Žena a život - Titulní strana č. 2012-10

V PRODEJI OD 9. 5.

Žena a sebevědomí

Dcery a matky

Žena a krása

Žena a móda

Žena a početí

Fotokuchařka

Žena a cestování

Váš názor

Chudoba cti netratí, ale klidu nepřidá

Jak to máte doma s financemi vy? Máte stanovená jasná pravidla nebo je toto téma důvodem častých třenic? Podělte se s námi o své zkušenosti a vyhrajte jeden ze tří balíčků s vůní a řasenkou od Avonu!

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Majka (50)
    19.04. 2012 17:47

    CHudoba cti netratí

    Zajímalo by mě, kdo vlastně vyhrál vůni od AVONU?

  • Eva
    15.04. 2012 10:50

    Pravidla? Nikdy!

    Myslím si,že s pravidly nikdo rozhodně neuspěje. To už musí mít člověk v krvi,aby věděl zaco kdy utratí a ne. Mám pár známých a je pravda,že absolutně nevystačí na diskotéky mají,ale na stravu ne. Je to na lidech a o lidech.

  • Jarka (30)
    12.03. 2012 23:02

    Jak kdo

    U mě to bylo jak kdy, když vydělával více přítel tak jsme si to nějak spraedlivě rozdělili, ale nějak extra to neřešili, jednou koupil něco on, jednou já, na dovolenou více přispíval on.nyní máme s přítelem stejné příjmy tak si dělíme nájem a jídlo stejně.Do budoucna si chceme zachovat své účty, ale s penezi nakládat společně a nerozdělovat to to je moje, to tvoje, ale už nyní si spořím a odkládm, neb na mateřské budu mít poloviční příjem a k tomu na to budeme dva, tak abych si du "dovolenou" příjemně užila.

  • Ira (31)
    29.02. 2012 08:28

    rozdělené finance

    Máme stanovená pravidla od začátku našeho vzkazu,máme oddělené účty,já mám svou výplatu,manžel má svou výplatu,nemusím u něj škemrat o peníze nebo o to co si mohu koupit.Takhle nám to vyhovuje.Všechno ostatní nájem a jídlo platíme napolovinu.

  • Ivana Peterková (44)
    28.02. 2012 10:44

    Finance

    Naše rodina zapadá do střední třídy,peněz jsme zpočátku moc neměli,pak se to postupně zlepšovalo,byla jsem dlouho s dcerou doma,vlastně celou základní školu,takže jsem žili jen z manželova platu,ale v pohodě jsme to zvládali,pak jsem začala pracovat,bylo víc peněz,člověk si na to rychle zvykne,že už tak nemusí hledět na korunu.V prosinci manžel náhle vážně onemocněl,přišlo to jako blesk z čistého nebe,je na nemocenské,já se z toho nervově zhroutila,takže jsem taky nemocná,nemocenská je opravdu almužna a nemít v záloze nějakou korunu ušetřenou,budeme muset jít pod most.Já se z toho snad brzy dostanu a vrátím se do práce,ale manžel už určitě pracovat nebude,takže nevím co bude dál,jak utáhneme nájem,dceru na vysoké atd.Museli jsme se hodně uskromnit,ale i tak bych dala všechny peníze světa za to, aby se manžel uzdravil a všechno bylo jako dřív.

  • IRENA DEVEROVÁ (45)
    27.02. 2012 11:19

    financí je málo

    U nás v rodině je to dost komplikované.Žiju již 2 rok u svého přítele v rod.domku na vesnici.Máme oba své závazky,splátky,dluhy atd.Každý splácíme nemalou měsíční splátku za úvěry...tudíž,občas koupí něco on,někdy zase já.Je to dost stresující tato situace.Doufám,že až splatíme svoje závasky-přejdeme na jiný systém financování domácnosti.Držte mi palce,ať to vydržím a dožiju se toho-je to děsný!!

  • jíťa (48)
    26.02. 2012 20:18

    finanční manažer

    Nejúžasnější finanční manažer bez finančního vzdělání, jakého znám, je moje mamka. Nechápu , jak to dokázala, ale v době, kdy jsme byly se sestrou obě na školách a domácí rozpočet byl velmi napjatý , dokázala vždy mít rezervu na případné opravy , neplánované investice a k tomu všemu jsem nikdy neměla pocit nedostatku a odříkání si.Je pravda, že naše nároky v té době jsou s nároky dnešních dětí nesrovnatelné.Maminka měla obálkový systém. Pravidelně vkládala do obálek částky na topení, elektřinu, naše studium,měla i rezervní fond.A ještě dnes spoří a i při svém skromném důchodu je schopna založit sestru, která se ocitla bez práce.Bohužel jsem se od ní tomu, abych myslela na zadní kolečka nenaučila a nebýt toho, že domácí kasu má pod dohledem manžel, asi bych někdy peníze úplně "rozfofrovala".

  • kristýna (48)
    26.02. 2012 20:04

    chudoba

    V listopadu jsem s kamarádkou navštívila africké země Tanzánii a Zanzibar.Mimo jiné jsem si odvezla úžasné poznání, jak lidé, kteří žijí v chudobě, dokáží být šťastní, spokojení a velice přátelští.Bydlení v nuzných chýších, denní starost o zajištění vody a obživy pro rodinu a ve tváři šťastný výraz.Člověk si tam uvědomí, že je třeba se na chvíli zastavit,naslouchat přírodě a okolí. Život tady rozhodně není jednoduchý, a přesto se tamní obyvatelé z něho dokáží radovat.Často si na to vzpomenu, když se vyskytnu v nákupních centrech nebo na silnicích a vidím, že lidé jsou k sobě bezohlední a neurvalí.Africká chudoba, které staví lidi na jednu roveň určitě klidu nepřidá, ale cti netratí.Zatímco blahobyt činí z lidí vlky.

  • Jitka (48)
    26.02. 2012 19:50

    Finance

    Zpočátku existovala u nás doma jakási nepsaná dohoda: já se starám o finance ve firmě, kde pracuji a domácí finance má na starosti manžel.Byla jsem tomu ráda, protože by mě unavovalo sledovat peněžní toky ještě v rodině.Popravdě jsem se ani nesnažila porozumět tomu, kde je kolik peněz uloženo, jaké jsou zisky z termínovaných vkladů, jaké akcie rodina má.Popravdě - bylo to dost pohodlné.Jenže o té doby, co si manžel začal sólo podnikat své adrenalinové a exotické výlety, řekla jsem si, že by asi bylo dobré mít povědomí o tom, kolik peněz a kam z našich účtů přichází, resp. odchází. Rozčilovalo mě totiž jeho pozérství, kdy opakovaně ve společnosti zmiňoval svůj "problém"- totiž, že neví, co si má s penězi počít.Nyní stavíme dům a situace se začíná poněkud obracet. Navíc děti studují, spotřeba rodiny roste. Naštěstí máme práci a jsme zdrávi, takže příjmy pro rodinu jsme schopni zajistit.|Jen mám obavu o sestru, která je bez práce a částečně i o rodiče.Dnes ufinancovat provoz domu z důchodu není jednoduché...

