Váš názor

Má ještě vůbec smysl se brát?

Užila jste si svatbu, nebo byste se už znovu vdávat nechtěla? Je manželství důležité? Nebo žijete s partnerem ve volném svazku? Co je lepší? Autorky deseti nejlepších příspěvků získají vůni Salvatore Ferragamo F For Fascinating Night.

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Blanka (23)
    12.12. 2010 23:48

    Je svatba přežitek?

    Má smysl se ještě vůbec brát? Já už odmala sním o krásné svatbě, kde budu vystrojena jako princezna, kdy bucu středem pozornosti, a budu si užívat to všechn okrásné kolem. Dokonce jsem snad i našla mužského, troufám si říct,že by za to stál. Ale jak jen ho dostat k oltáři? Rodinu ještě rozhodně neplánujeme ani jeden z nás, a chceme procestovat kus světa. Nechci už jiný vztah, chci, aby to bylo napořád a budu pro to dělat maximum, ale cítí to tak opravdu i on? Pro lidi je bohužel víc než přirozené, že je to tvor družný, a rád po sobě zanechá "stopy". Což je ovšem jedna z našich životních povinností a našeho údělu. Ale je nutná opravdu ta svatba i když přijdou děti? Kůli dětem bych neváhala, neváhala bych ani bez nich. K čemu ale manželství? Dnešní mladí lidé si sotva mohou dovolit vlastní bydlení, dítě j luxus na který se musí myslet dlouho dopředu a šetřit, svatba je možná už přežitek, a vůbec náš stát nám nepřeje a nepodporuje nás. Velká škoda,ale o svatbě sním i přesto dál

  • Lucie Závišková (22)
    27.11. 2010 15:10

    Možná později

    Já budu s přítelem už čtyři roky.Zatím se do manželství nevrhneme.Myslím si, že máme ještě čas.Jsme mladí,tak možná za pět let do toho praštíme.Jsme spolu štastní, máme se rádi,milujeme se.Svatba pro nás zatím není důležitá.

  • Blanka (34)
    23.11. 2010 21:50

    Svatba

    No a proč je tolik rozvodů?!!!

  • Eva (52)
    10.11. 2010 09:33

    Záhada

    Dobrý den, zajímalo by mě, kdy tyto příspěvky píšete, zda máte tak úžasné zaměstnání, že si můžete prohlížet internet a zaměstnavatel to toleruje a tiše ho platí nebo jste všichni v invalidním důchodu jako já?

  • Arrien (38)
    06.11. 2010 18:37

    Láska

    Nad otázkou ano či ne se dnes jen usmívám. Po svém prvním manželstvím pořád uznávám názor, že dva kteří k sobě patří nepotřebují, aby jim to někdo potvrdil je to znát totiž už napohled, když se na ně podíváte jako na pár, který tvoří jsou si oddáni ctí se milují, protože to tak cítí. Ale pokud se rozhodnou je to jen na nich, hezké je, když dítě má stejné přijmení jako rodiče. V žádném případě by to nemělo být kvůli žádnému jinému závazku.

  • Michaela (38)
    05.11. 2010 00:10

    Manželství smysl má

    Mám za sebou 2 svatby, z prvního syna, z druhého dceru a syna.Nelituji.Pokud pár plánuje děti, manželství smysl má.Myslím, že děti jsou vzájemným závazkem a potom taky hypotéka, která je větším závazkem než oddací list. Mému současnému muži se do svatby nechtělo...ale když hlásil v porodnici příjmení matky, uvědomil si, že chce stejné příjmení pro všechny.Tak jsme se vzali, když byl dceři rok.Přibyl nám syn... a s hypotékou si mě vzal podruhé...Po deseti letech od svatby mě potěší sms, kde mě píše...Jsem rád, že jsi moje žena.....tak snad nám to vydrží

  • Maja (56)
    30.10. 2010 20:19

    svadba

    Pokiaľ v tom vidia obidvaja partneri zmysel tak ano, v prípade, že sa vezmú len preto, že je to tradícia tak nie. Maja

  • PETRA SEIFERTOVÁ (30)
    27.10. 2010 11:04

    Manželství

    Svou svatbu jsem si užila, bylo mi 26 let v den D jsem si připadala jako princezna, bylo to krásné a bylo 90 hostů. Dnes vím, že znovu bych se vdávat nechtěla. Manželství není důležité, a myslím si, že pokud nejsou ty dva manželé více si jeden druhého váží a bojí se, že by ten druhý ho mohl opustit, proto se k němu chová lépe. Kdežto v manželství už jste jistota, mluvím ze své zkušenosti a už to není tak krásné jako když ti dva spolu jenom chodí. Chtěla jsem být vdaná kvůli dětem, aby maminka a tatínek měli stejné příjmení, ale jinak si myslím, že to není důležité. Protože rozvod je komplikovaný a tak mnozí z nás raději jsou v nefungujícím manželství, než by řešili rozvod.

  • Markéta (28)
    18.10. 2010 16:34

    před rokem NE, dnes ANO

    Ještě před rokem jsem o svatbě nechtěla ani slyšet. Říkala jsem, že budu jako Coco Chanel, která se nikdy nevdala a díky své jedinečnosti a píli se vypracovala ve významnou osobnost, která si i přes úspěchy zachovala svou tvář, šarm a originalitu= na moravskou holku až příliš velký cíl :) Potkala jsem ale muže, s kterým si dokážu představit celý život. Moc bych si přála, aby mě jednou viděl v bílých šatech, jak s jistou dávkou nervozity kráčím k oltáři, kde stojí on... Zrovna včera jsem se dívala na videa ze svateb a pozorovala výrazy ve tvářích novomanželů. Ve většině případů oboum jiskřily oči štěstím a vyzařovalo z nich zvláštní štěstí...Myslím, že to je ten důvod proč se lidi berou=aby spolu prožili den, který bude patřit jenom jim a na který budou dlouho vzpomínat.. Proto si myslím,že svatba není jen "o papíru"..

  • Yvonna (40)
    16.09. 2010 12:57

    Svatba ANO! - pokud ON/ONA stojí za to!

    Vdávala jsem se před lety proto, že se to tehdy tak "slušelo" - brutální důvod! Manželství podle toho vypadalo a dopadlo - a nakonec mě stálo tři roky rozvodových nervů a obrovské dluhy při dělení společného majetku a s tím spojeným vyplácením manžela z domku. Dneska bych se přesto moc ráda vdala znovu - protože konečně někoho doopravdy MILUJU a chci k němu i oficiálně PATŘIT, ne být jenom "přítelkyně". Myslím si, že pokud se potkají ti pro sebe "praví" - a opravdu jsou rozhodnuti spolu BÝT, ne to jenom "zkusit", pak je "papír na lásku" a společné příjmení užitečným závazným slibem "myslím to s ní/ním VÁŽNĚ a nezdrhnu při prvním problému". Neodsuzuju ani páry, žijící "na hromádce", ale musejí to tak chtít OBA - jinak dříve nebo později nastanou komplikace...

  • Jana (24)
    15.09. 2010 22:06

    Svatba-potom konec

    Nechci se vdávat!To bylo první,co jsem vykřikla,když moje máma načala téma vdavek a toho,že jsem s Jakubem už více než 6 let a měla bych myslet na budoucnost a to hlavně zajištěnou!Jakub byl ve svých třiatřiceti letech ředitel významné a prosperující firmy,já cukrářka.Dostala jsem ho na vlastnoručně upečené pusinky,které si k nám do cukrářství začal chodit čím dál tím častěji kupovat.Neměli jsme děti a navíc mi to vyhovovalo-mít přízvisko svobodná.Je ale pravdou,že mě Kuba požádal o ruku již před 2 lety a já souhlasila.Večer,když přišel Jakub domů,jsem se ho zeptala na jeho názor a on mi řekl,že je připravený si mě vzít už 2 roky.Svatba byla do půl roka a já jsem vlastně žádnou změnu nezaregistrovala.Jednoho nedělního odpoledne mi zazvonil telefon.Volala policie,Jakub měl nehodu.Mám se dostavit na místo.Přijela jsem a viděla tvář MÉHO MUŽE celou od krve.Ten den Jakub v nemocnici zemřel.Peníze,které jsem jako vdova dostala mi nenahradí milovaného člověka.Děkuji ti Jakube,že jsem mohla být tvou ženou.Nachvíli..

  • Irča (53)
    20.08. 2010 22:24

    Krásné "ano"

    Myslím,že svatba je vyústění vztahů dvou lidí. Je to ale individuální. Mám za sebou 2 svatby,ale ani jedné nelituju.

  • Pavlína (32)
    08.08. 2010 16:01

    Dôkaz lásky

    SVADBA.1 slovíčko...6 písmen,ktoré človeku zmenia celý život....Pri jeho vyslovení sa podaktorým zježia vlasy na hlave a rázne zavrtia hlavou s odpoveďou "Nikdy v živote!.Iné.. romantické duše,veriace v lásku na celý život sa zas zasnene zahľadia do diaľky a predstavia si to úžasné spojenie dvoch ľudských životov do jedného spoločného:)Pravdou je,že pri dnešnom modernom spôsobe života sa mladí ľudia do manželského zväzku neponáhľajú a dávajú prednosť vzťahu,ktorému sa s obľubou hovorí vzťah na divoko.Tvrdia,že oni na svoju lásku papier nepotrebujú...Ale čo potom dokazuje viac skutočnú lásku ako to,že svoj život vložíme s do rúk svojho partnera pred celým svetom,rodinou,priateľmi,štátom ...Bohom.A urobíme to bez obavy,že potom sa láska stratí z nášho vzťahu,zovšednie....Veď svadba nie je"rozsudkom smrti"pre lásku,práve naopak je jej najväčším a najhlbším dôkazom.Dôkazom dôvery,oddanosti,odvahy deliť sa o všetko a nielen to pekné čo život každodenne prináša!Ja sa o to všetko delím s manželom už 10 rokov.

