Neděle 5. únor 2012
Dnes má svátek Dobromila
Máte za sebou čerstvou zkušenost s porodem? Nebo se na něj teprve chystáte? Jaké výhody má podle vás porod doma, jaké v porodnici? Podělte se s ostatními čtenářkami o svůj názor.
Jsem zásadně proti, je to hazard se zdravím matky i dítěte. (43%)
Pokud je veden pod odborným dohledem, může být v mnoha směrech snesitelnější. (57%)
Nemůžu si pomoc, ale už mě lezou na nervy argumenty tipu"rodit se by se mělo jen v porodnici, co kdyby se něco stalo. Co by se jako mělo stát? To že se něco stane, je právě větší šance, když se bude rodit nepřirozeně v porodnici pod dohledem MUDrů, kteří začnou cpát ženě rádoby urychlovačky a jiné blbosti, jen proto, aby si porod zkrátili, tím pádem porod nebude probíhat přirozeně a problém je na světě, pak řeknou: "vy se neotevíráte, kontrakce slábnou, musíme píchnout vodu, nebo do vás nervat umělej oxytocin, nedej Bože musíte na císaře.Ale zajímá někoho, jaký zásah to je pro mimi a že tím trpí?Když při porodu budeme rušit jakou koliv samičku, tak se taky to tělo tačne automaticky bránit tím, že se porod zastaví a nebude postupovat, pač se cítí v nebezpečí a je mládě ohroženo. Kdyby radši nechali ženskou rodit v klidu, intimitě a soukromí, tak udělají líp a porod proběhne v pohodě. Tělo máme na porod uzpůspbené co svět stojí a já nepotřebuji, aby někdo rodil za mě, věřím svému tělu, víc než doktorům
Ziji v zahranici, takze vyhodou je ze statni zdravotnictvi porod doma podporuje - pece je placena pojistovnou, porodni asistentky (zamestane nemocnici) jsou k dispozici. Prvni a druhe dite jsem rodila doma, bez problemu a s veskerou podporou. Treti dite bylo koncem panevnim, kdyz to porodni asistentka (doma) zjistila, tak nas rychle poslala do nemocnice. Po ECV (obraceni miminka v brisku) byl porod rychly a nekomplikovany, vratily jsme se s dcerou domu o 3 hodiny pozdeji. Dneska je dceri 6 let. Chapu ze to neni pro kazdeho, a ze bez podpory ze strany zdravotniku to take neni mozne. Pro zdravou maminku, v nekomplikovanem tehotenstvi hlasuji pro porod doma.
Určitě upřednostňuji porod v porodnici, kde je vše připraveno pro případ 1. pomoci. Nikdy nevíme ,jak bude porod probíhat. Myslím,že dnes si můžeme vybrat i porodnici,nebo i lékaře,kde chceme rodit. Jinač je to hazard ze zdravím,nebo i životy dvou lidí.
Chtela bych se jen zeptat, kdy se dozvime vyhlaseni ocenenych autorek?
Vrátila jsem se z práce, když mne napadlo, že musím nutně vyplet záhon (na která jsem rok ani nesáhla). V hlavě se mi náhle vyjasnilo, že plevel má přednost před večeří, procházkou se psem i zabalením věcí do porodnice, které jsem se chystala již několik týdnů připravit. Po dokončeném díle (ano, odvedla jsem skutečný kus práce!) mi praskla voda, co jsem manželovi šla v klidu oznámit. Ten ovšem klidný nezůstal a během několika minut (s připočtením několika dopravních přestupků) mne dopravil na porodní sál. Sestřička mne prohlédla a tipla si že tak za 12hod bychom mohli začít s porodem....nenapadlo mne nic lepšího, než se na chodbě narvat majonézovou bagetou (abych vydržela!) a kopat manželovi do nohy při každé kontrakci (původně jsem mu chtěla zlomit ruku, aby viděl, co je to bolest!) Když už jsem kopala manžela nepřetržitě bylo rozhodnuto "na sál" a za 30 minut bylo dítko venku za profesionálního přístupu lékařů a milé podpory sestřiček. Doma si něco takového nedovedu představit.
Vrátila jsem se z práce, když mne napadlo, že musím nutně vyplet záhon (na která jsem rok ani nesáhla). V hlavě se mi náhle vyjasnilo, že plevel má přednost před večeří, procházkou se psem i zabalením věcí do porodnice, které jsem se chystala již několik týdnů připravit. Po dokončeném díle (ano, odvedla jsem skutečný kus práce!) mi praskla voda, co jsem manželovi šla v klidu oznámit. Ten ovšem klidný nezůstal a během několika minut (s připočtením několika dopravních přestupků) mne dopravil na porodní sál. Sestřička mne prohlédla a tipla si že tak za 12hod bychom mohli začít s porodem....nenapadlo mne nic lepšího, než se na chodbě narvat majonézovou bagetou (abych vydržela!) a kopat manželovi do nohy při každé kontrakci (původně jsem mu chtěla zlomit ruku, aby viděl, co je to bolest!) Když už jsem kopala manžela nepřetržitě bylo rozhodnuto "na sál" a za 30 minut bylo dítko venku za profesionálního přístupu lékařů a milé podpory sestřiček. Doma si něco takového nedovedu představit.