  • Kolemjdoucí (16)
    26.02. 2012 15:53

    Jsme jiní

    Natož, že je mi 16 musím toho dohnat. Já si osobně myslím, že každý jinak utrácí, protože má jiné výdělky u nás doma to chodí jako v normální rodině- například šetření na dovolenou, ale tatka nejak vykouzlí ty peníze jakoby jen tak šel a našel :D. No jinak potň nakoupej různý krámy a různý jídlo. Myslím, že mí rodiče nejsou nejak bohatí ani chudí jsou normální :-D ted jsem to popsala hloupě. Jenom chci říct jestli jste spokojeni s výbavou vaší domácností adalšími harampádí tak to stačí a máte našetříno

  • Katka (30)
    25.02. 2012 10:26

    Jen trošku šetřit a nekupovat nepotřebné blbosti...

    Než jsme měli s manželem děti, tak jsme chodili oba do práce, pořídili jsme si byt, vybavení do něj i na nějakou tu dovolenou penízky zbyly :) Dnes máme dvě malé děti, rozpočet hodně napnutý, ale dá se to. Šetříme, kupujeme jen to, co opravdu potřebujeme, takže i letos nám výjde na dovolenou. Stačí jen nekupovat blbosti :) Ale už se těším, až letos v září nastoupím opět do práce a bude zase o něco více peněz a budu si moci koupit i něco jiného, než co se musí...

  • Lenka (26)
    24.02. 2012 08:58

    Je potřeba rozpočet...

    Když jsme se s manželem vzali, měl pravidelný příjem pouze on, já si už za studia přivydělávala brigádou, necelé 4000Kc, musela jsem dojíždět a znamenalo to, že se někdy neuvidíme i několik dní, což bylo v začátku manželství dost náročné. Polovinu platu dal manžel na nájem a se zbytkem jsme šetřili, jak se dalo. Přestože jsem měla jen malé příjmy, dokázala jsem z nich našetřit na svatební prstýnky a svatební oblečení, do pronájmu jsme si věci kupovali postupně. Poté se mi podařilo najít si lépe placenou práci a finanční situace se zlepšila. Máme s manželem společný účet, a také rozpočet na rok dopředu (přehledná excel tabulka), víme, kolik a co utratíme a co si můžeme dovolit. Každý týden se díváme, jak jsme na tom finančně. Nové věci si kupujeme vždy se souhlasem toho druhého, společně vše probereme a pak se rozhodneme. Snažíme se šetřit, protože chceme založit rodinu a "tolik" penízků, co máme teď, už nebudeme mít. Tudíž jsme si pořídili věci, na které bychom v budoucnosti s miminkem neměli peníze.

  • Zuzana Bartáková (51)
    23.02. 2012 23:42

    Jak si to kdo zařídí, tak to má :-)

    My doma máme stanovená jasná pravidla, manžel si nepřeje, abych chodila do práce. Takže dělám děvečku pro všechno jak doma tak v jeho firmě, ale jsem oficiálně "v domácnosti", tudíž nevydělávám a tímpádem o veškerých financích rozhoduje manžel. Dobře mi tak :-(

  • Petra (28)
    23.02. 2012 15:11

    je to v genech

    Opravdu!! vyrůstala jsem v sedmičlené rodině kde když byly peníze užili jsme si je. Dali si lepší zmrzlinu nebo jeli na výlet. Peníze i věci jako auto, spotřebiče, nábytek jsme brali jako spotřební zboží.Rodiče tak žijí do dnes i když jsme už všichni dospělí a mohly by si něco odkládat. Naopak rodiče mého muže byli odjakživa spořivý. Raději sedí doma než aby jeli na dovolenou i když mají za co a šetří \"na horší časy\". Oba jsou už v důchodu. Můj muž je spořivec a obrátí každou korunu. Z naší hypotéky nemůže spávat protože má strach že se může něco stát a že nebudeme mít na splátky a já? mám kreditku o které neví. Každý máme svůj účet a rozdělené výdaje přímo úměrně přijmu. Abych neutratila všechno hned musím si odkládat na vánoce, narozeniny i na nové oblečení jinak všechno utratím za hlouposti. Můj muž má naspořený doporučovaný 6-ti násobek měsíčního platu, moje hospodaření nechápe a já jen doufám, že naše dvě krásky budou mít naše geny namíchané a nebudou to takové extrémy jako jejich rodiče :)

  • Petra Mudrochová (32)
    23.02. 2012 14:14

    Pohodové finance

    S financemi doma problémy nemám. Snažíme se vše "pytlíkovat" s manželem dohromady. Pokud je na tom někdo finančně lépe, tak přispívá více on do rodinného rozpočtu. Kvůli penězům se nehádáme......máme stanovená pravidla a těch se držíme.

  • Marie (47)
    23.02. 2012 11:02

    I z mála se dá vyžít

    Neměla jsem v životě všechno, ale dvě děti jsem vychovala. Častokrát jsme žili od výplaty k výplatě. Naučila jsem se, že není potřeba kupovat všechno. Opravdu jen to nejnutnější. Do obchodu chodím s lístečkem, kde mám napsané co mám koupit, víc nekupuju. Dá se ušetřit něco i z mála, jen si člověk nesmí zvykat na vysoký životní styl a musí mít nějakou zálohu. Vždy se totiž sejde, když se něco pokazí. Hlavní je se i nezadlužovat. Já sama mám hypotéku a platí "jen 3500 Kč" měsíčně, ale i tak je to dost. Už se těším až muj vnuk bude mít 18 let a hypotéka mi skončí. No a pak už jen začít šetřít na duchod, jestli bude z čeho.

  • Kateřina (39)
    22.02. 2012 17:22

    Už Baťa...

    Už Baťa kdysi psal, že jde o krizi hodnot, a v důsledku té přišla krize finanční, hospodářská. Lidé přestali dodržovat pravidla daná selským rozumem, a vymýšlí si na sebe absurdity, lichva není kriminální jev na okraji společnosti, ale státem požehnaný byznys, a finanční oligarchie se postavila sama na oltář, ze kterého s úsměvem sděluje, že není v životě větší rozkoš, než splácet jim hypotéku či jinou laskavost atd. Obávám se, že pokud nebudeme v druhých vidět živé bytosti (což není totéž jako být slaboch a hlupák), ale nástroje zisku, případně překážky na cestě za ziskem, cesta ven není. Netvrdím, že mají mít všichni stejně...ale nikdo, kdo respektuje přirozenou morálku a slušnost, by neměl být nucen do nedůstojné pozice. Nechci se stavět do pozice moralisty, ale v práci vidím hodně lidí vyděšených a vyčerpaných těžkou situací, a vždy je lepší řešit příčinu, než důsledky.

  • Renata (25)
    22.02. 2012 14:28

    Každý svůj... zatím

    Před několika měsíci jsem po ukončení vysoké nastoupila do své první práce a mám nyní svůj první pravidelný příjem. Sice jsem již dříve chodila na brigády, abych měla na své "holčičí" potřeby a tak, ale nic pravidelného. Mám tedy svůj účet, kam mi mzda chodí, a hospodařím s tím, co mám. Přítel má teké svůj. O společné náklady se dělíme a ostatní si platíme každý sám. Zatím nám to vyhovuje. Zatím ale také nemáme větší závazky. Tak uvidíme :-)

  • Luděk (53)
    22.02. 2012 14:18

    Za vším jsou peníze

    Bohužel v dnešní době jsou peníze ve všem prioritou a na prvním místě. Díky tomu se narušují mezilidské vztahy a nejhorší je, že i rodinné. Když se peněz nedostává, je to častou příčinou rodinných třenic, když je jich hodně, je otázkou, jak se i s touto situací člověk vyrovná. Osobní mou zkušeností je, že když bylo peněz méně a společně jsme v rodině si určili priority a na to se šetřilo, bylo lépe a vše fungovalo. V období, kdy rodina se nemusela ohlížet na nic a finančně jsme byli na tom skvěle ,, nezvládla ,, neomezené možnosti, že i sebevětší částka jí nestačila na pokrytí svých osobních potřeb.Výsledkem bylo opuštění rodiny a pokračování života ve stejném stylu ovšem již na dluh. Já ani děti jsme nespávali do rozvodu strachem, kdy a kdo dojde pro peníze.Nakonec pro nás vše relativně dopadlo dobře a bývalá manželka do konce života bude mít existenční problémy díky dluhům.Pro mne mají peníze hodnotu větší míry svobody a nezávyslosti, nic víc nic míň. Potřeby mám stejné jako v době, kdy jsem jimi neoplýval.

