulní strana č. 2012-10

V PRODEJI OD 9. 5.

Žena a sebevědomí

Dcery a matky

Žena a krása

Žena a móda

Žena a početí

Fotokuchařka

Žena a cestování

Váš názor

Věčné návraty

Vrátila jste se k bývalému partnerovi nebo o tom uvažujete? Znáte někoho, komu to vyšlo napodruhé? Diskutujte a získejte jeden ze tří balíčků od Avonu!

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Veronika (23)
    14.02. 2012 19:17

    návrat

    se svým bývalým partnerem jsem byla od 18 let 2 roky, poté se s ním rozešla ( mou chybou), pak jsem si našla jiného partnera...se kterým už jsem nedokázala žít v jednom bytě a psychicky jsem to už nedávala takže jsem od něj utekla a vlastně mě od něj vysvobodil můj bývalý kterému jsem volala at pro mě přijede, tím pádem jsem se s ním o5 dala také i dohromady..byly jsme spolu další rok a o5 mou chybou jsem se s ním zase rozešla....ted uvažujeme po nějaké té době už...o návratu k sobě....je nám sppolu hezky, rozumíme si, jsme spolu v kontaktu, stíkáme se spolu, dost jsme si na sebe za ty roky zvykly, víme o sobě první poslední, vždycky nám spolu bylo dobře a je....on by souhlasil s návratem k sobě...já určitě také, ale mám strach z opětovného vztahu...sice nevím proč protože vím že by nám bylo dobře a tak to cítím...dělám si to těžší a těžší a tím se pak užírám :( ....oba máme pocit že k sobě prostě patříme. Nevím jak dál....je a bude navždy v mém srdíčku :(....nějaká rada?

  • Jana (20)
    02.02. 2012 09:01

    návrat

    S svou první láskou jsem se rozešla po dvou letech. Za ty dva roky jsme si na sebe tak zvykli, že jsme nedokázeli být bez sebe a tak jsme se opět dali dohromady. Další dva roky nám trvalo, než jsme zjistili, že vztah "ze zvyku" nemá cenu. Ale znám několik párů, kterým to vyšlo napodruhé. Pro lásku se má zkusit všechno...

  • Pavla (28)
    30.01. 2012 16:51

    už nikdy více..snad:))

    Já to uděla jednou,ješte v dobách,kdy se mnou třískala puberta..a od té doby se držím pravidla" Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš"...ale zas na druhou stranu,nikdy neříkej nikdy..takže kdo ví:) Každopádně mě návrat nevyšel a neznám pár,kterému by to na pox-tý klaplo...

  • Jitka (42)
    21.01. 2012 20:04

    Jednou ano.

    Přítel říkal, že do vztahu se nemá smysl vracet, protože to je jako s provázkem, když se přetrhne - spojíme ho, ale uzlík zůstane. Jenže pak se vrátil a funguje nám to. Někdy prostě člověk udělá chybu, nikdo nejsme neomylní, buďme tedy tolerantní. Projednou určitě. Odpouštět pořád dokola stejné chyby je nesmysl.

  • Monča (35)
    20.01. 2012 07:44

    vrátit se nebo ne?

    Před pár lety jsem se 3x vrátila k bývalému příteli a můžu Vám říct, že to nepomohlo...Neznám nikoho, komu by to pomohlo, ale obšas si vzpomenu na rčení "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš" a možná na tom něco pravdy je....Myslím si, že jakmile jeden z těch dvou odejde a skřípe to, tak to nepomůže se vrátit, spíš naopak, uškodí to....můj názor pouze...

  • Bobiska (30)
    19.01. 2012 19:22

    Návraty jsou narušené

    Když jsem byla mladší tak jsem se několikrát vracela k příteli, ale nikdy to už není ono, pokud ho opustíte kvůli jinému tak ta nedůvěra ve vztahu je a jednou vypluje zase na povrch, stačí ostřejší hádka, nějaké vytknutí a vrátí se to jako bumerang. V návraty nevěřím, neb již je pouto narušené a je otázkou času kdy se přetrhne nadobro.

  • Lucy
    23.11. 2011 16:42

    nikdy

    Já jsem před pár měsíci chodila s jedním klukem, ale i přesto, že mi stále tvrdil, že mě miluje, dokázal mi být nevěrný a poté, co jsem se s ním rozešla, chtěl mě zpět. Jednou jsem se spálila a podruhé už nechci. Mám pár kamarádek, které se ke svému bývalýmu vrátily a zatím jim to klape, ale já osobně bych to nikdy neudělala.

  • arien (39)
    22.10. 2011 23:39

    miluj dokud to jde

    Ze své zkušenosti vím jedno. Žena by mněla stát o muže, který je schopen ji svoji lásku dávat každý den, tak, jako ona jemu. Pokud to tak není, nestojí žádný vztah za to.

  • Petra (25)
    21.10. 2011 11:36

    Nikdy

    Ne já bych se nikdy k nikomu bývalému nevrátila. Moc partnerů jsem neměla a toho současného bych za žádného předchozího nikdy nevyměnila. Jsem si jistá, že tento je ten PRAVY. Ale je to jen můj názor. U někoho jiného může existovat výjimka která potvrzuje pravidlo.

  • Majka (28)
    14.10. 2011 10:31

    Napoprvé příliš mladí, napodruhé manželé...

    Se svým současným manželem jsem chodila od svých 15 asi 2 a půl roku, bylo to intenzivní a krásné, ale nakonec jsme se rozešli. Zjevně jsme nebyli na tak zásadní vztah ještě zralí a prostě to nevyšlo - já chtěla důvěru a intimitu, on se mi nechtěl svěřovat, aby mi prý nedělal starosti. Hodně to bolelo nás oba, a protože jsme se dál vídali přes naše zájmy, dost jsme si ubližovali. Nakonec jsem ze společných aktivit vycouvala úplně. Nechtěla jsem ho pak ani vidět a vydrželo mi to vlastně celou vysokou. Oba jsme v té době prožili několik nevydařených vztahů. Pak jsme se znovu začali stýkat jako přátelé a jednou vyrazili nezávazně na ples. Zajiskřilo to. Po asi měsíci dost velkých pochybností na obou stranách a několika schůzkách jsme se rozhodli to přece jen zkusit. Za dalších půl roku byla svatba. Oba jsme dospěli a najednou to bylo ono. Teď máme za sebou třetí výročí a máme spolu 2 krásné děti. A oba už teď víme, že se chceme s životem prát společně, i když někdy "lítají jiskry" a není to vůbec zadarmo.

  • Kateřina (35)
    11.10. 2011 10:33

    Do stejné řeky nevstoupíš...

    Já svůj vztah pohřbila po 15 letech a proč??? zamilovala jsem se-to kamaráda s dětství se kterým jsem se neviděla 21 let. Až poté jsem zjistila s kým jsem vlastně žila, sobecké a vlastně primitivní indivium které mi dělalo ze života peklo. Našla jsem lásku a doufám že na celý život..takže NE děkuji nevrátila bych se ani za nic...

  • Hana (29)
    10.10. 2011 21:24

    Nejde

    neznám nikoho , komu by to vyšlo , když se k sobě vrátili jako partneři , ale jako přátelé to zůstali všichni a klape to.

  • Simča (45)
    10.10. 2011 16:33

    Do stejné řeky?Klidně!!!

    Známé rčení,že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky,naprosto neplatí pro mou dobrou přítelkyni.Ta už do oné řeky vstoupila snad 30x za dobu,co ji znám.S manželem takto žijí už 15 let.Rozchody,stěhování,vrácení dárků,rozdělování majetku,neustálé vzájemné válčení...Ale jakmile vychladnou,zjistí,že bez sebe prostě nemohou být a zase se zamilují,začínají znovu,sladce se usmiřují,plánují novou společnou budoucnost,neudělají jeden bez druhého ani krok,jsou jako hrdličky...Zkrátka jim tato "Itálie" zcela vyhovuje.Půl roku jsou v líbánkách a v sedmém nebi,druhý půlrok jsou na nože a nenávidí se.Já bych takto žít asi nemohla,ale jim moc fandím.Možná i trošičku závidím,protože jejich vztah nikdy není nudný a fádní,stále se něco děje.A po třicáté se po uši zamilovat a užívat si to plnými doušky?To se asi nepodaří každému.Zřejmě jim tento způsob vyhovuje,žijí naplno,emoce je zcela ovládají.Ale já jim fandím a držím palce.Třeba se jednou dostanou i do nějaké té knihy rekordů a kuroizit!