Mam krasnou 5 mesicni holcicku,je to moje slunicko. Nikdy jsem ani neuvazovala o tom rodit jinde nez v porodnici. Pece o tehotne hrazena pojistovnami u nas je na vysoke urovni a umrtnost novorozencu velmi nizka a i uroven nasich nemocnic je velmi slusna. Muzu porovnavat ziji v zahranici,ale veskere kontroly jsem absolvovala u nas a i rodit jsem letela domu a byl jsem spokojena.Verim tomu,ze se mnou spousta zen nebude souhlasit,ale mohou mit spatne zkusenosti s neprijemnym doktorem,ktereho muzou zmenit,nebo v nemocnici s neprijemnou sestrickou,ci jinym personalem,ale jsou to taky jenom lide. Ja vim,ze to vypada jako ohrane klise,ale je to tak,deti jsou dar a s timto darem se nesmi riskovat. Nekdy se vse pri porodu zvrtne a zalezi na minutach i kdyz cele tehotensvi je v pohode. Proto by si vsechny zeny rozhodnute rodit doma mely dobre rozmyslet,zda jsou ochotne zivot sveho miminka riskovat pro svuj lepsi pocit. Nebo rodit v porodnici,kde vi,ze pri nejakem necekanem problemu ji,nebo miminku ihned pomuzou.
Předně musím říct, že nic není černobílé a odpověď na tuto otázku už vůbec ne. Popisování žen, které se rozhodly rodit doma, nemá být jen v krajních pólech: odvážlivé matky versus bláznivé, tvrdohlavé a nezodpovědné ženy. Navrhuji proto méně hodnotit a více se ptát a naslouchat budoucím rodičkám, proč uvažují o dom. porodech a proč pro ně prostředí nemocnice není akceptovatelné? Já osobně jsem si také s touto myšlenkou zahrávala, ale upustila jsem od ní zejména proto, že do porodnice to mám půl hodiny cesty, což v případě komplikací, kdy může být rozhodující každá minuta, je problematické. Jak bych se zachovala, kdybych měla porodnici jen pár bloků od svého bydliště? Poctivě musím přiznat, že nevím. A tak jsem alespoň dala přednost malé porodnici. V případě, že u druhého těhotenství i porodu půjde vše dobře, matka i dítě budou shledány, že jsou v naprostém pořádku, poté uvažuji o ambulantní formě porodu. Málo se o této variantě mluví a je to škoda. Škoda také, že neexistují porodní domy.
Jako spousta maminek jsem uvažovala o porodu doma.Když přišli komplikace byla jsem šťastná, že mě manžel přemluvil k porodu v nemocnici. Vůbec si neumím představit tu katastrofu kdyby mi nepomohl tým lékařů. Jsem vděčná za to, že žiji ve společnosti, kde mám možnost lékařského ošetření. Co by za to dalo tisíce žen žijících v neutěšených podmínkách. Važme si lékařské pomoci a péči o své miminko od okamžiku kdy přijde na svět. Já sama za sebe bych už nikdy o porodu doma ani neuvažovala. Za to, že máme zdravou dceru vděčím rychlému zásahu lékařů a skvělým podmínkám, které může zajistit jen nemocnice.
Tady přeci nejde o pohodlnost, nebo o to, že nemáme rádi doktory. Každý porod doma je veliké riziko, protože i když rodíte poprvé, podruhé nebo po třetí, nikdy nevíte, co se může stát. Pro mě je porod doma nezodpovědným riskováním. V nemocnici jste v péči lékařů, kteří mají zkušenosti a ví, jak se v krizové situaci chovat a jak co nejrychleji pomoci. Doma je to otázka vteřin, převoz do nemocnice..brr..jedině nemocnice.
před rokem jsem porodila 2 dítě,přenášela jsem 14 dní,přesně tak jak první a porod mi museli nakonec vyvolat.Můj druhý porod byl o dost horší jak první,4 dny jsem měla poorodní bolesti a byla jsem vyčerpaná.Určitě bych sama doma neporodila,pokaždé mi museli pomáhat skákáním po břiše a u druhého i museli pomoct i kapačkami.Nikdy bych porod doma neriskovala,v porodnici se vám dostane velmi dobré péče.Navíc se hodně změnilo,bydlím v Přerově porodnice nádherná,nová a přístup sestřiček i lékařů byl taky super,byli usměvaví a velmi příjemní.
Čekám své druhé dítě a jsem rozhodnutá jít do porodnice,nechci riskovat,že se něco přihodí,stane.. Nemocnice nemám ráda,po prvním porodu jsem se děsně těšila domů-sestřičky hrůza..ale zvládli jsme to,hold je všechno o lidech. Ale samotný porod byl naprosto skvělý zážitek a opět se svěřím do péče odborníků..
Naše první miminko teprve čekáme. Nemám ráda nemocnice, nechodím ani na návštěvy za příbuznými, nedělá mi dobře nemocniční zápach a Nemocnice vůbec, sama jsem byla hospitalizována naposledy asi ve třech letech s rotavirem. Ale přesto jsem si vybrala porod v porodnici, pod lékařským dohledem. Pokud bych porodem doma hazardovala jen s mým životem, pak by mi to bylo jedno v poměru s hazardem se životem našeho pokladu, který si hýčkám ve svém lůně. Pak si tedy říkám "četr vem můj postoj k nemocnici, teď už nejde jen o mne". Ze stejných důvodů jsem si rozmyslela i porod do vody - není tam totiž vidět a ani zkušený lékař nemůže zasáhnout v případě nenadálých komplikací do míst, kam nevidí. Jsem pro porod v nemocnici, ale pokud žena má dulu, porodní asistentku a hlavně lékaře v zádech, či nemocnici za rohem, pak ať rodí v domácím prosředí. Je fajn, že zde je ta možnost volby. Já jsem si zvolila a doufám, že dobře. Už proto, že rozhoduji za nás za oba :-))
den jednou denně a druhý den dvakrát. Na takovou kontrolu jsem si mohla dojet z domova. A nemusela jsem si trpět to, že na mne sestřičky křičely, abych si laskvě šla lehnout a nepochodovala tam,když jsem se v jednu hodinu ráno procházela po chodbě, poněvadž mi to ulevovalo a dělalo dobře.U samotného porodu jsem si také zakřičela. Ne bolestí, ale poněvadž mi to při tlačení při konci kontrakce nesmírně pomáhalo. Přítel mi pak vyprávěl jak se na sebe porodní asistentky dívaly a kroutily hlavou, co to jako má znamenat. Porod byl nádherný a bolestivý zážitek, ale chtěla bych ho trávit v osobnějším prostředí a mezi lidmi, kteří mi rozumí a psychicky mne podrží. Rozhodně ne doma, kde je to hazardování se životem, ale třeba v porodním domě, kde je vstřícný, milý personál, který přístoupí na přání rodičky a nechá ji porodit dle jejich představ. A ne v nemocnici, kde vás berou jako kus masa, který se musí "odrodit"...
