Žena a život - Titulní strana č. 2012-10

V PRODEJI OD 9. 5.

Žena a sebevědomí

Dcery a matky

Žena a krása

Žena a móda

Žena a početí

Fotokuchařka

Žena a cestování

Váš názor

Překonali jste krizi vztahu?

Překonala jste také krizi v partnerství? A jaké jste si z toho odnesla zkušenosti? Zapojte se do diskuze, ve které tři nejzajímavější odpovědi odměníme parfémem!

Prošel váš vztah krizí? A pokud ano, podařilo se vám jí překonat?

Nebylo to snadné, ale zvládli jsme to. (68%)

Náš vztah bohužel krize ukončila. (33%)

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Janina (41)
    02.02. 2012 11:20

    Ne..a doufám, že za to budu taky jednou ráda...

    ..jako Pavla.:)Letos v dubnu to bude 22let, co jsem se vdala - a doufám, že je to i poslední náš společný rok. Seznámili jsme se, když mi bylo 15 a jemu 16let - a oba jsme proživali spolu vše"poprvé". Po čtyřech letech jsme se vzali, měli dvě děti, ale manželství to nebylo šťastné. Manžel hrozně žárlil, omezoval mě a ponižoval /na mateřské jsem byla příživník a přítěž rodiny - když jsem začala pracovat, tak jsem zas pro změnu rozdíl mezi jeho a mou výplatou musela odmakat doma tzn. v domácnosti nepomáhal/. Přesto jsem to vše vydržela, jsem z úplné rodiny a rodiče si na tom dost zakládali. Nechtěla jsem je zklamat. A taky kvůli dětěm-což je častá věta:) Manžel si po 18letech manželství našel jinou - a já i přesto, co mi celý život dělal, o něj začla bojovat. Vydržela jsem rok. Rok plný ponižování, slz a bolestí. Dva roky už vedle sebe "jen" bydlíme. Doufám, že už konečně letos najdu dost síly a rozvedu se. Důvod, proč už jsem to neudělala jsou peníze. Ale žít s ním už nebudu - v tom mám naprosto jasno.

  • Pavla (28)
    01.02. 2012 13:27

    Ne a jsem za to ráda:)

    Můj bývalý vztah si prošel velikou krizí (náh.um.koj.) ) a tuto krizi nezvládl a rozešli jsme se..už ani nevím,jestlá já ,on a nebo oba.Každopádně jsem ráda,že v tom vztahu nejsem.A že jsem všechno díky rodine,blízkým a odborné pomoci zvládla.

  • Jitka (42)
    21.01. 2012 19:35

    Rozchod bez vysvětlení.

    Když se se mnou rozešel přes SMS (!), hroutil se mi svět, chodila jsem jak mátoha, ale musela jsem doma i v zaměstnání fungovat. A stále jsem věřila, že se vrátí. Vrátil se. Nikdy jsme k rozchodu ani slovem nezabrousili, přestože vlastně pořádně nevím, proč se tak stalo. Jsem opět šťastná, ale stále se bojím, že se situace bude opakovat. Je to něco ve mně, co nelze zničit. Snad jen kdyby mi chtěl dokázat, že chce se mnou žít napořád, že si mne chce vzít za manželku... Ale to se zatím nestalo, tato otázka zůstává i nadále otevřená...

  • Alena (51)
    03.01. 2012 15:09

    Žila jsem s alkoholikem a nezvítězila ani láska, ani alkohol....