  • Marína Zubajová (26)
    03.08. 2010 16:21

    magické slovíčko ÁNO

    Má to určite zmysel.. Aj keď by som dokázala bez toho žiť, predsa sa raz chcem vydať. A to so všetkým, čo k tomu patrí. Pretože sa mi to páči, mať raz v živote(snáď len raz) deň, ktorý bude patriť iba mne, vziať si muža, ktorý bude dúfam po zbytok života patriť mne, iba mne a bude šťastný, že si zobral práve mňa :) ... hmmm určite chcem zažiť svadobný deň, ktorý bude môj a chcem počuť ako mi môj vyvolený povie to magické Áno, po ktorom mi budú po tele behať zimomriavky :)

  • Eva (46)
    02.08. 2010 20:50

    Svatba ano, ale...

    Jsem vdaná 25 let, v té době se moc nežilo jen na hromádce, když spolu chtěli dva bydlet, vzali se.Dnes jsem pro, aby si společné bydlení před svatbou vyzkoušeli, možná by bylo méně rozvodů. Moje svatba nebyla podle mých představ, vše co jsem měla namyšlené mi někdo z mé nebo manželovy rodiny rozmluvil. Buď, že se to nehodí nebo aby to moc nestálo a to se nenosí a kde jsi to, prosím tě ,viděla...Proto teď, když se bude vdávat dcera, má zcela volnou ruku. A opravdu to má namyšlené moc pěkně, tak ať ji to vyjde a je to ten správnej chlap na celý život...:-)

  • Eva (30)
    02.08. 2010 13:02

    Určite ano.

    Žila som vo vzťahu 10 rokov,keď priateľ navrhol,aby sme sa už konečne vzali.Návrh mi dal už 2x predtým,vždy som odmietla.Prišlo mi to zbytočné.No min.roku som teda súhlasila a rozhodnutie bolo správne.Okrem krásnych šiat,ktoré som mala,tradícií,ktoré ku svadbe patria som si vlastne uvedomila aj to,že sme sa posunuli opäť o krok vpred.Myslela som si,že sa mi zmení len priezvisko,ale nie je to tak.Zmenili sme sa my.Začali sme si viac uvedomovať,čo pre seba znamenáme a že máme odpovednosť jeden za druhého a nemôžeme si myslieť,že ak by niečo nevyšlo,tak stačí zbaliť tašku a ísť.Teraz sme už dvaja (vždy to tak bolo,môj manžel je skvelý človek a to už budeme spolu 12rokov z toho rok v manželstve) a práve vstup do manželstva nám ukázal,že obrúčka na ruke a zloženie manželského sľubu vedie k dokončeniu nášho celku,kde JA a TY sa stane pojmom MY.Neľutujem,vydávala by som sa kľudne ešte raz.Svadba bola krásna,užili sme si to my aj naše rodiny a známi.

  • Katka (20)
    02.08. 2010 10:23

    Otázka životního stylu

    Ja osobne svatbu za důležitou nepovažuji z důvodu lásky, k tomu abych věděla, že někoho miluji nepotřebuji kus papíru z radnice a bílé svatební šaty. Vdala bych se spíše z "rozumu" a to takového, že když se druhému cokoli stane, mam na mysli uraz apod. v nemocnici Vám nic neřeknou, nedokážete že jste příbuzná a že spolu žijete v tu chvíli vůbec není rozhodující. Tato situace nastává nejen v nemocnicích, ale i v jiných organiizacích. Představa vdavek je krásná, ale raději si užiji život po boku sveho milovaneho...:-)

  • Lucie (20)
    02.08. 2010 09:46

    Jednoznačně ano!

    Pro mě je svatba potvrzením lásky dvou milujících se lidí.

  • Vlasta (31)
    01.08. 2010 11:30

    Svatba ano či ne

    Co si budeme povídat-když mají ti dva hezký a pevný vztah,je asi vcelku jedno,jestli jsou oddáni nebo ne.Já sama jsem rozvedená.Vdávala jsem se z lásky,přišly děti a žila jsem si ve vcelku fajn manželství.Jenže pak se to začalo kazit,manžel čím dál častěji dával přednost kamarádům a alkoholu před rodinou.Přesto jsem se dlouho nemohla s rozvodem vyrovnat.Teď žiju v krásném vztahu,s přítelem máme roční dcerku a myslím,že jsme všichni spokojení.Po rozvodu jsem si říkala,že už se nikdy vdávat nebudu.Ale nikdy neříkej nikdy...Přítel mě požádal naprosto nečekaně o ruku,já souhlasila.Ono to manželství má přece jen něco do sebe.

  • Vladimíra Šajtarová (44)
    01.08. 2010 09:57

    Svatba ANO!

    Svatba ANO. Samozřejmě. Je přece krásné někomu patřit ( tedy pokud jste si dámy dobře vybraly). S někým sdílet svoje radosti i strasti, vychovávat děti a třeba i trochu stárnout. Krásná, romantická svatba, kdy tě tatínek vede k oltáři, rodina a parta přátel v obřadní síni, krapet rozechvění, jestli ON opravdu řekne ANO ... - To jsou vzpomínky na celý život! Tohle ti žádná dohoda ,,na psí knížku" nenahradí!

  • Andrea Pískačová (34)
    31.07. 2010 20:38

    ano,ano,ano

    Vždy jsem si představovala že až mě bude muj pan božský žádat o ruku bude vše perfektní,já budu vonavá,načančaná,prostě vše budej nej.No a vše bylu uplně jinak ale bylo to naprosto užasné.Muj ted už manžel mě totiž požádal o ruku na onkologickém oddělení při mé páté kuře chemoterapie,byla jsem v noční košily,neupravená,zmačkaná,hlavu jak koleno ale věděla jsem že pro svého tehdy partnera jsem byla ta nej. Nikdy by mě nenapadlo že mě jednou muž bude takto žádat o ruku ale i když to byl moc těžkej čas nikdy na tento den nezapomenu,vždy si na tento den vzpomenu když se na svého muže hněvám pro nějakou malichernost -neuklizené ponožky apd.Jak byl tehdy statečnej,pevnej a odhodlanej.Byl to tehdy muj nejkrásnější den už i proto že jsem pevně věřila že na tu potvoru budeme dva a že ten těžkej boj společně vyhrajeme.

  • Olga (33)
    31.07. 2010 15:30

    Je manželství přežitek?

    Milé dámy, tak to je jistě zajímavé téma.A taky určitě spousta názorů. A ty jsou zcela jistě ovlivněny našimi životními zkušenostmi.Já jsem se vdávala před 11. Bylo mi 22 a manželovi o 7 let více. Brali jsme se po roční známosti, byli jsme zamilovaní a šťastní. Měli jsme za sebou nevydařené vztahy a konečně jsme se našli. Mohu svědomitě řícti, že svatba patří k nejhezčím životním zážitkům. I když je manželství někdy dřina, myslím, že stojí za to. Ano, jsou chvíle, kdy mě ten můj chlap šíleně štve, ale na druhou stranu ho určitě rozčiluju i já. Ale těch hezčích zážitků je rozhodně víc. Nedovedu si představit, že by naše děti měly jiné jméno než já, měla bych pocit, že nejsme rodina. A už vůbec nerozumím názoru, že se manželství finančně nevyplatí. Mně se zatím manželství určitě vyplatilo, mám pocit jistoty, zázemí a to je k nezaplacení. Je to můj současný názor a kdo ví, jaký budu mít za pár let. Proto milé dámy, nnechte si do toho od nikoho kecat. Je to vaše rozhodnutí a váš život. Stačí se jen rozhodnout:-)

  • Michaela (33)
    30.07. 2010 18:07

    Svatba? Nie je skor problém v očakávaniach?

    Pokiaľ ide o svatbu, bola som vždy proti, kým som nestretla toho pravého. A kým som si neuvedomila, že to nie je prejav nedovery, ale naopak, absolútnej dovery, presvedčenia, že s tým človekom chcem žiť. Nehovoriac o praktických veciach ako sú deti a riešenie prečo má mama iné priezvisko ako otec... Som vydatá a žiadna zmena nenastala, čo je dobre. Hlavné je nechcieť chlapa meniť, lebo on sa nezmení. Buď Vám vyhovuje taký aký je, alebo nie. Ale svatbkou ho nezmeníte.

  • RENATA (20)
    29.07. 2010 21:05

    PAPÍR LASKU NESPOUTÁ!!!!

    Tak jak začít, je mi skoro 21let, a můj názor je ten, že pokud se mají 2 lidé rádi, nepotřebují k tomu papír, láska přece není o tom si k sobě nekoho poutat papírama, přestanete si s partnerem rozumět, a pak se zase budete rozvádět a proč??? budete se potácet po soudech a akorát se trápit a řešit majetková vyrovnání??? jak můžu vědět že mě partner nepodvádí?že není gambler? nebo majetkový podvodník? nejvíce mě nechává na pochybách to, když se pary berou po pár měsiční známosti, jak můžou ti lidé vědět, že jim to vydrží když se skoro neznají???? i když oni sy myslí že ano, což chápu, láska je slepá. Vždyt si přeci slibují před bohem věrnost do smrti nebo ne???? chci jen říct NEŽENTE SE DO TOHO POKUD NEMUSÍTE!!!!!!!!!!! dnešní doba tomu není přispůsobená a mladí lidé se topí v dluzích, protože to jinak ani nejde. studujte, vzdělávejte se a neblázněte. nestojí to za to. papapa RENATA

  • Luba (50)
    29.07. 2010 15:21

    Vzít si 2x toho samého? Blbost!

    Vdávala jsem se ve svých 19ti. V té době to nebylo nic neobvyklého. S manželem nám to perfektně klapalo a svatba na své poměry a na svou dobu byla velkolepá. Nechyběly krásné bílé šaty, velký dort a mnoho účatníků. Po 18ti letech manželství se ovšem manžel zamiloval do jiné ženy, samozřejmě mladší, odstěhoval se a rozvedli jsme se. Ani ne po roce mu utekla za jiným a manžel mě odprosil. Byla z toho opět obrovská láska, manžel byl pozorný, nosil mi dárky a dokonce začal i uklízet. A tak jsme se vzali podruhé. Druhá svatba proběhla velice rychle. V kalhotech a saku jsme podepsali papíry a byli jsme svoji. Žádná velká romantika to nebyla. Netrvalo dlouho a pořídili jsme si miminko. To se narodilo a když mu byl rok, tatínek se zamiloval do své sekretářky a jak jinak než mladší. Inu tak jsme se rozvedli, on se znovu oženil a já vychovávám naše dítě. Ne nadarmo se říká: dvakrát do stejné řeky nevstupuj!