Rodila jsem před 11ti měsíci a rozhodně bych si představovala přístup personálu v porodnici uplně jinak, ale doma bych nerodila ani za nic, je to hazard s vlastním životem a se životem dítěte.Očekávala jsem, že v první době porodní bude se mnou můj přítel, aby mi byl oporou a mohl mi pomoci v té nejdelší a nejnáročnější fázi porodu. Od rána do pozdního odpoledne jsem byla ale zavřená na hekárně (pokoj 3x3m) uplně sama. Jako zvíře v karatnéně. Příště bych si sebou vzala Dulu. Potřebovala jsem někoho, kdo mi bude oporou, bude tam se mnou, namasíruje mi záda, vysvětlí mi, co se děje a tak. Trvala bych na bondingu! Mne dceru ukázali a přiložili k prsu až po 15ti minutách po ošetření a oblečení a to byla uplně zdravá s apgar skore 10. Porod placenty bych si představovala jinak a než ze ji ze mne bude lékařka tahat, jako psa na vodítku. Když by mi začali bolesti, které jdou ještě vydržet, zůstala bych co nejdéle doma. Takhle jsem byla 3dny na odd šestinedělí s kontrakcemi po 5ti minutách a to mne vyšetřovali první
Doma nebo v porodnici? Pokoj jako pokoj, při vlastním porodu je vám to nakonec jedno. Záleží jen na LIDECH kolem vás a na přívětivé atmosféře. Proto volím porodnici s přívětivými lidmi na svém místě.....
Doma nebo v porodnici? Pokoj jako pokoj, při vlastním porodu je vám to nakonec jedno. Záleží jen na LIDECH kolem vás a na přívětivé atmosféře. Proto volím porodnici s přívětivými lidmi na svém místě.....
Mám za sebou porod duhého dítěte a porod doma je pro mne nepředstavitelný. Opakoval se stejný problém jako u prvního porodu a to přirostlá placenta k děloze. Ta se začíná po porodu stahovat a placenta nechce sama odejít. Rychlý chirurgický zásah byl u prvního i druhého porodu nevyhnutelný se ztrátou velkého množství krve.
Jsem šťastnou maminkou 10ti měsíčního chlapečka. Porodu jsem se sice lehce obávala, jako každá z nás, ale věděla jsem, že jednou prostě bude chtít jít ven. Při zvažování o různých možnostech porodu, ať už místa kde budu rodit či způsobu, jsem nikdy ani na chvilku nezaváhala, že by to bylo někde jinde než v nemocnici. Uklidňovala mě už jen ta představa, že kdyby nastala nějaká nenadálá situace, malý bude mít okamžitou lékařkou péči. Porod jsem měla nakonec plánovaný a bohužel i komplikovaný. Naštěstí vše dopadlo dobře a i já si můžu plně vychutnávat rodičovské starosti a radosti. Nedovedu si představit, jak by to celé dopadlo bez včasné lékařské péče. Nikdy nevíte, co se může stát a proto jak říkám sichr je sichr a jsem tedy zastáncem porodů v porodnici. Kromě toho v dnešní době lze i v nemocnici vytvořit příjemné prostředí a díky možnosti přítomnosti tatínka funguje i psychická podpora důležité a milované osoby. Takže díky taťko a všem maminám a dětem přeji pevné zdraví!
V době kdy já byla těhotná nešlo jinak rodit než v porodnici a jsem ráda za již tehdy výbornou péči všech lékařů i sestřiček.Nevím jak bych to zvládla sama doma.Má dcera starší má tři děti a mladší jedno ,obě rodily porodnici a při problémech,které měla dcera s vnoučkem bychom to doma nezvládly.Každá maminka by měla myslet na sebe a dítě ,které se neumí bránit a proto je porod v porodnici nejlepší věc pro oba dva.Přeji vše maminkám zdravé děti .
Rodila jsem před 3 roky v městské nemocnici v Ostravě. Měla jsem sebou porodní plán, chtěla jsem přirozený porod v tichu, v tmě jen s partnerem a porodní aistentkou bez zásahu tlumících léků. Moje představa byla jasná. Ovšem již v čekárně u přímů jsem si musela vyslechnout od sestry, že jsem bezohledná, když nechci u porodu zástup mediků, že je to lékařský výkon a že někdo se to přece naučit musí, ne...Pak jsem ještě řešila konflikt se setrou z dětského, že chci dítě u sebe hned . Byl to pro sestru velký problém. Naštěstí lekaři byli milý a plnily mé představy. Uvědomila jsme si, že porod v porodnici je přece jen jistá přirozená operace a přirozený bez konfliktů a dusna , bez zvednutého obočí nad vašim vysněným porodem může proběhnout nejlépe doma. Ovšem je to risk, když se ale povede, musí to být naprosto úžasný zažitek plný euforie a radosti.