    Do manželství jsem vstupovala v příliš velké zamilovanosti. Můj nastávající také vše myslel opravdově, ale běžné problémy jej ubíjely tak, že začal pít. Toužil mít hodně financí a ledacos si dopřát. Mně by sice stačila spokojená rodina, ale nakonec jeho problémy s alkoholem vedly k tomu, že i já jsem začala pít. V alkoholu jsme opět našli společnou řeč. Trpěly naše děti a zvětšovali se naše dluhy. Pak se stala zvláštní věc. Manžel se seznámil s 'hodným' kamarádem se spoustou peněz a jeho vysněný luxus byl na dosah. Silná motivace přestat pít. Na alkoholika by se ženy nelepily, ale na dobře oháknutého čtyřicátníka v luxusním fáru ano.... Rozvedli jsme se kvůli jedné z těchto jeho fanynek. Mně od alkoholu pomohli přátelé. Skončil náš vztah, skončila i krize.

  • tomáš (22)
    03.01. 2012 11:31

    Otočné pravidlo

    Se svou přítelkyní jsme měli krizi. Několik měsíců jsme se hádali, žárlili a dělali si naschvály. Potom jsme zavedli jednoduché pravidlo. Cokoliv co dělám a mám o tom pochyby, jestli jí to nebude vadit, si otočím. Řeknu si, vadilo by mi, kdyby mi tohle udělala ona? Stejně tak to dělá moje přítelkyně. A výsledek? Trávíme spolu víc času, nehádáme se, sex je skvělý. A jednou si ji vezmu.

  • vlastik (22)
    03.01. 2012 11:27

    Stojí ti za to a stojíš ty jemu za to? tak se snažte.

    Když vstupujeme do vztahu, každý jsme jiný. Ve vztahu se musíme přizpůsobovat, dělat kompromisy, ustupovat, prostě naučit se žít s někým po boku. Až opadne prvotní zamilování a nadšení, přijde realita, problémy a krize. Pokud lidé o ten vztah stojí, tak ho spolu rovným dílem zachrání. Já s přítelem jsme měli krizi asi 1 rok. Hádali jsme se jako koně kvůli všemu (poker, fotbal, alkohol, kouření, kamarádky). Nakonec jsme si ujasnili, jestli se sebou počítáme nastálo, oba jsme si naplánovali čeho všeho chceme docílit a začali jsme respektovat toho druhého. Teď nám to klape. Já se změnila a on taky. A o tom to je.

  • Pavla (23)
    02.01. 2012 14:50

    Porozumíš znamení - porozumíš partnerovi

    Nikdy jsem nebyla "všetečkou" co se týče astrologie a esoteriky, ale jakmile začaly problémy mezi mnou a přítelem, čistou náhodou mi do ruk vpadla kniha, kterou dostala kamarádka k narozeninám od někoho známého. Kniha se týkala esoteriky - triků a nápadů, jak vyzrát na lidi podle znamení a ascendentů. Nalistovala jsem si stranu se znamením mého přítele a tak, jak jsem nikdy tyto skutečnosti nevnímala, tak popis naprosto seděl, od jeho vlastností až po hobby a výstřednosti. Je to neskutečné, ale právě takové vodítko tam měly i na polorozpadlé či upadající vztahy, vyzkoušela jsem pár rad a triků - přítel začal poslouchat a poskakovat jako pejsek, cítila jsem se na jednu stranu jako nějaká čarodějka, protože ve skutečnosti by mě samotnou tohle nikdy nenapadla, tyto triky používám dodnes a vychází mi stále, jen doufám, že nezabrousí na stránky Žena a život a nepřečte si můj recept na lásku :-D

  • Kristýna (25)
    01.01. 2012 17:47

    Samý podvod...