  • Lenka (21)
    29.07. 2010 14:53

    a..proč ne? :)

    Lidé se berou z mnoha důvodů.Může jim být například náhlé těhotenství, majetek a podobně, ale nejkrásnějším důvodem je Ten , kdy si chtějí dva lidé dokázat že opravdu chtějí k sobě patřit, nést oba stejné jméno a to je Láska.Mnohdy slyšíme že ..papírem to nemusím mít stvrzeno...ale..nejedna žena sní o krásných bílých šatech, které obleče v den který bude patřit jen ji a jejímu partnerovi.Kdyby náhodou, rozvody tady nejsou taky jenom tak. TAK PROČ NE?:))

  • Kristýna Hofmanová (22)
    29.07. 2010 14:51

    Vzít či nevzít?

    Já osobně si myslím, že svatební den D je idylkou nás žen. V podstatě je to jen kus papíru, který později může být spíše přítěží a může nám pěkně zavařit život. Na druhou stranu i při neúspěšném manželství nám může dopomoci k lepšímu žití, a to tak, když se dobře provdáme za pana movitého a nemáme na stole předmanželskou smlouvu. Nicméně, pro nás ženy je svatba tolik důležitá proto, že se alespoň jednou v životě chceme cítit jako princezny, obléct krásné sněhově bílé šaty s vlečkou, vyčesat si krásný drdol a před hosty se tvářit jako nejšťasnější a nejzamilovanější člověk na planetě. Jsme prostě ženy a už od mala nám do hlavy tloukly pohádky o princi na bílém koni a pohádkové svatbě. Každá mladá žena je tak trochu "naivní" romantička. To se ovšem s přibývajícím věkem mění, a pro ty "starší" je svatba pouze kus papíru, který ke štěstí nepotřebují. :-)

  • Marie (28)
    29.07. 2010 11:32

    Ano, je to nádhera

    Jsem manželka teprve krásných 12 dní, svatbu jsme si udělali podle svůch snů a přání. A co jsme řekli ano, si to hrozně užíváme, dalo by se říct, že jsme víc a víc zamilovaný. Ten den byl úžasný pro oba, vychutnali jsme si to. Večer jsme dostali nádherné překvapení-ohňostroj, moc nás to dojalo. Já svatbu doporučuji, protože je to nějvětší vyznání lásky tomu druhému, které může být. Přípravy jsou stres, nervy, aby to vše klaplo. Ale stálo to za to. Jako nevěsta, jsem se cítila skvěle, ženichovi jsem se moc líbila, svatební noc skvělá, úžasná. Co víc si přát,. Přeji všem budoucím nevěstám, at je to ten pravý!

  • Hanča (29)
    29.07. 2010 10:52

    Vysněná svatba

    Od malička jsem si vysnila, že moje svatba bude dokonalá a já budu ta nejkrásnější a nejzamilovanější nevěsta na světě - no samozřejmě si vezmu toho nejlepšího mužskýho. Akorát pořád nevím, kde se mi ten "lump" schovává. Roky běží a ten pan dokonalej je asi někde "v Americe". No ale v každém případě jsem PRO svatby, lidé by se měli brát - ti co se vezmou, složili slib, že se budou milovat, pečovat o sebe v dobrém i zlém a to už je zavazující. Pak už je těžší se rozejít, když jsou 2 svoji, snaží se i těžké problémy vyřešit. Kdežto ti co spolu žijí na hromádce se prostě rozejdou a je vyřešeno. Svatbou taky dáváme najevo, že k sobě prostě patříme a chceme patřit na celý život! Takže já jsem pro svatbu, ale až si opravdu budu jistá. To znamená nebrat se po pár měsících vztahu, ale nejdříve spolu zkusit bydlet, sdílet všední starosti i radosti a pokud nám to pořád klape, pak je ten nejlepší čas zpečetit vztah svatbou! I to miminko, které většinou brzy přijde raději vidí, že jde na svět do úplné rodiny!

  • jaruš (34)
    28.07. 2010 16:47

    ano svatbám

    i já se vdávala jako mladé děvče.chybělo mne pár dní do 19narozenin a byla téměř 2roky zamilovaná.dítě jsme mněli až více jak rok po svatbě.a ikdyž náš vztah nevydržel,(a to držel13let)velice fandím svatbám.každá žena chce být tou princeznou.a ikdyž to lecos muže změnit,je potřeba věřit.i já věřím....

  • Darina (24)
    28.07. 2010 16:41

    Den D-ANO

    Jsem jednoznačně za, vdaná jsem dva roky, ano, kdo si myslí, že jsem byla příliš mladá na to, abych se ve 22 vdávala, tak ať si to myslí, dost lidí mi říkalo, že jsem blbá, že se tak mladá vdávám, ale každý svého štěstí strůjcem ne?:-) Vždyť u maminek, babiček, tetiček a nevím koho ještě to bylo úplně normální, teď je trend se brát po 30, mít děti po 30 nebo se nebrat vůbec, ale myslím si, že i vzor jsou i moji rodiče, jsou spolu 35 let a furt jim to spolu klape a pro mě je rodina vším (nejsem kariéristka) a tak to cítí i manžel... vždyť když mě žádal o ruku, tak rodiče říkali, že už se báli, že si mě nebude chtít vzít :-) a svatba? pohádková... klidně bych si to zopakovala ještě, ale podotýkám, že s tím samým chlapem :-) 130 lidí (ano, teď si asi klepete na čelo, jestli jsme normální), ale moje celá rodina je ze Slovenska a maminka s mým manželem dokonce pocházejí ze stejné vesnice, takže místo svatby bylo jasné a věřte tomu, že bych neměnila...

  • Gabriela Laššuthová (31)
    28.07. 2010 16:21

    Má ešte vôbec zmysel sa brať?

    Podľa toho pre koho. Čo je dobré pre jedného, nemusí byť zákonite dobré pre druhého. Pre mňa to znamená určitú istotu, pre iného koniec sveta, alebo uzavretie únikovej cesty a už nieje možný krok späť. Ale v dnešnej modernej dobe existuje predsa rozvod, tak často používané slovo. Je to predsa ,,in,,, tak prečo nebyť in? So svadbou sú spojené aj určité starosti s prípravou, finančné straty, nervy, hádky s MAMCˇKOU, ktorá si predstavovala svadbu svojej jedinnej dcéry úplne inakšie : HONOSNEJŠIE, veď ukážme, že na to máme...Samozrejme dcéra túži po skromnej svadbe s dvoma svedkami a mladý ženích? On robí len pozadie, jeho sa nikto neopýta a tak len ticho trpí a sleduje dianie okolo seba, ktorého je práve súčasťou a nevie sa dočkať svadobnej cesty (pokiaľ nejakú plánujú a ostanú na ňu prostriedky) , aby si konečne aj on užil chvíľu so svojou manželkou.Ale ak zvládnete toto bláznovstvo a to nehovorím o stretnutí sa so všetkými príbuznými, nacvičené frázi, falošné usmevy, tak to stojí za to:) Gabika

  • Simona (25)
    28.07. 2010 13:42

    Svatba

    S manželem jsme spolu 5 let,máme skoro 3leté dítě. Vdávala jsem se před měsícem. Dokud jsme nebyli svoji tak bylo určitě vše složitější. Třeba když se měla narodit dcera, tak aby se mohla jmenovat po otci, museli jsme na úřad. Kamkoliv jsem šla, tak vysvětlovat, že sice se s dcerou jinak jmenujeme, ale jsem opravdu já její matka. Z hlediska stejného jména s dětmi jsem určitě pro svatbu....

  • katarína málková (32)
    28.07. 2010 08:20

    svatba

    Jsem vdaná a jsem šťastná. V září máme tříleté výročí. Manželství je to pro mě symbol důvěry. Dala jsem se jednomu chlapovi a on mě, něco jsme si slíbili..vím, může se stát cokoliv, ale za ty pocity to stálo. A svatba? nejsem typ co je středem pozornosti rád, ale ten den DÉ jsem si užila, hlavně přípravy - to zajišťování, zkoušení a objednávání...dělali jsme to s manželem spolu a byly to úžasný chvíle. A samotná svatba? Nádhera - takové to chvění kolem žaludku..Navíc se konečně po dlouhé době sešla celá rodina!! Svatbu bych neodsuzovala - dáváte tak všem najevo, že k někomu patříte, tvoříte pár - ráda nosím snubní prstýnek. Navíc si myslím, že mě svatba posunula i trochu psychicky výš, mezi dospěláky. :-)Věřím, že se nic nepokazí - je pěkné věřit. A i kdyby - stálo to za to!!! Navíc vím, jak se manžel těšil, že budeme mít stejné příjmení - dává tak všem najevo, že tahle úžasná baba je zadaná a má svého rytíře!

  • Marcela (27)
    27.07. 2010 21:16

    Nas velky den

    Neodsudzujem pary, ktore spolu ziju pripadne maju deti bez svadby. Ale ja svadbu povazujem za akusi dalsiu metu vo vztahu, my sme si hovorili 10 rokov slovicko milujem ta, z toho 4 roky sme spolu byvali, chceli sme jednoducho posunut nas vztah dalej. Samozrejme, kto by nechcel mat na sebe tie nadherne snehobiele saty, krasny uces a makeup. Cela nasa svadba dopadla na vybornu, hostia sa vyborne bavili, my taktiez, uzivali sme si kazdu minutku. Po svadbe sa vlastne nic nezmenilo, okrem mojho noveho priezviska, na ktore som naozaj pysna. Krasne fotky nam len dotvaraju spomienky na tento nadherny den. No az teraz si mozeme povedat, ze sme naozajstna rodina, vo februari sa nam narodil zdravy syncek, a nie je nad jeho usmev, ktory vycari na svojej tvaricke, ked vidi spokojnych a milujucich rodicov. Vsetkym prajem, aby to carovne slovicko "ano" povedali tomu spravnemu cloveku.