  • Iva Poláková (35)
    22.02. 2012 13:42

    máme radost z maličkostí

    žiji sama s mentálně postiženým synem.Je to boj žijeme skromně nájem i potraviny se stále zdražují.Také náklady na léčbu a rehabilitaci jsou zásah do rozpočtu.Syn má radost z běžných věcí třeba z toho že svítí sluníčko nebo padá sníh a postavíme sněhuláka.

  • Petra (30)
    22.02. 2012 12:42

    finance

    Máme společnou kasu od vzniku našeho manželství. Máme tak větší přehled o výdajích a příjmech. Víme, kdy mužeme koupit něco navíc, kolik máme našetřeno. A když potřebujeme něco pro sebe, tak není problém. Ani já, ani manžel nedržíme v ruce bič a nezkoumáme, za co utratil ten druhý peníze. Fungujeme už tak pár let a zatím jsme o změně ještě neuvažovaly. Je pravdou, že poslední roky musíme obrátit každou korunu, neboť já jsem na mateřské, ale i tak, nám to funguje skvěle. A někdy si děláme z této situace srandu.

  • Zuzana
    22.02. 2012 10:55

    Lepší je se uskromnit 2.část

    uskromnit, než nějakému darebákovi cpát do kapsy velké úroky. Je fajn, že nemusíme u rodiču platit inkaso. Ale i tak člověk za jídlo a věci pro děti utratí majlant. Pánum politikum bych například dala rodičovský příspěvek 7600 Kč, aby si zkusili kolik toho nakoupí pro dítě, pro sebe, kolik z toho mužou dát do domácnosti atd. určitě by se začali chytat za nos a neměli by takové až praštěné návrhy na zvyšování cen potravin a jiných věcí potřebných k životu. V poslední době se mi zdá, že se nesnaží přispívat k podpoře mladých rodin ale začínáme se podobat Číně. Čím víc dětí tím na tom budete huř. Stát vám nepomuže, ale vy musíte pomáhat jemu a my si to pak rozebereme.

  • Zuzana
    22.02. 2012 10:51

    Lepší je se uskromnit

    Byly doby kdy jsme doma doslova neměli ani na chleba. Muj otec stačil všechno propít i to co vydělala maminka. Často jsme jídávali jen zavařeniny a maso u nás bylo něco velmi svátečního. Přesto nám ale i toto maso muj otec sebral, že si ho nezasloužíme a nechá se až přijde návštěva. Všichni si pak mysleli jak se máme dobře. Dnes mám dva malé syny a hodného manžela. Nejvíc peněz dáme samozřejmě za jídlo, jíst se musí a přece nenechám děti a manžela hladovět. U nás držím kasu já. Na mě jsou platby veškerých pojistek, spoření a jídla. Bydlíme zatím u manželových rodiču, protože máme strach si v dnešní době vzít hypotéku. Šetříme pomalu, ale snad někdy našetříme a budeme si moct koupit svoje bydlení. I když určitě tam nějaká pujčka bude. O vyšších financích diskutujeme delší dobu a vždy se snažíme najít vhodné řešení. Pujčky nemáme, souhlasíme s tím, že člověk by si měl nejdřív našetřit a pak vysněnou věc koupit. Pokud vezme pujčku, tak jde z pujčky do pujčky. Mám takové případy v rodině. Lepší je se nějaký čas

  • lucia (25)
    21.02. 2012 20:27

    musime sa uskromnit...

    Moj otec zomrel pred 10-timi rokmi..Vsetko sa zmenilo..Musela som ist za pracou..Nasla som si priatela , s ktorym sme isly pracovat do Cr..Odisly sme od rodin ..S priatelom zijem spolu v podnajme..Mame spolocnu kasu..mesacne vydaje su tak vysoke,ze na den si mozme dopriat jedlo tak za 30 kcs...Casto pozerame na v obchodoch do vykladou s modou,ale bohuzial nemozem si dovolit vobec nic...Zijeme od vyplaty do vyplaty...Uskromnime sa a tesime sa z malinkosti...Zivot a tazke zivotne situacie nas naucily bojovat...Deti si zatial nemozme dovolit...Mne je 25 let a priatelovi je 28let...Sme skromny...Drzime spolu ked mame nejaky problem..

  • lissey (39)
    21.02. 2012 19:12

    když nejde se uskromnit

    Jsem ze skromných poměrů. Vždycky to u nás bylo tak, že se vztahy a city upřednostnily před penězi. Považovala jsem za samozřejmé, že se o všechno dělím s bráškou a že na dárky pro babičku a rodiče si musím ušetřit po troškách. Teď, když mám svou rodinu je to lepší, nemusela jsem tolik koukat na každou korunu, ale to platilo jen do nedávna. Jakmile v rodině někdo vážně onemocní, je jasné, kam se nasměruje tok většiny peněz. Za pobyt v nemocnici, za velmi drahé a životně nutné léky, za nezbytné služby zdravotního personálu, za lázně a rehabilitace... Za velmi drahé pohonné hmoty, když chcete své milované aspoň jednou v týdnu navštívit, když leží v nmocnici už půl roku... Nestěžuji si, naštěstí mi to tak tak vychází, ale není to žádná legrace. Raději bych řešila jestli utratit za dovolenou nebo parádu, ale je to takhle, tak bojujeme. Naštěstí jsme doma v rodině všichni za jedno, že utrácíme za tu nejpotřebnější věc.

  • Pavlína (46)
    19.02. 2012 22:50

    Finance

    Nemáme jasná pravidla, ale ani časté třenice kvůli nim. I když je to čím dál horší, nemuseli jsme zatím výrazně sahat na úspory, zadlužovat se, či něco podobného. Doufám, že jsem to teď nezakřikla :-)

  • Michaela
    19.02. 2012 20:12

    Peníze

    U nás je to jednoduché. Nemáme rodinu, tak se šetří lépe. Říká se, že nejvíce se ušetří na jídle.Musím s tím souhlasit. Vždy, když jdeme do obchodu, necháme tak kolem 300 - 1000 kč. Jídlo se zdražuje pořád. Je to hrůza.

  • Hanka (20)
    19.02. 2012 14:16

    Peníze nejsou všechno, ale k životu je potřebujeme

    Než můj taťka umřel žilo se nám daleko líp. S mamkou teď žijeme ze společného účtů. Já ještě chodím na Vysokou, takže plno peněz jde také na mě. Snažím se tedy alespoň chodit na brigády, abych měla nějaké peníze i sama pro sebe na oblečení a jiné výdaje, protože jinak bych si to nemohla ani dovolit. Ve svém okolí se s tím ani nijak nechválím, raději řeknu svým přátelům když se jde na kávu nebo do kina, že se mi nikam nechce než abych jim řekla, že nemám peníze. A nechat se zvát mi příjde hloupé. To si tu kávu raději uvařím doma a pustím si nějaký film na počítači. Také s nima občas zajdu, ale to už v tom případě kdy vím, že na to mám. Hold člověk si musí zvyknout na všechno, dříve jsem měla skoro vše a teď nemám skoro nic. Jen doufám, že až budu mít svoji rodinu nebudeme počítat každou korunu.