    Začala jsem s přítelem chodit když mi bylo 18,byla jsem hrozně zamilovaná a vše probíhalo bezvadně (až na to,že měl vždy na prvním místě fotbal).Zhruba po roce mi začala kamarádka říkat, že mě podvádí,já tomu samozřejmě nevěřila - ach ty růžové brýle.Za další rok už jsem tedy skutečně věděla, že mě patrně po celou dobu podváděl s jednou a tou samou slečnou - což se mi ve finále potvrdilo.Rozešli jsme se,za půl roku jsme se zase dali dohromady.Za další půl rok opět rozchod a poté opět \"radostné\" shledání.Takhle to šlo až do září 2010,kdy mi dal kopačky a já se tehdy rozhodla,že už na něj vážně kašlu.Asi za dva měsíce za mnou začal chodit a asi za 4,za mnou jezdil každý čtvrtek a to jsme si spolu užívali.Nakonec jsem otěhotněla.Dnes mám 2,5měsíčního syna a on se \"zajímá\", ale není s námi - během těhotenství chtěl,ale rozmyslel se.A jak jsem se poučila?Už nikdy sebou nenechám zametat a nebudu odpouštět. Bohužel jsem díky tomuto vztahu postižená i do těch dalších a jen tak už chlapovi neuvěřím!!!

  • Miša (26)
    30.12. 2011 17:35

    Naučila jsem se bez něj žít!

    Já poznala skvělého chlapa před pěti lety. Jakž takž nám to klapalo rok, kdy jsme se vídali jen o víkendech. Každý z jiného města, oba po nepovedených dlouhodobých vztazích, z jeho strany veliké mínus - obrovský nátlak ze strany nezadaných kamarádů, aby si užíval a alkohol. Byla jsem tolerantní, z jeho strany však následoval útěk za prací jinam - rozchod! Chodila jsem jako tělo bez duše, ale časem. Ejhle -stejně jako citujete Miluši Šplechtovou - naučila jsem se bez něj žít. Zase mi záleželo na tom, jak vypadám, zašla jsem sem tam nezávazně na rande, oprášila kontakty s přáteli z let studentských. Po čase se ON ozval sám. Prospělo nám roční odloučení, urovnali jsme si, co vlastně chceme, po roce jsme spolu začali žít a dneska jsme šťastnými rodiči. Malé krize číhají stále za rohem. Je to ztráta zaměstnání, nedostatek financí, úmrtí blízkých členů v rodině, ex-která by ráda odloudila chlapa rodině. Víme, že spolu to všechno zvládneme. Ale musíme o tom umět mluvit.. Do Nového roku Vám všem přeji vše nejlepší

  • Konatovka (60)
    30.12. 2011 13:13

    Krize

    V manželském svazku jsem již přes 42 let. Mám manžela, kterého mi závidí spoustu žen. Pouze z článků v časopisech se dozvídám, jak manžel po sobě neuklidí, nepomáhá v domácnosti, nestará se o děti. Toto opravdu neznám a předpokládám, že jsem velkou vyjímkou. Je nekuřák a nepije. Až potud ideální manželství. Přesto se nám nevyhnula dlouholetá manželská krize, která se řešila přes manželskou poradnu, kde mi bylo řečeno, že manžel je monogamní a z toho plynuly problémy naší krize - začal bezdůvodně žárlit. Došlo to až k rozvodu, kde zkolaboval a tudíž nás nerozvedli. Trpěly i děti. Pak se stalo cosi, s čím nepočítal. Pomluvy v zaměstnání, kvůli kterým došlo k domácímu násilí. Odhodla jsem se proto zajít za vedoucím na jeho pracovišti a upozornit ho na to, co mohou lidské pomluvy způsobit. Toto ho zcela šokovalo a nad svým chováním se zamyslel. Dalším důvodem k zamyšlení byly děti, které již dospívaly a domluvily mu. Dneska žijeme v krásném harmonickém vztahu a na ty špatné chvíle se snažím zapomenout.

  • Katka (33)
    29.12. 2011 21:36

    Už nikdy sňatek z rozumu!

