Žena a život - Titulní strana č. 2012-10

V PRODEJI OD 9. 5.

Žena a sebevědomí

Dcery a matky

Žena a krása

Žena a móda

Žena a početí

Fotokuchařka

Žena a cestování

Váš názor

Okamžik změny

Zažila jste někdy okamžik, ve kterém naráz dostalo vše smysl, a vám bylo naprosto jasné, co máte dělat a co už ne? Diskutujte a vyhrajte jeden ze tří parfémů Midnight Pearl od Oriflame!

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • drinilsEnsulp
    04.05. 2012 18:14

    replica watches oris

    http://www.swcc.com.au/forum/post.php?tid=343803 http://cookedroms.com/forums/topic/3811-moncler-discount/forums/index.php?app=forums&module=post§ion=post&do=reply_post&f=4&t=3811

  • Janina (41)
    02.02. 2012 11:29

    Ne..

    ...stále na ten okamžik čekám...Mám sice pocit, že už se pár záblesku kolem mihlo - ale byla to jen chvilkova euforie. Neumím se sama zvednout ze dna..:(

  • Jitka (42)
    21.01. 2012 19:46

    Rozvod.

    Zažila jsem takový okamžik. Rozhodla jsem se po 21 letech ukončit manželství, ve kterém hrála hlavní roli žárlivost a psychický i fyzický teror. Sebrala jsem sílu, sehnala sobě a svým dětem bydlení a podala žádost o rozvod. Jen jedné věci lituji - měla jsem požadovat lepší finanční vypořádání a rozhodně neustupovat ze svých požadavků... Bohužel, stalo se. Netušila jsem tehdy, jak sobecky se bude bývalý manžel chovat ke svým dvěma dcerám.

  • Monča (35)
    20.01. 2012 07:36

    Okamžik - rozhodnutí

    Před 2lety jsem zažila okamžik-kdy jsem se rozhodla a dodnes vím, že správně. Po narození syna jsem byla s přítelem ještě rok a všichni okolo mi říkali, že jsem hloupá, když mě viděli jak trpím...tak dlouho jsem se odhodlávala až přišel jeden den a já řekla DOST, odcházím i s malým a dodnes ničeho nelituji...udělala jsem správné rozhodnutí ve správný den...Ikdyž nevím komu poděkovat,přesto DĚKUJI

  • Bobiska (30)
    19.01. 2012 19:19

    zamyslet se...

    Myslím, že takový okamžik přijde vždy s nějakým extra problémem, či odchodem někoho blízkého, človek se zamyslí a říká si jak bude užívat každého dne, ale pak se vše zase vrátí do starých kolejí.Mě se hodně změnil život tím, že jsem opustila člověka a nebylo cesty zpět, dlouhodobě jsem přemýšlela a hodně jsem tím dospěla a seřadila si hodnoty.Je třeba se někdy zastavit v tom uspěchaném světě a přemýšlet dřív než uděláme možná osudovou chybu.

  • Pavla (23)
    03.01. 2012 01:25

    Smaragd Středomoří mi pomohl najít své pravé JÁ

    Smaragd Středomoří - tak přezdívaný řecký ostrov Corfu, Tři měsíce odloučení od svých přátel a kamarádů, rodiny, českých problémů, školy a všech životních úskalí, z nichž některé byly pro mne při odletu z Česka velkým otazníkem mého současného životního mezníku. Má pracovní doba nebyla příliš namáhavá, hostů také nebylo příliš a navíc - po skoro celou dobu jsem se inkubovala sama do sebe a zcela míjela a ignorovala řeckou národnost, jelikož jsem si do Řecka nepřiletěla povyrazit jako větší procento českých holek, ale spíše si zarelaxovat a uklidnit se. Šum moře, zvuky trajektu, cikádi, řecké ptactvo, zvuky letadel, pobřežní vítr, sluníčko a vlhký vzduch mi hodně dalo, abych se vnitřně začala hledat a přemýšlet nad věcmi více reálně, samozřejmě jsem si někdy dala i dávku toho snění. Při každodenním uvažování o sobě, světě a vším, co mě obklopuje, jsem si neustále dodávala sebevědomí k tomu, jak jsem postavím všemu po návratu do ČR..Tak jak jsem nikdy neměla čas, tam jsem ho měla až přefůru což mi vyléčilo mysl