  • Marie (54)
    27.07. 2010 20:30

    Svatba

    Dnes už žije spousta mladých lidí spolu jako rodina i s dětmi, přesto bez svatby. Asi jsem ze \"staré školy\", jak se říká. Jsem podruhé vdaná, vdávala jsem se měsíc po svých padesátých narozeninách. Někteří lidé nám to dokonce zazlívali, že prý proč a že už to nemá cenu. Manžel má z prvního manželství dvě a já tři dospělé děti, další jsme ani vzhledem k mému věku neplánovali, přestože manžel je mladší a novopečených tatínků v jeho věku je dnes nepočítaně. Proč jsme se tedy vzali? Proč jsme měli svatbu? Možná jen proto, že jsem potkala báječného muže. Možná i proto, přestože naše první manželství se po čtvrtstoletí rozpadlo, stále spatřuji v manželství jistotu. Svatba je pro mě společenská slavnostní událost, při které má možnost se sejít celá rodina. VŽDYŤ JINAK SE RODINY SCHÁZEJÍ JEN NA POHŘBECH, COŽ JE DOST SMUTNÉ. LIDÉ MAJÍ NA SEBE STÁLE MÉNĚ ČASU. Svatba není pro mě jen kusem papíru, je to začátek dlouhé cesty životem.

  • Hana (29)
    27.07. 2010 14:33

    Svatba..zatím jsem nenašla důvod pro..

    Jsme s přítelem 12 let. Byla to naše první vážná známost a slovem první, myslím i sexuální zkušenost. Před třemi lety jsme se zasnoubili, v domnění, že musíme posunout náš vztah dál. Zásnubní prstýnek nosím, ale najednou o ten snubní už nestojím. Zjistila jsem, že nepotřebuju utratit majlant za svatební šaty, prstýnky a vše kolem, abych byla šťastná. Možná je to trend, žít na "psí knížku", ale my to tak cítíme. Netvrdím, že manželství je přežitek, ale netoužím po klasické svatbě v bílých princeznovských šatech, naschvál bych si vzala tmavé, netoužím po svatbě jako z pohádky, jelikož život není občas pohádka. Takže co dál, možná se jednou vezmeme, ale nebude to proto, ze je potřeba někam náš vztah posouvat, ale proto, abychom udělali pořádnou párty a oslavili to krásný, co je mezi námi.

  • Eva (27)
    27.07. 2010 13:40

    Oprava věku :-)

    \"Tak se tedy vezmeme!\" Toto rozhodnutí padlo pragmaticky proto, abychom měli snazší žádat o hypotéku. Měla to být malá oslava s rodinou. Moji rodiče, partner a kamarádi však pro mě uspořádali (NAPROSTO TAJNĚ!) úžasná překvapení - šermířský souboj o nevěstu (kamarádi a partner), překrásná taneční vystoupení (svědek a přátelé), dojemný hudební program (rodiče a známí), bezvadného fotografa (profesionál by mě totiž tak dobře neznal a nechápal by, že se nerada fotím). Jsem ráda, že jsem se vdala. Mám úžasného manžela, který se umí domluvit a spolupracovat a také se mi potvrdilo, jak skvělí jsou lidé kolem mě. Protože nejen manželstvím živ je člověk. VIVAT svatbám, VIVAT přátelství. Opožděně všem děkuji, Eva

  • Eva (17)
    27.07. 2010 13:40

    Můj (náš) den

    "Tak se tedy vezmeme!" Toto rozhodnutí padlo pragmaticky proto, abychom měli snazší žádat o hypotéku. Měla to být malá oslava s rodinou. Moji rodiče, partner a kamarádi však pro mě uspořádali (NAPROSTO TAJNĚ!) úžasná překvapení - šermířský souboj o nevěstu (kamarádi a partner), překrásná taneční vystoupení (svědek a přátelé), dojemný hudební program (rodiče a známí), bezvadného fotografa (profesionál by mě totiž tak dobře neznal a nechápal by, že se nerada fotím). Jsem ráda, že jsem se vdala. Mám úžasného manžela, který se umí domluvit a spolupracovat a také se mi potvrdilo, jak skvělí jsou lidé kolem mě. Protože nejen manželstvím živ je člověk. VIVAT svatbám, VIVAT přátelství. Opožděně všem děkuji, Eva

  • Alena (24)
    27.07. 2010 12:40

    Náš den "D" se blíží

    S přítelem žijeme společně přes 3 roky a chodíme spolu přes 7 let. Nejprve jsem byla absolutní odpůrce svatby, ale postupem času mi přišlo přirozené náš vztah "zlegalizovat" a dát tak všem najevo, že se chceme vzít z lásky. Poslední téměř rok u nás probíhají svatební přípravy a náš velký den se odehraje 7. 8. 2010. Znám jiné páry, které se do manželství pustili po mnohem kratší době než my, ale jsem přesvědčená, že nám toto důležité rozhodnutí trvalo déle proto, že jsme si potřebovali být jistí sami sebou a také tím druhým. Nyní se sice stále překvapujeme a jsou i chvíle "vystřízlivění", kdy si říkáme, že to nejde, ale pak si opět uvědomíme, že se doplňujeme a snad k sobě i patříme. Nikdy neříkej nikdy, ale doufám, že nám náš vztah, který korunujeme "velkou" svatbou vydrží a ustojíme i další životní úskalí ale i radosti. Takže podle mého názoru svatba ano, ale záleží samozřejmě na každém člověku. Svatební den se nám blíží a já jsem stále nervoznější. Doufám, že nám to vyjde a budeme spolu dalších X let.

  • Radka Wernerová (27)
    27.07. 2010 09:01

    ANO!

    Chci se vdávat, protože jsem konečně šťastná a vím, že můj partner mě chce taky na celý život. Toužím si vzít na sebe princeznovské šaty, nechat se učesat a zazářit, chci mu říct své ANO, ne kvůli papíru, ale kvůli pocitu, že vím, že s ním chci zestárnout a on to cítí také tak, když štěstí vyvrcholí, svatba je tou třešničkou na dortu, alespoň pro mě:-)

  • Olga (21)
    26.07. 2010 19:46

    Pohádkový den

    Asi jsem moc mladá na to, abych se vyjadřovala k tomuto tématu, ale moje maminka a mnoho dalších žen se v mém věku vdávalo. Jenže tyto ženy mnohdy přiznají, že to bylo spíše kvůli výhodám - novomanželská půjčka apod. Dnes to bude ve většině případu z lásky. Od malička je pro mě svatba pohádková záležitost. Nevěsta jako nevinná princezna a ženich, rytíř, který si vybojoval její srdce. V ten den si ona určitě nedovede představit, jak sbírá jeho oblečení rozházené po celém bytě a on zas, že ho za 10 let jeho žena bude stíhat, aby už konečně spravil ten křívý plot. Já se na svou pohádkovou svatbu těším, ale i kdyby nebyla, mnohem víc se těšim na společné soužití, protože s přítelem se dovedeme všemu zasmát a nějaký nepořádek nebo nechtěně posekané květiny nás určitě nerozhází ani za 30 let.

  • Jasmin (33)
    26.07. 2010 16:30

    Náš nádherný den

    Chtěli jsme být rodina, zažít ten krásný den vzájemného slibu a jak svatba vypadala? Malá, romantická, květnová, prosluněná s lidmi co máme rádi. Organizovali jsme jí sami a podle vlastních představ, nenechali jsme si vnutit cizí představy o ideální svatbě. A o tom to je hlavními postavami jsou ženich a nevěsta, splňte si tedy vlastní sny a přání, ustupujte (v rámci mezí) pouze partnerovi. Hlavně užívejte si každou minutu, hrozně to uteče. Já s manželem na ni moc rádi vzpomínáme a brzy se naše rodina rozroste o dalšího člena.

  • Jarka (51)
    26.07. 2010 16:27

    Může to být nádherné i po 25 letech manželství!

    Jsem romantička, tak svatba určitě ano! A to nemyslím jen krásný svatební den a svatební cestu do romantických končin naší planety. Krásné romantické chvíle se dají zažívat se svým manželským partnerem i po 25 letech manželství! Chce to do svatby nespěchat a dobře svého partnera před svatbou poznat. My se poznali už v době studií na vysoké škole a procestovali spolu kus světa. Společné vzpomínky a přátelé to je také výborné pojítko. Na děti jsme nespěchali, narodili se nám později, ale zato jsou čtyři.

  • Zuzana Mojžíšová (54)
    26.07. 2010 14:53

    Svatba je prima...

    Vdávala jsem se v 21 letech a to jsem se bála,že jsem stará.Dříve se hoky vdávaly i v 18 letech,když šel kluk na voj nu tak se jistil-aby si ta jeho nenašla jiného,Já na tom byla dobře,ten můj z vojny přišel a byla to láska na první pohled.Byl takovej voňavej-měl nové ryfle a koženou bundu a krásně líbal...V dubnu přišel z vojny a v prosinci jsme se zasnoubyli a v lednu byla svatba z 70 lidmi a fotbalová jedenáctka.Vdávat jsem se nemusela a tak jsme vzali pytel briket řízky a koláče a jeli na chajdu-vyrábět miminko,které jsem se přála.Po této akci se nám přrsně za devět měsíců narodila naše dcera Romanka,do dvou let Simča a ve svých 31 letech Zůza Jsme spolu 32 let,pravda bouřky a hádky sem tam nějaká,jiného si nedovedu vedle sebe představit.Babička mi vždy tvrdila,že jsme si souzeni-chodili jsme spolu do školy a už u porodu jsmena sebe koukali,naše mamči leželi vadle sebe,nyní máme malé vnoučky tak se těšíme z jejich zdraví a aktivit-dávají energii do dalších let...Naše dcery - svatbu neřeší-mami to neřeš

  • Vlaďka (44)
    25.07. 2010 22:43

    Dámy no a co ?

