Váš názor

10 pravd, které vám zachrání manželství

Lze prožít celý život s jedním partnerem? Máte radu, jak udržet trvalý spokojený vztah? Diskutujte a vyhrajte – tři nejzajímavější odpovědi tentokrát odměníme balíčkem bělicí zubní péče G.U.M. hodnotě 790 Kč.

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • MILENA (38)
    14.01. 2011 10:14

    manželství

    Manželství se někdy prostě zahránit nedá ,ať děláte cokoli.Já mám štěstí, že jsme stále spolu i když to párkrát také vypadalo na rozchod,ale myslím si že nejdůležitější je být pro muže stále zajímavá a přitažlivá a stejně důležitá je i velká míra tolerance z obouch stran.Naopak si myslím ,že nejvíc škodí nedostatek komunikace,to platí i v našem vztahu pořád s tím bojuji...

  • Monika (23)
    12.01. 2011 22:55

    Pro Jitku

    Váš věk tuto záhadu vysvětluje...asi neznáte internet v mobilním telefonu, že?

  • Jitka (52)
    10.11. 2010 09:31

    Záhada

    Dobrý den, zajímalo by mě, kdy tyto příspěvky píšete, zda máte tak úžasné zaměstnání, že si můžete prohlížet internet a zaměstnavatel to toleruje a tiše ho platí nebo jste všichni v invalidním důchodu jako já?

  • Arrien (38)
    06.11. 2010 19:19

    kde to za nic nestojí ani rda nepomůže

    1 Když deš domů chce to sms jako když deš poprvé na rande 2 Nikdy nekritizuj kamarády-ky 3 Když ti nechutná decentně se vymluv na závodní jídelnu 4 Při pozdním příchodu měj u sebe vždy dobrou omluvu plus dárek 5 Víc jich není třeba pračka pere sama

  • PETRA SEIFERTOVÁ (30)
    27.10. 2010 10:44

    Jeden partner v životě

    Je mi 30 a manželovi 33 let s manželem jsem začala chodit v 16 letech. Oba dva plánujeme jak si budeme žít v důchodu, že se odstěhujeme na chalupu a tam dožijeme stáří snad se nám to podaří. A jak spolu vydržet, nevidět, nepátrat, tolerovat. Snažit se nehádat se, mít nějakého společného koníčka, jednou do měsíce si zajít společně na večeři, mít společné přátele pak je manželství šťastné a myslím si, že má šanci vydržet. Nám to takto funguje bez hádek a myslím si, že jsem oba dva šťastní i když jsem spolu začali chodit jako náctiletí.

  • Jana (62)
    18.09. 2010 11:14

    Dá se!!

    Nejsem sice zářným příkladem, bohužel, ale vnitřně jsem o tom přesvědčená i když se to v mém případě, nepovedlo...na to prostě jeden nestačí. Mám rodiče, oba přes 80 a jsou spolu téměř 60 let, vychovali pět dětí a nikdy moje úcta k nim nedosáhne vrcholu. Soužití dvou lidí po počáteční zamilovanosti, pak porozumnění a později umět přijmout jinou náturu do konce života...tak na to je potřeba vzájemná úcta a tolerance. Kdesi jsem četla: Dokonalé partnerství není o dvou dokonalých jedincích. Dokonalé partnerství je o dvou jedincích těšící se ze svých odlišností. A o tom to je...

  • Lenka (24)
    14.09. 2010 13:12

    Nejdokonaleší hudba spočívá ve spojení dvou hlasů do jedné duchovní písně

    Věřím tomu, že to určitě jde... Jsem čerstvě dva měsíce vdaná a s manželem máme krásný pevný vztah od té doby, co jsme spolu. Ve svém okolí a nejbližší rodině vidím, že manželství může vydržet celý život... Myslím si, že nejdůležitějšími věcmi v manželství je komunikace, na té velmi záleží, je to také naprostá důvěra a otevřenost jeden ke druhému. Manželství vyžaduje neustálé obohacování, nejvíce záleží právě na maličkostech, je potřeba si neustále vyjadřovat náklonnost, navzájem se povzbuzovat, projevovat si vděčnost a být tu jeden pro druhého v době těžkostí i radostí... Manželství si zaslouží veškeré úsilí, protože za to stojí. Ať se děje cokoliv, manželství může vydržet, pokud má pevné základy, které manželé společně vybudovali. Líbí se mi tento citát: "Každé manželství vlastně začíná s dvěma vrozenými vadami. Zahrnuje totiž dva nedokonalé lidi". Je škoda, že tolik lidí tohle úsilí neumí ocenit a nevidí v manželství něco hlubšího než pouhý úřední papír bez hodnoty.

  • Veronika (21)
    14.09. 2010 10:16

    Myslím, že ano !!