  • Alena
    27.12. 2011 02:50

    Změna na zbytek života

    O změně na zbytek mého života jsem se rozhodla loni na podzim.Měla jsem již dost svého hubnutí a nabírání váhy. Toho že jsem měla na sebe zlost že jsem obézní a neustálého vymlouvání proč jsem tlustá. Rozhodla jsem se jak je mým zvykem řešit to radikálně. Zajistila jsem si v Praze bandáž žaludku a vyběhala potřebná vyšetření a šla v lednu 2011 na operaci.Před ní jsem měla 115 kg .Kila dolů po operaci přímo letěla a nyní mám dole30 kg. Jsem spokojená štastná pokračuji ještě a čeká mě odstranění převisu na břiše někdy v létě 2012. Dělala jsem to pouze pro sebe a svůj dobrý pocit.

  • 20.12. 2011 15:15

    potřebovala jsem změnu

    a proto jsem si předplatila ženu a život

  • Petra (31)
    19.12. 2011 22:57

    Řešením měla být sebevražda....

    Jsem ráda, že jsem mohla pomoci jednomu člověku, který po mnoha životních zklamáních chtěl ukončit svůj život. Sice se nyní ambulantně léčí na psychiatrii, ale jeho stav už je mnohem lepší. Dříve jsme se vůbec neznali a v současnosti jsme dobří přátelé. Nyní i já si více vážím každého dne života!

  • Jodie (28)
    19.12. 2011 20:56

    Stěhování

    Loni jsem zničeho nic během čtrnácti dnů dala výpověď v lukrativní práci a odstěhovala se z Prahy na malé město. Najednou jsem hrozně moc toužila po změně, chtěla jsem být blíž rodině a dostat se z dosahu bývalého přítele, setkávání s ním mě ničilo. Teď mám novou práci, nového přítele, který se ke mně brzy bude stěhovat a každý den s vděčností děkuji za to, že jsem měla odvahu všechno opustit a začít znovu jinde.

  • Lilith (32)
    19.12. 2011 17:06

    Rozhodnutí

    Měla jsem skvělý vztah, trval 7,5 let a přátelé už slyšeli svatební zvony, jen já jsem byla jaksi hluchá, idylka se konala jen navenek, já jsem vevnitř cítila prázdnotu a žila ve vlastních představách jiný život. Přítel byl dokonalý, měl mě rád, plnil moje přání, ale nebyl to podpantoflák, to ne... ovšem Něco našemu vztahu chybělo (bohužel přítel to tak necítil), a tak když jsem si po tragické události v rodině uvědomila, že život je krátký na to, abych ho strávila s někým, koho nemiluju, šla jsem do toho... nastal rozchod. Ze všech stran mě zrazovali, nechápali, kroutili hlavami a ptali se proč? Já jsem odpovědět nedokázala... teď jsem šťastná, i když mám výčitky, že jsem ublížila skvělému člověku, ale dala jsem sobecky přednost sobě, nelituju.

  • anyska
    18.12. 2011 19:24

    Změna

    Pro mě bylo největším okamžikem změny narození prvního dítěte. To si najednou člověk uvědomí, že nic už nebude jako dřív a všechno je jinak. Je to ta nejkrásnější a nejmarkantnější změna, kterou jsem kdy zažila.

  • Petra (22)
    18.12. 2011 04:48

    Zdraví

    Prave před dvěma dny jsem se dozvěděla pro mě šokující věc že je mamka vázne nemocná.jediny co mi ted dává smysl je neřešit banality každy z nás řeší hlouposti a náhle udeří něco takového a uz si teprve uvědomíme co je v zivote nejdůležitější a jak predtim pro nás bezvýznamné okamžiky ted najednou dávají smysl .....

  • Bohunka (40)
    17.12. 2011 20:41

    jako když luskneš prsty

    znáte ten pocit když se cítite uplně vyždímaná život jako citron a nic neteší ani se nechystá změnit k lepšímu?,určitě a každá..tak jsem se cítila už pár let..prosila jsem všechny mocnosti tam nahoře at se stane něco co mne už odstartuje ,doslovně jsem čekala na nejaký impulz jako pes na píštalku..jen skočit po té příležitisti..a pak se to stalo jako když luskneš prsty..přišla myšlenka drzá a vtíravá ..změn práci a začni dělat to co tě baví a teší..udělej si kurz a jdi do toho..změna!! jen pro tebe.a já šla jako ten Blázen z knihy o Taoizmu.nehledela na pravo ani na levo a jsem štastá a naplnuje mne to...Tak se stala z zast.vedoucí ..masérka.a troufnu si po 2 letech říct že docela vyhledávana.hodně štestí a odvahy všem.