    Kdysi jsem si nechala namluvit, že můj tehdejší přítel je ideální partner pro život - solidní, perspektivní atd. Svůj vnitřní hlásek, který tak úplně nesouhlasil, jsem típla jak cigaretu a skočila rovnýma nohama do manželství. Pak přišla první větší krize a já si najednou nemohla vzpomenout, proč jsem si probůh toho člověka, který vedle mě usíná a vstává, brala. A tak jsem se zhluboka nadechla a za manželstvím udělala tlustou čáru. Od té doby tvrdím: "Už nikdy sňatek z rozumu!" Člověk se zkrátka občas potřebuje alespoň ve vzpomínkách vrátit do oné fáze největší zamilovanosti, kdy mu jeho protějšek připadal jednoduše dokonalý. Není horší pocit, než přiznat si, že žiju s někým, koho jsem v podstatě nikdy nemilovala!

  • Jana Hornova (30)
    29.12. 2011 10:28

    testovaci obdobi

    ano, krizi jsme prekonali,ale jen na urcity cas. Pritel se se mnou rozesel s tim, ze vlastne nevi co chce.Pry me miluje,ale hold nevi. Po me sici, kdy jsem jeste nemela odstehovane veci z byty jsem za nim jela a on mi rekl,ze to zkusime znovu, ze si napiseme na lsitecek to co nam vadi na tom druhem. Ten kdo to napsal, jsem byla nakonec stejne jen ja, ja tehdy s ruzovymi brylemi mu verila, ze vsechno bude fajn...jenze nebylo, zmenila jsem se,ale on ne.A tohle nam vydrzelo par mesicu.Proste chlap ustupky nedela:-)

  • Klarka (18)
    28.12. 2011 00:37

    co dal? znamena to konec???

    Myslela jsme ze tu nejvetsi krizi mame za sebou ale to byl omyl ted jsme spolu a me teprve doslo co je vlastne krize...vubec mi uz neduveruje jsme k sobe jak cizi nejvy zajem jsem mu ukradena :( sama nevim co mam delat rikam si am to smysl znamena to konec nevim ale vim jedno miluju ho a nevzdam to .Klarka

  • Hana (30)
    27.12. 2011 23:25

    ČEKÁM NA NI

    Když jsem zůstala se svým manželem byla jsem velice mladá bylo mi pouhých 16 let. Jestliže jsme chtěli žít jako nomální klasická rodina, nutností tenkrát bylo podstoupit zdlouhavé psychologické testě Výsledkem těchto testů jsme byli oba dva tenkrát oba dva velice zaslkočeni.... Řekli nám že jslme každý zcela jiný a že naše soužití je téměř nemožné a neodvratná krize náš vztah docela jistě ukončí. Na základě těchto testů mě zplnoletnili a po narození naší prvorozené dcery jsem se vdávala. Dnes jsme spolu 14 let, máme 3 dcery. Na onu neodvratnou krizi už nečekám a jestli snad někde číhá doufám že ji zvládnu protože vřím že to za to stojí. S pozdravem Vaše čtenářka Hanka

  • S. (29)
    27.12. 2011 21:44

    Kolik krizí lze ustát?

    Feťákovi se nedá věřit, to jsem se naučila ve svém prvním vážném vztahu, který trval přes rok, přesto byl jedním z nejkrásnějších a většina mých budoucích partnerů by se z něj mohla učit. Nasadil vysokou laťku. Tento vztah ukončila tragédie. Druhý vztah byl s děvkařem, krize přišla brzy a byla neřešitelná, chtěl víc volnosti a já mu ji nedala. Můj nynější vztah trvá 10 let, měl několik krizí, jeho nevěry i obrovské rodiné překvapení- nepříjemné. Zjistit po 8 letech, že nevím, vedle koho žiju...Museli jsme to zvládnout kvůli malým dětem. Poseldní krize přišla letos, z ničeho nic v září. Co chci, ptal se mě můj dlouholetý kamarád? Máme dvě zdravé děti, jsme bez dluhů, užíváme si celkem slušný životní komfort. Ale já chci jen jedno. Lásku, a ta u nás není. Jak ukončit vztah a neublížit dětem? Žiji v tom samém vztahu jako mí rodiče a neumím se z něj vymanit. Vrátila jsem se znovu k psaní, rekapituluji si život a hledám kapitolu, ve které bych navázala. To je můj lék na krizi, snad se to povede.