    Myslím si, že určitě lze. Vidím to u svých rodičů, jsou spolu 24 let, stále se miluji, mají krásný vztah bez zbytečných hádek a neduhů. Vztah by měl být založen především na důvěře, partneři by měli trávit spoustu času jen a jen spolu, ale nemyslím tím,že by se měli vyhýbat okoli. No to v žádném případě, alespoň jednou týdně by ženské měly mít dámskou a páni pánskou jízdu, tím se dozví co je nového u přátel a že v každém vztahu je zapotřebí mít velkou vůli vztah obohacovat novými věcmi a mít se stále rádi, za každé situace, děj se co děj !!

  • Kamila
    13.09. 2010 10:45

    Vůle a předurčení II.

    ...S rodiči vycházíme proto, protože svým způsobem musíme, taktéž se sourozenci, atp. Ale u manžela/manželky nás drží přeci jen trochu jiné pouto - vlastní vůle. Myslím že naši předci měli hezký vztah částečně i proto, že si vykali, což v nich vzájemně udržovalo velkou úctu a když k sobě promlouvali, tak s citem. Ono "vyvole" se říká mnohem hůř než "tyvole", že, a v dnešní době spousta lidí bohužel hřeší právě na tom, jak spolu jednají nebo nejednají. Myslím že i oddělené ložnice měly něco do sebe. Dnešní doba je zvláštní v tom, že přechozí generace se brzy vzala, pak čekali na byt, pak na děti, stavěli třeba dům, chatu, pak jeli na dovolenou, pak šly děti do školky, do školy, atd. a život plynul tak nějak snáze i když to bylo v mnoha ohledech těžší. Dnešní mladí "honí" kariéru, peníze, a moc si zakládají na sobě samých, jenže život nežijeme jen sami se sebou, musíme se stále učit, a musíme hlavně stále chtít, s ostatními vycházet - a i když to zní neříjemně, tak především k vlastnímu prospěchu.

  • Kamila
    13.09. 2010 10:39

    Vůle a předurčení

    Jsem na základě mnoha zkušeností nejen své, ale také ze svého okolí, přesvědčená, že základ je v původní rodině a v blízkém okolí, v jakém prostředí - hlavně citovém - vyrůstá, jak se od rodičů, nositelů zkušeností, naučí řešit životní zkoušky. Jsou lidé, kteří v rodině měli příklad správný, ti z rozvedených nebo rozvrácených rodin většinou vstřebali poznatky spíše negativní. A to v jejich životě sehraje obrovskou roli, nejen vlastní vůle, ale i takové to podvědomé \\\"předurčení\\\" má v životě každého své místo. Rozhodně ANO, je důležitá tolerance, náklonnost, ochota, láska, a humor samozřejmě, brát problémy s nadhledem, brát je jako zkoušku, ne jako nepřekonatelnou překážku. Ale toto všechno jako tolerance atd musíme mít i k dalšímu blízkému okolí, nejen k manželovi/manželce, takže co chybí? Potřebujeme mít vůli, chuť jít dál, a myslet pozitivně. ...

  • 10.09. 2010 09:30

    Život je otázkou priorit

    Samozřejmě , že ano . Souhlasím s paní Helenou , každý musí mít osobní svobodu , své vlastní cíle , ale minimálně jeden velký společný a táhnout za jeden provaz .O vztah se musí pečovat , nic není předem dáno , dneska je to tak , zítra jinak a hlavně to musí klapat v postely. Na začátku , pořád, do konce. Já jsem 20 let vdaná a baví mě to s tím mým chlapem , pořád se těším domů. Včera mě řekl, že když už je dcera ve svém a syn velký ,že bych chtěl se mnou ještě miminko. ... mazec!!!

  • Andrea (34)
    09.09. 2010 18:51

    vzkaz pro Janu 30

    Jani,jasně že dozví,pokud by jsi pozorně četla Ženu a život, tak by jsi se na straně 120-121 zpravidla ob číslo dočetla jména výhercu.S pozdravem Andrea

  • Jarmila (35)
    09.09. 2010 07:15

    Celý život s jedním partnerem

    Určitě se dá prožít celý život s jedním partnerem, ale záleží na tom jaký ten život bude. Znám ženy co žijí po boku alkoholika, despoty nebo cholerika.... Co vede tyto ženy k tomu, aby s takovým partnerem žily, netuším. Ale znám také lidi co bok po boku strávili více jak padesát let. A když se jich zeptáte jak to dokázali, tak spojí své vrásčité ruce, podívají se vzájemně do moudrých očí a jako jedním hlasem pronesou " Spolu v dobrém i zlém" K životu po boku partnera je nutná tolerance, vzájemná důvěra a určitě láska. Potom dokáží partneři bok po boku vytrvat a být si oporou.