    Dámy , holky , slečny !! Jsem po druhé vdaná ( poku spletete písmena druhé pořadí , tak Vám vyjde vadnááá ( , ale asi to takhle má být ) , protože jsme si s manželem ještě včera po 13 - ti letech nechali tento svazek posvětit v kostele ( už nic neriskuji vím, do čeho jdu , lezu páááč ogara znám ! ) a bylo to báááječnéé úžasnéé . Asi to každý - á k životu nepotřebuje a naprosto to chápu , protože kdo postoupil rozvodové řízení nemusí mít repete !! Ale jsou v životě situace , kdy potkáte naproste nezištně a nepřipraveni osobu opačného pohlaví , které máte pouze chuť no řekněme slušně okusit a vznikne z toho vztah , který překoná Vaše očekávání . Kdybyste hledali , tak nenajdete . Můj muž je o 7 let mladší z prvního maželství mám 2 kluky a spolu máme ještě holčinu a kluka . Takže jsme v klubu !! Tedy mnohočetnosti potomků !! Roky s ním jsou bááječné , úúúžasné . nikdy jsem nemyslela , že se zrovna mně může přihodit , že potkám chlapa , kterého jsem nehledala . Papír jsem k tomu rozhodně nepotřebovala .

  • Ivana (25)
    25.07. 2010 16:59

    Já jsem pro...

    Za necelé tři týdny budu paní a už se na to těším. Po 6-ti leté známosti už jsme něco zažili a tak jsme se rozhodli, že se vezmeme. Ne proto, že by jsme museli, že je to správné nebo se to očekává, prostě to chceme, tak to uděláme. A co si budeme povídat, ale fakt strašně se těším na to, až obléknu šaty a užiju si den, kdy řeknu ano člověku, se kterým mi je nejlíp. Mohli by jsme žít i nadále na psí knížku, ale to prostě není ono...

  • Lucie (34)
    25.07. 2010 13:39

    Manželství a láska

    Na Svou vlastní svatbu vzpomínám velmi ráda.Krásné zákusky vyzdobené různými pochoutkami.Krásný,manželský dort,který jsme společně rozkrojili.Byl to pro mě velmi významný den.Na sobě jsem měla krásné,bílé šaty.Mohu říci,že má svatba byla skutečně pohádková.Všechno kolem mě bylo velmi krásné,romantické,neuspěchané,těšivé a vzrušující.Svatba je pro každé manželství stvrzením jejich lásky,důvěry,vzájemné tolerance,důvěry a spolehlivosti.Na svou svatbu budu vzpomínat do konce života.Je to překrásný prožitek ve Vašem srdci.Manželství je velmi důležité.Proč?.Jedná se o dva partnery,kteří spolu chtějí bydlet,mít později dětáťátko,řešit společně situace a prožívat okamžiky.Manželství s sebou přináší slasti,starosti,krásu,rozhodnost,vzrušivost a především spolehlivost.V manželství by neměla určitě chybět důvěrnost v partnera/ku.Jste spolu,milujete se,prožíváte společný čas a nezapomenutelné okamžiky,které Vám život,nebo partner přináší.Právě svatba je ,,zpečetěním" vztahu,věřivosti,úcty a správného rozhodnutí.

  • Maki
    25.07. 2010 09:14

    Svatba ano:-)

    Lidé se žení a vdávají od pradávna, takže to určitě má svůj opodstatněný význam. Svatba je zpečetěním vztahu dvou lidí, dle mého na celý život. Proto by jí mělo předcházet dosti dlouhé (u mně 3r) vzájemné poznávání, oťukávání se...Pokud má člověk přece jen nějaké pochybnosti, je vždy čas dát si třeba menší odluku a poté ve vztahu pokračovat nebo ho ukončit. V den svatby si musíme být 100%jistí svým rozhodnutím, nesmí být v nás žádné otazníky a pochyby...

  • Olga Roschlová (34)
    25.07. 2010 08:13

    Nemám jinou zkušenost

    Moje svatba byla jakousi třešničkou na dortu našeho vztahu. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že manželství je jenom kusem papíru. Nikdy jsem ale také nežila s mužem jako druh a družka a také jsem, bohudík, neprošla rozvodem. Těžko říct, jaká by byla moje reakce, kdybych měla za sebou nevydařené manželství a nepříjemný rozvod. Asi bych tak manželstvím nadšená nebyla. Nicméně, vidím teď kolem sebe, že když to neklape nebo když má jeden z manželů touhy někde jinde, odejde. A to že jsou manželé, je nezadrží. Budu věřit, že nám se to vyhne.

  • Dana
    24.07. 2010 22:21

    Svatba vztah změní - naštěstí

    Nenechte si namluvit, že svatba vztah nezmění. Změní - a pořádně! NAŠTĚSTÍ. Změní ho v pozitivním slova smyslu. My oba jsme to cítili hned, jak opadlo první svatební veselí. Již jsme nebyli jen druh-družka, ale manželé, jedno tělo, jedna duše. Ten druhý se stal součástí toho prvního, najednou každá hádka víc bolí, protože se vás to dotýká víc osobně. A také každá osobní radost je více prožívaná. Jsem šťastná, že mohu nosit manželovo jméno a jsme tak jedno tělo (a dnes už i rodina) nejen zevnitř, ale též navenek.

  • Lenka Dongresová (32)
    24.07. 2010 22:21

    Svatba

    Vdávala jsem se ve 24 letech a myslela jsem si, že je to na celý život. Brali jsme se po 4 leté známosti a prošli si možným i nemožným a náš vzah byl pevný jako skála. Po čase jsem zatoužila po miminku, ale tvrdě jsem narazila. Manžel měl o rodině jiné představy, žil si tak trošku jiný život...kamarádky, ,zábava...Měla jsem ale tu nejlepší tchyni na světě a super tchána a tak to nějak šlo, byli mi velkou oporou.Po další době si manžel našel stálou (kamarádku) a tak náš vzah šel pěkně rychle z kopce a nemohlo to skončit jinak než velice bolestivým rozvodem. Myslela jsem si, že skončil svět.Ale naopak...Poznala jsem svého nynějšího partnera, máme spolu 2 přenádherný děti a plánujeme svatbu. Rodina by měla být zaškatulkovaná a mě velmi vadí,že jsme pouze zasnoubení.Je to sice jen kus papíru, ale krásnej kus.Moc se těším,až budu jeho ženou a věřte mi, že pak s velkou hrdostí svého snoubence budu nazývat manželem.Moc se na to těším a věřím,že náš krásný vzah bude navždy,přesně tak,jak to měli naše milované babičky

  • Marie (34)
    24.07. 2010 09:27

    Manžeství ANO

    Vdávala jsme se po osmiletém společném soužití, takže otázka zda se k sobě hodíme či nikoli, už byla léty prověřená. Jako svobodní jsme si užívali vše co život přináší. Manželství byl jen další krok, který náš vztah posunul dál do úplně jiné roviny. Chtěli jsem děti a tak svatba odstratovala naší další etapu života. Den D jsem si užila na 100% Všechny organizační věci jsme svěřila své nejlepší kamarádce a ve svatební den se už o nic nestarala a jen si užívala, že aspoň jednou za život se všechno točí jen a jen kolem mě. Teď máme dva krásné kluky a je nám spolu dobře jako na začátku. Na svatbu máme krásné vzpomínky. A jsem ráda že můžu říkat, tak to je můj MUŽ a já jeho ŽENA.

  • Jana (33)
    23.07. 2010 19:08

    Svatba ano, ale....

    Už v dětství, lehoučce naivní, jsem se chtěla vdávat v magickém roce 2000. A ono se to tak nějak povedelo : ). Po tříletém vztahu jsme si v listopadu 1999 s partnerem naplánovali zrovna na den, kdy ztroskotal Titanik, svatbu. A tiše jsem doufali, že nedopadneme steně, jako tahle obrovská loď. Někdy kolem vánočních svátků jsem otěhotněla. Naši svatbu, ač ve čtvrtém měsíci těhotenství, jsem si ale opravdu užila. A společně s náma příbuzní i kamarádi. Těhotenské bříško se vykulilo až několik dní po svatbě. Takže princeznovské šaty i závoj se konaly. : ) A Jsme spolu deset let. Máme dva pěkné kluky. A ne že bychom se někdy nedostali do bouře. Bouřky jsou u nás časté a vždy pročistí vzduch. Ale ledovec se k nám naštěstí zatím nepřiblížil. : ). I přesto si myslím, že ten oficiální papír není úplně to nejdůležitější.

  • Blanka Strachotová (43)
    23.07. 2010 17:52

    Svatba..možná ano, možná ne..

    Patřím vzhledem k mému věku mezi ženy, které se za našich hodně mladých let vdávály kolem 20let a bylo to zcela běžné a normální. Ba právě ta která do 25 let byla svobodná ,byla rozhodně podezřelá. Také já se vdávala v 18 letech z důvodu otěhotnění, ale rozhodně ne po krátké známosti. Chodili jsme spolu 3 roky a já myslela, že ho dokonale znám !Jak už to tak bývá první náš velký problém a to neplánované těhotenství nás navždy rozdělilo..sice jsme se vzali, ale miminko nás nestmelilo, ba právě naopak. V nespokojeném manželsví jsem setrvala 15 let a rozvedla se. Se vší vervou a nově nabytým elánem jsem se vrhla do nového svobodného života a užívala si jej plnými doušky celých 10 let. Ted jsem vdaná 2roky a myslím, že jsem konečně dozrála na vdavky.Myslím si totiž, že je to i o věku a vyzrálosti člověka.Manželství je totiž o zodpovědnosti, ale ne už sám za sebe, ale i za toho druhého a to mladí lidé ve většině případů ještě nezvládají.Takže já jsem pro manželství, ale ne do 30let, je to ale věc názoru .