Rozhodla jsem se mít 3 dítě, narodily se mi dvojačata, bohužel nebo bohudík, .vyberte si samy. Já sama v tom mám ješte pořád velký zmatek. Na porod jsem se těšila, opravdu, chtěla jsem zažít ten krásný pocit, který zaplaví celé moje tělo a myšlenky. Protože se můj plod B neotočil hlavou dolů, podstoupila jsem císařský řez. Můj první porod byl v 18 letech na začátku svobody a konce totality. Ležela jsem a čekala až se bude něco dít, žádné dýchání a podobné kousky, které jsou dnes běžné. Na konci byl jen pláč a mé slova "Už nikdy". U druhého porodu , jsem už měla porodní asistentku a prodýchalava jsem. Vše kolem porodu a těhotenství je dnes někde jinde, a přesto je to zase málo? Pořád nás bude něco hnát zkoušet a překračovat hranice. Nemám nic proti rození dětí doma, stejně jako v nemocnici. Každý se musí rozhodnout sám za sebe , ale hlavně mít zodpovědnost za zdraví novorozence. Ikdyž u mě představa krvavé postele a cizích lidí u mě doma, vyzdvihuje porodit v prostředí trošku chladném a neosobním.
Po jistých problémech jsem otěhotněla a před 5 měsíci se mi narodila krásná holčička. Na porod ale vzpomínám velmi nerada a odrazuje mě od dalšího miminka. Porod byl vyvolávaný, začala jsem mít obrovské bolesti již půl hodiny po aplikaci tablety. Jasně, s tím se počítá, že porod bolí, ale nečekala jsem, že po mě sestřička bude řvát, že jsem hysterka, ať se uklidním a přestanu křičet, že tu nejsem jediná apod. ... Tak toto bylo snad ještě horší než ta bolest. Nakonec to dopadlo tak, že maličkou vyndavali císařem, protože se kolem ní omotávala šňůra, takže na jednu stranu to bylo "vysvobození" ... od oné dotyčné sestřičky. Nikomu bych to nepřála. Ale právě i proto, že vím, jaké můžou nastat komplikace a i přes zkušenost se sestřičkou určitě porod v porodnici ... jen doufat v milejší personál.
Před 4 měsíci se mi poštěstilo konečně s přítelem otěhotnět. Žijeme v zahraničí a proto přišly první obavy, jak to tady bude s péčí a jestli není lepší odjet zpět do ČR. Avšak po první návštěvě doktora jsem změnila názor. Péče o těhotnou je tady na vysoké úrovni a troufám si říct, že mnohem osobnější a vstřícnější než u nás (podle názoru mých kamarádek). Pomalu začínám řešit porod a porodní plán, s kterým mi doktor radí, ale zároveň mi nechává možnosti mého vlastního rozhodování. Výhodou anglických nemocnic je velké množství poskytovatelů a tak si nastávající maminka může opravdu vybrat to, co je jí blízké - např. i porod v bazénu, o kterém přemýšlím. V nemocnici mají prostředky k tomu vytvořit domácí rodinné prostředí, což myslím, že by u nás v ČR nebylo moc možné. Doufám však, že v budoucnu i v ČR budou tyto trochu alternativní metody dostupnější.
Já sama ještě zkušenost s porodem nemám, ale až jednou budu rodit, tak jsem přesvědčená (už také podle zdejších příspěvků), že chci rodit v porodnici. Osobně záleží na každé ženě, pro co se rozhodne, neodsuzuji porody doma, ale já bych měla veliký strach, kdyby se náhodou přihodily nějaké komplikace. Přeci jen v nemocnici je veškeré vybavení, které může zachránit život jak matce, tak dítěti. A co se týče manžela u porodu-nikdy bych ho nenutila, záleží pouze na něm. Zatím nedokáži posoudit, jestli by mi tam vůbec k něčemu byl:-) Ale asi to ženě hodně psychicky pomůže. Souhlasím tak s Janou Petrovickou, že možná více pomůže někdo, kdo tomu rozumí a přesně ví, jak porod bude probíhat-tedy dula. To asi ženě pomůže nejvíce.
Mám za sebou porody dva,každý jiný a jinde. První ve 23 letech, v menší porodnici, bez manžela, bez utišujících prostředků a epidurálu. Cítila jsem se sice sama a s obavou jestli to zvládnu, ale nakonec porod proběhl spontálně a bez komplikací a celkem rychle, i když syn vážil skoro čtyři kila. Druhé těhotenství byl zázrak,měla jsem velké problémy, které se nakonec museli řešit operativně. Navíc jsem otěhotněla ve 36 letech a s tím spojené další rizika. Veškerá vyšetření dopadla dobře, porod byl vyvolávaný dva dny po termínu, opět bez utišujících léků, tentokrát za asistence dojatého manžela a skvělé porodní asistentky, která na mě působila velmi klidným a milým přístupem. A jsem přesvědčená, že ta její lidskost a vstřícnost přispěla k naprosto úžasnému a bezproblémovému narození našeho chlapečka, který má v současné době 18 měsíců. Ještě jednou moc děkuji porodní asistentce paní Evě Bedřichové do porodnice Obilní Trh Brno.