  • Pavla (25)
    10.10. 2011 11:02

    Dvakrát do stejné řeky určitě ne...

    Měla jsem vztah, o kterém jsem si myslela, že má pevné základy. Překonali jsme dokonce i půlroční odloučení kvůli mé práci v zahraničí. Uvažovali jsme o společné budoucnosti, bytu, dětech...něco se ale pokazilo. Můj partner na mě začal žárlit, měl nevhodné poznámky po mém návratu domů a pokud nebylo po jeho, bylo zle. Dlouho jsem jeho nálady snášela, vždy přišel s lesklýma očima a já místo, abych se mu postavila, jsem sklopila hlavu a problémy jsem přecházela. Po dvouletém trvání mých žaludečních křečí z jeho výpadů jsem mu oznámila konec. Rozchod vzal špatně. Ani mě nebylo nejlíp, ale cítila jsem, že konečně můžu dýchat a nikdo mě nekontroluje. Po půlroce jsem se k němu vrátila. Cítila jsem se sama. Byla to chyba, nikdy jsem se k němu neměla vracet. Nic se nezměnilo, výčitky a problémy se vrátily s větší intenzitou. Řekla jsem si, že přece nebudu nešťastná na úkor toho, že bude šťastný on..Vztah jsem ukončila podruhé a ten člověk mě dodnes nezdraví. Neunesl, že jsem si po čase našla nového (lepšího) partnera

  • 10.10. 2011 09:50

    Nevyšlo

    Moje matka se vrátila k mému otci potom co ji tři roky mlátil a podváděl a to jenom proto, že pár měsícu sekal latinu. Chvilku byl klid, ale pak to začalo znovu a bylo ještě horší. Napodruhé to nevyjde podle mě nikomu.

  • Bohunka (40)
    09.10. 2011 13:18

    Nepoučitelná

    Jednoho letního města jsem brozdala vylidněným městem a prohlížela si výlohy. Najednou mě zezadu někdo chytil kolem ramen. Byl to můj bývalý přítel, kterého jsem po dlouhém váhání opustila a ted tu byl zas! Samozřejmě jsem do toho zase spadla. Pointa mého příběhu je jednoduchá. Po měsíci jsem skončila jsem na chirurgii se zlomeným nosem a srdcem a dnes už vím, že dvakrát do jedné řeky opravdu NEVSTOUPÍŠ!

  • Johanka (43)
    09.10. 2011 08:04

    Ked choroba lieči

    Pred piatimi rokmi som stretla muža svojich snov. Podobné názory, podobné koníčky, pozorný,úspešný ,úžasný v posteli, ako sa neskôr ukázalo. Malo to jedinú chybu: obaja sme zadaní a ani jeden z nás sa kvôli deťom nehrnul do rozvodu. Mysleli sme si, že občasné spoločné chvíľky nám budú stačiť k šťastiu. Jemu stačili, mne nie. Tento stav ma postupne trápil čoraz viac. Došlo k odhaleniu nevery, pokusom o rozchod, ale nikdy som to nedokázala ukončiť. Vždy som sa k svojmu vysnívanému vrátila. Moje manželstvo, už predtým nie príliš funkčné, sa rozpadávalo na prach, môj muž bol skôr ako moje tretie dieťa, úplný opak toho druhého. Zivot to nakoniec vyriešil za mňa. Lekári mi oznámili, že mám rakovinu. Momentálne sa liečim a potrebujem niekoho, o koho sa môžem oprieť každý deň, každú hodinu. A nie je to môj milenec, ale môj manžel, ktorého moja choroba prebrala z dlhoročného spánku a zrazu bojuje o mňa a náš rodinný život ako lev. Som mu za to nesmierne vdačná. Držte nám palce!

  • Petra (35)
    08.10. 2011 17:22

    Ne

    neznám nikoho komu by to vyšlo,jednou je tam zrada a ta se těžce překonává.Sama jsem se nikdy nevrátila k nikomu a ani bych to neudělala.Nevěřila bych ,že vše bude jako před rozchodem.Hloubala by ve mě nejistota.Důvěra a jistota je pro mě ve vztahu nejdůležitější.

  • Alena
    08.10. 2011 12:05

    7x

    Když jsem potkala tehdejšího přítele, říkala jsem si, že je to ten Pravý. S odstupem času jsme na svět a společný život měli odlišné názory a proto to bylo většinou z mé strany, abychom tento vztah raději ukončili. Ukončili, ale po pár týdnech jsme si uvědomili, že bez sebe nemůžeme být. Já sama jsem nevěděla, jestli mi chybí on sám anebo mi vadí samota, na kterou jsem nebyla moc zvyklá. Za celou dobu trvání "netrvání" našeho 2,5letého vztahu jsme se rozešli celkem 7x, což je neskutečné, ale můžu si s čistým svědomím říct, že jsem pro náš tehdejší vztah udělala maximum a dala mu několik šancí. I přesto nám to nevyšlo. Nyní jsem šťastná a spokojená s člověkem, kterého si příští rok beru za muže a neskutečně si na něm vážím to jak se ke mě chová,jeho vlastností a jiných věcí, které mi v předchozím vztahu chyběly. Nelituji 2,5letého vztahu, který nikam nevedl, ale naučil mě si vážit toho, co mám teď.

  • Alena (47)
    07.10. 2011 23:36

    Přátelství

    K jednomu jedinému muži jsem se vrátila...a nelituji toho i když spolu nyní nejsme a já jsem štastná se svým novým přítelem. Chodili jsme spolu asi dva roky před 6 ti lety...on z Liberie zde studoval doktorandské studium a žili tu mnoho let před tím. Ale časem chtěl dítě a já měla již ty své velké a začaly z mé strany problémy.Rozešli jsme se .On se časem oženil...má děti..a já zůstala sama.Přesto jsme byli v kontaktu a občas se vídali při mých návštěvách Prahy.A letos v lednu přijel prvně opět k mě domů nejprve na jeden den pak na víkend. Ano a já cítila že ho opět miluji.A po půl roce se s ním rozešla.On nemůže opustit svoji rodinu ani to nechci. A tak si mě v mém zaměstnání ( jsem sestra on byl pacient) našel můj nový přítela jsem s ním štastná.Ale jak říká přítel z Liberie: přátelství je víc než láska. A on je můj přítel až do konce dní.Alena

  • Eva (40)
    07.10. 2011 22:02

    Každý svého štěstí strůjce

    Já bych k tomu tématu snad jen napsala, že jsem se rozvedla před 13 lety. To jsem byla ještě dost mladá a bez zkušeností s ostatními muži. Myslím, že kdybych tenkrát svému manželovi tolerovala, to co dovedu tolerovat dnes svému příteli a nad čím dovedu teď mávnout rukou, tak by to možná dopadlo všechno jinak. Vídáme se s bývalým manželem jen u soudu, kdy jde o zvýšení výživného. Ptá se, jak se mi daří, je na mě velmi milý a hodný, cítím, že kdybych řekla, že chci, aby jsme to zase dali dohromady, kývnul by. Ale já se bojím, bojím se toho, aby to nebylo jako tenkrát. Myslím, že člověk se nemění, to jen my chceme, aby se změnil a my ho měli takového, o jakém sníme. Takže fakt - každý svého štěstí strůjce a pokud dopustíme, aby se vrátil, nebo mu dáme šanci, nebo prostě si řekneme, že to už přece bude jen lepší, tak potom je to na nás - my s ním budeme žít a my si potom můžeme nafackovat, když to nevyjde. Neudělá to nikdo za nás. Všem ženské vám držím palce, abyste byly silné a rozhodly se vždy správně.