  • zuza
    23.07. 2010 17:42

    samozrejme ze ma smysl se brat

    podle meho nazoru ma stale smysl se brat, taky proc by v drivejsich dobach smysl mit melo a dnes ne? copak jsou vztahy jine? nebo my lide jsme jini? nemyslim si, jen jsme asi zmenili hodnoty zeneme se za karierou na ukor vztahu, myslime si jak je idealni ze se rozhodujeme jen sami za sebe a ze mame volny cas pro sebe, ze muzeme stridat partnery a kdykoliv prijde byt ten nejmensi problem, uz sahame po svem kartacku na zuby a stehujeme se myslim, ze bychom v urcitych vecech meli zustat konzervativni, svatba je prece pocatkem neceho dalsiho, je to zavazek, za ktery bychom se meli snazit bojovat dnes je i spousta celebrit, ktere samozrejme nevedomky nas ovlivnuji a kteri tvrdi, ze svatbu nepotrebuji a na co ja proste nesouhlasim, meli bychom bojovat za udrzeni jistych tradic

  • Marie Geislerová (53)
    23.07. 2010 17:32

    Nežeňte se!

    Psal se rok 1977. Bylo mi dvacet a vdávala jsem se. V té době se ani nic jiného od mladé ženy neočekávalo. Nějaké soužití na hromádce nepřicházelo v úvahu. Co by tomu řekli lidé?! Až do svatby jsme měli s mým nastávajícím pěkný vztah, tento ovšem svatebním dnem skončil. Již nebylo nutné žádné usilování. Byla jistota vyplývající ze svazku manželského. Nastalo dvacetileté trápení, které ukončil až rozvod. Během rozvodového řízení jsem prožívala ty nejtrapnější a nejnechutnější okamžiky svého života. Nyní žiji spokojeně, již třináctým rokem, se svým přítelem v neposvěceném svazku a bez razítka. Občas nad naším vztahem nějaký ten mráček přeletí. Kdyby, ale přišla pořádná bouřka, tak si navzájem pěkně zamáváme a nebo jeden z nás pořádně práskne dveřmi, ale hlavně - obejdeme se bez pánů soudců! Takže nežeňte se, tedy nevdávejte milé dámy!

  • Mirka (32)
    23.07. 2010 13:12

    Manželství

    Dobrý den do redakce, myslím, že by byla velká škoda kdyby zanikl tradiční model rodiny: manžel + maželka + děti. Manželství je pro mě jistota (jak právní tak citová) která ale zároveň brání někdy až příliš ukvapeným rozchodům. S manželem jsem překonali krizi, kterou, kdybychom byli "jen" partneři, asi vzdali. Jistě, chce to odvahu a čas abychom nic neuspěchali než manželství uzavřeme, ale podel mě to stojí zato. Spokojená manželka Mirka :-)

  • Michaela Krňáková (35)
    23.07. 2010 12:40

    Svatba? Jednozačně ano

    Reaguji na příspěvky uvedené v tištěném čísle Ženy a život týkající se svateb, z nichž mám dojem, že svatba je pro mnohé nepodstatná. Já jsem ale zastánkyní stvrzeného svazku. Proč? Homosexuální páry léta usilovaly o tuto možnost a plně věděly proč a my další se jí najednou budeme vzdávat jako nepotřebné, protože je to zrovna in? Ano, manželství nás neudělá šťastnějšími, nezlepší náš vztah ani neutuží naší lásku, ale pokud někoho miluji a plánuji s ním budoucnost, nevím proč se formálním papírům vyhýbat. Některé z nás si důležitost sňatku uvědomí spíš pozdě a nepřeji vám to... vybudujete vztah, zázemí, majetek a případně byznys a najednou tragicky přijdete o partnera. Bolí nejen jeho odchod, ale i ztráta všeho vybudovaného a společně získaného a opečovávaného, které najednou propadá zákonnému dědici. A to nezmiňuji pouze majetek, ale i možnost získat informace o zdravotním stavu, potažmo smrti... I pro tento důvod vidím, jak je důležité se nechat sezdat. Zvlášť, když se milujete!

  • Šárka Škrobánková (24)
    23.07. 2010 10:56

    Pro mě svatba ano

    Jsem čerstvě mladá paní - novomanželka.Nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, jestli má svatba význam nebo ne. Prostě jsem nějak cítila, že jednou bych se chtěla vdát. A když jsem našla toho pravého, vzali jsme se.Já neberu svatbu jako nějaký papír, ani od ní neočekvám, že mi zajistí šťastný vztah. Vím, že láska se musí opečovávat a udržovat i v manželství, aby vydržela.Svatba je pro mě oslava našeho vzthau, oficiální vyřknutí pocitů, skvěle strávený čas s rodinou a přáteli. Je to pro mě symbol lásky, touhy strávit s partnerem celý život, založit rodinu a dávat si navzájem jen to nejlepší. Asi neexistuje univerzální odpověď - svatbo - ano či ne? Záleží na každém páru, co je mu bližší a čemu věří. Jistě i bez oddacího listu se dá žít stejně (ne)hodnotný vztah jako s ním. Nikomu tedy neberu jeho zkušenosti a přesvědčení.Ale taky prosím, ať ho nikdo nebere mně.Pro mě svatba rozhodně význam má! Ps:Víte, co mi řekl manžel asi druhý den po svatbě?Kdy prý se rozvedeme, abychom si to mohli ještě jednou zopakovat?...

  • Martina Tina (39)
    23.07. 2010 09:48

    Svatba?

    Oddací list .... pro někoho cár papíru, pro někoho přirozené vyvrcholení vztahu. Beru-li v úvahu svou momentální situaci (rozvádím se) je svatba nedůležitým krokem. Všichni do tohoto svazku vstupujeme s ideálem - ano, zůstaneme spolu v dobrém i zlém. Proto se k otázce svatby dá říci jenom jedno: každý je strůjcem svého štěstí. Takže holky - pokud si myslíte, že máte po boku ideálního partnera, berte se a množte se. A pokud ne, pryč od něj dřív, než se celý vztah tím "cárem papíru" jenom zkomplikuje. :-))

  • Kateřina Dobiášová (35)
    23.07. 2010 07:04

    Den D

    Byla jsem vdaná jednou a jsem i podruhé. Není to pro mě důležité ve vztahu k tomu, že bych si myslela, že jsem s partnerem více svázána, ale líbí se mi ten den být něvěstou, ta párty a tak :-) Vlastně jsem to dělala vždy jen kvůli tomu jednomu dnu. Takže vlastně bych řekla, že to až tak důležité není, jak se říká je to jen papír, který štěstí určitě člověku nepřinese, ale ten den mi za to stál :-) Určitě je mnoho šťastných nesezdaných partnerství, stejně jako sezdaných a naopak jistě i nešťastných na obou stranách. Co úplně nesnáším je představa některých žen, jak si toho svého po svatbě změní, proč si ho teda vlastně berou? Tak tohle by asi důvod být neměl. Jinak je to na každém a ať si dělají co chtějí:-)

  • Jana (24)
    22.07. 2010 21:57

    Že by osud...?

    Když se dva lidé seznámí, zejména něžnější pohlaví si maluje budoucnost na růžovo. Avšak po opadnutí počátečních růžových brýlí se vše mění takřka od základů. I u nás s přítelem toto nastalo a vyustilo v rozchod. Po půl roce odloučení, po dalších neúspěšných vztazích, jsme k sobě opět našli cestu. Znovu se zamilovali, avšak teď už né tou slepou láskou. Znali jsme navzájem své chyby i přednosti. Prostě jsme po čase zjistili, že k sobě patříme a chtěli jsme jeden druhého, takového jaký byl se všemi nedostatky a bez nutkání změnit kdejakou malichernost. Takže takový malý rozvod nanečisto už jsme si prožili. Na druhou stranu, když už jsme si k sobě našli cestu podruhé a víme, že k sobě opravdu patříme, bylo na čase do toho prásknout. Vše je naplánováno na září a už se oba moc těšíme...

  • Mera (26)
    22.07. 2010 21:24

    Jasně že má...pokud žijete v pohádce!

    Jasně že má...pokud žijete v pohádce.. V 21.století se to nenosí,leze to šíleně do peněz a stejně se za pár let rozvedete a nastanou další komplikace kolem rozvodu...A když se nerozvedete tak jsi můžete gratulovat že jste výjimka...ale to až na smrtelné posteli:) Nejsem pesimista,i když to teď takhle zní,jenom koukám kolem sebe a "mapuji" situaci.Věřte mi,ráda bych se vdávala a v katedrále a měla saty s vlečkou,stříbrem vyšivané...:)) ale s racionálního! hlediska to fakt nemá smysl. A když se dva lidi milují,nepotřebují žádné papírovačky,to dělaly naše maminky a babičky. Dneska se už svadby jednoduše nenosí.Nejsou IN.

  • Hana (22)
    22.07. 2010 20:47

    bude svatba pokrač.

    Od té doby jsme měli oči jen pro sebe. Holky záviděly a jedna mi dokonce vyhrožovala fyzickou likvidací. Že jí prý lezu do zelí. Že ho měla "rozdělaného" jsem netušila. Asi byla taky hodně zamilovaná. Jsem to, ale právě já které M. řekne své ANO. Svatba nás čeká napodzim...

  • Hana (22)
    22.07. 2010 20:45

    bude svatba

    je mi 22let (někdo možná namítne co ta by mohla vědět o lásce) ale přesto mě téma svatby velmi oslovilo. U něčeho tak zásadního, nadčasového a věčného jako je náklonost, přitažlivost a zamilovanost přece na věku nezáleží. Tak tedy ke mě a k lásce kterou u sebe považuji za osudovou. Milan je typ kluka kterého by si všimla malá holčicčka, žena ve středním věku i důchodkyně - vysoký, se sportovní postavou a tváří filmové hvězdy (prostě prototyp hezouna).Po M. toužila každá holka na základce, ale pouze mě a ještě jedné (alespoň si myslím, že jsme byly jen dvě) se podařilo přiblížit k němu "tělo na tělo". U mě to přiblížení bylo dost brutální. Došlo k němu o velké přestávce na školním pozemku.M. a ještě jeden kluk se honili a já jsem se M. připletla do cesty. Pamatuji si na tu stážku jen matně.Spíše mi utkvělo v paměti to jak se nademnou sklání a hloubka jeho modrých očí. Na jeho dotaz, zda jsem se nezranila, jsem asi díky utrpěnému šoku neodpověděla. Když mi galantně pomohl vstát motala se mi hlava...