I já se podělím o své zkušenosti....první porod dlouhý, vleklý, bez energie...nakonec epidurál, po kterém jsem ještě týden poté nemohla pomalu ani stát na nohách, aniž by mi nebylo špatně od žaludku...pak nástřih, roztrhla jsem se pomalu až na záda, syn měl otlačenou hlavu, poporodní nádor...přítel byl u porodu, v mnohém mi pomohl a zároveň i dohlížel na to, co se vlastně kolem mne na sále děje.... důsledkem takového porodu má syn vrozenou disfunkci-opožděný vývoj řeči a denně se teď hodně snažím ovládat, když se s ním učím mluvit, ale jsme jak já , tak syn trpěliví, chápe, že se musí naučit se pořádně mluvit.... druhý porod přítel už ani nestihl, za dvě hodiny jsem byla otevřená na 5 cm, na sál jsem šla bez klystýru, vše se seběhlo během 15 minut, jednou jsem zatlačila, řekla jsem sestře, ať mne rovnou nastřihne a dcera byla venku zhruba za 5 minut..... dceři je dnes 20 měsíců a už krásně mluví.... jizvy po nástřizích občas zabolí, tak jako občas bolí hlava....
Určitě bych nedoporučovala porod doma.Sama mám porod za sebou. Během něj se u mě vyskytli komplikace ale díky včasné pe´či doktorů vše dopadlo dobře a jsem jim za to moc vděčná.Neriskovala bych život svého dítěte ani svůj,jen pro pocit že rodím v domácím prostředí.Jak říká můj ginekolog:není důležitý průběh ale výsledek:)
Mám osm tydnů starého chlapečka,který je vytouženým miminkem,vzhledem ke gyn.operacím které jsem musela podstoupit byl zázrak že jsem otěhotněla.Když nastal můj den D,moc jsem se těšila že už konečně bude maličký s námi na světě.Věděla jsem že to nebude jednoduchý,ale pořád jsem si řikla ,že ta chvíle bolesti se dá vydržet.Nakonec jsem rodila 17hod.Po 4hod silnych kontrakcí jsem se pořad vubec neotvirala a malého nakonc vzali císařským řezem,při které zjistili,že nemohl jít ven,protože byl seklej nosánkem o moji kost,ten pocit když slyšíte poprvé pláč svého miminka je úžasný.Můj manžel byl u porodu se mnou a jsem ráda,že byl po mém boku a byl mi velkou oporou.Sestřičky na porodním sále byli taky moc hodný a já jim děkuji že se snažily odvest moji pozornost od bolesti která byla ke konci uz nesnesitelná.Je moc důležité mít po svem boku lidi,kteří se vám snaží pomoct po všech strankach.Díky rychlému rozhodování doktorů se maličký narodil v pořádku a za to jim mockrát děkuji.
mám syna,kterému je 5 let,porod probíhal hladce,ale určitě bych nerodila doma..Prostě od toho máme porodnice,ne??To je jako když máte jít k zubaři,jdeme tam nerady,ale jdeme tam..No ale každýho je to věc.Manžel byl u porodu,ale spíš bych tam potřebovala někoho,kdo ví jak mi pomoct,abych měla bolesti menší..Manžel byl vyplašený a jen stál u mě..ani jsem ho nevnímala,protože jsem věděla,že mi nemá jak pomoc a spíš mi ho bylo líto,že jen tak stojí a nic nemůže udělat..Asi to pro něj taky nebylo příjemné,ale máme to za sebou a nyní jsem v druhém měsíci ,tak máme čas,aby jsme si naplánovali,jestli manžela nebo dulu u porodu..
Svého syna jsem rodila nedávno po velmi komplikovaném těhotenství (preeklampsie, zánět plodové blány). Dnes jsem vděčná za každý den navíc, kdy jsem své děťátko neporodila předčasně. Přes podávání léků na zastavení kontrakcí porod trval 1.5 hodiny. Bylo to tak neskutečně rychlé, že manžel nestihl přijet. Rodila jsem v noci, v nemocnici bez muže. Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Děkuji i personálu, který i přesto, že nebyl skoro na nic čas, se mi snažil vysvětlit, co a jak. A když jsem porodila a na pár vteřin dostala svého syna do náruče, zapomněla jsem na nástřih, šití a všechny ostatní nepříjemnosti. Ten pocit, že jsem přivedla na svět děťátko byl tak silný a krásný, chtěla bych ho ještě jednou zažít. Já určitě vzhledem k prvnímu těhotenství v nemocnici, Neznamená to ale, že jsem proti porodům doma, každý by měl mít možnost volby. Porod každé ženy je jedinčný a tak by se k němu mělo přistupovat.
jsem půl roku po porodu a jednoznačně bych rodila v nemocnici,doma určitě ne,na to mám strach.Jako samozřejmost mi přišlo,že manžel tam se mnou bude-byl,nedala jsem mu moc na výběr,ale nakonec jsem ho nepotřebovala,věděla jsem že tam je,to byl asi jediný kladný bod,ale když mi chtěl pomoct,stejně nevěděl jak ,protože v bolestech se se svíjela já a on netušil,čím mi pomoct.Já od něj pomoc nechtěla,on nedokážet pochopit,co se se mnou děje...tedˇ vím,že dula má zkušenosti a uměla by mi pomoci,protože ví a rozumí ženě připorodu.Takže jestli bude nějaké příště,budu se snažit sehnat si dulu..
Jednoznacne porod doma neschvalujem, aj ked to moze byt prijemne- v znamom prostredi, ale ked treba rychlo konat, nik nie je nablizku a rozhoduju minuty. Moja prva dcerka mala po porode problemy s dychanim, zle Apgar skore a museli ju predychat Ambu vakom- nastastie je zdrava a chodi do skoly pre mimoriadne nadane deti. Keby sme rodilid oma, neviem-neviem, ako by to bolo dopadlo. Rodila som v krasnom prostredi, mala som samostatny porodny box aj samostatnu izbu, nemocnice sa netreba bat!