  • Slávka (35)
    18.02. 2012 16:01

    Když si pro halíř koleno nechá vrtat....

    Moje kamarádka se vdala za muže, kterého velmi milovala. Jeho rodina byla vždycky tak trochu na peníze. Vždy se u nich šetřilo. Neznám skromnější ženu, než je moje kamarádka. Přesto rodině jejího muže připadalo, že rozhazuje, když si koupí na svačinu rohlík a čas od času i nějaké to ovoce. V rámci šetření jí manžel vydal 3tisíce na měsíc. S tím přece musí vystačit nakoupit pro rodinu, zaplatit jízdné za vlak a ještě něco ušetřit. Nedařilo se. Společný účet výhradně spravoval manžel, kamarádka k němu neměla přístup. Vždyť by vše utratila. Byt, pod nátlakem manželovy rodiny, chtěla přepsat na něho, přestože ho koupila za svobodna. Naštěstí právník byl rozumný muž a přesvědčil ji,ať přepíše jen půlku. Manžel postupně začal z bytu odvážet elektroniku.Prý potřebuje opravit. A nakonec kamarádka přišla na to, že společný účet je prázdný a manžel podal žádost o rozvod. Hlad po penězích zničil jednu velkou lásku. Pokud to ze strany manžela láska byla a neměl vše od začátku naplánované...Od takových šetřílků prchejme

  • kateřina (27)
    18.02. 2012 15:49

    finance doma

    U nas doma jsou finance dohromady nemame je rozdelene co potřebuji to koupim a tak je to i naopak vše si řikame co koupime co platime atd . a myslim že je to tak lepši ... mame to tak už jedenact let a ješte jsme nemeli žadne komplikace ,žadne hadky komu patři penize atd... ale je to samozřejme na každym jak si to doma udelaj ....

  • kočík
    17.02. 2012 10:01

    Chudoba, bohatství?

    Často jde také o úhel pohledu. Znala jsem paní, jejíž měsíční rozpočet byl někde kolem sta tisíc a přesto pořád neměla a komentovala, jak drahé jsou rohlíky. Nakupovala ale spoustu hloupostí a cetek, tzv. co potkala ve výloze, to si vzala domů. Neuměla hospodařit a kdyby měla k dispozici milion, stejně vycházet nebude. Moje maminka se živila úklidem a táta je dělník. Jako děti jsme všechno dědily, neznaly jsme dovolenou a různé technické výdobytky, z dnešního úhlu pohledu jsme byli chudí jako kostelní myši. Přesto jsem se nikdy necítila jako něco méněcenného. Maminka hospodařit uměla a v životě si nepůjčila ani korunu. Dokonce ze skromného příjmu dokázala i trošku ušetřit, abychom nebyli v problému, když se rozbije lednička nebo pračka. A o tom to hlavně je. Naučit se vyjít s tím, co mám, i když je to málo. Nerozhazovat za hlouposti a ... stavět se v rodině k financování podobně. Vždycky bude problém, když jeden je marnotratník adruhý škudlílek. Já přiznám, že jsem spíš škudlil. A můj partner taky.

  • Jitka (45)
    17.02. 2012 09:32

    Peníze

    Bohatí lidé jsou jiní. Mají víc peněz.....tolik citát ze Škvoreckého Inženýra lidských duší. Být bohatý je rozhodně lepší, než si chodit na sociálku pro podporu v hmotné nouzi. Na druhé straně je pravda, že vždycky záleží na osobnosti člověka a na tom, jak využije možnosti, které mu peníze dávají. Zažila jsem sama, jaké to je, když žijete ze sociálního minima, do kterého vám doplácí sociálka. Staráte se o děti a urputně se snažíte, aby to moc nepocítily. Což je samozřejmě nemožné. Taky si pamatuju na tu úlevu, když jsem konečně zaplatila všechny dluhy za bývalého manžela. Dalo by se to definovat jako pocit štěstí, i když uznávám, že jsem trochu přízemní. Vždycky nás přece učili, že šťastný je právě ten chudák v roztrhané chaloupce. No, tedy - může být, ale rozhodně mu to dá víc práce!

  • Zdenka (51)
    17.02. 2012 09:03

    Vžycky je něco za něco

    Záleží na úhlu pohledu.Někdo se topí v bohatství,může si koupit všechno,co ho napadne,může mít obrovský dům a luxusní auto,20 kreditek s neomezeným výběrem,5 exotických dovolených ročně...a přesto není šťastný a spokojený.Jiný zase musí počítat každou korunu a hodně se otáčet,aby jakžtakž slušně žili.Přesto jsou tito lidé mnohdy spokojenější,šťastnější a bohatší.Umí si totiž daleko více vážit všeho,co jim život nabízí,umí se těšit z drobností a maličkostí,radovat se z obyčejných věcí.Mají i bohatější a veselejší citový a rodinný život,dokáží však mnohdy zatnout zuby a jít za svým cílem.Chudoba je zlá,ale je takovým hnacím motorem a silnou motivací spoustu věcí zlepšit a mít se lépe.Není umění žít s miliony na kontě.To by uměl každý trouba.Umění je žít s málem a to neumí a nedokáže každý.Takže před takovými lidmi,kteří jsou nuceni počítat každou korunu a nesáhnou po půjčkách,smekám a držím jim palce.

  • Julie (35)
    16.02. 2012 19:00

    Peníze

    Jsem Vaše pravidelná čtenářka a tentokrát jsem si koupila časopis na narozeniny, hezky si lehla a chvilku si zpříjemnila čas s právě probíhající chřipkou. Bohužel chřipku dostaly i všechny tři moje děti, tak toho ležení zase bohužel nebylo tolik, jak bych si přála. Kápli jste mi do noty článkem o penězích - Chudoba cti netratí, ale klidu nepřidá. Moji rodiče také měli tři děti, peněz nebylo nazbyt, ale vyšli jsme. Byla jiná doba. Maminka hodně šila a přešívala, tak jsme byli jako z cukru. Také jsme bydleli s babičkou a dědou na domečku a velká zahrada poskytovala dostatek zeleniny, ovoce, živočišných produktů a i psychické pohody. Nikdy jsem nezažila pocit nouze, ale ani přepychu. Když jsme se jako rodina začali rozrůstat, samozřejmě jsme přemýšleli, jak všechno utáhneme z jednoho platu v nájemním bytě,malého rodičovského příspěvku - čtyřletá varianta. Přesto jsme do toho šli a teď máme krásnou rodinu, kterou bych nevyměnila za nic na světě.

  • Jitka (31)
    16.02. 2012 16:01

    Více klidu, že peníze nejsou nejdůležitější v životě! Je přece taky láska a přátelství.