  • Markéta Bouchalová (26)
    06.10. 2011 10:07

    Dvakrát do stejné řeky nevstoupis

    Já osobne, kdyz jsem se s nekterým partnerem rozesla, tak jsme pro to meli padny duvod. Nejsem zastancem lepeni rozbitych vztahu, ale taky nepopiram, ze to nekteremu vztahu nemuze napodruhe vyjit. Mam ovsem kamaradku, ktera ublizila svemu priteli neverou (bohuzel to byla nevera se tremi chlapi! nejlepsimi kamarady jejiho pritele). Presto se vratili k sobe, snad tisickrat. Ten kluk si holky nejen ze uz nevazi, ale ma ji jen jako povyrazeni. Nedivim se mu. Ztratil v ni duveru. Mam ale zkusenost, ze s nekterymi byvalymi, lze byt dobrou kamaradkou, jak je to v mem pripade!!!

  • Petra (30)
    06.10. 2011 09:01

    nejdřív sex, potom láska:)

    Zdravím všechny, je mi 30 let, jsem rozvedená, mám z prvního manželství holčičku. S přítelem jsme se seznámili v době, kdy jsme oba měli jiný vztah....začalo to jako flirt, občasný sex...několikrát jsme se za těch pár let, co se známe, rozešli, nechtěli se vidět...o lásce jsme ani jeden nemluvili...žádné závazky.....jenže....po pár letech jsme zjistili, že se milujeme, potom to šlo rychle....a výsledek je na cestě:)Čekáme za pár dní miminko:))) Tak věříme, že vše dobře dopadne. Nelituju ničeho, co se stalo, věřím, že když spolu mají 2 lidé být, tak spolu prostě budou. I když je to někdy hodně složité a stane se, že to někomu dalšímu ublíží, ale to je život. Přeji všem hodně štěstí:) Petra

  • dominika (20)
    05.10. 2011 22:08

    neviem si poradit sama

    zdravim.s mojjim priatelom chodim vyse dva a pol roka. posledne dva mesiace mame dost hekticke. nasla som mu v mobile smsky s jeho koleginou tipu ze si predstavuje milovanie s nou a ze si vie predstavit miesto v jej posteli vedla nej. mne povedal ze to myslel teoreticky ze keby so mnou nebol ale ja neviem ci mu mam verit ona s tym seckym zacala a pritom ma 11rocny vztah a chce mladeho zajacika na maly romanik a potom by ho poslala kade lahsie. mne povie ze ma miluje a ze by nezahodil nas vztah koli romaniku ale ja neviem ci mu mozem verit ci mi hovori pravdu neviem co mam robit kazdy mi povedal ze sa s nim mam rozist ze ked s tym zacal tak to aj dokonci ze ma podvedie ak ma nepodviedol ale ja to nechcem chcem mu verit ze ma miluje ale neviem ci mozem...prosim poradte mi co mam robit.dakujem

  • Slámová Pavla (38)
    05.10. 2011 19:09

    každá dobrá rada drahá

    Nejsem psycholog ani soudce,jsem obyčejná ženská která je 18 let šťastně vdaná a lidé se ptají jak to dělám.Nevím??Mám kamarádku, které je 26 let, takže už ví co by od života chtěla, ale nějak se jí to nevede.V její vztahu který trvá už 5 let má krize pro které nejí, nespí a stále brečí.Koukat na ní je pro mě zužující.Při jedné z mnoha krizí jí nabídl lásku a zázemí kamarád, kterého už léta zná.Svěřila se my a čekala co na to řeknu.KAŽDÁ DOBRÁ RADA DRAHÁ .Probíraly jsme vše horem dolem, z prava z leva.A výsledek? ! zůstala u svého přítele.A já jen čekám až to příjde a budeme sedět u otázky jak dál.Láska je krásná, ale někdy je slepá a hluchá i když voláte o pomoc.

  • Ivana (52)
    05.10. 2011 16:45

    Kéž by!

    Kéž bych se mohla k tomu svému milovanému vrátit! Byli jsme spolu 27 let, teď jsme 6 let od sebe. Miluju ho pořád, ale on mě ne. Prý jsem ho zklamala. Ano, měla jsem deprese, léčím se dodnes, ale to snad nebyla moje vina? No, každopádně se vrátit nemám kam, moje místo je už obsazené, má novou manželku a dítě.

  • Zuzka (29)
    05.10. 2011 16:44

    Šťastný návrat?

    Chtěla bych reagovat na Váš článek o věčných návratech... Když jsem ho četla, mrazilo mě, jak je to pravdivé a jako by mi mluvil z duše... I já nedávno přemýšlela, zda se vrátit k příteli, se kterým jsem již 9 let, už to nebylo ono a vyvrcholilo to tím, že si našel milenku. Myslím, že na rozchodu mají vinu vždy oba a neodsuzuji ho, smutné na tom všem bylo, že jsme měli 18-ti měsíčního chlapečka . Velmi těžce jsem nesla, že by nevyrůstal s otcem! Po pár týdnech se přítel vzpamatoval a začal o nás opět bojovat. Stálo mě to hodně sil, ale nakonec jsem se už kůli malému vrátila a zatím nelituji, ikdyž někdy ve mě hlodá červíček, zda to bylo správné.....

  • Andrea (32)
    05.10. 2011 16:21

    Nikdy to nekončí

    Krásný den redakci a čtenářkám i já a asi nebudu sama mám s návratem k bývalemu partnerovi zkušenost a můžu upřímně říct že jde o samoubližování které nemá konce vrátíš se a za čas to zas ukončíš a koho to nejvíc bolí a ublíží jste vždycky vy.

  • Lenka (26)
    05.10. 2011 15:42

    Radeji se nevracet

    O navrat jsem se snazila jen 1x a jsem za tu zkusenost rada, diky tomu uz neudelam stejny omyl dvakrat. S dotycnym jsem nechodila moc dlouho, jen par mesicu, ale vztah to byl velmi intenzivni a ja byla zamilovana az po usi. I kdyz jsem si nerikala 'To je ten pravy', chtela jsem, abychom spolu byli co nejdele, protoze jsme si skvele rozumeli (co teprve v posteli!) a citila jsem se s nim opravdu 'ziva'. Vedela jsem, ze je to tak trosku Casanova, ze vernost nebo stalost asi nebude patrit k jeho prednostem, ale kdyz jsem objevila svoji nahradnici, stejne me to polozilo na kolena. Udelala jsem mensi scenu a rozesli jsme se. Jenze ja to nedokazala prekonat, byla jsem prilis zamilovana a kdyz si o tyden pozdeji ke mne prisel pro veci, skoncili jsme v kavarne u caje, kde jsem mu brecela na rameni a ujistovala se, ze uz to neudela. Chodili jsme pak spolu jeste 14 dni, ale uz to bylo o necem uplne jinem, nemelo to smysl a jen to prodluzovalo moje trapeni. O to vic bolelo, kdyz se se mnou definitivne rozesel.