  • Aneta Adámková (21)
    22.07. 2010 17:00

    Rodina je základ státu

    Určitě ANO! Myslím, že zvlášt pro nás ženy je to důležité. Máme rády jistotu ve vztahu. Zajisté je to lepší také pro výchovu dětí. Mají ve svých rodičích vzor. Rodina je takové útočiště, napůl uzavřená společnost, kde dítě hledá své jistoty, nalézá hodnoty. A hlavně, jak je už v nadpisu, rodina je základ státu. Jen díky tomu může nějak fungovat, že je rozložen na menší celky, které plní svou ekonomickou a sociální fukci. Kdyby tady žil každý za sebe jako jedinec, tento systém by se mohl rozpadnout a musel by vzniknout nový. Vztah je podle mě pevnější, může přinášet více radosti. A hlavně, kdyby nebyly svatby, nebyly by ani hostiny, a to přeci nejde! A ještě k tomu se připravit o tu nádheru bílých šatů, chvíli si připadat jako princezna... A taky ty dárky! Prostě, bez svateb to nejde! :-)

  • Adriana (31)
    22.07. 2010 15:52

    Svatba

    Před 10 lety jsem odešla do ciziny. Zůstala jsem tam po jedné z brigád a našla si v zápětí přítele. Já si vždycky přála vdát se v krásných bílých šatech a společně s manželem vychovávat děti. Každý rok, který jsem s přítelem prožila, mi ukrojil kus z mých iluzí. On dítě nechtěl, nechtěl se vázat a já pořád věřila, že se to změní. Po těch dlouhých 10 letech jsem konečně našla odvahu začít pracovat na svém snu. Opustila jsem jej a začínám úplně znovu. Věřím, že ještě najdu svého prince. Už netrvám na svatbě v nadýchaných bílých šatech a motýlím závoji,Hledám toho, co mně bude mít rád a bude se mnou počítat do budoucna....

  • 22.07. 2010 13:14

    Žijte naplno

    Moje svatba nebyla ani dle mých představ (hlavně přizpůsobená , aby příbuzným vyhovovalo vše, přestože jsem svatbu platila já, ze svých úspor)a už bych do toho nešla, ale ! nebylo to partnerem. Rozhodně říkám, žijte naplno a když budete cítit, že jo, je tady ten okamžik, že chcete s někým projít branou lásky a nechat se zasypat čínskou rýží, běžte do toho! A že to po pár letech nevyšlo? Žijte dál a berte si z toho, to nejlepší! Recept na dokonalé partnerství ani manželství není. To prostě tak nějak přichází a zase odchází, že je člověk šťastný a spokojený a zcela určitě se střídá se dny, které byste nejraději vymazali... I ti naši muži to tak mají, jsou taky jenom lidé :-)!

  • Věra (59)
    21.07. 2010 20:51

    nespěchat, nenutit

    Jako matka dospělé dcery všem radím, aby své děti do svatby NENUTILY. Já sama jsem to dělala (v dobré víře, že dělám dobrou věc) a dopadlo to katastrofálně. Dcera se vdávala po třech letech vztahu - potom co jsem jí, já neustálím tlakem a dotazy : "Kdy už se vezmete?", "Copak se nemáte rádi?" zdeptala. Manželsvtí trvalo 9 let a rozvod byl dost drsný. Rozhodně nedělejte stejnou chybu jako já, nespěchejte! A ať si sousedi i celá vesnice myslí co chce. Lepší, aby vás drbal kdejaký blbec (rozumný člověk se stará především sám o sebe) než být nešťastný.

  • Kateřina (36)
    21.07. 2010 19:56

    Svatba je důležitá

    Jako skoro každá žena si i já myslím, že je svatba důležitá. Je to vyústění vztahu a signál tomu druhému, že si ho opravdu moc vážím a chci s ním vydržet do konce života. Je to důležité pro můj \"pocit bezpečí\", že se mám o koho opřít, ať fyzicky nebo psychycky. Ten bych s někým, s kým bych žila na \"hromádce\" neměla. Jelikož jsem si vyzkoušela soužití na hromádce a teď zažívám (s jiným partnerem) manželské soužití, vím, o čem mluvím.

  • Alena (29)
    21.07. 2010 14:34

    Prostě někomu patřit

    Má to něco do sebe! Tedy myslím svatbu. Netoužím po honosných šatech s dlouhým závojem a pompézní hostinou pro stovky hostů, ale vdát bych se chtěla. Někomu patřit a nechat si říkat manželka:-) Ne, že bych neměla koho si vzít, ale můj Božský bohužel před oltářem už jednou stál. Z desetiletého soužití mu zůstaly dvě úžasné děti, ale také ne příliš pozitivní zkušenosti s manželstvím. Zatím nám to klape i bez oddacího listu, třeba jednou překvapí...

  • Jitka (30)
    21.07. 2010 14:02

    Má ještě smysl se brát? Má!

    S manželem jsme chtěli mít jednoduchou svatbu, já dokonce spíš nenápadnou. Nemám ráda obřady a navíc jsem byla těhotná, i když to nebylo vidět. Nejraději bych všechno jen podepsala někde se svědky na radnici a hotovo. No, zůstat nenápadnou se mi tedy opravdu nepodařilo. Celý obřad jsem dojatě probulela a nervy zapracovaly natolik, že jsem nakonec ve svatebních šatech a závoji objížděla gynekologické pohotovosti, kde jsem byla centrem pozornosti úplně všech, počínaje pacienty a konče uklízečkami. Ubrečená nevěsta, která ani neměla doklady a nevěděla ani pořádně, které příjmení má vlastně na sesterně nahlásit - to tam asi dlouho nezažili. Na zbytku svatby už byl jen ženich a nálada byla dost pošramocená, protože nevěsta musela ležet doma a nehýbat se, aby nepotratila. A já nechápu sama sebe, že na takhle pitomý den vzpomínám nakonec ráda, v duchu si myslím, že se svatba povedla. A abych nezapomněla - našemu synovi táhne na druhý rok, máme všichni stejné příjmení a trváme na tom, že rodina a manželství má smysl

  • Anna Konečná (50)
    21.07. 2010 13:42

    Svtba je nádherná a jedinečná

    Svatba není jen přežitek, ale je to něco nádherného. Je krásné jít do toho s vědomím, že je to jen jedenkrát za život a je to na pořád. To , že se lidé neberou, mi spíše přijde o tom, že se bojí té společné zodpovědnost. Svatba není jen tradice, ale vědomí, že TENTO člověk vedle mě je má polovina, zaslouží si mou lásku,ale i úctu a jsem odhodlána , ať se děje co se děje, stát po jeho boku. Je hezké nosit příjmení svého muže, těšit se , až si poprvé řeknete, že jste manželé. Vyznání, že ten druhý je pro vás tolik úžasný a skvělý stvrdíte společným příjmením a stejným prstýnkem. Rodinu nedělá rodinou sňatek, ale k významu rodiny ten sňatek vždy patřil a patřit bude. Já vdaná jsem a nikdy bych to nechtěla jinak ani u mých dcer.

  • Eva (45)
    21.07. 2010 13:15

    Už mi lásko není ...

    Dobrý den, vše už bylo popsáno v předchozích příspěvcích, takže jen za mě - svatbu ano, určitě, je to krásný zážitek na celý život. Vdávala jsem se před 19 lety a brala si muže o 19 let staršího - tehdy to ještě nebyl častý jev, takže všechny ty tetičky na svatbě měly hned o čem mluvit, ale jen do doby, než se rozezněly první tóny naší svatební písně - Už mi lásko není dvacet let. Svatebčané byli nejdříve udivení, pak se ale všichni rozesmáli a zazpíval nám celý sbor hostů. Ta největší drbna ze všech mi pak pod závoj šeptala:" To jste všem zavřeli hubu!" Svatba byla nádherná a i následujících skoro dvacet let společného života - Ťuk, Ťuk do dřeva. Eva

  • Eva (25)
    21.07. 2010 12:47

    Papír zůstane pořád jen papírem...

    Ano, svatba je dnes přežitek! Ale podle mého je to i požitek. Vdávala jsem se před 3 lety a náramně jsem si to užila. A nejen já. Podle ženicha a svatebních hostů to byl prostě jeden velkej mejdan. Oslava naší sedmileté lásky. Ten papír nijak neřešíme a nenecháváme se jím nijak ovlivnit. Je to prostě papír uložený v deskách někde hluboko ve skříni. Po sňatku mi svoboda nikam neutekla, ani se naše láska nerozplynula. Žijeme pořád stejně. Možná jen více pociťuji zodpovědnost za toho druhého a cítím, že už nejsem na světě sama. A jsem za to ráda. Podle mého záleží hlavně na tom, s kým ten svůj život sdílíte. Ať už máte papír nebo ne!

  • Lucie Zemánková (18)
    21.07. 2010 11:10

    Ano!

    Každá holka si vždycky přála být princezna. Snily jsme o tom, že si pro nás přijede princ na bílém koni, odveze si nás do svého paláce a vezme si nás. Budeme mít ty nejkrásnější šaty na světě a svatbu "jako z pohádky".Někomu tyhle sny vydrží, někomu ne...Já osobně si myslím, že manželství není jen o kusu papíru, je to o slibu, který si v ten den určití dva lidé dají. Někdo říká, že po svatbě je ten vztah už takovej "nijakej". To přece ale není svatbou, je to o tom, jaké si to novomanželé udělají. Tak proč si neříci "ano"? Sice to stojí hromadu peněz, ale rozhodně si myslím, že pokud jste s tím správným člověkem, rozhodně to bude stát za to!

  • Jarmila Kuchtíková ml. (32)
    21.07. 2010 09:40

    můj názor na svatbu

    Z pravé lásky ano.Jsem sice zatím svobodná,ale se současným přítelem už od prvního seznámení cítím,že on je ten,kterého si chci vzít,u kterého se nebojím svatby a beru vše vážně,protože ho miluji od prvního okamžiku.proto,milé ženy,stačí jediné,potkat toho pana PRAVÉHO,na každou někde čeká,tak to nevzdávejme.