  • Jana (30)
    08.09. 2010 22:23

    neznamy vyherce

    Zajimalo by me jen, jestli se nekdy nekdo dozvi vyherce vasich diskuzi!

  • Magdaléna
    08.09. 2010 13:54

    Celý život s jedním partnerem?

    Táto téma by sa dala rozoberať do nekonečna. Vzťah či manželstvo je medzi dvoma ľudmi, ktorí sa musia predovšetkým rešpektovať a navzájom tolerovať, nie je to o tom, že jeden má pravdu a druhý nie. Dá sa všetko, len treba chcieť, či už jedného patrnera na celý život! Mám priateľa už 8 rokov a zatiaľ som stále šťastná a zalúbená, pretože sa navzájom ľúbime a rešpektujeme a jedna dobrá rada na záver, my sme obidvaja tvrdohlavý, preto je dôležité niekedy ustúpiť aj keď máte pravdu :-)

  • helena pourová (40)
    08.09. 2010 08:52

    Spokojené manželství

    1.9. jsem s manželem oslavila 21.výročí od našeho sňatku, a musím říct, (ale nechci to samozřejmě zakřiknout), že naše manželství i partnerský vztah zraje jako víno a je lepší a lepší. Kéž by to vydrželo. Chce to opravdu hlavně hodně tolerance a optimismu a také nasavazovat toho druhého, dovolit mu jeho koníčky a mít i nějaké své, prostě užívat si pěkné společné chvíle, ale umět být i sám bez partnera třeba s kamarádkou v posilovně, zatímco manžel třeba jede na trénink na kole se svými kamarády. Pak se na sebe těšíme a dovedeme si vážit chvílí strávených spolu. Hlavně neříkat manželovi, teď musíme být neustále spolu, když jsme manželé a nesmíš mít žádné koníčky, věnuj se jen rodině. Na to doplatilo hodně mích známých z okolí, takže já manželovi jeho sportovní koníčky toleruju, on zas toleruje moje, a tak to má být. Manželství není klec ale partnerství, ve kterém si musíme vyjít vstříc, podporovat se navzájem a pomáhat si v těžkých chvílích. Jsem ráda, že se mi to daří a že jsem takového manžela našla.

  • Jarmila (54)
    07.09. 2010 15:29

    S jedním partnerem

    Těch pravd je jistě více,ale pro nás je tou nejdůležitější smysl pro humor a schopnost se zasmát i sebe samým. Za 33 let společného života vzaly sice naše původně štíhlé postavy za své , ale když jsem se na prvním výletě na kole svalila do příkopy, pomohl mi muž galantně nahoru, očistil mi kalhoty, otřel kapesníkem zaprášenou tvář a procedil mezi zuby :Ty jsi ale týpek!" Na kole se nesmíš ohlížet za všemi chlupáči v zahrádkách kolem !! A když mi pofoukal kolínko , neuronila jsem ani slzu a nechala se pozvat na kofolu do hájenky u lesa.

  • Jana
    07.09. 2010 11:58

    Dbát o zevnějšek

    Lze prožít život s jedním partnerem, ale je potřeba, aby se člověk o sebe staral, neustále na sobě pracoval...hlavně chlap chce mít doma atraktivní ženskou a né nějakou chudinku, která nemá koníčky, zájmy a je na něm závislá. Věc, která mě poslední dobou hodila do kondice je cvičení H.E.A.T. Program. Můj chlap je z mé figury nadšený a bude i ten váš, pokud začnete sportovat:-)

  • Kristina (20)
    06.09. 2010 21:09

    Osud...

    Myslíte, že lze prožít život jen s jedním partnerem....dobrá otázka, špatná odpověd....osobně si myslím, že život je taky o náhodě, nezáleží jen na toleranci, na lásce atd, záleží taky na volbě správného partnera, jenže když člověk hledá a najde, tak má tzv. růžové brýle a mnohdy nevidí co by měl vidět, ale když má někdo štěstí a osud mu přihraje toho pravého, tak to jde .... :) Jen čas ukáže, jestli ten partner je ten ,,pan pravý", možná to zní divně od 20 leté holky, ale věk v tomto případě dle mého názoru nehraje roli, jde o to podstatné a to je láska.....snad ta napořád...

  • dispečerka (44)
    06.09. 2010 17:37

    Je to dřina!

    Myslím si, že to jde. Jenom se oba musí móóóc snažit. Chce to hodné lásky, štěstí (ať ženská nekápne na nepolepšitelného lumpa, se kterým nějaký společný život zkrátka není možný), porozumění, umění kompromisu, diplomacie a hlavně pokory! Je to děsná dřina! Ale stojí to za to.