  • Lucie (34)
    27.12. 2011 11:15

    Krize v partnerství

    Krize v partnerství se nazývá přechod všeho nemilého mezi partnery.Mnohdy je velmi těžké ,,krizi v partnerství" zvládnout.Člověk musí být trpělivý,sebevědomý a stát si za Svým názorem,ale také se umět udobřit.Umění je vědět,jaké hádky jsou ,,zdravé" a rozpoznat je od těch méně příjemných.Ve Svém partnerství jsem prožila ,,krize",které mě,ale také partnera mnohdy trápily.Časem jsme si uvědomili,že to,co jsme řešili bylo nepodstatné a je důležité se zaměřit na více důležité věci,situace,okamžiky,osoby.Krásné je udobření,které jistě mnozí z Nás intenzivně znají.V partnerství je důležité,aby lidé pochopili význam partnerských hádek a věděli,jak správně je řešit.S partnerem se milujeme a víme,co již řešit a co Náš vztah narušuje.Zkušenosti z hádek s partnerem jsem si odnesla.Každou hádkou jsem si získala novou zkušenost,poznání.Dnes vím,že není podstatné řešit vše hádkami,ale upřímným povídáním/ řešením podstatných věcí s partnerem a vědět,že si můžeme o všem popovídat a vše vyřešit bez komplikací.

  • Bobinka (51)
    27.12. 2011 08:31

    Těžké životní zkoušky

    S mým mužem jsem už skoro 38 let.Prožili jsme nádherná,šťastná a kouzelná období naplněná láskou a pocitem naprostého štěstí,kdy jsme měli pocit,že se vznášíme,jeden bez druhého nemůžeme být,srdce nám bijí jen pro toho druhého,dýchali bychom za sebe.Ale život nás taky docela krutě a těžce zkoušel.Vzal nám našeho malého synka,za dva měsíce později mou maminku,o rok později tatínka i tchána.Plni smutku a vzájemného odcizení jsme museli oba přeprat démona jménem alkohol a pár nevěr.Manžel pak navíc ještě utrpěl těžký úraz a zůstal 3 roky bez práce a tudíž bez financí.Byli to opravdu těžké a bolestné období plné smutku,pocitu bezbrannosti,bezmoci a nekonečné prázdnoty.Měli jsme stokrát chuť vzít se za ruce a společně to zlé ukončit.Na konec jsme se ale za ty ruce vzali,vyplakali se a slíbili si,že se toho špatného už jednou provždy musíme zbavit,odrazit se od samotného dna a začít znovu.Šlo to hodně těžko a pomalu,ale šlo.A jsme pořád spolu.Máme se rádi,jsme jedno tělo a jedna duše,jsme rádi za každý nový den...

  • Brazdova Ludmila (62)
    26.12. 2011 10:19

    Překonali jste krizi vztahu?

    Po 15 letech manželstvi,jsem si myslela,že už mě nic takoveho nemuže potkat,Ale i na pohled naše obyčejne manželstvi muže proživat velke zklamani.Muj muž se těsně před duchodem seznamil s mladši ženou,ode mne o 6 let.Začli spolu nejprve jezdit s přateli na turisticke pochody.Ja jsem tři roky nic netušila,jen se on stale vymlouval ,že si musi užit přatel z prace,než odejde do duchodu.Vracel se dosti pozdě,pořad ale lhal ,že je s kamaradama.Byla jsem hloupa a naivni,že to všechno je pravda.Vše se provalilo o Silvestru a potom už to šlo rychle ,stěhovani k ni ,po měsici stěhovani nazpět ke mě atd.Cely rok jsme řešili naše manželstvi a jak dal.Nakonec zvitězil rozum a moje trpělive čekani na jeho navrat ke mě.Vše se obratilo k lepšimu ,překonali jsme krizi a ted znovu začiname žit v našem manželstvi a zvykame si oba na duchod.