  • Pavla (26)
    21.07. 2010 09:30

    ANO!

    Brali jsem se po 2 letech klapajícího soužití. Vždycky jsme se chtěli vzít a popostrčila nás touha koupit si vlastní byt a manželé mají vyřizování vždycky snažší. Měli jsme malinkou svatbu jen se svědky a rodiči a nikdy bych neměnila!I když jsem se setkali s hodně negativními ohlasy, že svatba nebyla taková jak měla být. Vždycky je to přece o tom, koho si berete a ne jak. A já si vzala toho nejúžasnějšího muže!Takže svatba rozhodně ANO!

  • Ivana Peterková (41)
    21.07. 2010 08:57

    Svatba ano.

    Svatba je aspoň pro mě velmi důležitá, dává mi pocit, že k sobě s partnerem patříme a je to zcela přirozené.Nemohla bych žít ve volném svazku a pořád mít pocit, že tomu něco chybí.Do manželství každý vstupuje dobrovolně a to je na tom to krásné.

  • Zuzana (25)
    21.07. 2010 08:47

    A proč ne teď !

    Myslím si,že smysl to má!Rodina byla vždycky základ společnosti! Neříkám,že se každý hned musí brát!Taky jsme si s manželem zkusili život na psí knížku asi 2 roky.Klapalo to,tak proč se nevzít. Chápu,že někdo,kdo je rozvedený a spálil se,se do dalšího svazku jaksi nežene! Ale jinak je můj názor takový,že manželství a rodina měla,má a bude mít smysl v jakou0koliv dobu!

  • petra (34)
    21.07. 2010 08:21

    ano,ano,ano

    První svatba byla taková zkušební, takže tahle druhá je už doufám napořád. :-) a hlavně pro malého je určitě dobré, že má maminka aj tatínek stejné příjmení. :-) A že má maminka v občance i svoje rodné navíc, to je mu jedno. :-)

  • Mikuna (52)
    21.07. 2010 00:43

    Svatba ?

    Vdaná jsem byla, brzy jsme se rozvedli. Manžel nechtěl nikdy problémy řešit tak, abychom si o všem tzv. promluvili. Vždy chtěl na vše jasnou odpověď "ano" nebo "ne". Prostě u nás komunikace jaksi vázla. Světe div se, ale pár let po rozvodu jsme již delší dobu opět spolu, sice bez papíru, ale vycházíme spolu lépe než když jsme na manželství měli papír :-).

  • Jana (37)
    20.07. 2010 22:00

    Svatba

    u

  • Lucka (32)
    20.07. 2010 21:17

    Papír to jen není

    Jsem vdaná a neberu ten jako nějaký papír, který vše zpečetil. Pro mě je to určitý smysl, vyústění, pečeť v životě. Co to je vztah na hromádce? Tomu nefandím. Oddací list je mé "ANO".

  • Monika (24)
    20.07. 2010 20:10

    Svatba je dolezite rozhodnutie

    Mam druheho priatela,raz by som sa chcela vydat,ale podla mna je to velmi vazne a dolezite rozhodnutie.Podla mna je zbytocne dlho vahat a neuznavam take dlhorocne vztahy.K comu to je,ked sa po 7 ci 10 rokoch rozidu?Nemyslim si ,ze su dobre vztahy na dialku a podstatne je,aby sa ti dvaja partneri spoznavali aspon 2-3 roky,aby boli spolu castejsie,aby si vsimali ako reaguje ten druhy v roznych situaciach.Preto neni vztah na dialku dobry.Dvaja ludia by sa mali brat,ked to obaja tak citia,nemalo by to byt nutene vobec.Mna odraza v dnesnom svete to,ze je coraz viac rozvodov.Myslim,ze hlavny dovod su peniaze a len peniaze.chlapi odchadzaju pracovat do zahranicia a coraz viac uz aj zeny atoto odlucenie neprospieva ziadnemu vztahu.Preto sa i ja obavam takejto ,a preto si myslim, ze vziat si niekoho,co je pre mna na cely zivot,lebo som veriaca a tuzim po svatbe v kostole,je velmi dolezite a vazne rozhodnutie.

  • soluska (50)
    20.07. 2010 19:58

    svatba?!

    Ahoj.Jsem vdaná již 30let a nelituji.Nebylo to za nás jen o papíru,ale dnes to mladí berou jinak.Myslím si,že je to jedno,ale hlavně aby vztah vydržel.Proto všem nevěstám i těm kteří nejsou nevěstami přeji hodně lásky a porozumění.Ať Vám to vydží alespoň jak nám!!!!!!!!!

  • Eva (30)
    20.07. 2010 19:33

    Proč ne?

    Podle mě to není jen o tom,že by měli ti dva kus papíru,dotváří to vztah a hlavně pokud ti dva spolu něco budují a chtejí hypoteku atd.meli by byt manželé i kvůli dětem.A hlavně si myslím že je to snem každé holky obliknout si ty svatební šaty a připadat si jako princezna,ten papir je to poslední.Ten den si chce každa holka užít,všem se líbit a nejvíc svýmu chlapovi.Já sama jsem vdaná dva roky,dohromady jsme s manželem osm let,jsme pořad šťastní a ted máme navíc 4měsíčního chlapčka a jsem ráda,že máme všichni stejné příjmení.

  • Vlaďka (34)
    20.07. 2010 17:24

    ANO,ANO,ANO,ANO

    Vdávala jsem se před 11 lety.Tenkrát jsem svatbu nechtěla,vykřikovala jsem do světa,že nebudu nikomu dělat cvičenou opici.Svatba proběhla,byla hezká,příjemná,ale moc jsem si ji neužila,spíše si ji užili svatebčané.Dnes bych se vdávala,dle svých představ.Jsem do manžela zamilovaná více než tenkrát,ten papír náš vztah neovlivnil.Myslím,že ke štěstí svatby není třeba,ale je to milé někomu patřit.Líbí se mi,když manžel říká-to je moje ŽENA.

  • Lenka Svobodová (36)
    20.07. 2010 17:23

    svatba

    Já si svatbu užívala plnými doušky, pravdou je, že mi bylo čerstvých 19 let a letos už je to 17 let zpátky - tím pádem měly svatbu v režii zcela naši rodiče, nyní bych měla jistě větší nervy, aby vše bylo jak má, přesto bych si ani teď svatbu ujít nenechala. Byl to kouzelný okamžik, který je krokem do společného života a ten den má podle mě v sobě zvláštní kouzlo.

  • Jana (25)
    19.07. 2010 19:15

    Proč svatbu

    S přítelem svatbu plánujeme. Jsme spolu 6 let a dospěli jsme k názoru, že svatba je přirozený posun ve vztahu. Těším se na "náš" den. Na šaty, kytici a atmosféru, stejně jako na slavnostní ANO. Touha po svatebním obřadu přišla postupně, nenásilně a zatím si užíváme plánování. Nikdo nám neříkal, že se musíme vzít, ani že bysme se měli vzít. Tohle rozhodnutí je vždycky na těch dvou. Kdo chce žít bez papíru, může být stejně šťastný jako s papírem. Svatba určitě není zárukou štěstí. Přesto se na tu svoji moc těšíme. Jana

  • Jájina (35)
    19.07. 2010 13:45

    Svatba ano či ne?

    Vdávala jsem se jednou a to před osmnácti lety. Oba jsme byli mladí a do svatby šli po hlavě. Nelitujeme. Svatbu jako takovou jsme si náležitě užili a to včetně krmení se navzájem, zametání střepů, vybírání do střevíčku nebo únosu nevěsty. Nosíme společné příjmení, vychováváme společně děti a spolu tvoříme jednu rodinu, jedno hnízdo. Život na hromádce by pro nás nebyl. Pro někoho je oddací list jen cár papíru, pro nás spolu s prstýnky znamená symboliku. Není to řetěz, který druhého uvazuje, ani plot který brání v odchodu. Prstýnky jsou jako nápis "Miluji Tě" v zažloutlém dopisu. Potěší oko a zahřejí srdce. Každý člověk sám ví nejlépe, jestli je pro něho svatba důležitá nebo ne. Nejsem pro svatbu za každou cenu. Své děti do svatby tlačit nebudu. Až sami dospějí k závěu, že se chtějí s partnerem vzít, ať se vezmou. Pokud k tomu závěru nedojdou, ať žijí spokojeně dál i bez svatby.

  • Zdeňka (36)
    19.07. 2010 13:42

    Hned dvakrát

    Ano dvakrát, ale jen s jením člověkem a bez rozvodu. Ano i to je možné! Po revoluci už byl možný obřad v kostele, ale nebyl úředně platný. Bylo mi sladkých 18 a rodiče nás táhli z kostela rovnou na městský úřad. Manželství je důležité už jen proto, aby si žena jednou zkusila být za princeznou. To fakt bylo super. Taky protože se děti a rodiče jmenují stejně. Ale jde to i bez svatby. Myslím si, že je jedno jestli svatba nebo né. Rozejít a nebo se zase sejít, může udělat každý, kdykoliv a kdekoliv. Je to krok, který neovlivní nějaký papír. Ten pak jen způsobí problémy a obíhání úřadů. A pokud jsi vezmete blbce, tak třeba placení jeho dluhů i několk let po rozvodu. Já jsem šťasně i nešťasně vdaná 19 let. Kdyby nebyly obřady a hostiny, bylo by to smutné. Neviděli bychom spoutu příbuzných a nemohli je pak pomlouvat. O práci by přišla řada lidí. A muž , nebo žena by nepoužívaly to divné slovo Manžel, Manželka. Přesto miluji svatební koláčky, ráda slyším cinkání rozbitého talíře a vybírání do střevíčku.

Horoskop

Váš horoskop

Neděle 5. 2.

Venuše se blíží k Uranu a nás čeká v příštích dvou týdnech nefalšovaný citový třesk. Ale není se čeho bát, je to náš život, naše touhy, naše potřeba milovat a být milováni.

Horoskopy na další dny...