  • anna (73)
    06.09. 2010 17:15

    Samozřejmě

    Záleží na tom, jestli si k sobě najdete toho pravého. Jsme s manželem spolu přes 40 let a vím, že bych neměnila. Vycházíme si ve všem vstříc, pomáháme si, a ví bůh, že v tomhle věku je to už víc než potřeba. Někdy mám pocit, že náš vztah je nyní hlubší, než když jsme byli mladí. A taky si uvědomuji, že jsem si dobře vybrala.

  • Slávka (40)
    06.09. 2010 14:42

    Určitě ano

    Určitě to jde, i když právě já asi nejsem nejlepším příkladem, tak jako u všeho záleží na tom, koho si člověk vybere. Jestli jsme schopni tolerovat jeden druhého, domluvit se na kompromisu, poslouchat názor i toho druhého. A pak taky jestli je on i já od základu člověk monogamní nebo je prostě...příliš společenský. Je to prostě z půlky ruleta a způlky se to dá (podle některých známek chování) tak trochu i odhadnout.

  • Libor (51)
    05.09. 2010 23:40

    NA PUSTÉM OSTROVĚ, KDE BY JSME BYLI JEN MY DVA......??

    Moc jsem si to přál....ale vyšlo to až napodruhé. Možná jsme už oba z předchozích manželství poučeni, možná i onemocnění partnerky způsobilo, že si vážíme každého dne, co jsme spolu. Bez vzájemné lásky a náklonnosti by to ovšem nešlo!

  • lucia šenkýřová (28)
    05.09. 2010 22:29

    dá sa to.

    Tak ja viem že to ide. Od 17 rokov som začala chodiť s mojim už terajším manželom. Myslím si, že je veľmi dôležité aby si každý zachoval svojich kamarátov a svoje koníčky. Je pravda, že treba niekedy nájsť aj kompromis, ale podľa mňa na to aby vzťah fungoval dlhé roky je dôležité aby ste každý mali svoj čaj a svoje koníčky. Napríklad manžel chodí 2x do týždňa na basket a ja zase chodím hrať volejbal. Manžel má rád akčné filmy a ja americké komédie a tak keď ideme do kina - tak jeden mesiac je to nejaká akčňovka aspoň s nádychom komédie a ďalší mesiac ideme na komédiu, kde sú aspoň pekné baby (aby som manžela udržala v bdelom stave a nezaspal mi kine). Takže dôležité je hľadať kompromisy a zostať taký ako keď ste sa spoznali.

  • Anna Krausová (50)
    05.09. 2010 19:33

    Partnerský vztah nebo zvyk?

    Vážení, letos v říjnu oslavíme s manželem 30 let společného života. Slyšela jsem názory, že jsme si na sebe jen zvykli.S tím ovšem nesouhlasím. Naše manželství bez problémů funguje.Troufnu si říct, že rok od roku je náš vztah lepší a lepší. V manželství je potřeba toho druhého tolerovat. Jeden jak druhý by měl mít ve vztahu stejnou důležitost. Oba dva se v manželství musí jeden druhému přizpůsobit. Nikdy nevstupujte do manželství s vizí, že toho druhého předěláte podle svého. S touto myšlenkou do manželství nelezte. Jsme ve věku 53 a 50 let. Vůbec si nepřipadáme staří. S manželem jezdíme každý rok na dovolenou. a pokaždé je to dobrodružství. Jsme čtrnáct dní spolu bez televize, rádia, s vypnutými mobily. Vždycky objevíme něco nového. V žádném případě u nás nehrozí ponorková nemoc. Po tolika letech manželství nemusíme večer sledovat televizi. Zapnete hezkou hudbu, dáme si skleničku vína nebo pozorujeme třeba hvězdy. Vaše Anna

  • Helena Žilová (52)
    05.09. 2010 19:32

    Moje rada

    Můj táta sice říkával..."tvoji radu za řiť kladu",ale dovoluji si přispět do Vaší diskuse.Ti,co doporučují toleranci,úctu a nadhled,mají jistě pravdu.Já radím humor,jednoznačně humor.Ten v naší domácnosti i po 25 letech vždycky obrousí hrany,když to jiskří a ve vzduchu je dusno.Protože když se začneme chechtat,negativní energie zmizí a můžeme a chceme zase normálně komunikovat.Uznávám,že to není vždycky lehké,ale řekněte mi,co je v partnerství lehké?

  • Vendy (24)
    05.09. 2010 11:03

    Já na bráchu, brácha na mě...

    Chovat se k partnerovi tak, jak chceme, aby se on choval k nám...