    Nejlepší je mít obojí i peníze o kterých je míněno, dnešní diskuze : Peníze, velé P:.., peníze , ach to nejdůležitější , skoro jak v pohádce o trpaslíčcích , dej dobro , kup si co chceš, měla bys? né , vlastně chtěla bys! Ach né. "Žádná otázečko, raději už zmiz, radši myslet na lásku je lepší, jenže právě". Jenže právě manžel neodmění, když je potřeba, nekoupí nám ženám potěšení, atakdále dárky a tak. A příliv toho: kosmetika , šaty, něco lepšího na obutí, ty a ty botičky,... pozitívního, snad ukončeno v dobrém. Měla bys šetřit , slyším,.. a slovy,ouva", peníze se vytrácí né pomalu , ale stále rychleji. Už tušíme , že se musíme vzchopit a nepřemýšlet nad tímto , Už..! Je potřeba jít dál a myslet na samé pozitivní věci. Myslím, že nás to naplní mnohem víc a líp než peníze. Třeba Láska, když byl ten Valentýn, nebo obyčejné přátelství. Zdraví čtenářka Jitka

  • Petra (24)
    16.02. 2012 13:58

    Spolecne finance

    Jelikoz ja nepracuji (jsem na materske dovolene) a penize za ni chodi na sporici ucet, tak penize nosi domu jenom pritel. To co mu zbyde dava na jedno misto a z toho si kazdy bereme podle toho, co musime poplatit a nikdy zadny problem nebyl! Obcas si tam neco malo "ukradnu" pro sebe na nove obleceni nebo boty, ale ani s tim nema pritel problem...

  • Hana (36)
    16.02. 2012 13:11

    paradox

    Tvrdě jsme pracovali, za práci oba dojížděli, do toho starý dům, dvě děti. Všechno co jsme si kdy koupili bylo na splátky. A to jsme nikdy moc neutráceli. Teď se syn léčí na onkologii, já se musela hodit marod, protože mě potřebuje. Všichni víme, jaká výše nemocenské je, obvzlášť když jsem zaměstnaná ve fabrice. Paradoxně právě teď jsme šetřit přestali. Na stravě pro onkologického pacienta se ani šetřit nedá, cokoliv vás napadne, že synovi udělá radost, koupíte mu to, v životě jsme neprovolali tolik kreditu (jen malá část je na soukromé hovory - snažíme se využívat možnosti internetu, ale konzultace s lékaři, kdykoliv jsme doma jsou nutné)jako teď. Takže stavební spoření na opravu domu teď slouží i jinému účelu. A šetřit se momentálně snažíme s časem a co nejvíc ho věnovat jeden druhému v rámci rodiny. V tom jsme všichni za jedno, jen nevím, co bychom dělali, kdybychom stavebko neměli právě teď k dispozici.

  • Petra (36)
    16.02. 2012 12:58

    Já mám bráchy!

    Dobrý den! Jsme mladá rodina, máme 3 syny. Já jsem s nejmladším chlapečkem ještě na rodičovské dovolené, manžel pracuje. Když se mě někdo zeptá, jak jsme na tom s penězi, jaké je to v dnešní době živit tři malé děti, upřímně odpovídám: \\\"Nejsme ani boháči, ani chudáci, máme se tak akorát.\\\" Takhle to alespoň chápu já. Ale pravda je i to, že někdy musím klukům vysvětlovat, že jsou věci, které si prostě dovolit nemůžeme. To třeba když kamarádi ze školy a školky se chlubí zase novými hračkami. Ale abych se dostala k tomu, co mě moc potěšilo a co Vám chci napsat. Nedávno byl prostřední syn (6) na návštěvě u svého kamaráda, který je jedináček. Kluci si hráli, bavili se... Když přišel Šimon domů, měl oči navrch hlavy: \\\"Maminko, Máťa má...( a následoval dlouhý výčet věcí, hračkami počínaje a LCD televizí v pokojíčku konče.) Ale víš, maminko! Já mám zase bráchy! Můžu vám říct, že v tu chvíli jsem měla slzy na krajíčku a jsem na svého syna, vlastně na všechny tři moc hrdá. Petra

  • Bára (24)
    15.02. 2012 23:08

    Peníze jsou vždycky složité

    Mamka rozhazuje a žije na kontokorent, taťka si peníze ukládá kupováním starožitností. Já dělám v bance, takže financím rozumím a přítel se před tím, než se mnou začal žít, zadlužil tak, že ho občas musím zakládat, aby měl na splátky, jelikož se s ním i po letech soužití nehodlám dělit na půl s tím, co si "navařil", když byl beze mě. Plánuji s ním být už napořád ale je pravda, že řeším "moje" a "jeho" peníze. Věřím, že někomu tenhle vztah přijde bez budoucnosti ale já potřebuji mít jasno a vím, že kdyby se cokoliv stalo, tak já v žádném dluhu nebudu zavázaná a nebudu mít žádné stresy. Co se týče peněz, myslím vždy i na krach vztahu, i když ho opravdu neplánuji a nechi.

  • Vlad´ka (43)
    15.02. 2012 21:16

    Lepší je být zdravý a bohatý než nemocný a chudý.

    Je bohatství a bohatství.Někdo má tolik peněz,že neví co s nimi a přesto není v životě št´astný,snaží se mýt stále víc a víc a než se naděje,zjistí,že už je starý,osamělý a celý život promarnil honbou za mamonem,kterého si ani moc nestačil užít.Druhý žije v paneláku s fajn ženou a dětmi,které miluje.Svou rodinku by za nic na světě nevyměnil.Ke štěstí mu stačí společné výlety či si jentak sednout a popovídat.Splácí sice hypotéku,ale je-li třeba uskromní se.Je inteligentní,vzdělaný,oduševnělý.Cítí se vnitřně bohatý a je vděčný alespon´ za to co má. Má-li člověk peníze a dokáže jimi pomoci tam kde je potřeba,třeba opuštěným dětem,pejskům....dá se mluvit o člověku se zlatým srdcem.Tam kde je však bídá,přichází nemoce a nenávist.Peníze se dají využít i zneužít.Bohužel dnes mají peníze i tu moc rozhodnout o našem zdraví,nemoci či smrti.S nimi se nikdo budoucnosti obávat nemusí.Nemáte-li však ani na nájem,to už je hodně zlé.

  • Věra (32)
    15.02. 2012 21:16

    kvuli penězům se nehádáme

    U nás máme každý svůj účet...jídlo kupujeme podle toho, kdo se dostane do obchodu, věci na děti většinou já...manžel dohlíží na hypotéku a účty za telefon...když potřebuje poslat na účet nejaké peníze,pošlu mu je a on je pak zase přepošle zpět. Obecně peníze pro nás nejsou to hlavní...nejsme bohatí, přestavujeme starý domek a máme tři malé děti, ale i když peníze dojdou nebo se jich nedostává nějak to společně vždy zvládnem...kvůli penězům se nehádáme a důvěřujeme si.

  • 15.02. 2012 19:53

    rezerv ubýá

    Už 25 let máme s manželem společné finance, není jich moc, ale vystačíme s nimi a vychovali jsme a platíme studia našim třem dětem. Ještě se snažíme něco maličko odkládat do rezervy. Nároky všech přizpůsobujeme množství peněz a děti jsme se snažili vychovat ke skromnosti a k tomu, aby se snažili přivydělat si něco ke kapesnému, které jim dáváme na brigádách. Ty se však bohužel shánějí čím dál hůře. Ale když si něco sami přivydělají, koupí si za to, co chtějí a také si toho víc váží. Samozřejmě, že když se výdaje nahromadí a peněz je méně, jsme všichni trochu nervozní, ale snažíme se uskrovnit všichni. Nekupují se například tolik sladkosti a kosmetika.Také některé výdaje za oblečení počkají. Vždycky jsme to nějak vyřešili. Ale je pravda, že při současném neustálém zdražování, finančních rezerv ubývá. Někdy si říkám, jak to bude dál? Děti jsou dlouhodobý a drahý závazek, i když jsou to naše zlatíčka. Boudou si je v budoucnu moci dovolit jen bohatí?