  • Barbora (21)
    17.12. 2011 17:35

    První krok

    Protože v životě člověka jsou mnohdy důležité i maličkosti, tak i pro to, aby se člověk změnil, občas stačí i jedno úplně malé a na první pohled bezvýznamné rozhodnutí. Celý život jsem měla problémy s navazováním vztahů, byla jsem nespolečenská a vůči lidem uzavřená. Ten problém mě doprovázel po celou základní i střední školu, a nevypadalo to, že bych se mohla změnit. Až jednoho dne, kdy jsem poprvé stanula na půdě vysoké školy, se ve mně něco zlomilo. Stála jsem tam, mezi spoustou neznámých lidí, a najednou, z ničeho nic, jsem prostě udělala několik kroků (a nepopírám, že šlo o jedny z nejtěžších v mém životě), k poblíž stojící slečně a s úsměvem jsem ji pozdravila. V ten moment, kdy se na mě dotyčná (dnes již má dobrá přítelkyně) s vděkem podívala a začly jsme si povídat, jsem si najednou uvědomila, že nejsem jediná s podobným problémem. A že někdy je prostě třeba udělat ten první krok. Já svůj první krok udělala, a za těch pár vteřin, během kterých jsem se k němu tenkrát rozhodla, jsem dodnes vděčná.

  • kočina
    17.12. 2011 11:51

    Zlom

    Okamžik změny -v životě každého z nás jich nastne několik. A já si dodneška pamatuji ten úplně první pocit, že všechno je najednou jinak. Je mi deset, na sobě mám červené úpletové kalhoty, vlasy sesekané od maminky podle hrnce, jedu na kole a cítím se najednou tak strašně dospělá. Jako by právě desáté narozeniny byly nějaký velký zlom v životě. Tehdy jsem si to skutečně myslela. :-))

  • victoria (25)
    15.12. 2011 11:22

    Okamžik změny

    Vždy jsem měla ráda svoji sestru, která je o čtyři roky starší než já. Byly jsme kamarádky. Ale nastal čas, kdy jsem začala chodit s klukama. Každýho, kterého jsem jí seznámila, tak mi ho odloudila. Pomluvila mě, vyspala se s ním a pak mě provokovala. Pamatuju si jako by to bylo včera, když sem přišla domu a našla sem svého přítele s ní v postely (ted s nim má dítě) . Myslela jsem, že přestane.Ale není tomu tak.Je to pořád horší. Otevřela jsem oči a pochopila, že žádná tolerance nebude. A že co nejdřív to pujde se odstěhuji,abych ji neviděla.

  • majka zichova (54)
    13.12. 2011 13:24

    maličká úvaha

    Ale ano zažila,možná stokrát,....co já vím? Ale než jsem pochopila,že ten okamžik patří mně,že je mojí komunikací s mým vnitřním ,,božím" vedením,musela jsem ztratit pocit vlastní důležitosti.Abych tento okamžik dešifrovala,musela jsem si na něj,, nažít". Tyto okamžiky jsou součástí toho nádherného tajemství žití,které nás naplnují úžasem.

  • Ingrid (47)
    12.12. 2011 22:44

    buď a nebo

    Po rozvodu před 10 leti jsem jako oběť domácího násilí přišla o všechno. O syna, o bydlení, o své osobní věci. Přežívala jsem než jsem před 6 lety zdálo se potkala úžasného chlapa. Najednou jsem měla vše. Peníze, respekt okolí, žilo se mi lehce.Pak přišla jiná, a já o vše přišla. pochopila jsem že partner bude jen střídat po delších vztazích partnerky a ty budou nešťastné. Dva roky žiju sama, srovnávám se sama se sebou, našla jsem svůj vnitřní klid a lidem se zdám "děsně happy". Nechápou že ač sama mám se fajn. Neví že právě přišla další vlna která mě smetla zas někam dolů. Ale já se už naučila bojovat a vím že to co se právě děje je pouze jedna z dalších zkoušek co všechno vydržím. Vydržím i jiné, vím že na to mám a po dešti zas vysvytne sluníčko.