  • frantina (61)
    05.09. 2010 08:32

    co chtějí ženy slyšet

    nejen z vlastní zkušenosti vím,že žena ráda slyší sladká slovíčka,ráda dostává dárky mimo narozenin ale ze všeho nejvíc ji potěší obejmutí ,pohlazení,pochválení ......toto chybělo mě ,pak mé neteři i dalším známým,oni ti mužští po létech si zvyknou na to,že je vše v pořádku,obě strany jsou tolerantní k partnerům,většinou se shodnou i v oblasti sexu,ale to pohlazení a obejmutí je nenapadne !!!! On internet je dobrý sluha ,ale i zlý pán a díky němu ztroskotalo mnoho manželství!!! Zrovna jako hrozba mnoha rodin jsou hrací automaty,leckdy se rodina ocitla na ulici ! Nevím,rozepsala jsem se o tom co jsem zažila a co bylo u známých,pokud se vám toto moje písmenkování nehodí ,jednoduše je hoďte do koše,nikdy jsem nikam nepsala,to byl jen momentální nápad ,když jsem na toto téma narazila a jak říkám jsou to poznatky mé a mého okolí frantina

  • Andrea (34)
    04.09. 2010 18:32

    souhra

    Tolerance,respekt,duvěra-ano a co soura duší?Já jsem si ve svých osumadvaceti myslela že mi je souzeno že životem propluju osamocená, nepochopená,nemilovaná.Každý muj vztah totiž ztroskotal na tom že každej chtěl od života něco jiného.pokud se jeden snaží na vztahu pracovat,dávat mu štávu , takzvaně táhnout vztah a ten druhý se jen veze,časem to jednoho zmuže.Ale pokud si jeden druhého váží,je rád že druhého má,má stejné plány,priority a chut do vztahu investovat tak v takovém vztahu musí být radost žít a je velkou šancí že tento pár se vedle sebe bude probouzetdo konce života.Já takové štěstí mám:-) Užasně barevný podzim všem:-)

  • Mary (54)
    02.09. 2010 19:37

    Není pravda jako pravda

    Vždycky jsem si myslela, že leze život prožít s jedním partnerem. Moji prarodiče spolu žili dlouhých sedmdesát let, prožili dvě války, dokonce smrt dvojčat, stěhování se v padesáti do země, kde nikdy předtím nebyli, ale vždycky z nich zářila zvláštní pohoda a nikdy jsem nezažila, že by si řekli škaredé slovo. Moji rodiče se dožili téměř zlaté svatby a já jsem také nebyl na pochybách, že naše manželství překoná všechny krize. Bohužel, nepřekonalo, a tak přestože jsem si myslela, že jsem nadmíru tolerantní, přestože si myslím, že jsem byla vzorná matka i hospodyně a myslím si, že i manželka, naše manželsví se rozpadlo jako vzácná váza a už nešlo slepit. Rozpadlo se téměř po třiceti letech. Zůstala určitá prázdnota a nové hledání smyslu života. Neexistuje žádná pravda, která vám zachrání manželství, pokud má pravdu jen manželova matka.

  • Jitka (24)
    02.09. 2010 18:08

    láska na celý život

    Asi jsem hodně naivní, ale věřím, že lze prožít život jen s jedním partnerem. S přítelem jsme spolu už skoro 6 let. Zlé jazyky nám předpovídají všude omílanou "přechozenost" a to, že nám to nevydrží. Já nevím, jestli to vydrží nebo ne, každopádně se snažím, aby nám to pořád klapalo a proto se nebudu kvůli každé maličkosti hned rozcházet. Máme se rádi a přečkali jsme toho už spoustu. Připojím se k předešlým příspěvkům a doporučuju vzájemnou toleranci a komunikaci, na nich se už dá stavět kvalitní vztah. Hodně štěstí všem a pevné nervy s drahými polovičkami :-)

  • Jitka (30)
    02.09. 2010 15:47

    Opakovaně se do sebe zamilovávat

    Když už máte zas jednou pocit, že je ten váš na zabití (nebo vám připadá, že si to myslí on o vás), odsuňte veškeré pracovní i mimopracovní aktivity, předejte děti hodné hlídací tetě a spáchejte s partnerem něco společně - dvoudenní lyžování, večeři v sushi baru, víkendový pobyt v Istanbulu... v podstatě je to fuk. Hlavně chvíli zas dělejte něco z doby, kdy jste na sebe ještě měli čas a připadali si vzácní. V drtivé většině případů zjistíte s překvapením, že prožíváte pryč od všedních problémů něco velice podobného zamilovanosti...

  • Misa (25)
    01.09. 2010 23:02

    Nezapomente na sebe.

    Nikdy, nikdy neztratte sama sebe! Budte na sebe hodna, delejte, co mate rada, pestujte svoje vasne a hledejte nove, planujte a snete, rozsirujte si obzory, cestujte, ctete, pecujte o sebe, obklopte se inspiraci a lidma, kteri za vas cas opravdu stoji a dokazou vas zivot obohatit, ne pouze zaplnit, se kterymi je vam tak strasne dobre, ze se vam ani nechce domu. A obcas na sebe mrknete v zrcadle:) Vztah je uzasna vec, ale prijde mi, ze prilis mnoho zen do vztahu vstoupi jako do reky a uplne zapomenou, co na nich jejich muz kdysi tak miloval, energii, spokojenost, vasen, charisma... A to je skoda.