  • lucie (20)
    04.10. 2011 21:01

    vraceni k byvalim

    odmala sem jezdivala na tabory se svými kamošky a jinými cizimi detmi .na taboře sem potkala kluka do sebe sme se zamilovali hned na prvni pohled ale pak sme jeli s taboru kazdej domu klapalo to rok a pul a pak se to nak rozpadlo ja se citila hrozne a byla sem stoho smutna po pul roce mi volal že se chce ke me vratit ale už to nešlo moc se zmenil a zustal bez citnej a do ted mam na nej myšlenki dobre a naky špatne po dvou rokach sem potkala jineho kluka sem snim dva roky skoro a vim že to je ma prava laska a chceme se vzit tak sem se s toho pucila že ze života se lidi učej a že z neštasne laski zustanou jen spominky a zrodi se nova laska a je lepši a upřímnejší a to je heske

  • Eliška (27)
    04.10. 2011 19:58

    Setkání po 10-ti letech

    Odmala jsem se svými sourozenci jezdili na víkendy a na prázdniny k prarodičům do 30 km vzdáleného městečka. Ve 14-ti letech jsme se seznámili se zdejšími kluky. Mě zaujal tehdy 15-letý Honza, mou sestru o dva roky starší Marek. S Honzou jsme pak spolu začali chodit, byla z toho krásná dvouletá první láska... Po dvou letech chození a po spoustě krásných a prvních zážitků jsme se rozešli. Já pak měla dva vážné vztahy, z nichž jeden skončil svatbou a narodila se mi dcera Natálka. Manželství nám však neklapalo a díky facebooku jsme se po 9-ti letech zkontaktovali s Honzou. Domluvili jsme se na kafe, a začali se pravidelně scházet. Honza se shodou okolností také rozešel s přítelkyní. Teď už jsme s Honzou víc jak 2 roky, 1 rok jsme manželé a máme 7-měsíčního syna Renečka. Spolu s mojí dcerou z prvního manželství tvoříme spokojenou rodinku...

  • 04.10. 2011 08:35

    Osudová Setkání

    Přeji krásný den.I já bych se s Váma chtěla podělit o svůj osud,Je mi 23 a mému zrovna ex 25 let.Naše setkání je pro mě opravdu osudovou náhodou,pracovala jsem jako prodavačka,když už jsem měla z práce odejít,kvůly jiné práci volala mi šéfová,že by potřebovala ještě jeden den pomoc,tak jsem si řekla,proč ne :-) Šla jsem tedy ráno v klidu do práce,když bylo poledne přišel ON...U placení se mě zeptal,kdy končím...nikdy bych to neudělala,ale najednou ze mě vypadlo,že v 19 hodin,hned jsem dostala odpověď,že příjde :-) Večer jsme se sešly a já věděla,že to bude ten s kterým chci žít,po týdnu známosti jsem se přestěhovala 300 km od domova a nelituji,chodily jsme spolu přes rok a půl,když jsme se rozešly,furt jsme k sobě něco zvláštního cítily,vždy,když jsem se podívala na telefon a myslela na něj byla tam sms od něj,kolikrát se mi stalo,že jsem mu volala a zrovna měl obsazeno a volal zrovna mě,nevím jestli je to osud,nebo náhoda,ale vídáme se 1-2 do měsíce,a vždy se mi podlomují kolena i po roce od rozchodu...

  • Hanka (36)
    03.10. 2011 21:44

    ON SE VRACÍ,JÁ ZŮSTÁVÁM.

    Mělo mě varovat,když se poprvé vrátil ke vsé bývalé,bohužel jsem se nepoučila,já ani ona.Ji utekl třikrát, z toho dvakrát ke mne,mě dvakrát,z toho dvakrát k ní.Říkáte si,že to není normální,ani já ho nechápu,přesto mu odpouštím.Pokaždé když se z rozchodu vzpamatuji,když zapomenu jak mi ublížil,je tu zpátky a pokaždé je to krásné,než to nečekaně příjde znovu a on odejde.Ted stojím před tím rozhodnutím opět,vzít ho zpět či ne?Máme spolu skoro dvouletou dceru,o to je vše horší,myslím si,že ona ho potřebuje víc než jeho dvě dospělé děti,ale nechci už dál zažívat život jako na houpačce pro pár krásných měsíců kdy je s námi.Myslím si,že si už konečně zasloužíme víc,stáleho partnera a dobrého tátu,tak pochopí to konečně.

  • Renata (25)
    03.10. 2011 19:52

    Nikdy neříkám nikdy

    Nemám ráda striktní a definitivní soudy, proto ani můj postoj k návratům není jednoznačný. Pravdou je, že člověk často pozná, co měl, až když to ztratí. Věřím v romantickou představu, že i když se dva rozejdou a až pak si uvědomí, co v sobě měli, postrádají se, tak se k sobě mohou vrátit a může jim to fungovat. Ovšem jiný případ je, když se lidé rozejdou z "funkčních" důvodů. Každý se vyvíjíme a často bohužel každý jiným tempem a směrem. Když jsem se rozešla s bývalým přítelem, tak jsem navrhla, že "uvidíme, třeba se k sobě vrátíme". Ovšem po měsíci mi bylo jasné, že už jsme každý jinde a vůbec mi nechybí - naopak. Konečně jsem mohla dýchat a stýkat se s přáteli, které jsem šest let před tím zanedbávala. Mé kamarádce se však návrat, zdá se, vydařil. Otázkou je nakolik je spokojená se stále stejnými chybami svého přítele, které ji - ruku na srdce - skutečně vytáčí. Ale to je každého věc, neb "každý svého štěstí strůjcem".

  • Monča (35)
    03.10. 2011 15:16

    Rozchody a návraty, tomu rozumím dobře

    Před 2 lety jsem se rozcházela po 3letech a vracela k mému bývalému asi 3krát, pořád to bylo to samé,takže jsem poznala, že nejelpší bude odejít na pořád a ikdyž to bolelo hodně, dokázala jsem to, teď jsou to 2roky a já jsem se znovu zamilovala a to co jsem prořila už nechci zažít. Když se někdo jednou rozejde, už se nemá smysl k sobě vracet,opravdu.Bude to pořád stejné.Věřte mi.

  • Monča (35)
    03.10. 2011 15:16

    Rozchody a návraty, tomu rozumím dobře

    Před 2 lety jsem se rozcházela po 3letech a vracela k mému bývalému asi 3krát, pořád to bylo to samé,takže jsem poznala, že nejelpší bude odejít na pořád a ikdyž to bolelo hodně, dokázala jsem to, teď jsou to 2roky a já jsem se znovu zamilovala a to co jsem prořila už nechci zažít. Když se někdo jednou rozejde, už se nemá smysl k sobě vracet,opravdu.Bude to pořád stejné.Věřte mi.

  • Nes (36)
    02.10. 2011 20:44

    Nám se to povedlo

    My se seznámili s partnerem v 19 letech, pořídili si dítě a rozešli se...čtyři roky jsme žili každý sám,prošli si víceméně neúspěšné vztahy, abychom pochopili, že nejlíp nám je stejně spolu. Znovu jsme se do sebe zamilovali a začli konečně žít jako rodina..dnes je to již 11 let a stále máme krásný harmonický vztah a syn svého otce. Projít si tou zkušeností bylo velmi důležité a přínosné,človek mnohdy vyzraje a na základě nabitých zkušeností si může ověřit co vlastně chce.Tisíc lidí,tisíc osudů:-)

  • Klára Sobotíková (24)
    02.10. 2011 16:47

    rozchod X návrat

    S jedním partnerem jsme se neustále scházeli a rozcházeli, neuměli jsme se shodnout, ale ani rozdělit. Po jednom z rozchodů jsem si našla někoho jiného a bylo mi výborně, ale stejně jsem se pak k bývalému partnerovi vrátila a současného opustila. Tohle peklo trvalo dva roky. Pak jsem sebrala veškerou energii, co jsem měla, a vztah ukončila. Partner se s tím nemohl smířit a pořád mě dál "uháněl", ale já jsem vydržela a nevrátila se. Bylo to vážné, už šlo i o psychické zdraví obou, takže jsem se rozhodla vztah ukončit natrvalo. Teď mám jiného partnera půl roku v kuse a jsem nesmírně šťastná. Je moc těžké, udělat takové rozughodnutí, ale myslím, že to je to nejlepší, co ve chvíli, kdy vztah opravdu nefunguje, můžete udělat.