Porod je pro me zatim "hudba budoucnosti", nicmene mam na porod jako takovy celkem konzervativni nazor, urcite je to pohodlne a prijemne v domacim prostredi, v tom neni pochyb, ale jen a jen za predpokladu, ze nenastanou zadne komplikace a jelikoz takoveto zena ani lekari nemohou vyloucit troufam si rici nikdy, pote mi prijde velice riskantni zahravat si nejen s zivotem svym ale i s zivotem toho maleho stvoreni. Jsem jednoznacne pro porod pod dohledem odborniku, kteri maji v nemocnici veskere dostupne pristroje, a pokud se neco pokazi, vzdy budu vedet, ze jsme vsichni udelali maximum aby vse bylo ok....
Rodila jsem před 10ti měsíci v Kladně, neboť mne v Praze od začátku těhotenství všude odmítali. A to i docela nevybíravým způsobem. Začátek porodu byl rychlý. První kontrakce jsem považovala za poslíčky a tak jsem šla na procházku. Když jsem se z ní vrátila, praskla voda a pak to jelo jak na drátkách. Do 4 hodin byla dcerka na světě. Ale bez porodních asistentek bych to nezvládla. Přes to, že porodnice byla natřískaná a nebylo moc času na nějaké vysvětlování, všichni se chovali mile a snažili se pomoci. Prostředí nic moc, být na pokoji se 6ti maminkama 4 dny bylo vysilující, ale personál skvělý. Za ty 4dny se párkrát stalo, že jsme volali pomoc k některým miminkům. Neriskovala bych doma, kde bych se rychlé pomoci nedočkala. V porodnici se zdravé mámy i miminka zdrží 4 dny, to snad jde vydržet, ne? A také je tam možnost se od ostatních maminek leccos dozvědět a přiučit. To ocení hlavně prvorodičky. Doma si toho klidu, samoty a ňuchňání s miminkem užijete ažaž. Krásné porody a zdravá mininka přeji, TH.
Muj maly Mikulas ma rok....................... Moje tehotenstvi probihalo fyziologicky a velmi aktivne. Do 5 mesice jsem jezdila na horskem kole, kazdy tyden cvicila 1.5 hodiny kalanetiku a to i 2 dny pred porodem. Navstivila jsem Amsterodam a v 6 mesici Thajsko...K porodu doma jsem se rozhodovala jiz dlouhou dobu pred tehotenstvim.S blizicim se terminem porodu jsem hledala tu "svoji porodni asistentku", ktera mne porodem doma provede. A nasla..150km od naseho domu.Byl brezen,snehova kalamita tak po dlouhem rozhodovani zvitezila porodnice ve Zline. Nelitovala jsem.Porod byl jednim slovem nadherny! Volnost pohybu, obrovska vana s levandulovym olejem, masaze i homeopatika pomahaly, stejne jako mila a povzbuzujici pritomnost meho manzela. Miminko se narodilo bez zbytecnych medikamentu, epiziotomie a porodniho poraneni. Bylo prijemne sero a ve svetle svicek jsme si uzivali tyto prekrasne chvile telo na telo. Jeste ted si pamatuji jak byl teply a mazlavy.Placentu ma zakopanou na zahrade pod svym Stromem Zivota
Je zvláštní že se k porodu doma hlásí především typy žen,které mají tendenci být nějak jiné ,odlišovat se.Nebo je snad pravda, že se průměrně inteligentní budoucí matka,která má v prvé řadě ráda svého nenarozeného potomka a také sebe, rozhodne pro porod právě doma,kde ji v případě komplikací nikdo nepomůže? Já osobně nemám s porodem zkušenost, zatím a zcela narovinu musím říct,že porod a následných pár tydnů mě stresuje již teď, a to potomka ani nečekám.Ovšem moje vidina toho,že budu mít kolem sebe zkušený personál mne alespoň z části uklidňuje. Proboha proč tedy existují porodní asistenky, doktoři a místa určená k porodu - PORODNICE? Asi jsem příliš radikální, ale proč už tak těžkou a náročnou zkušenost ještě zhoršovat? no tuším, aby bylo povznášející říct- ,, tss,porod?brnkačka,to sem zvládla doma\\\". Především to není hazard sama se sebou,ale se životem miminka. už to není o tom,co chci já..ale co je nejlepší a nejbezpečnější..nebo se pletu??
Souhlasím s tím, že porod doma je hazard se zdravím. Kdybych nerodila v porodnici (tehdy ani nešlo se alternativně rozhodovat), neměla bych dnes už dospělou dceru - úspěšnou lékařku. Svata
V porodnici byl můj jediný cíl: porodit ve zdraví zdravé dítě. To, že jídlo bylo fakt nechutné a záchody také, je věc vedlejší. Ani personál nemusí být vždy na 100% naladěný na vaši vlnu. Ale copak je to v životě to nejdůležitější? Pár dnů se dá vydržet všechno a pak vás čeká jen nádherné mateřství s kočárkem, na pískovišti, nad první knížkou, s první pastelkou v dětské ručce.....Pokud mají některé ženy pocit, že musí být pořád jako ve vatičce, já prostě taková nejsem. Zároveň jsem ale demokrat: kdo chce, ať si to užije doma. Ale pak nepozná ten pocit, když si pyšně vykračujete z auta k bytu... KONEČNĚ DOMA!
Nedávno se mi narodil syn. Než má člověk doma v postýlce vlastní dítě, vždycky mu připadají trochu jako klišé řeči, že dítě je to nejvzácnější, co člověk může v životě mít. Jenže pak se vám ta vzácnost narodí a vy víte, že je to pravda do poslední kapky. Představa, že bych své dítě jakkoli ohrozila během porodu tím, že bych byla mimo přímý dosah lékařské pomoci, mě zpětně doslova ochromuje. Nikdy bych doma nerodila. Ano, v porodnici to nebylo hezké a útulné jako u nás doma, kde máme vymalované stěny barevně. Neměla jsem tam k dispozici vanu, ale jen sprchový kout a ještě jen přes chodbu. Ale věděla jsem, že hned přes chodbu je připravená paní doktorka, která by v případě komplikací pomohla do pár vteřin. Tak rychlá by nebyla žádná sanitka...