  • Karolina Zichova (33)
    01.09. 2010 22:07

    Nezabalit to

    Moje maceska je s mym otcem 27 let a jak rika je to jednoduche. Jeden rok stve on ji a ten dalsi ja jeho. Nesmi se to nikdy sejit. Muj otec, ktery je dle meho vetsinu casu na zabiti, zase rika, ze to chce u zeny velky smysl pro humor. Hlavni je chtit byt spolu a nebalit kufry pri prvni neshode.

  • Irča (53)
    01.09. 2010 18:07

    Určitě to jde.

    Asi jde,ale záleží,jak se tito lidé k sobě hodí, na jejich povaze a vzájemné toleranci. Né každý je tolerantní,.Je to shoda náhod,že se ti dva lidé najdou a vydží pak spolu. Takže určitě jde prožít krásný život s jedním partnerem. I když se mi to taky nepovedlo.

  • Lucie Zemánková
    01.09. 2010 17:11

    Tolerance..

    Myyslím, že určitě existuje jen jedna účinná rada - tolerance! Není to o ničem jiném. Po čase zjistíte, že Váš miláček už není tak "dokonalý" jako na začátku a začnete se vztekat kvůli prkotinám - neuklidí talíř ze stolu, zajde večer radši s klukama někam a Vás štve, že ZROVNA ten den nebyl s Vámi, bude vám vyčítat, že nemá vyžehlené své oblíbené tričko apod. Ikdyž vyzvednu přiopilého přítele po akci s příáteli, vždycky si říkám - Bude mi ta hádka stát za to? Nebude...Prostě skousnu zuby a vytmavím mu to druhý den nebo to prostě přejdu, jednou za čas, řeknu si...Jak se říká - peníze hýbou světem, tak - Tolerance hýbe vztahem! Teprve až tohle žena pochopí, bude si ten vztah užívat úplně jinak...!

  • Hana Pášová (51)
    01.09. 2010 16:52

    manželství

    jsem již 31 let vdaná takže to mohu posoudit. Myslím si že je důležitá tolerance,vzájemné pochopení a úcta k partnerovi. Neříkám že je vždy vše snadné hlavně když přijdou potom děti tak to vždy nějak jiskří, ale záleží na domluvě a hlavně ochotě partnera vyslechnout a vždy si o problému promluvit. Není dobré se uzavřít a dělat naschvály to k ničemu nevede.

  • veronika gasnárková svobodová (27)
    01.09. 2010 15:12

    Dokonalý plán :-)

    Jsme spolu devět let, letos v létě jsme se vzali. Prožili jsme toho spolu už hodně...vztah na dálku (ČR versus UK), finanční problémy, zdravotní komplikace, nechuť ve vztahu dál pokračovat...bylo toho dost, ne vždy byla pohoda, ale občas i nedýchatelné dusno. Postupně jsme se naučili tolerovat zájmy a názory toho druhého, necháváme si vlastní prostor, nemáme problém trávit pár dní bez sebe, o to víc se pak na sebe těšíme a máme další téma k rozhovoru. Snažíme se navzájem překvapovat a hlavně společně PLÁNOVAT - cokoli (rodinu, rekonstrukci, dovolenou, výlet, víkendové kulinární experimentování...). Naše babičky taky neměly ideální partnery, ale dokázali se navzájem tolerovat a rozvod pro ně nebyl řešením (jak ven ze vztahové z nudy), ani pro nás. DOUFÁM a PLÁNUJI. Veronika

  • eviku (31)
    01.09. 2010 13:08

    arogancia

    ja mám po 12 rokoch stále manželstvo krásne,môj prvý je aj posledný dúfam,zatiaľ to klape.Ak mám problém,poviem mu o tom.všetci mladí sa dnes vyhovárajú.,že je rýchla iná doba,mám o 13 r.mladšiu sestru a vidím,ako sa chová k priateľovi.Ak by sa vzali,neviem,dokedy by to s ňou vydržal,keď zamilovanosť skončí.je to o arogancii a empatii,kto jej má málo a arog.veľa,vznikne nerovnováha,nedá sa len príjmať a nedávať! ako to ,že aj dnes to jedným vyjde,iní su po roku det...je to v povahe a trpezlivosti.rešpekt.Uznanie,to je dôležité.

  • Tereza (33)
    01.09. 2010 12:45

    11tá rada

    Máme s manželem dvě malé děti. Jedno je roční miminko. Moje rada pro spokojený život je praktická. Když miminko přes poledne spí a manžel má čas na oběd, vezmu kočárek a vyrazím do města. Potkáme se na "rande" po 14ti letech. Máme čas povídat si, jako kdysi, mimo domov, neřešit děti a věčnou logistiku. Zatím se mi zdá představa společného důchodu bezvadná.