  • Zuzana (22)
    02.10. 2011 12:54

    Menovec

    S mojim byvalym priatelom sme boli spolu tri roky, aj ked som bola mladučká, zasnúbili sme sa a on začal stavať dom. Skončilo to však rozchodom, ktorý som si ešte dlho potom vyčítala. Pohrávala som sa s myšlienkou vrátiť sa k nemu, on po tom túžil tak isto... Osud to však zariadil inak, stretla som úžasného muža, s ktorým so dodnes šťastná a plánujeme budúcnosť. A na moje prekvapnie má presne také isté priezvisko ako bývalý priateľ... Dnes som však rada, že jediné, čo majú spoločné je priezvisko a že som sa rozhodla najsprávnejšie ako som mohla :)

  • pavla (38)
    02.10. 2011 09:29

    krásné číslo

    Ahoj, číslo začalo nádherně. V "Nenechte si ujít" je ke čtění doporučena sklenka :-) Sympatické. Jednu jsem si nalila hned, jak usla má neteř po mém vyprávění pohádek, a pustila jsem se do čtení. Pěkně popořádku stránku po stránce(ostatně jako vždy).Toto čísko je ,ale malý zázrak. Balzám na duši-unavené,přepracované ženy středního věku. Jak bolí nemoc motýlích křídel mě zlákala a poletech vyrazím na výstavu-už se těším. Trendy jsou skvělé a já si uvědomila,že mám něco málo " pro strýčka příhodu" a neni právě nic důležitějšího než se odměnit a tak budu mít ve svém šatníku nový kabát :-)Cítím s Marcelou Březinovou-také jsem přišla o blízkou osobu. Po rozvodu a čtyřleté pauze-máme s bývalím krásný vztah a já si občas i začínám :-) . Mateřství mě také změnilo a už 18let vím jak je tato láska silná a nezištná. Práci jsem změnila před dvěma lety.Nepracuji s lidmi,ale se zvířaty ,je to fajn. Nikdy jsem se neučastnila žádné soutěže. Hlasovat pro vůni budu(krásná příloha). Vy jste toto číslo dělali pro mě

  • Petra (29)
    01.10. 2011 23:49

    Dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze, nebo lze?

    Řecký filozof Hérakleitos tvrdil, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, protože vše se neustále mění, a ani řeka ani my nejsme stejní, jako když jsme do ní vstupovali poprvé. Má osobní zkušenost se s touto filozofií v zásadě shoduje. Návrat k první lásce se nevyvedl a obnovit pošramocený vztah s kdysi blízkou přítelkyní se podařilo jen částečně. Na druhou stranu dnes mám se svou první láskou velmi přátelský vztah, kterého si vážím nesrovnatelně víc než naší romantické minulosti, a vztah s dávnou přítelkyní je jiný, ale to neznamená horší. Jedna z mých nejbližších přítelkyň se se svým milým scházela a rozcházela řadu let a dnes tvoří šťastnou rodinu, která za pár dní přivítá další děťátko. Všichni jsme svým způsobem jedineční a aplikaci formulí a tezí stejně utečeme, protože ty patří to statického světa textů, zatímco my dynamicky žijeme.

  • Míša (23)
    01.10. 2011 21:48

    Návrat? Špatný nápad

    Téma návratu k bývalému partnerovi je mi teď důvěrně známé. Rozešla jsem se se svým partnerem, ale protože studujeme stejnou školu, tak se pořád potkáváme. Při jednom setkání mě pozval na kafe, a protože jsem se cítila osamělá, pozvání jsem přijala. Kafe dopadlo tříhodinovým brekem expartnera a mým návratem k němu. Po měsíci jsem se s ním rozešla znovu a tentokrát definitivně. Důvody druhého rozchodu byly stejné jako při rozchodu prvním. Vyčítám si, že jsem si už poprvé nestála za svým a nechala se doslova "ubrečet" k návratu. Nic se nezmněnilo a nakonec mi bylo vytčeno jsem necitelná mrcha a dala jsem expartnerovi zbytečnou naději. Už jsem tedy poučená a pokud se v budoucnu budu s někým rozcházet rozhodně se k němu nebudu vracet. Za bolest na obou stranách a nadávky to opravdu nestojí!

  • Michaela (34)
    01.10. 2011 11:58

    návrat

    Téma věčné návraty mi připomělo moje mládí,kdy jsem se s jedním ex scházela a rozcházela na 3x a to už pak bylo definitivní.Vzniklo to na jedné diskotéce,kde já nebyla připravená na vztah a poslala ho k vodě.Po dvou letech jem mu dala šanci,dle mě si jí zasloužil byli jsme spolu další dva roky a já pochopila,že to nejde,už tady bylo téma rozchod na světě.Rozešla jsem se s ním,ale naše okolí nás svedlo zpět,nevydrželo to dýl jak rok.Rok vyčítání,nadávání,držení od jeho rodiny a i od něj samotného,prostě se vnitřně připravoval na to co by se stalo kdyby...To kdyby prostě muselo přijít,tam kde jsou zavřené dveře,tam kde není ochota budovat vztah,nebyli jsme zralý a připravení a tak jsem to utla definitivně.Dneska nelituju mám skvělého muže,dvě krásné děti a on je pořád na tom místě kde jsme skončili my,dál se mu vztahy hroutí,protože jde do vztahu s myšlenkou,že ženský jsou mrchy a že se na něj stejně vykašlou.Je jeho škoda,že jim nechce dát šanci a pustit je dál.

  • Krejčová Zdenka (29)
    01.10. 2011 11:50

    Dvakrát do stejne řeky nevstupuj.

    Pred cca 6 lety jsem chodila s přítelem kterého jsem neskutečně milovala a byl pro me vsim.On to ovšem videl jinak ale ja jsem to pres své růžové brzké zamilovaností neviděla.Po čase jsme se rozešli.Me srdíčko plakalo ale cas vyhojil me rány a zivot sel dal.Pred nejakou dobou jsme se opet potkali a zavzpomínaly na staré casi u skleničky vina.Ze začátku jsem byla šťastná a pomyslela si,ze by bylo fajn byt opet spolu ale uz jsem nechtěla nic uspěchat jelikoz za 6 let co jsme se neviděli se v mem životě plno zmenilo.Tak jsem se snažila byt opatrná a taky se mi to vyplatilo jelikoz postupem casu jsem zjistila,ze doopravdy se podruhé do stejne řeky nema vstoupit.

  • Petra (34)
    01.10. 2011 11:20

    spalující vášeň

    Má kamarádka se bláznivě zamilovala do svého prvního kluka, se kterým chodila, když jí bylo 15.Problém je v tom, že dnes už má každý z nich svou rodinu a kdyby se kácel les, lítalo by opravdu hodně třísek....Zatím se jim to daří tajit, ale já se obávám, že oba dva natolik hoří, aby to neprasklo. Hrozně by si přála, aby to za ni někdo vyřešil, ale to samozřejmě nejde. Mně připadá jasné, že by měla zůstat se svým pohodovým manželem, se kterým má malého syna. Jenže já nejsem v její kůži.... a upřímně, jsem za to moc ráda.

  • helip (41)
    01.10. 2011 11:05

    nevstupíš dvakrát do stejné řeky

    takže jak to vidím já, není dobré se vracet tam, kde to už jednou nevyšlo. Myslím si, že každá z nás by měla mít svou hrdost a jít dál a neotáčet se tolik do minulosti. Ale to je pouze můj osobní názor, který si neustále potvrzuji ve svém okolí i z vlastní zkušenosti. Takže směle a s úsměvem do života a ne zpět, tam nic dobrého nečeká.

  • aja (31)
    01.10. 2011 07:22

    jak to bude dál? nevím...

    Nemůžeme být bez sebe.Rozcházela jsem se s ním už nespočetněkrát ale co naplat, když jiný takový už není a ikdyž jsem tomu nevěřila tak je to asi tak že někdy člověk potká toho pravého a jsou si prostě souzeni. Kolikrát jsem si dávala otázku jestli to má cenu ale dopadne to vždycky stejně. Někdy mě štve,někdy si nedovedu představit že bych ho neměla.....