  • Mel (48)
    12.12. 2011 15:01

    obrat o 100%

    Ještě vloni jsem byla řádně zaměstnaná. jenže stalo se to, že najednou práce nebyla a já přemýšlela, co bude dál. do toho mě oslovila známá, a já se začala školit jako finanční poradce.práce mě moc nebavila, ale řekla jsem si, že to musím zkusit. dopadlo to tak, že jsem ve firmě a po klientech trávila veškerý čas, i soboty a neděle. doma mi stála práce, babička za mě vařila, pekla a žehlila, dcera mi plakala do telefonu, že se vůbec nevidíme.ano, i já byla nespokojená. skončilo to jednu sobotu večer, kdy jsem měla lístky do divadla a moje manažerka mi řekla, že TAKTO teda NE ! že tohle se nedělá ! další impulz byl, kdy mi moje letitá kamarádka ten večer řekla,at se na sebe podívám a zamyslím. ano, to bylo jasné jak facka, ještě ten večer jsem s prací, co mě vysávala jak časově tak psychicky -jako upír, sekla . jsem vděčná kamarádce, co mi řekla, at se na sebe podívám do zrcadla. z této zkušenosti jsem se doma hojila 3 měsíce.nyní mám práci i kolektiv, které mám ráda a do práce se těším.

  • Konatovka (60)
    12.12. 2011 14:02

    Životní zlom

    Dostala jsem se do takové tíživé a mnou neřešitelné situace, že mě život donutil k tomu zoufalému činu, odejít ze života. Pokus se nezdařil, byla jsem zachráněna. Po této události došlo k úplnému zlomu mého života, který jsem přehodnotila. Odešla okamžitě z práce, kde mi daly spolupracovnice těžce poznat co je to šikana. Následoval předčasný odchod do důchodu. Vztahy v rodině se také změnily k lepšímu. Není snad v životě nic horšího, než zůstat na velké trápení zcela sám, nepochopení rodiny a okolí. Pak je velice blízko k takovému činu, ke kterému mě tyto okolnosti donutily. Dnes jsem velice spokojena, život je najednou krásný, ale stálo to hodně životní síly.

  • Linda (31)
    12.12. 2011 13:00

    Změna je kořením života...

    Každá změna je důležitou věcí v životě, ať už je to změna, která je k dobrému nebo i k tomu opačnému, každopádně je to okamžik, který rozhodne, kterou cestou se vydáme. Buď cestou, která je plná svízelných situací a nečekaných zvratů nebo umetená cestička zaručující hladký průběh čehokoliv, do čeho se pustíme. Je to právě ten okamžik změny, který je kořením života, kterým si ochutíme naše každodenní bytí. Já sama jsem ráda, že jsem se zatím pokaždé vydala tou horší cestou a nakonec byla ta změna vždy k prospěchu věci, ačkoliv to ze začátku vypadalo hrozivě.... Přála bych všem, aby tohle koření vždy správně užili a dochutili si tak svůj život do těch nejlepších chutí!

  • Michaela Večeřová (30)
    11.12. 2011 22:56

    Život je cesta

    Když je člověk šťastný a daří se mu, přemýšlí, jak změní svůj život ještě k lepšímu, jak bude lépe pracovat, co všechno podnikne, kam se vydá na cesty, co si koupí. a potom nastane okamžik, kdy spadne ze svého růžového obláčku na tvrdou zem a zjistí, že tam kdesi uvnitř, jsou věci, které jsou mu bližší než úspěch, peníze, uznání. Zjistí, že o lidech, které miloval a kteří už nejsou mezi námi v podstatě nic neví a přemýšlí, kde vypátrat informace, fakta a vzpomínky. Na této křižovatce jsem teď já, chystám se najít minulost a pochopit přítomnost, najít střípky z osudu mé milované babičky, která pro mě byla spřízěnnou duší, mým druhým já a člověkěm, kterého (pokud máme velké štěstí) najdeme jen jednou za život. Možná právě proto, že jsme si tak neskutečně podobné, mě nějaká vnitřní síla vede k tomu, abych něco změnila, objevila, znovu začala psát a studovat, snad se mi to podaří.

  • Simka (35)
    11.12. 2011 18:35

    Změna je hnacím motorem...