Absolvovala jsem již tři porody. Pokaždé to bylo jiné. První a druhý porod jsem strávila v nemocnici v rukou odborníků.Byli to porody komplikované a bolestivé.Byla jsem ráda,že je vše pod kontrolou profesionálů.Poslední porod byl nečekaně rychlý.Do nemocnice jsme nestačili dojet. Porodila mě moje tchyně na dálnici v autě. Vše dopadlo výborně,asi u nás stál anděl strážný. Byl to můj nejlepší porod. I tak jsem zastáncem porodu v nemocnici.Jde přeci o nový lidský život a zodpovědnost je na místě.
Pokud není žena přímo provdána za "porodníka":)tak bych porod doma nedoporučovala.Rodila jsem sice dlouhých 12 hodin a bolesti byly velké,ale v porodnici jsem dostala veškerou péči.Ale v každém případě je to věc každé ženy jak se rozhodne.Můj mažel byl přímo u porodu a ještě více nás to sblížilo,když viděl čím jsem si prošla.
Osobně dítě ještě nemám, teprve jsme s partnerem v období plánování, ale rodit doma bych se bála. I když je všechno v pořádku, nikdy nevíte, co se může přihodit. Já navíc budu muset být v době těhotenství pod stálým lékařským dozorem, protože trpím silným astmatem a hypotyreózou. Myslím si, že dnes už je většina nemocničních pokojů příjemně vybavena, a péče lékařů a sestřiček bývá ukázková. Takže se není čeho obávat :)
Osobně dítě ještě nemám, teprve jsme s partnerem v období plánování, ale rodit doma bych se bála. I když je všechno v pořádku, nikdy nevíte, co se může přihodit. Já navíc budu muset být v době těhotenství pod stálým lékařským dozorem, protože trpím silným astmatem a hypotyreózou. Myslím si, že dnes už je většina nemocničních pokojů příjemně vybavena, a péče lékařů a sestřiček bývá ukázková. Takže se není čeho obávat :)
V žádném případě nesouhlasím s porodem doma. Každý by si měl uvědomit, že nese plnou zodpovědnost za zdraví svého dítěte. Nikomu není pobyt v nemocnici příjemný, ale myslím, že 4 dny se dá vydržet trochu nepohody. Hlavní je,že v případě komplikací je profesionální pomoc ihned k dispozici. Nezapomínejme na to, že zdraví dítěte je to nejdůležitější. Přeji všem ženám,které uvažují o porodu doma, aby si tuto svoji zodpovědnost uvědomily a rozhodly se správně. Tak,aby se nemusely do konce života trápit výčitkami svědomí. Často rozhodují o životě vteřiny nebo minuty.
Rodila jsem dvakrát, naposled před 5 měsíci. Oba porody byly bez komplikací, přesto jsem byla ráda, že jsem měla kolem sebe odborníky, kteří by si v případě potřeby uměli poradit. Navíc i po porodu se umí o miminko postarat, provést potřebná vyšetření atd. Rodit doma bych se určitě bála.
Milá ŽaŽ, v září se chystám porodit své první miminko a na porod doma bych si opravdu netroufla. I když navštěvuji různé předporodní kurzy a louskám všechny knížky co mi přijdou pod ruku ráda bych porodila v porodnici a nejraději bych byla, kdyby mohl být přítomen i můj doktor. Vím že to ještě neznamená, že musí být vše v pořádku, ale určitě se budu cítit o mnohem lépe a o tu psychiku si myslím že právě jde. Mějte se hezky, Martina
Ja som rodila asi pred 10 mesiacami v pôrodnici - a teda musím povedať že to bolo skvelé a určite sa s manželom budeme chystať aj na druhé dieťa. Personál nemocnice bol ústretový a fantastický a hlavne profesionálny. Ani neviem ako som môjho syna porodila. Jediné čo by som vytkla je potom tá starostlivosŤ na novorodeneckom. Toto je zasa výhoda pôrodu doma, že ste hneď po pôrode v domácom prostredí s malým človiečikom.
určitě je při porodu vyvolat co nejpříjemnější prostředí a to si mnoho žen myslí, že je právě doma. Já jsem ale toho názoru, že k příjemnému prostředí je zapotřebí i duševní klid a ten mám jen v případě, že vím, že kdyby nastaly komplikace , jsou veškeré potřebné věci nablízku a to je v nemocnici. V dnešní době, kdy už může být partner u porodu, jde si připlatit nadstandartní pokoj a zvolit jak rodit u mě stále vyhrává porodnice.
Souhlasím s tím, že pokud porod probíhá bez komplikací, může být doma příjemněji než v porodnici, kde personál díky návalu rodiček kolikrát neví, kde mu hlava stojí. Nicméně já osobně bych porod doma neriskovala - bála bych se o sebe i o dítě. Sama jsem rodila před necelými dvěma roky ve FN v Plzni a vím, že za tři měsíce, kdy mám rodit znovu pojedu opět tam. Přestože tam moje kamarádky rodit nechtějí z obavy, že porod bude příliš umělý/řízený, já tu zkušenost nemám. Porod (1. a 2. doba p.) proběhl absolutně bez zásahu, pouze za asistence personálu. Navíc, poté, co se náš chlapeček narodil, doktorka zjistila, že nevyšla celá placenta. Udělali mi tedy ihned revizi v plné narkoze, kdy odstranili zůstavší zbytek a rovnou i sešili drobné trhliny, protože mne nebylo nutné ani nastříhávat. Jsem velmi ráda, že jsem rodila právě tam, protože zde mají nejen kvalifikovaný a velmi ochotný personál, ale i vybavení, které je k dispozici, když se "něco" stane. A to, jak bude porod probíhat, dopředu nikdo nikdy neví....