  • Ivona Durajova (34)
    01.09. 2010 11:08

    staří

    Kdyz jsem se divala na meho dedecka a babicku ,tak byli stastni porad a to spolu stravyli 60krasnych let. Je to o toleranci a ucte k tomu druhemu.Babicka umrela jako prvni a dedecek hned po ni a to steskem."Neni to nadherny zivot ? a muze byt i s jednim clovekem."

  • R (33)
    01.09. 2010 09:53

    Jak na to?

    Manželství je boj a to na celý život. I když nás chlapi štvou, bez nich to taky nejde. Jde o to zatnout zuby a i když bych někdy manžela nejradši zakousla, překonám to a usmívám se. Nemůžu přece pokaždé, když nechá nahoře prkýnko na záchodě, vyletět jako čertík z krabičky. Některé věci již přecházím, ale když je toho moc tak, vybuchnu, vyříkáme si to a je pokoj. Manželství je hodně o vzájemné toleranci, pochopení a o trochu společných zájmech. Ale také je to hodně o radosti z maličkostí, protože když se dokážete radost z maličkostí, tak jste šťastní.

  • Zdeňka (36)
    01.09. 2010 06:30

    10 rad

    být dobrá kuchařka milovat sex po ránu vypadat neustle sexy často mlčet nezapomínat na to, že muž chce lovit mít v lednici pivo mit ráda manželovy kamarády tolerovat manželovy koníčky o pomoc žádat jen v nutných případech mít ráda manžela

  • Hana Peclová (43)
    01.09. 2010 00:27

    tolerance

    Myslím, že lze žít jen s jedním partnerem po celý život. Já a manžel jsme spolu letos už 20 let. Občas se najde něco, proč se neshodnem. Ale nakonec se vždy dá najít rozumný kompromis. Není nutné hned balit kufry nebo se urážet. Když se ohlédnu po okolí a po kamarádkách tak vidím, že v ostatních rodinách jsou problémy velice podobné. Některé z těchto rodin se rozpadly jen na tom, že se nedovedli partneři domluvit i na docela banálních věcech a každý si tvrdohlavě stál jen za svým někdy dost sobeckým názorem (já půjdu na pivo a ty nikam, já jdu za kamarádkama a ty hlídej děti - já jich mám za celý den plný zuby, ------). Manžela moc miluji i po těch letech strávených spolu. Nyní mám zdravotní problémy, které mi nějak berou část chuti na sex, ale i to se snažíme nějak řešit, nebot i o takových problémech se musí mluvit a ne jen tiše mlčet a čekat, jak to dopadne. Přeji všem hodně sil, tolerance a porozumění v osobním životě. Opravdu ten - od sousedů - , který se nám zdá lepší, je stejný nebo i horší než náš

  • karliki (33)
    31.08. 2010 21:54

    Tolerance

    Jestli lze prožít celý život s jedním partnerem?Těžko říct,dnes Vám můžu říct,že ano a za týden Vám tady budu psát z hořkostí,jak mně partner po ix letech podváděl a jak všechny muže nenávidím....je to v každém případě o velké a velké toleranci,.....nadhledu,brát a milovat jak je Vám dáno a hlavně nedělat zbytečné scény,žárlit,podezírat,lézt do soukromí....je potřeba muže nechat v nějaké té jeho volnosti a netlačit na pilu....Žijeme v partnerském vztahu již několik let a oba se tolerujeme a myslím si,že papír na soužití nepotřebujeme,možná zatím,ale do ničeho se v dnešní době hrnout není potřeba.Takže pochopení,tolerance,komunikace,společné zájmy a velké srdce na dlani a věřím,že i partner ocení to,co pro něj děláte a bude to vzájemné.Hodně pohody Všem čtenářům ženy a život:-)

  • Martina (33)
    31.08. 2010 20:57

    manželství je jak křehká květina

    A když se nepěstuje vztah uvadne stejně ako ta květina.Jsem sice jen dva roky vdaná je mi 33 let,nicméně jedním nevydařeným manželstvím jsem už obdařena byla.Ano shoduji se a musím jen souhlasit s jedním příspěvkem co už tady jednou zazněl,chce to velkou dávku tolerance a svým způsobem volnosti a respektu jednoho k druhému aby ani jeden partner neměl pocit,že se ve vztahu dusí a nemůže se pořádně nadechnout.Nynější můj partner je hodně pracovně vytížen,chybí nám doma hlavně našim dětem,nicméně to je život a zase to beru z té druhé stránky,nemáme čas myslet a probírat blbosti,hádat se atd.užíváme si společné chvíle o mnoho více než dříve a dáváme si najevo svoji lásku upřímněji než kdokoli jiný a nebýt našich dvou dětí,určitě bych ty chvíle samoty nesla o něco hůře takže i oni nám drží a tmelí naše manželství.Manželství je věc pěkná je to taková kotva v přístavu,a vždycky stojí za to vplout do společného života s člověkem,kterého milujete!!