    Domnívám se,že právě velké a zásadní změny jsou hnací silou života a takovou rekapitulací a přehodnocením dosavadních životních hodnot.Když vás nevezmou na vysněnou školu,když se vdáte,porodíte děti,když vás v práci povýší,když vás z práce vyhodí,když vás navždy opustí někdo,koho milujete,když vás zaskočí zákeřná nemoc,když vám vkradou byt,když se vám dítě málem přizabije v autě....To jsou změny,které vás donutí zastavit,zamyslet se,přehodnotit život,udělat za minulostí tlustou čáru a začít úplně znova a líp.A vždy vás taková změna nebo bolestný zážitek vyburcuje k tomu,abyste sebrali všechnu sílu a odvahu všechno ustát,zahodit všechno zlé,bolestivé a nepříjemné za hlavu a začít znovu.Ujasnit si nové a důležité hodnoty života,nelpět na nesmyslech a malichernostech,odpoutat se od hmotných věcí a začít si vážit věcí citových.Umět se radovat z maličkostí,umět si užívat života,rozdávat lásku,úsměv,umět nabídnout pomocnou ruku tomu,kdo to potřebuje.Každá velká životní změna by z nás měla udělat lepšího člověka.

  • Zdenka (51)
    11.12. 2011 15:57

    OSUDOVÝ ZLOM

    I já jsem si celkem spokojeně žila svůj život plný radostí,starostí,příjemných i nepříjemných zážitků.Takový ten obyčejný život obyčejného lidského tvora.Až do doby,když mi lékaři diagnostikovali poměrně těžkou formu rakoviny v pokročilém stadiu.A to byl pro mě ten největší a taky nejbolestnější zlom v mém životě.Všechno kolem mě najednou přestalo existovat,ztratilo smysl,význam.Jako mávnutím kouzelného proutku se mi celý svět zhroutil a zahalil do černočerného oparu a husté mlhy,vše se mi zbortilo,vše ve mně uhaslo.Měla jsem pocit,že nade mnou stojí Smrtka se svou kosou a přemýšlí,jestli tu nitku života utnout hned,nebo až za chvíli.Období plné slz,bezmoci,žalu,bolesti a beznaděje.Ale po čase přišel nový zlom-obrovská chuť žít a bojovat,dokázat sobě i všem,že nejsem zbabělá a že to prostě nevzdám.A zuby nehty se té ošklivé Smrtce bránit.Zatím se mi to daří,radikálně jsem změnila svůj žebříček hodnot.Děkuji za každý nový den,za okamžiky strávené se svými blízkými,za každé něžné pohlazení a hezké slovíčko.....

  • Martina (43)
    11.12. 2011 13:19

    Je čas si uvědomit...

    Když si tak pročítám odpovědi lidí, kteří Vám píší, tak musím říci, že pro většinu je zdraví a život to nejdůležitější. Je smutné, že teprve, když něco takového prožijeme, tak si začneme uvědomovat tu pravou hodnotu. Před 11 lety jsem se rozvedla. Dcery jsem vychovávala sama. Starosti a problémy byly skoro každodenní. Prožívala jsem hrozné období. Pak mi zemřel tatínek. Ještě nyní se mi hromadí slzy v očích...Moc to bolelo. A asi před měsícem má maminka šla na vyšetření a odběr polypu v krku. Čekaly jsme na výsledek asi 14 dní. Byly to dlouhé dny a já si uvědomila, že není nic horšího, než-li přijít o milované bytosti. O rodinu. Tyhle dny, tenhle okamžik mi změnil pohled na život. Nechtěla jsem ani domyslet, kdyby...Blíží se vánoce a já pochopila, že nejsou důležité dárky a vše kolem, ale sejít se s rodinou a naslouchat vzájemnému vyprávění a přání. Být ,,spolu" je nejvíc! Maminka je po zákroku v pořádku, výsledky negativní. Největší dárkem je ,,zdraví".