  • Věrka (32)
    30.09. 2011 20:51

    Nikdy jsem ho nepřestala milovat

    Nikdy jsem ho nepřestala milovat, ale nevyšlo to....naše cesty se rozešli. Čas se nevrati, ja jsem vdana, mam děti, ale stale na něj myslim...co dodat...Snad jen, že mu přeji hodně štěstí....

  • Krenkova Martina (35)
    30.09. 2011 17:39

    A co ma byt?

    Chci vam podekovat za clanek co ma byt? je mi pres tricet a citim se podobne sem 13let vdana mam spokojene manzelstvi a dve krasne deti ale taky mi zivot pripadne nekdy hrozna rutina tak obcas vyrazim s kamaradkama posilnim se dobrym vinem a jdu tancovat nemyslim si ze sem nejak pohybove nadana ale proste tanec miluju bohuzel vetsinou pro takove aktivity nemaji nase drahe protejsky pochopeni ale nastesti jsou tu kamaradky ktere nas podpori v takovych silenostech jako je tanec v mirne opilosti a nebo to hruzostrasne karaoke ktere je nekdy hruza se slyset ale kamaradky to tolerujou i kdyz je to takova katastrofa:-) takze dekuji za clanek sem rada ze nejsem sama tak strestena Zenu a Zivot si moc rada kupuju (letos sem si dala rocni predplatne) vzdy me naladi na super naladu a je pro me inspirujici takze dekuji ze ste s pozdravem Martina Valasske Mezirici

  • Lucie (31)
    30.09. 2011 14:29

    Intuice nelže!

    Se svým mužem žiju 11 let a máme spolu 3 děti. On, starší, měl za sebou už několik vztahů (i potomků), pro mě byl první, dokonalý, zkrátka pan Božský:)V počátku jsem našemu vztahu obětovala všechno a svému milému bezmezně věřila. Rozcházeli jsme se snad stokrát , ale většinou bylo po třech dnech zase dobře. Na dýl jsem kufry sbalila třikrát, on dvakrát. Když jsem to udělala naposledy, po čtyřech letech soužití, nesmírně se mi ulevilo a zavalil mě příliv nové energie, pocit štěstí a svobody. Našla jsem si byt, ale sotva jsem se přestěhovala, zjistila jsem, že jsem těhotná. To bylo pro nás oba jasné znamení:) Dneska máme tři úžasné děti, které nám dělají radost a žijeme spolu kvůli nim - rodina funguje. Ale jinak je všechno při starém, oba cítíme, že to není ono. Moje zkušenost: dejte na svou intuici, pokud máte vážný důvod k rozchodu, je pravděpodobné, že se bude vracet znovu a znovu. Dneska vím, že jsem si vybrala "dobrý genetický materiál", ale partnera pro život jsem netrefila.

  • Zuzana (28)
    30.09. 2011 14:21

    Zažila jsem to

    na vlastní kůži. Měla jsem přítele, se kterým jsme spolu nemohli existovat, ale ani bez sebe být. Dohromady jsme dali náš vztah asi 8x a vždycky to byl propadák- musím přiznat, že z mé strany. A přitom, když jsme byli spolu, tak nám to docela klapalo- rozuměli jsme si. Byla to nejspíš nějaká závislost, na kterou teď už vzpomínám s úsměvem.

  • A. (40)
    30.09. 2011 08:28

    Jeden hlas pro NE...!

    Tenhle příběh jsou jen holá fakta ve zkratce bez podrobností, které znám jen útržkovitě a o další nestojím... Jelikož moje mamka nepřistoupila v 19 letech na potrat, ukázal se můj "otec" jako charakter a mamku si vzal, aby jí ani ne po roce začal podvádět a rozvedli se - ještě mi nebyl ani rok. Pak náhle zjistil, že bez nás nemůže žít a tak si ho mamka vzala podruhé /jako abych měla tatínka:-)/ - to mi byly 2-3 roky? Zhruba ve 4 letech jsem byla opět bez tatínka / ten už měl zaděláno jinde - na mého bratra/. Takže opět rozvod. Když mi bylo asi 16, najednou se objevil otec opět na scéně a matka málem zničila nově fungující rodinu - vztah s "mým otcem" trval několik let a upřímně se divím otčímovi, že to tenkrát ustál. O mne jako dceru při tomto - doufám posledním návratu - rozhodně nešlo, i když co by maskování dobrý... Pro mně z toho vyplývá pouze poučení, že člověk se nezmění a já jsem šťastná za svého manžela, se kterým jsme již 17 let šťastni.

  • kottaska (48)
    29.09. 2011 22:58

    nikdy neříkej nikdy

    Celý život bývá o setkáních, rozchodech a naštěstí i návratech. Nedávno jsem vyslechla životní příběh jedné ženy- paní Hanky, která prodávala svůj dům přes realitní kancelář, kterou vlastní manžel.Svého budoucího muže poznala v 16 letech. Bylo mu tehdy 28 a odjel do Anglie, odkud se už kvůli tehdejšímu režimu nevrátil. Poznal tam svoji ženu Angličanku a společně odjeli do Ameriky.Náhoda tomu chtěla, že když se po letech vrátil do své vlasti na oslavu narozenin své maminky , potkal se s paní Hankou.Byl tehdy rozvedený, ona vdaná, ale přeskočila ona pověstná jiskra a osud je znova spojil. Ona se rozvedla a odešli spolu do Anglie. Poté, co on vážně onemocněl, vrátili se opět do Čech. Po dlouhých měsících léčení byla , bohužel , nemoc silnější a on jí podlehl. Zůstala ve velkém domě sama.Rozhodla se odejít a dům prodat. Ta žena , ačkoli ztratila asi toho nejdražšího člověka , vypadala šťastně a vyrovnaně. I těch několik let, které s ním, prý stálo za to a naplnilo její život štěstím a krásnými vzpomínkami.

  • Jana Pospíšilová (33)
    29.09. 2011 21:24

    nefunguje to

    Já sama takovou zkušenost nemám, ale kamarádka se rozvedla s manželem krátce po narození syna. Po asi 6-ti letech exmanželovi asi došlo, že syna má, začal zase jezdit a synek byl tak nadšený, že nakazil i maminku. Po čase se k nim tatínek nastěhoval a byli šťastná rodinka. No štěstí netrvá věčně, tatínek nebyl asi dostatečně připraven na roli otce, syn si taťku hodně idealizoval a pak zjistil, že je úplně jiný. Nakonec se rodičové zase rozešli, tentokrát už natrvalo.

  • 29.09. 2011 20:05

    soutěž

    Ano vrátila jsem se k bývalému a zatím nám to klape, ale už to není ono. Už mu prostě tolik nevěřím jako na začátku, už nejsem do něho na 100% zamilovaná, není tam ta důvěra už. Ale ráda ho mám.

  • Lenka
    29.09. 2011 17:38

    návrat

    Manžel se odstěhoval po 14 letech manželství -ne k milence, ale k rodičům. Nesla jsem to velmi těžce, tu milenku bych snad pochopila snáz. Přesto, že jsme se začali po 2 měsících opět scházet, trvalo rok, než jsem mu navrhla, zda se nechce vrátit. Moc se k tomu neměl, rozhoupal se až po té, kdy jsem mu sdělila, že jsem někoho poznala a chci být s ním (nebyla to tak docela pravda). Od té doby uplynulo dalších 17 let, během kterých jsem se pro změnu chtěla stěhovat já a slzy ronil manžel, ale ustáli jsme to. Sice máme trochu "Itálii", ale nenudíme se spolu:)

  • Ada (32)
    29.09. 2011 15:33

    návraty

    S dnes už bývalým přítelem jsem byla 12 let. Tak dlouho mi trvalo , než jsem přišla na to, že jsem pro něj jen sponzorkou, uklízečkou, kuchařkou, chůvou a pod.Všichni mi to říkali a já jim to ještě měla za zlé.Nakonec mně zachránil můj otec, který mně odvezl i s mými pár švestkami domů. Rok jsem se vzpamatovávala, brečela, měla cukání se vrátit. Láska pořád vítězila nad zdravým rozumem. Ale vydržela jsem to a dnes jsem moc ráda, začala jsem nový svobodný život. Chvíli mi trvalo než jsem se sžila s realitou,ale jde to. Jsem zastáncem názoru, nevstupovat do téže řeky. Ono to opravdu jen málokdy vyjde!