  • Sisina (54)
    26.12. 2011 08:43

    Život je jako houpačka

    Život je jako houpačka.Jednou jste nahoře,naplněna radostí,láskou,štěstím a jednou zase dole,plná smutku,zrady,nenávisti.Ale o tom je právě život-neustálá změna a stále něco nového.I já jsem si prošla šťastnými i těmi ošklivými dny mého života.S manželem jsme spolu 35 let a i náš vztah prošel mnoha a mnoha náročnými zkouškami.Ale po těch prvních dnech,kdy se zdálo,že je konec a rozejdeme se,přišlo takové to zvláštní období,kdy jsme si uvědomili,že jsme souzení jeden pro druhého,že k sobě patříme a chceme být spolu.A navíc nás spojovaly dvě zdravé děti a pocit,že bez sebe zkrátka nedokážeme žít.A pak jsme opět prožívali dny plné lásky,štěstí a spokojenosti.....Myslím si,že když se dva lidé milují a patří k sobě,krize se dá vždycky nějak překonat(nemyslím ale,že byste měla partnerovi odpustit násilí a to,že vámi opovrhuje).Sebrat sílu,vzpomenout na to krásné,uvědomit si,že k sobě patříte a chcete být spolu až do konce života.A všechna ta hezká období si plnými doušky pořádně a až do dna užít!!!

  • vlasta (40)
    26.12. 2011 08:13

    půjde to...

    Krize mi (nám) dala možnost zamyslet se nad tím, zda 20 let vcelku spokojeného života stojí za to dál žít a pracovat na něm. Když jsem vzala v potaz vše, co nás tento rok potkalo (od nemoci, až po úmrtí nejbližších) a zamyslela se, zda má smysl o vztah zabojovat, vyšlo mi jednoznačné ANO. Nejen mně, ale i manželovi. Slečna, která měla snahu "získat" pana peněženku, ostrouhala, naštěstí hned v úvodu. Ve Vašem článku byl uveden jeden důležitý fakt, že nejen člověk, který byl podveden má možnost projít svými pocity a posoudit je. I ten druhý z tohoto pohledu na sobě má možnost zapracovat a rozhodně to není lehké. Nezahodím 20 let láskyplné péče o rodinu jen proto, že si někdo vysní život s báječným mužem. Mým mužem. Věřte mi, má smysl zabojovat a ještě větší význam zabojovat společně, pokud spolu chcete zůstat. Šlápnout vedle může každý.

  • Zuzana (36)
    22.12. 2011 16:58

    končím

    Opravdu nemá smysl naivně věřit gamblerovi a občasnému uživateli drog a snížit hranici své hrdosti HLAVNĚ kvůli dětem. Ač máme tři děti (10l., 3r. a 9měs,), jednu krizi jsme překonali a důvěra se po čase vrátila zpět, začal znovu kolotoč lží, nechození domů a dluhů:-(a přesto že to bude pro mně hodně náročné po všech stránkách,vztah KONČÍM. Ale jedno vím jistě-budu v klidu já i děti. Chybělo mi k tomu kroku 1%, které mi dodal Váš článek a tímto děkuji. Je to smutné, ale kdo nezažil, neví, jak je vyčerpávající denně doufat, aby přišel "tatínek" domů, aby si nevypnul telefon a zmizel i na pár týdnů, aby neřval kvůli stovce na sirup pro nemocné dítě.... Pakuž jenom slíbený nástup k léčení vyšumí stejně nenápadně, jako moje snaha udržet si někoho, kdo si vlastně ani nezaslouží vůbec nějakou rodinu mít, natož se radovat ze tří opravdu skvělých dětí! Ještě jednou díky a věřtě (společně se mnou), že to já i děti zvládneme:-) Zuzana M.