  • helip (41)
    15.02. 2012 18:59

    Vraťme se ke kořenům a věcem podstatným

    je velké umění dnes vyjít a nebýt zadlužení, když máte dceru na vysoké a hypotéku na byt, nejde si moc vyskakovat. A je smutné, kolik věcí se v životě točí stále jenom kolem peněz. Někteří už ani jiné hodnoty neuznávají a nedovedou se radovat s prostých lidských radostí, jako je zdraví, vzájemná láska a fungující rodina. Až když člověk některou tuto samozřejmost ztrácí nebo ztratil, pak si uvědomí její sílu i to, co je v životě podstatné. Takže všem "rozumným" radím vrátit se k podstatě lidského bytí a k podstatě lidské radosti ze života a neřešit to, kolik stála dovolená nebo kolik jsem zase vydělal, ale jestli jsou naši blízcí zdraví a spokojení, jak potěšit svou dceru nebo syna a jak s nimi trávit více času. Peníze nejsou všechno, i když bez nich to bohužel také v dnešním světě nejde. ale nestavme je na to nejdůležitější místo.

  • Martina (39)
    15.02. 2012 17:34

    společná domácnost, společné finance

    Jak napovídá titulek, já si myslím, že finance by v rodině měly být společné. Bohužel jsem si také prošla "rozdělenou domácností", jak já tomu říkám a proto můžu z vlastní zkušenosti říct, že to prostě nefunguje, už jen proto, že muži mají většinou jednou takový příjem, než ženy. Navíc můj chlap neudrží korunu a i přes velký rozdíl v našich příjmech byl věčně bez peněz. Teď držím kasu já, je společná, v první řadě se poplatí účty, něco jde na spoření, něco na stravu a co zbyde se buď ušetří nebo oba společně rozhodneme, co za to pořídíme. O měsíčních platbách (mimo drobností a stravy) si vedu sešit, kam se můj chlap může kdykoli podívat, aby měl také přehled. Jinak máme každý své "malé kapesné" pro svoji potřebu. On kouří, já si zase ráda koupím něco víc na sebe :-)

  • Marie (54)
    15.02. 2012 17:03

    chudoba cti netratí

    Žila jsem s přítelem 5 roků v jeho domku, který mě po dobu společného soužití nepřispěl ani korunu na domácnost a to jsem mu pomáhala vychovat jeho dvě nezletilé děti, které měl ve výchově.Nejen, že jsem celou rodinu živila, taky jsem je oblékala, protože přítel mě neustále tvrdil, že peníze nemá, že co vydělá, musí splácet podíl manželce za domek o který by přišel. Po 5 letech jsem přišla na to, že vydělává celkem slušné peníze a já jsem pro něj znamenala jen to, že mu vše platím a že ho ani jeho vlastní děti nic nestojí. Řekla jsem mu to a věřte mi, do týdne jsem musela opustit jeho dům i když jsem k vůli němu prodala svůj malý byt hned při našem seznámení, abych mu pomohla splatit poměrnou část za jeho domek.Dopadla jsem tak, že jsem spávala skoro 4 měsíce v mém ojetém autě, protože jsem neměla kam jít.Je to smutný příběh,ale nakonec jsem si sehnala sama bydlení a postavila jsem se na vlastní nohy díky úplně cizímu člověku, který mě zachránil život, který jsem chtěla v této složité situaci ukončit.Majka

  • Marky
    15.02. 2012 16:34

    vše v našem životě se točí kolem peněz

    Bohužel ikdyž nechceme, tak vše v našem životě se naneštěstí točí kolem peněz. Celý život nás něco stojí-musíme povinně zaplatit nejednu službu, zaplatit za bydlení, teplo, jídlo,zábavu, oblečení, telefon, internet, pojištění, daně...a je to pořád jen dokola, poštou chodí jen složenky, kt. se kupí po celé ledničce :o) Za většinu sportovního vyžití, koníčků a dárků člověk také utratí nemalé peníze. Je to smutné, že se celý lidský život točí jen kolem PENĚZ. Kolik jsi vydělal, kolik ti zbylo, kolik ještě musíš zaplatit na úrocích... je to jedna velká honička, která nikdy nekončí. Začíná pobytem maminky na pokoji v porodnici a končí vytištěním parte. Lidé se stále jen honí prací, penězi a život jim utíká mezi prsty!:o( A jak to je u nás doma? Musím říct, že od svatby se u nás díky pojmu SPOLEČNÉ PENÍZE situace zlepšila. Manžel konečně pochopil, že nevyhazuji za zbytečnosti a potvrdil si, že život také něco stojí a je velice snadno se penízky rozkutálejí.

  • Pavlína (39)
    15.02. 2012 16:12

    Ach ty peníze..

    Chudá jsem se narodila a chudá také umřu,nevadí mi to.Vím,že ještě nebylo tak hrozně,aby nebylo hůř,ale nebylo tak dobře,aby nebylo líp.Už moje prababička říkala,že žije ve špatné době a když tak nad tím přemýšlím,kdo z nás dnes může svým dětem říct opak.Vím jakou váhu a hodnotu mají dnes peníze.Dobře cítím jakou mají moc.Přesto u nás doma drží kasu manžel.Nestydím se za to,že bych z výplaty nevyšla,možná bych vyšla,ale nic bych neušetřila.Mám veliké štěstí,že mám dceru ještě malou a mohu jí vodit za nos,když jí každé ráno přesvědčuji,že do školky jde,protože maminka musí jít do práce aby byly penízky.Je to milosrdná lež,protože slavné rčení,že bez práce nejsou koláče dnes tolik neplatí.Připadá mi,že je čím dál víc práce,ale méně těch koláčů.

  • Sisina (35)
    15.02. 2012 16:08

    Je to velké umění...

    Zvláštní,jak tyto kusy barevných papírků a kousky kulatého kovu dokáží ovládat životy takřka všech lidí.Důležité je to,nenechat se penězi ovládat!Ba právě naopak.My musíme umět zacházet s financemi tak,aby nám umožnily co možná nejlepší a nejpohodlnější život.Není umění vyžít s miliony na kontě.Umění je podle mě vyžít s několika tisícovkami měsíčně.A i když je to mnohdy hodně náročné,jde to.Chce to jednoduchou matematiku.Spočítat si,kolik se probydlí,projí,projezdí,protelefonuje a utratí za nutné a potřebné věci.A s tím zbytkem naložit tak,abychom si mohli dopřát i nějakou tu radůstku či povyražení.S čím zásadně nesouhlasím,jsou nesmyslné půjčky na dárky,na dovolenou nebo na něco,co nutně nepotřebuji.Taková půjčka se vám vždy citelně prodraží a mnohdy stáhne až na samé dno.Klidně bych uvítala,kdyby se hospodaření s penězi učilo na školách jako předmět.Děti by se naučily vážit si peněz,věděly by,jak je rozumně investovat,jak s nimi nakládat.Myslím,že by se jim to v životě hodilo daleko více,než nějaká chemie..