  • Jarča (36)
    29.09. 2011 14:44

    Neslepovat

    Ne, nikdy jsem se po rozchodu nevracela. Beru to tak, že každý rozchod má svůj důvod a není možné dělat, že jsem na onen důvod zapomněla, nebo, že neexistuje. Neříkám, že to nikomu napodruhé nemůže vyjít, ale v mém případě by to neklapalo. Ve svém okolí mám pár lidí, kterým návrat vyšel stejně tak jako dvojice, kterým to více ublížilo než pomohlo. Nedokáži pochopit nekonečné návraty k opilcům, násilníkům, nevěrníkům... s odůvodněním, že se dotyčný určitě změní. Ale je to každého rozhodnutí. Za sebe ale říkám - NE! Slepované nebude nikdy jako dřív.

  • Marti (21)
    29.09. 2011 13:36

    nevratila bych se

    Nikdy bych se ke svemu byvalemu pritely nevratila bud je v tom podvod nebo uz ten vztah nema cenu tak na co se vracet na podruhe a udelat dalsi chybu opravdu nikdy bych to neudelala s byvalyma to nema uz smysl potkate noveho a ty zacatky jsou krasne uplnynou 3 4 mesice a nema to cenu jen kdyz Vas opravdu miluje zustane s vami

  • Lada (34)
    29.09. 2011 11:10

    "Vzpominky zustanou"

    K byvalemu priteli jsem se vracela snad milionkrat...Kdyz to tak vemzmu byli jsme spolu od 15,prvni ale kratka laska.Po te znovu v 21,myslela jsem,ze je to ma osudova laska.Po narozeni dcery,jako by jsem konecne videla tu realitu,o ktere kazdy mluvil,jenom ja ji nevidela.Co rict "LASKA JE SLEPA"?Ne to ja zavirala oci odpoustela,neumim vysvetlit proc.Kamaradi byli prednejsi,my s dcerou sly stranou,fyzicke a psychicke tyrani na dennim poradku.Odesla jsem ikdyz to trvalo par let,a jsem na sebe hrda,ze jsem to dokazala.Mam jiz 3 roky pritele.Dceri je 11 a rozumi si s nim vic,jak s vlastnim tatou,ktereho vidi jednou za rok....zivot jde dal,vzpominky zustavaji,vetsinou ty osklive bohuzel,ale i ty jednou odejdou.Jsem rada,ze jsem odesla drive nez ma dcera zacala chapat jaky jeji otec vlastne je....

  • Petra (36)
    29.09. 2011 09:21

    Každý skutek, je po zásluze potrestán....

    Nyní když se s odstupem času dívám na to, jak jsem se svoji první láskou zametala, tak na sebe opravdu nejsem hrdá. Chvíli jsem s ním chtěla chodit, pak se zas na něj vykašlala, a tak pořád dokola. Prostě jsem nevěděla, co chci.Opravdu si to nezasloužil, tolik mě měl rád, ale zas na druhou stranu, každý skutek bývá po zásluze potrestán.Teď to mám, jak se říká i s úrokama, z kraje jsem na svého hodného milého často vzpomínala. Nyní jsem se již s danou situaci naučila žít, už i vím, že každý z nás se má z těch špatných věcí poučit, jen když občas přemýšlím a toužím po jiném, lepším partnerovi, tak mě zaskočí můj strach, kde si říkám, at si ještě nepohorším. VÍM, ŠPATNÝ PŘÍSTUP, JENŽE JAK HO VYHNAT Z HLAVY???

  • Hanka (28)
    29.09. 2011 09:14

    Návrat???

    Moje kamarádka žila se svým přítelem osm let,chystali svadbu,dva týdny před svadbou ,když se vrátila z pracovní cesty o jeden den dřív a chtěla přítele překvapit,on překvapil jí ,měl tam jinou ,nakonec se přiznal,že s ní byl už přes dva měsíce, že za to může moje kamarádka,že jen honí kariéru a není s ním,nakonec se zbalil a odešel k ní,moje kamarádka mu chtěla radostně říct,že čeká mimi,malímu jsou dva měsíce ,on od tamtý odešel po měsíci a těd bydlí u rodiču,kamarádka a on se snaží pomalu dát vztah dohromady,né jenom kvůli malímu,ale i kvůli sobě,maj se rádi,kamarádka na to co se stalo zkouší zapomenout ,svadbu zatím nechystaj---odpouštět se dá,ale chce to čas...

  • Helena (27)
    29.09. 2011 07:52

    Nikdy nevstoupíš do stejné řeky...

    ...nebo nikdy neříkej nikdy? Osobně zastávám názor, že dvakrát se do stejné řeky nevstupuje. Pokud to neklapalo poprvé, podruhé tam už vždycky bude červík, který bude hlodat. Co člověk udělá jednou, může udělat i podruhé...potřetí...Samozřejmě záleží na okolnostech a důvodech. Ale slepený hrneček už nikdy nedrží tak, jako předtím. Pokud jednou něco skončí, skončí to proto, že to nic nového nemůže přinést a když něco hezkého končí, je to proto, že ještě něco hezčího začne. Nikdo nechce začínat znovu, znovu poznávat, znovu tolerovat, znovu si zvykat...je jednodušší vrátit se do zajetých kolejí...není třeba troškařit s vrancem v hrsti, lepší je počkat na holuba v kleci:)

  • Naiad (60)
    29.09. 2011 07:30

    Někdy to za to stojí...

    Když jsem začala žít s nynějším manželem,byla jsem 2x rozvedená,on 1x.Čekala jsme první vytoužené dítě a zdálo se,že svět je jeden z nejkrásnějších.Idylka trvala 2 roky a kamarádka se rozhodla,že můj manžel je ten pravý pro její flirt.Trápili mě 2 roky.Pak jsem povýšila v práci,s kolegyní jsem se rozloučila,Manželovi pohrozila,že pokud to bude pokračovat,rozvedu se.Nemohla jsem na nevěru zapomenout skoro 10 let.Vnitřně jsme bojovala s bolestí proto,že jsem chtěla,aby měla dcera tátu a taky jsem byla přesvědčena,že za to muž stojí.Nyní jsme spolu 24 let a udělala jsem dobře. Hlkavně se člověk nesmí položit psychicky a musí vědět,že úsilí za to stojí.

  • lena (37)
    29.09. 2011 05:43

    návrat

    Sama jsem si touhle zkouškou prošla, když byly synovy 2 roky. Byli jsme s manželem příliš mladí, on od rána do večera v práci, já se synem na mateřské. Mnoho peněz nebylo a začala váznout komunikace. Oba jsme si časem našli nové partnery. Ale zjistili jsme, že bez sebe být nemůžem. Návrat byl tedy jasný, dlouhý, bolestný, sem tam nedůvěřivý, ale prošli jsme tím a je to už 13 let a funguje to. A jsme šťastní , prožíváme každou maličkost, která se povede dětem, rádi cestujeme a hlavně kominikujeme.

  • Aneta (25)
    28.09. 2011 22:09

    Život jde dál..

    Já se nikdy nevrátila, ale teď když žiju s přítelem, se kterým už je to spíše spolubydlení než bydlení, tak uvažuji nad tím, že co nejdříve odejdu, ale k někomu novému... Ono to možná může fungovat, když se člověk vrátí, ale jen chvíli, než se zase všechno vrátí do stejných kolejí a zase to bude tam kde to bylo před rozchodem.. Lepší je jít dál a poznávat nové lidi, než pořád brouzdat ve stojatých vodách..