  • Mirka (31)
    31.08. 2010 20:48

    Manželství lze zachránit:)

    Osobně si myslím, že lze prožít celý život s jedním partnerem. Když to člověk chce, dokáže to. Musíme se jen sami rozhodnout, jestli do toho jít a obětovat tomu co nejvíc. Láska by měla být přece na celý život. I když to chce hodně ohleduplnosti a tolerantnosti. Když mají dva lidé ve vztahu společné zájmy a koníčky, je to jen dobře ale každý z nich by měl mít i svoje zájmy, aby se nenudil, když je sám a aby nemusel přemýšlet v těchto okamžicích nad tím, co asi dělá ten druhý.... protože ani velká žárlivost vztahu neprospívá. Máme kolem sebe hodně přátel, kteří zůstanou skvělými přáteli, i když se někomu zavážeme na celý život. A proto se oplatí žít. Taky jsem vdaná, manžel je starší o 18let, je to velký věkový rozdíl ale já jsem se tak rozhodla a nevyměnila bych ho za nic na světě. Blízkému okolí to vůbec nevadí a berou ho jako mého partnera do života a prožívají s námi krásné okamžiky.

  • katka (29)
    31.08. 2010 20:39

    !

    upřímnost!!!!!

  • Jitka (36)
    31.08. 2010 20:01

    Mluvit spolu je základ

    Jsem vdaná 17 let,někdy si taky na svého manžela postěžuji.Ale nikdo není bez chyb a myslím, že i já mu občas lezu na nervy.Ale musím říct,že bych ho nikdy nevyměnila.A když vidím všechny ty nešťastné lidi kolem, tak si říkám jaké mám štěstí.Dnes všichni žijí hrozně moc konzumní život a s tím je spojené hlavně i to ,že lidi spolu málo komunikují,prostě na to nemají čas.A to je hlavní velká chyba,protože jakmile skončí mezi dvěma lidmi vzájemná komunikace tak jde vše do ztracena.Takže mluvit a mluvit,to je základ.

  • GABRIELA FOGLAROVA (39)
    31.08. 2010 19:48

    MĚ TO ZATÍM JDE.

    ŽIJU S JEDNÍM PARTNEREM 13 LET A JE TO STÁLE LEPŠÍ A LEPŠÍ, PŘESTO SI ŘÍKÁM PŘÍJDE TO JEDNOU, TÍM MYSLÍM, VZBUDÍM SE JEDNOU RÁNO A TO CO MI NA NĚM DOTEĎ NEVADILO MĚ BUDE DĚSNĚ ŠTVÁT? JAK JSEM ZJISTILA OD SVÝCH MÉNĚ ŠŤASTNÝCH KAMARÁDEK, TO JE PROBLÉM A NĚKDO HO ZAŽÍVÁ OPAKOVANĚ, PROSTĚ PO NĚKOLIKA LETECH UŽ SE NÁM NELÍBÍ JAK MUŽÍK PĚKNĚ POLEHÁVÁ NA GAUČI ATD. TAKŽE JÁ SE SNAŽÍM POUČIT OD STARŠÍCH CO JIM TO VYDRŽELO, VŠICHNI PRAVÍ SVORNĚ, TOLERANCE. TAKŽE O TOM TO ASI OPRAVDU JE. A TAKY O KOMPROMISECH, NEHRAJU UŽ SOLO ALE ZA TÝM, TO JE TŘEBA SI UVĚDOMIT. HEZKÉ ZÁŘÍ. F

  • Jitka (48)
    31.08. 2010 17:05

    Nesmíme se brát moc vážně a pak je to bezva

    Já jsem vdaná 29 let. Poslední dobou vím, že bych se nerozvedla, ale kolikrát denně zabila (berte to jako povzdech). Je to denních maličkostech. Jinak je život fajn.

  • Lenka Svobodová (36)
    31.08. 2010 16:36

    jde to

    Myslím si, že to jde i když je to kolikrát cesta se zaťatými zuby. U nás se osvědčily denní malé radosti, vzkazy na ledničce, lechtivé smsky, společné zájmy, chuť budovat, renovovat, cestovat a naslouchat jeden druhému. Už jsme spolu 20 let a ta chuť je tady pořád.

Horoskop

Váš horoskop

Pátek 10. 2.

Pátek se dostává do netrpělivosti naznačené propojením Luny s Marsem (ráno) a Uranem (noc). Vše se ale může nakonec úspěšně zvrtnout do legrace a temperamentu.

Horoskopy na další dny...