  • Anna
    15.02. 2012 13:42

    Spoření

    Už od mládí jsme byli nuceni šetřit. Takže jsme zvyklí žít skromně a každý měsíc něco málo odložit, co kdyby...se rozbila lednička, pračka, TV.Půjčku jsme nikdy neměli a vedla jsem k tomu i děti.Nejdřív něco našetřit a pak,pokud jde o bydlení, jinak to nejde, ale ani to bydlení nejde pořizovat jen na hypotéku a bez koruny v kapse. Bohužel to pak vidím kolem sebe.Dnes už není strašák exekuce či osobního bankrotu jenom mýtickým přeludem stal se bohužel součástí každodenního života. A řekla bych, že mnoho lidí na nějaké šetření jakoby zapomnělo a jakoby jim nikdo neprozradil, že za všechno v životě se platí. My jsme se s manželem o peníze nikdy nedohadovali.Měla jsem je vždycky pod palcem já. Protože manžel ví, že je nerozházím a může se na mě spolehnout. Je pravda, že jsme si nikdy nedopřáli všechno,co jsme viděli ve výloze. A tak jsme byli poslední, kdo pořizoval barevnou televizi. nikdy jsme nebyli u moře a pořád jezdíme ve stodvacítce. Spoustu jsme toho nezažili. Ale jsme rádi, že umíme žít tak, na co máme.

  • Petra S. (26)
    15.02. 2012 13:36

    Jednou nahoře, jednou dole

    To je přísloví, které platí pro většinu lidí. Hlavně je důležité aby se to střídalo a člověk nebyl pořád dole. S penězmi je to v dnesní době težké. Pokud nejsou rodiče poslanci nebo nevlastní nějakou rodinnou prosperující firmu, tak se na bydlení a celkově na průměrný život šetří tíž a tíž. Když si chci dopřát dovolenou - jedu raději na poznávací výlet autobusem než letadlem. Když si chci koupit pěkné šaty nebo rifle, čekám až na slevy. A jelikož jsem společenský typ , tak ráda v této době chodím na plesy a to jsou pořád nějaké výdaje. Bydlíme zatím s přítelem u rodičů a jestě to tak asi na 2-3 roky nebude měnit, pak dáme dohromady úspory a zkusíme něco koupit. A dítě. Jakmilo prijde to, je konec plesů, dovolených a začnou jen ty starosti. Snažím se trochu si užívat dokud to jde.

  • Jana
    15.02. 2012 13:15

    Vycházíme ,ale mnoho nenašetříme

    S malým dítětem a hypotékou na byt vycházíme tak tak.Nemusíme se omezovat,ale mnoho neušetříme.Za půl roku mi končí rodičovská dovolená a vyhlídky na novou práci žádné.O tu předchozí jsem přišla během těhotenství.A tak rozmýšlíme,co dál,co bude pro nás pro všechny výhodnější.Možná se naše rodina rozroste ještě o jednoho člena a finančně to snad i nadále budeme zvládat....Některé věci jsme si už ale museli odpustit,jako například roční předplatné časopisů,které jsme odebírali.Najednou zaplatit kolem 1000Kč,pro nás nepřichází v úvahu.

  • Elena (30)
    15.02. 2012 10:13

    Mladé páry a peníze III. pokračování....

    Třenice o peníze nemáme, museli jsme si stanovit priority a těch se držíme........ovšem oba tajně doufáme, že časem dojdeme ke všemu.......k děcku, rekonstrukci, autu a třeba i jednou za čas k dovolené! Velkým plusem by pro nás bylo kdybych mohla při RD pracovat na 1/2 úvazek, ale jestli se to podaří je ve hvězdách!

  • Pavla (29)
    15.02. 2012 10:12

    nestěžuju si:)

    Nemůžu si stěžovat:) Samozřejmě,že bych nenadávala,kdyby jsme měli víc:) Ale máme to štestí,že nemusíme obracet každou korunu dvakrát:) A to je v dnešní době pomalu štěstí:) Žijeme si spokojeně,a v žádném případě ne nad naše poměry.To znamená,že nepotřebujeme mít to či to nové hned ted,ale prostě si na to našetříme,žádné splátkové prodeje atd..A ani nejsme nikde zadlužení kvuli bydlení a pod-to už je naštěstí minulost:) A na jednu stranu by jsme chtěli mimi..ale zas na druhou stranu nemáme to srdce ho přivezt do toho,co se ted děje..Asi by to byl svým zpusobem trest pro dítě a naše velká nezodpovědnost..Kdo ví,jak to nakonec bude..

  • Elena (30)
    15.02. 2012 10:06

    Mladé páry a peníze III.

    Přidávám se do "klubu"..... Já i manžel jsme z rodin kde nebyla chudoba, ale ani bohatství, takže ač bohatí na zážitky, nezdědili jsme žádný barák, auto ani kupu peněz a museli si koupit byt na hypotéku. Nyní jsme ve věku kdy bychom rádi dítě, ale......celý manželův plat jde na bydlení a já si opravdu neumím představit, že 3 lidi budeme žít z RD 7000,- (jídlo,oblečení, benzín atd....). Takže "šetříme na dítě" a chvilku nám to bude trvat......na řeči "každý to nějak udělal" neslyším.......Nehledě na to, že bychom nutně potřebovali rekonstrukci bytu a auto je též na rozklad. Na dovolené a podobné věci s dítětem pak můžeme zapomenout, budeme myslím rádi když ho budeme moci poslat na lyžařský výcvik :-( A ano, čtete správně, počítáme pouze s jedním dítětem, a to z finančních důvodů, hrůza, vím, ale je to tak!!! Doba je zlá!!! Máme jeden účet, který spravuji já, za plné důvěry manžela. Poplatí se nutné výdaje, zatím si každý bereme kapesné (na záliby a kulturu) a to ostatní šetříme, dokud to jde.....!

  • Mili (49)
    15.02. 2012 08:56

    Teď už je to fajn

    Opravdu, nemohu si stěžovat. Nejsme podnikatelé, oba s manželem pracujeme, děti právě dostudovaly a taky našly zaměstnání. Naše příjmy jsou těsně pod hranicí průměrné mzdy, ale nemusím mít nutně módní výstřelky a můj styl nákupu v potravinách není přetékající vozík brambůrek a jiných laskomin. Do práce jezdíme autobusem a autem jen občas na nákupy či návštěvy příbuzných a nějaký ten výlet. Dovolenou di dopřáváme ve wellnes studiích u nás v Česku. Děsně mě štvou stále se zvedající ceny energií a poplatků za všechno. Co se týče účtů, máme jeden společný a využíváme stavební spoření i penzijko s příspěvky od státu. S penězi hospodařím já a mám plnou důvěru partnera. Ovšem pokud jdu na nákupy s ním, to mi tečou nervy, poněvadž by nakoupil všechno, co vidí....