  • Alex
    10.12. 2011 20:31

    ozaj okamih

    Tento dátum, 9.2.2008, bol pre mna moment,ked sa mi môj život zmenil v okamžiku.Narodila sa mi dcérka...Ja viem,že to je krásny moment pre každú ženu,ale u mňa to bolo trochu inak.Totiž dovtedy,do tohto dátumu som sa z môjho bruška netešila tak veľmi ako iné maminky.Dôvod bol,že ma opustil priateľ,s ktorým som dcérku čakala a bolo to po 4 rokoch.Veľmi som ho ľubila a počas tehotenstva som sa trápila ,preplakala veľa dní a nocí,pretože tam bolo vela iných vecí,kvoli ktorým som bola nestastna a mala som strach..Je to zváštne,ale pre mna bolo tehotenstvo z tých horších častí môjho života..No v den ked som porodila a zbadala to maličké stvorenie,akoby mi padol balvan zo srdca a všetko zlé ,čo ma trápilo,odišlo preč...Všetko sa hned zmenilo,bola som šťastná a všetko už malo zmysel :) Už sa nebudem trápiť nad niekým,kto si to nezalúži ..

  • Hana (28)
    09.12. 2011 15:35

    život

    Že je život tak křehký jsem si uvědomila, až když se můj starší brácha doslova utopil. Bylo to to nejhorší co jsem do té doby zažila... V nemocnici - dívat se na mladého doposud zdravého člověka, který teď žije jenom díky přístrojům. Leží tam nahý, přikrytý jen prostěradlem a hrudník se mu pohybuje do rytmu dýchacího přístroje. Je oteklý a má zasažené plíce. Sestra nám říká - hlaďte mu ruku a mluvte na něj. Jak z filmu "Mluv s ní". Jak to všechno dopadne??? to si pak člověk uvědomí, že zdraví je nejdůležitější. Ale ten strach o druhého je obrovský. Probudil se za 5 dní. Nemá dneska žádné nádsledky. Mě to ale poznamenalo dost! Vážím si mnohem víc svého života i života druhých a každé prožité minuty!

  • Romana (37)
    08.12. 2011 00:19

    Procitnutí

    Těch okamžíků jsem zažila spousty,ale jeden jediný si pamatuji a pamatovat si budu na věky.Největší zlo a bezcitnost je,když prožíváte velkou osobní bolest přicházíte o nejbližšího člověka v životě a Váš zaměstnavatel dělá vše proto,aby jste sním nemohla být ve chvily v kterou vás ten milovaný človíček potřebuje a vy potřebujete jeho.Ale jak se říká na každého jednou dojde a na každou s...i se vaří voda.Takže jsem zjistila ve svých 37 letech,že se musím také chovat,tak jak mi to život dává a ne tak jak mi to přikazují druzí a bezohlední jedinci :-)

  • Lenka (38)
    07.12. 2011 18:53

    Co má smysl

    Těch okamžiků jsem už pár zažila, ale ten , který se mi zapsal do paměti byl před 15 lety. Mě se narodila dcera a jednomu mému blízkému člověku zjistily nevyléčitelnou nemoc. Vlasně dcera naplnila můj život, ale zároveň jsem ztrácela velice blízkého člověka. Ale v tu chvíli jsem věděla , že s ním musím ztrávit poslední chvíle života. Proto jsem s dcerou každý den jezdila za tímto milým člověkem a alespoň trochu se snažila jeho chvíle zpříjemnit. V takových chvílích si člověk uvědomí, co musí udělat, co je důležité, ale nejen pro sebe, ale i pro ty druhé. No a některé věci můžou klidně počkat.

  • Iva Truksová
    07.12. 2011 14:32

    Z lodiček do gumáků

    Před více než rokem, kdy jsem běhala po konferencích v lodičkách a kostýmku, jsem dostala milého rozloučení a zrušení pracovního místa a našeho oddělení... Najít novou práci není sranda a já najednou došla přirozeně ke změně a z lodiček vklouzla do gumáků a práce na zahradě. Doma jsem místo sedění nad lejstry a u počítače, vyndala šicí stroj a pustila se do tvoření....Dřív jsem na to neměla čas a nikdy by mne to ani nenapadlo, že budu šít tašky, polštáře a háčkovat květinové ozdoby....Nelituji ničeho a jsem ráda za tu šanci zkusit něco jiného i přesto, že bych se ráda k administrativě vrátila....

  • lissey (40)
    07.12. 2011 12:21

    změna, po které netoužíme

    Říká se, že jsme dětmi do té doby, dokud máme rodiče. Největší a nejhorší změnou jsem prošla, když mi nedávno umřel tatínek. Předcházely tomu měsíce otřesných zážitků a není možné, aby toto člověka nepoznamenalo, nezměnilo. Najednou se vám zdají podstatnými úplně jiné věci než dosud, najednou začnete lpět na věcech, které vám byly dřívě všedními. Prý všechno špatné je kněčemu dobré, ale ráda bych si tuto změnu ušetřila. Vím, že to nejde, že to není možné a že tak to na světě chodí. Ale to, že už nejsem tátova holka, to mě změnilo a poznamenalo.