  • Míra (36)
    22.12. 2011 11:17

    Prošel a těžkou

    Prošla jsem si obrovskou krizí, plnou bolesti a ponižování. Vše jsem ustála kvůli dětem, ale následky si nesu doposud, jizva v srdci se vyléčit nedá. Je to jako chodit dál se zlomenou nohou. Když si muž najde jinou, to dokážu pochopit i odpustit, ale, že má najednou tolik sebevědomí a začne ubližovat a kopat kolem sebe, to nechápu. Kdyby odešel od rodiny v klidu, tak je to v pohodě, ale odejít s takovým divadlem, co předvedl, na to se zapomenout nedá.

  • Marti (21)
    21.12. 2011 21:25

    krize pokracuje

    jsem s pritelem 2 roky byly sme spolu kazdy den jen ted mame krizi skoro vubec sem nejezdi vidime se jednou za tyden ani to ne je na me porad nastvany kdyz se ho zeptam jestli me miluje tak mi neodpovi doufam ze krizi prekoname vubec spolu nejsem nema na me cas ani kvuli sve praci je porad doma u rodicu je mi to moc lito vubec nevim jak to vse skonci zrovna ted pred Vanoci jeste nemam nic hotove ani chut na to neco delat kdyz vim ze muj milovany mi odchazi takovou predstavu mam porad nevim na cem jsem kdyz si na to vzpomenu chce se mi brecet ani nepise proste nic krize muze prijit vzdy v prubehu vztahu

  • Zdenka (33)
    21.12. 2011 20:44

    Zlatá klec - uvidíme

    Jsme spolu 7 let, máme 3 děti - vše šlo 6 let trochu volným pádem, ale troufám si tvrdit, že šťastně. Poslední rok však manžel pracuje v zahraniční, jezdí jen na víkendy. Mám z cizího pohledu vše - úspěšného manžela, hospodyni, chůvu, paní na úklid, mohu si koupit krásné oblečení. Přesto jsme se s manželem za tento rok odcizili, krátká setkání jsou plná vyčerpání, únavy a výčitek. Koordinace třech dětí, noční vstávání k ročnímu synkovi, rozhodnutí, když je dítě nemocné, co s tím, všechny ráno vypravit, odpoledne posbírat a večer pohladit - na vše sama. Povídám si s chůvou, stěžuji si na děti hospodyni. Co pořád chci, manžel nechápe, na vše odpoví - tak si někoho zaplať. Odjela jsem na týden na Mallorcu a přijela kupodivu s tím, že se chci rozvést. Pomohla tomu i krásná sms od hospodyně - manžel mi nenapsal. Manžel v šoku, zmizel na hodinu a já nevěděla, jestli se vůbec ještě vrátí - přišel, objal mě a řek, že zabojujem. Už vím, že můžu být bez něj, že to zvládnu, ale za rodinu bojeme jako lvi - držte nám palc

  • Katka (19)
    21.12. 2011 08:26

    Tak to bejvá...

    Rok 2011 se pro mě nezačal moc vábně. Hned prvního ledna (tehdy ještě na Slovensku) sem zažila krizi s teď už bývalým přítelem. Byli sme spolu něco kolem dvou let. Skoro pořád sme se o něćem hádali, ale nikdy by mi ani ve snu nenapadlo, źe je schopen udělat něco, co se jen tak odpustit nedá. Zvednout na mně svou pěst. Zhroutila sem se a v okamihu ve mně zemřelo vše co mohlo. Za pár týdnu se mi obličej vyléčil, no trvalo mi měsíce, kým sem se začala znovu smát. byla sem sama, ale silná a odhodlaná otočit kartu a změnit svuj život k lepšímu. Teď žiju nedaleko Liberce s mužem, který mi pomohl se z toho všeho dostat. Chci vzkázat všem zenám, když vás neco zkolí natolik že nebudete vědet jak dál, vždy se najde osoba, která vám pomuže nést tu tíhu a která vám pomuźe. Přeju všem klidné a ničím neruśené svátky