  • Eva Hurbanová (54)
    28.09. 2011 21:47

    návraty a odchody již nebrat

    je to blbý,ale až nyní jsem pochopila že tento kolotoč odchodů a návratů už by se měl přestat točit. Nejprve to bylo každodenním pitím piva,pak milenkou a zlým chováním,gemblérstvím-velkými dluhy.Mohl být rád,že ho mamka vzala zpět domů.Splácí svůj zpackaný život,tváří se namyšleně a mne je celkem dobře být sama sebou,dcera studuje a mám spoustu času na své zájmy,záliby.Další návrat již v hlavě nemám,užívám si svobody a kdo ví...jsem už ale v hlouby duše smířena s tím,že on už opravdu ne třeba mi osud přihraje do cesty rozumného člověka

  • petra (33)
    28.09. 2011 21:07

    návrat

    zrovna nedávno se má sestra po tříměsíčním odloučení vrátila ke svému příteli.nikam to ale nevedlo.jejich vztah na pokračování byl ještě horší než poslední chvíle jejich soužití.ona chtěla rodinu a on zklamaný z předchozího vztahu už o žádném zakládání rodiny nechtěl ani slyšet.byl to takříkajíc mamánek.žít u maminky,jít do práce,šupem k milence prožít si bezstarostné dny a potom zase rychle domů,kde čeká ona maminka,která navaří,opere,ale hlavně po synáčkovi nic nechce.byli spolu pět let,když se rozešli sestru to vzalo.nicméně po třech měsících si založila facebok,že už by se mohla rozhlížet po někom jiném.když to miláček zjistil,obrátil.mluvil o koupi společného bytu atd.po návratu rychle zapomněl.vydrželo jim to na podruhé asi dva měsíce a ty byly mnohem bolestnější.sestře se podařilo otěhotnět a na jeho naléhání šla na potrat,ikdyž ona sama si miminko moc přála.tvrdil,že on už rodinu má a v takové podobě mu stačí.to jejich vztah ukončilo.

  • Markéta M. (21)
    28.09. 2011 20:15

    Někdy ano, někdy ne!

    Moje vztahy nebyly nejideálnější, a proto jsem neměla důvod vracet se k bývalému příteli a začínat vztah znovu, ale mám přátele, co se o to pokusily. Někteří se brzy znovu rozešly, ale některé páry spolu zůstaly. Nevím, jestli je to nejlepší řešení, ale všichni se měníme. Podle mého názoru se může stát, že dva lidé, kteří se jednou rozešli, se k sobě po nějaké době vrátí, a vztah jim vydrží. Každý mění své hodnoty a priority, a proto v žádném případě nezavrhuji možnost zkusit "slepit" vztah s bývalým partnerem. Každý z nás by měl využít šance, která se mu naskytne, i když nám třeba nepřinese očekávaný výsledek. Všichni chybujeme, a z chyb se také učíme. Lepší je poučit se, než celý život litovat.

  • Lenka (25)
    28.09. 2011 19:35

    Nikdy

    Byla jsem magnet na "blbce".Jeden hodně pil,druhý byl hodně na holky,třetí mi nikdy nic nekoupil a hrozně šetřil.Nikdy bych se k nim nevrátila.I kdyby slibovali,že se změní.Potkala jsem kluka a věděla jsem,že je to ten pravý.Po měsíci vztahu mě požádal o ruku,za 8měs jsme se vzali,slavili jsme letos 4roky od svatby a máme 18měs syna Honzíka.A můžu říct,že jsem svým způsobem šťatná.Moc vztahů jsem neměla,ale poznala jsem,co je to láska a tolerance.

  • Marie Konečná (42)
    28.09. 2011 19:26

    Je tu ještě láska?

    před třemi roky mě opustil manžel, odešel k jiné ženě. Rozvedeni nejsme. Na rozchodu jsme se podepsali oba dva rovným dílem. Máme se pořád rádi, občas se vídáme při návštěvách zletilého dítěte, oběma se nám stýská. Manžel trpí nesmírným pocitem viny, protože partnerské problémy řešil přítelkyní. Nemůže si odpustit, svého rozhodnutí lituje. V rozhodné době jsem k jeho odchodu nemalým dílem svým chováním přispěla. De facto jsem ho vyhodila. Bojím se zeptat, jestli by to nechtěl zkusit znovu a nezahodit 21 let manželství. Nevím, jak se mám chovat, připadám si jak slon v porcelánu. Taky nevím, jestli mě jen nelituje (snaží se pomoci, radí, finančně nás zabezpečil). Co ho může vést k takovému chování, když se rozhodl pro přítelkyni, nevím jestli by mělo smysl slepovat něco,co už ani slepit možná nejde

  • Veronika T. (30)
    28.09. 2011 19:14

    Věčné návraty

    S bývalým partnerem jsme spolu byli necelých šest let. Po dramatickém rozchodu jsem se do roka seznámila s novým mužem, se kterým mám 6týdenního chlapečka. V době, kdy jsem byla těhotná mě bývalý partner neustále ujišťoval o citech, které ke mně cítí. Naléhal, ať jdu na potrat, posléze ať dám dítě do babyboxu nebo k adopci. Nenechala jsem se "zlomit" . Přestože můj současný partner není tak docela podle mých představ, ukázal se jako vzorný a zodpovědný otec. Nikdy bych nevstoupila do stejné vody dvakrát, ačkoliv na bývalého často a ráda vzpomínám. Jsou prostě okamžiky v životě, které nejdou vrátit. A tak žiju dál a šťastná díky mému synkovi :-).

  • Martina (40)
    28.09. 2011 19:02

    Věčné návraty

    Zamilovanost, láska, to je to co je první co cítíme k pantnerovi. Ale zamilovanost není na věky. Láska slábne a přijdou starosti v běžném životě. A najednou je tu konec zamilovanosti, konec lásky, zozchod.....bolest, která opravdu moc bolí. Já se k partnerovi vrátila, byla jsem mladá, nezralá. Nejsou to běžné pohozené věci, nebo zvednuté prkénko, o to přeci ve vztahu vůbec nejde. Nejdůležitější pro pevný a trvalý vztah je aby si jeden vážil toho druhého, a měl ho opravdu rád. Po návratu k mému partnerovi přišli tři děti. To je to nejkrásnější a nejcenější z mého dvacetiletého manželství. Byly to ztracené roky mého bolestného života s nezodpovědným, stále opilým a později i nepracujícím člověkem, který si nevážil toho co pro něj dálá člověk který ho má rád a chce mu pomoci. Myslela jsem, že nemám právo vzít tátu dětem. Nyní vím, že důležité je nemít rád jen ty druhé okolo sebe. Měli bychom si především vážit sami sebe. Pokud to ve vztahu nefunguje poprvé nebude to fungovat nikdy. Mějte se báječně.

  • Petra (23)
    28.09. 2011 18:31

    Pokud byla ztracena důvěra, nemají další pokusy smysl !

    Ano, i já jsem se vrátila k bývalému příteli. Myslím si však, že pokud je vztah slepovaný a z nějakéhovážnéjšího důvodu skončil, nemá smysl v něm pokračovat. Musela jsem si to však ověřit na vlastní kůži. Poté, co mě přítel podvedl, zbaběle se mi přiznal přes mobil a zatímco jsem byla mimo domov si odstěhoval všechny své věci, nastal půlrok, kdy jsem byla sama. Poté se mi opět začal ozývat a přemlouvat mě, at se k němu vrátím. Jelikož jsem k němu stále něco cítila, tak jsem asi po měsíci opět podlehla a začali jsme se scházet. Nemohla jsem však překonat pocit zrady, potupy, nemohla jsem zapomenout, jak mi ze dne na den dokázal takhle ublížit a vypařit se. Prostě se to nedalo. Jsem však ráda, že jsem to alespoň zkusila a ujistila se v tom, že se nejednalo o toho pravého. Protože kdybych to nevyzkoušela, tak bych si svého ex mohla, jak dělá mnoho žen, idealizovat. Takhle jsem si udělala jasno a tuto kapitolu jsem mohla jednou provždy konečně uzavřít :-)...