Rodila jsem v Hořovicích před 10.měsíci a porod našeho syna patří mezi nejkrásnější okamžiky mého života, a to i přesto, že porod byl po 8 dnech vyvolávaný. Nečetla jsem diskuze o tom, jak je "vyvolávačka" strašná, neposlouchala jsem story typu "jedna paní povídala" těšila jsem se na synka a vyvolání porodu brala jako vysvobození. Při porodu jsem měla u sebe manžela, byl mi velikou oporou a porod v Hořovické porodnice, kde jsou velice profesionální, milí a přátelští patří opravu k těm krásným zážitkům.
Myslím si, že nezáleží na tom, zda je porod proveden doma nebo v nemocničním zařízení,ale spíše záleží na odbornosti personálu u porodu. Kolikrát je lepší porod doma na balóně v klidu za dohledu porodní asistentky a lékaře, bez zbytečného stresu a shonu v nemocnici. Ale zásadním nedostatkem domácího porodu je to, že když nastanou komplikace, tak v porodnici jsou lékaři lépe schopni řešit problém a jsou se schopni postarat o matku a dítě svědomitě a nehrozí zásadní a život ohrožující situace.
Jsem zásadně pro porod v nemocnici,kde máte odbornou pomoc,ať se týká samotného porodu nebo poporodní péče o maminku a její miminko.Každá žena,která se rozhodne být maminkou,by měla myslet především na zdraví své i svého miminka.Můžete mít pohodové těhotenství,ale to Vám nezaručuje,že bude samotný porod v pohodě a bez komplikací!!Někdy od záchrany života rozhodují vteřiny,a proto myslete na své děťátko a zbytečně ho nevystavujte riziku.
Nejsem zastáncem rodit doma.Žena,která si toto přeje v první řadě nemyslí ještě na nenarozené děťátko a potom na sebe.Nikdy neví,jaké komplikace se mohou k porodu přidružit.Sama jsem rodila tři krát a první porod byl velmi komplikovaný.Okamžitě jsme museli na operační sál,kde jsem rodila císařským řezem.Bohužel dceruška za pět dní zemřela.Proto říkám,nemocnice a odborný dohled.
Ahojky všichni. Porodila jsem tři zdravé děti, a to po 15měsících. Bylo to, to nejkrásnější v mém životě, přivést na svět tak malinké, nevinné a krásné stvořeníčka.S mojí špatnou srážlivostí krve to nebylo zrovna jednoduché. Žijeme v 21.stol., tak se podle toho chovejme a važme si toho co máme. A samozřejmě to učme i naše děti. Mějte se moc krásně.
Plánuji dítě ale rozhodně bych se nerozhodla ho na svět přivést doma.Je sice člověk v domácím prostředí ale je to obrovský risk že budou velké komplikace.Porod doma bych rozhodně nepodstoupila.
Rodila jsem před 2 měsíci v Podolí. Porod se musel vyvolávat, přenášela jsem už 14 dní. Poslíčky jsem měla 2 dny v kuse a nic mi na ně nepomáhalo (v té době jsem už byla v porodnici). Vše pak skončilo 3. den císařským řezem - malá zřejmě špatně dorotovala a tak jsem jí nemohla vytlačit, i když jsem se snažila. Takže - jedině v porodnici se špičkovými odborníky za zády!
Rodila jsem zatím jenom jednou a bohužel s komplikacemi, plodová voda odtekla dříve a porod se musel uměle vyvolat. Tím, že to bylo " nasucho " jsem se vevnitř potrhala a ztratila spoustu krve. Nedovedu si představit co by se stalo, kdyby se všechno tohle odehrávalo doma. Myslím, že pokud někdo nechce klasickou nemocnici, může si zařídit soukromé zařízení, kde má veškerý komfort, ale je pod dohledem lékařů. Vznik nového života je překrásným zážitkem a neměly bychom hazardovat se zdravím matky a dítěte.
Dítě sice ještě neplánuji, ale už teď jsem zastánkyně porodů v nemocnici s profesionálními lékaři a vyškoleným personálem, který bude mít vše pod kontrolou. Souhlasím s tím, že porod doma je hazard jak pro miminko tak i pro jeho matku. Nikdy nevíte, co se může stát a jaké mohou vzniknout komplikace, takže rodit budu jednou rozhodně v nemocnici.
Já osobně jsem měla tak ošklivý porod, že při porodu doma by můj syn určitě nepřežil. A přitom těhotenství bylo v pohodě. Níkdo nemohl tušit, že se mi za tu dobu vytvořil myom velikosti tenisového míčku, který bránil otevírání se. A tak muselo dojít na císařský řez, v té době se dítě ve mě již dusilo. Zůstalo mi nehezké trauma a strach mít další dítě.
Můj 1 porod probíhal v nemocnici byl vyvolán léky a také mi nastřihli hráz poté se mi narodil krásný chlapeček nyní je mu už 9 let . A za pár let k němu přibyla ještě holčička. Na porod doma bych asi nezvládla. V nemocnici mám jistotu , že v případě komplikací mi mohou pomoci.
Venuše se blíží k Uranu a nás čeká v příštích dvou týdnech nefalšovaný citový třesk. Ale není se čeho bát, je to náš život, naše touhy, naše potřeba milovat a být milováni.
© 2008 Bauer Media