  • petul (25)
    07.12. 2011 10:47

    Změna je život

    Tohle je příslový, které jsem v živote skyšela už nesčetněkrát. Záleží ovšem na tom, zda je ta změna k lepšímu či k horšímu. Já jsem před 3 lety dostudovala VŠ s bakalářským titulem a hledala práci. Jelikož jsem ze Znojma a je tu vysoká nezaměstnanost, tak jsem byla 4 měsíce na pracáku a chodila na pohovory. Hlásila jsem se i na prodavačku a ani tam mě bez praxe nevzali. Až na rozesílání životopisů naslepto mi odpověděla jedna firma, která hledala fakturantku. A už jsem jí 3 roky. Nastoupila jsem 15.10.2008 a 17.10,2008 jsem se seznámila se svým nynějším přítelem. Takže to byly 2 životní změny behěm 2 dní. A ted bych byla ráda, kdyby už další změny raději ani nebyly. Jsem spokojená.

  • Hanka (27)
    07.12. 2011 07:25

    Teprve na změnu čekám..

    Uplynulý rok na sobě cítím, že se k mé velké změně teprve schyluje. Mám práci, která mě už vůbec nenaplňuje,a není kam se v ní posunout.A zároveň mám velkého koníčka a tím pádem sen,co bych chtěla dělat v budoucnu. Nemůžu si pomoct,ale cítím že se to stane.Jen mi možná chybí odvaha,anebo souhra okolností zatím nezpůsobila že bych dostala ten zmíněný "impuls" abych se odhodlala ten krok-odejít z práce-udělat.Ale musím,říct,že mi pomáhá už jen ten fakt,že vím,že tu změnu chci a že mi to ve všech směrech pomůže.Asi to tak ale má být a čas vše ukáže.Já si na to ráda počkám a až to přijde,půjdu do toho!!Držím palce všem kteří jsou na tom podobně..:)

  • Ester (28)
    06.12. 2011 23:22

    nový začátek

    Když je člověk zamilovaný, jako jsem byla já,ledacos nevidí nebo nechce vidět. Po odhalené nevěře jsem se sesypala jak domeček z karet. Nemohla jsem uvěřit, že se to stalo právě mě. Vyhledávala jsem místa kde bych "ho" mohla potkat nebo aspoň zahlédnout. Trvalo to půl roku, než jsem si uvědomila, že to tak nejde dál. Odstěhovala jsem se, našla jsi novou práci. Našla jsem sama sebe. Když se cítíte dobře, lidé to na Vás poznají. Ničeho nelituji a nyní jsem dva roky šťastná po boku nového přítele. Takže ženy, nebojte se změny!!!

  • Veronika Kadlecová (22)
    06.12. 2011 18:13

    Nebát se změny

    Jsem Váha, jsem nerozhodná a často unikám do světa snů, sním i přes den, je to velmi vyčerpávající ale zároveň si tím ujasňuji vše, co mi zdá nejasné. Jednoho dne, jsem si uvědomila, že kamarádka není člověk, který se tak tváří, potvrdily mi to okolnosti, které se za nějaký čas udály a pak už jen stačila jedna kapka a já měla jasno...tak s touhle už nechci mít nic společného. Uvědomila jsem si, že sice mi ten člověk bude chybět ale věděla jsem, že bez něj mi bude líp. Nebojte se udělat velký krok dopředu ikdyž pak budete nějaký čas na všechno sami.Očistí vás to.

  • Mirka (19)
    06.12. 2011 16:18

    Změna je život, i když bolí

    Můj zásadní okamžik, kdy jsem prožila zatím můj nehorší den života byl, když jsem už nemohla ustupovat před problémy. V ten den jsem se zlomila. Začla jsem aktivně žít a bojovat, změnila jsem svůj život, a víte co? Bylo to naprosto skvělé, našla jsem si přátele, kteří mi v mnoha směrech pomáhají, moje rodina je pro mě víc, než byla kdysi a já sama se cítím naprosto dokonale. Rada na závěr: Nenechte se nikým a ničím potopit, jen vy sama ovlivňujete svůj život!!