  • Jája (38)
    21.12. 2011 07:39

    Důvěra v sebe samu

    S manželem jsme spolu 13 let. Za tu dobu jsem překonala manželovu nevěru i to, že mě fyzicky napadl. Vztah mezi námi doznal povážlivé trhliny. Sice jsem odpustila, ale nejde zapomenout. Chci vzkázat všem ženám, které se plácají ve vztahových potížích, aby důvěřovaly samy sobě, našly sebejistotu a sebedůvěru, věnovaly se věcem, které jim dělají radost, protože nejdůležitější je žít v míru sama se sebou. Je důležité si uvědomit, že život každého z nás má svoji velkou cenu. Krásné Vánoce všem.

  • Helena (27)
    21.12. 2011 07:24

    S úsměvem a nadhledem

    Je to pár týdnů, co jsme se vyhádali z krize - nakonec pomohl "jen" úsměv a nadhled. Mrzutost, vztek, nekomunikace...to může vést jedině do záhuby. Všechno je v hlavě, nejdůležitější je opravdu myslet pozitivně a věřit. Co taky zbývá jiného?

  • Lenka (23)
    21.12. 2011 07:04

    Chybami se učíme:)

    Pamatuji se, že před více jak rokem jsem dostala do hlavy, že mě příte nemá rád, že už to není takové, jaké to bylo. Nejsem zastánce nevěry, ale v danou chvíli mi malé povyražení zrovna hrálo do karet. S tím třetím jsme byli jen kamarádi, ale pěkné pocity jaké jsem s ním zažívala, byli už ve mě kdesi hluboko utopené, tak jsem tomu propadla. Když došlo na měnší doteky, byla jsem jak opařená a utekla. Od té doby jsem s ním v kontaktu nebyla a bouchala se do hlavy, jaká jsem mojla být pitomá, kdybych to svému příteli udělala. Vážím si to co mám, jen je třeba dlouholetý vztah stále něčím oživovat. Krizi jsem ze své strany prožila a přežila, ale, jak říkám, chybami se člověk učí a je stále stále třeba je dělat......

  • Ilon (44)
    20.12. 2011 22:11

    Tolik nehrotit

    Krize byly a překonali jsme je,upřímně říkám,že to nebylo vůbec jednoduché......dnes můžu říct,že náš vztah je moc pěkný a pohodový.Nikdy bych si nepomyslela,že po 25 letech je možno prožívat drobné něžnosti,pozornost a vše si intenzivně užívat. Poučení z krize:některé záležitosti bych nechala samovolně vykrystalizovat a nehrotila na jejich rychlé řešení.......zbytečně bych je nedramatizovala a nepitvala se v nich.Nebylo to k ničemu,jen to situaci zhoršilo a mě ubralo spánku.

  • Kateřina (35)
    20.12. 2011 16:41

    Překonaná nevěra?

    Před dvěma lety mi byl manžel nevěrný. Tvrdí, že to bylo jen jednou. Před dvěma lety bych napsala - mi byl jednou nevěrný. Jenže ta absolutní jistota a důvěra je pryč. To bolelo nejvíc a nevím, jestli to někdy úplně přebolí. Dokázala jsem odpustit, ale nemůžu zapomenout. Představovala jsem si tu volnost nemít děti. Prostě bych odešla. Možná bychom se k sobě vrátili, možná ne. Ale nedokázala jsem poslat pryč milujícího a milovaného tatínka dvou malých dětí. Navzdory všem slzám a bolesti jsem ráda, že to vím. Pravda totiž opravdu osvobozuje. Pochopila jsem, že stoprocentně důvěřovat můžu jen sama sobě. A snažit se samu sebe nezklamat. Pokojné a láskyplné vánoce všem.