  • jira (43)
    15.02. 2012 08:22

    život není legrace

    a za tím si stojím!!!! Opravdu nezávidím mladým lidem, kteří se chtějí \"zahnízdit\"v dnešní době. Ale vzpomeňme si na naše začátky:Auto?luxus!půjčovali jsme si ho od rodičů a to jen byl-li důvod.Bydleli jsme v garsonce s dítětem.Muž měl zaměstnání, melouchy a stavbu.Dovolené byly pod stanem,nebo na chatě.Moře????pouze v představách!Rifle byly jedny a pár triček-ale bylo více zážitků a společných prožitků...bylo nám líp.Ale také proto, že jsme na tom byli všichni stejně.Nebylo mezi našimi vrstevníky rozdílu.Nebylo podnikání, nebyly hmotné statky.Bylo uskromňování a radost! nebyla závist a nenasytnost....Je mi jasné, že když kolem sebe vidíme tolik zboží,reklam,vyprávění kde kdo byl, kdo co má....že ta touha to tom samém je ohromná.Ale vlastně k tématu:hospodařím s jedním platem.jedno dítě na vysoké,další na základní škole.Nehýříme,nepřejídáme se...ale žijeme!To víte,že kolikrát mám chuť odjet na samotu,neplatil účty za telefon,internet,benzín,nájem,elektriku, jen si tak pěstovat co sním a ostatní neřešit

  • Lucie (27)
    15.02. 2012 07:54

    Mladé páry a peníze II

    Reaguji na předchozí příspěvěk, protože jsem v podobné situaci. S přítelem stavíme, máme hypotéku a ještě jednu půjčku protože jinak bychom nedostavěli. V současné době "normální" člověk skutečně nemá jinou šanci než se zadlužit. Miminko plánujeme, i když přítel je k finanční situaci při dítěti velmi skeptický, já věřím, že se to prostě nějak udělá, že se člověk vzdá všeho okolo, protože jinak by si dítě mohl pořídit adoptivně v 50 letech po zaplacení všech dluhů. Na druhou stranu představa hypotéky, běžných energií a k tomu pouze jeden příjem a mateřská cca 6 tis měsíčně na tři roky i mě tíží dost. A co se týče společného účtu či 2 a více účtů soukromých, jsem rozhodně pro účty dva. S partnerem máme výdaje rozdělené, každý platí něco, věříme si, že neutrácíme zbytečně.

  • Nika (26)
    15.02. 2012 06:58

    Mladé páry a peníze

    Jelikož se naši rozvedli a zůstali jsme s bráchou tak mamka musela vždy dost peníze počítat, tak jsem se díky tomu také naučila hodně hospodařit s penězi. Takže si věci kupuji, až když na ně mám a když jsme si museli vzít hypotéku abychom měli kde bydlet byl to pro mě nezvyk vědět, že mám na několik desítek let takový závazek. Přítel to zvládá v pohodě. Já s tím mám větší problém, ted zvládáme platit hypotéku a měsíčně v pohodě vyjít, ale nemáme šanci dělat rezervu, tak si neumím představit, že bych třeba otěhotněla a měla jít na mateřskou. Dnešní doba není jednoduchá co se týče peněz a málo kdo bere v mládí tolik aby si mohl dovolit vlastní bydlení a s klidem založit rodinu. Nechápu jak to dělají ostatní páry.

  • Lenka
    15.02. 2012 06:17

    Nejde jen o to, abych se měla já dobře. ale ti, co si to zaslouží, aby se měli fajn:)

    Já s bráškou jsme žili pouze od mala s maminkou. Sice na nás sem tam taťka přispíval, ale mamce zbyli půjčky, 2 děti na krku. Já si nikdy nestěžovala, měli jsme se velmi dobře. Hodně nám pomahali babička s dědou. Místo povalování doma, nás každý týden dokázali zabavit nějakou aktivitou. Buď jsme jeli na výlet nebo na turistickou procházku(to né, jak mám v dnešní době pocit, že pro některé lidi je procházkou pouze do obchodu a zpátky). Prostě jsme se museli umět uskromnit a všechno táhnout společně. Já sem si začala po brigádách vydělávat o víkendech od 15 roků, ano neznám nějaký společenský páteční-sobotní život, ale zas jsem se aspon na střední škole měla dobře. Oba s bráškou máme maturitu, zaměstnání. Horší už to bylo, když jsem se rozhodla jít na vysokou školu do Ostravy. Ano brigády bylo stále více a nezvládala jsem to, poté jsem musela odejít, ale nikdy by mě to nenapadlo vyčítat mé mamce, že mě tam finančně neudržela. Mamince se snažíme všechno vynahrazovat co kdy v životě neměla.A o to jde!!!

  • Irena (46)
    14.02. 2012 20:29

    Chudoba cti netratí aneb ZMATEK nad ZMATEK

    ZMATEK nad ZMATEK, tak nazval stav mých financí před více jak pětadvaceti lety jeden známý astrolog. Přidal radu:"Měla by jste si najít někoho, kdo bude držet kasu". Našla jsem bezva chlapa. Rozumíme si. Snaží se seč může, ale kasu stále udržet nemůže. Nemáme dluhy, se kterými by nám museli radit v televizi. No stále se nám prostě nedaří našetřit rezervu ve výši trojnásobku platu pro případ nouze, jak to radí odborníci. Moji velmi šetrnou mamku debata o financích vyprovokovala k památné větě. "Po mně nejsi, táta takový není a s nikým jiným tě nemám!" Tož, tak to mám já s penízky - jsou prostě kulaté. Stále doufám, že ten ZMATEK skončí. Dcera dokončila studia a čas "sponzorování" je u konce. Snad se mi podaří udělat radost mé mamince (nejen jí, sobě, partnerovi) a něco málo ušetřit.

  • Markéta (14)
    14.02. 2012 20:28

    Bylo líp, bude hůř

    U nás to bylo s penězma vždycky špatné. Moji prarodiče, i rodiče vždy patřily k těm co mají hluboko do kapsy a ve škole se jim za to smály. A já to mám podobně. Pro mě vlastně hůř. Na minulých školách se mi smály. Ale to jsem nesla mnohem líp, než lítost, které se ke mě dostává teď. Každý mi chce něco dávat, a každý mi říká, že ví, jak se asi cítím. Ale já bych se tak necítila, kdyby mi to neříkali. Taky myslím, že to není chyba jen dnešní doby (i když je), ale taky chyba toho, jak se u nás s penězma nakládá. Máma je nezaměstnaná, ale dostává invalidní důchod. A hned, jakmile ho dostane, rozutrácí to za blbosti. Jasně, jídlo a hygieenické výrobky taky pořídí, ale vzít to na procentuální hodnocení ... Já mám dost dobré nápady ohledně toho, jak naši finanční situaci zlepšit. Ale mě nikdo neposlouchá. Prý to není moje věc. Jenže já si myslím, že to moje věc je, záleží mi na tom, snažím se pro rodinu něco udělat, ale pro ostatní stále zůstávám jen "ten nepovedený spratek."

  • Věra (46)
    14.02. 2012 18:11

    Finančně náročné období

    Jak to máme doma s financemi?Teď už celkem obstojně,což bych ještě nemohla říct loni.Obě děti totiž současně již čtyři roky studovaly na vysoké škole a proto když z účtu odešlo kolejné,dobila se karta na stravu,vytáhla jsem z peněženky peníze na dvoje jízdné napříč republikou,moc jsem si vyskakovat nemohla.Dnes už je aspoň jedno dítě finančně nezávislé a druhé snad brzy bude také.Nedovedu si ale představit,že by se mělo platit ještě školné na vysokých školách-to by pak mladí lidé vstupovali do života s dluhy a to by určitě nebylo dobré.Vše se ale dá zvládnout,jen někdy musí člověk něco oželet,omezit,uskromnit se.Ale co bysme neudělali pro svoje děti a jejich vzdělání.Doufám,že to,co jsem do něj já vložila,se jim v životě vrátí v podobě dobrého uplatnění na trhu práce.