Váš názor

Zachraňte se sebeláskou

Podělte se o svůj názor: Jak jste na tom se sebeláskou vy? Ovlivnila vás v dětství negativně nebo pozitivně rodinná výchova? Diskutujte a vyhrajte jeden ze tří balíčků Gillette!

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Kristýna M (21)
    05.02. 2012 09:52

    Sebeláska

    Chtěla bych poděkovat autorce za krásný článek. Některé pasáže jsem si vystřihla a dala na nástěnku, především věta "Chybovat je normální, v životě se jen nevyhrává." nevím přesně proč, ale po přečtení jsem se začala cítit jako na obláčku, tak lehce a šťastně. Nyní k mojí sebelásce. Možná za to může maminka, která mně i sestře celý život říká, že jsme to nejlepší, co se jí povedlo. Možná za to může její i můj zájem o esoteriku, buddhismus, psychologii, různé cesty, jak zlepšovat svou osobnost a život. Možná je to díky všem skvělým zkušenostem a muži, kteří mě chválili. Nebo je to díky tomu, že se učím z chyb a pamatuju si hlavně to dobré. Díky tomuhle všemu se mám ráda, mám ráda lidi kolem mě a život vůbec. Ještě bych chtěla jednou poděkovat a popřát všem - mějte se rádi a narovnejte se. :-)

  • barbara (23)
    03.02. 2012 17:09

    všechno se dá překonat

    váš článek zachraňte se sebeláskou mě velmi zaujal a uvědomila jsem si že přesto že jsem v životě celkem úspěšná, jsem se nikdy neměla ráda. Možná i proto že v dětství jsem neslyšela nic jiného než jak jsem zbytečný člověk a naprosto k ničemu. Dříve jsem se tomu poddávala a kritizovala se jen jak jsem mohla, Ale po narození syna jsem zjistila že žádný člověk nemůže být zbytečný. od té doby se chválím za vše co se mi povedlo a to i nahlas, ráno když vstanu si před zrcadlem říkám jak jsem krásná a usmívám se na sebe. Někdy na mě padne splín, ale já už vím že nebudu opakovat chyby mích rodičů a proto bych se měla mít ráda

  • helip (42)
    02.02. 2012 19:25

    A co vlastně je sebeláska???

    Nevím vůbec jak odpovědět, nejsem od malička vychovávána k tomu, abych byly zahleděná do sebe, ale spíš k tomu, abych se snažila udělat šťastnými celou svou rodinu.

  • Janina (41)
    02.02. 2012 10:47

    Nemám se ráda

    Ne, že bych se přímo nenáviděla - ale nemám se ráda za svoji slabotu...za to že už tři roky stojím na jednom místě a bojím se pohnout...že na pomyslném rozcestí nevím, kudy jít...za to, že jsem dovolila svému muži mi ublížit...že jsem nebyla dost slná "udržet si ho", když si našel jinou...za to, že se s danou situaci nedokážu srovnat a pohnout se dál... Nejdřiv se ale budu muset naučit odpouštět - sobě i těm co ublížili..a teprve pak sna začnu mít ráda sama sebe..ale už teď vím, že to sama nedokážu..tak hledám na internetu něco o co bych se mohla opřít a vylézt ze dna, kde už trčím tak dlouho...přemýšlím nad metodama RUŠ a EFT...snad mi něco pomůže.... Je hrozné, když se člověk nemá rád...:( Ale i když je mi opravdu hodně zle - stále neztrácím naději...snad se jednou karty obrátí...:)

  • Tamara (36)
    02.02. 2012 10:37

    Milá redakce,

    váš časopis jsem si velmi oblíbila a tak si nenechám ujít jediné číslo.Vaše články mě vždy velmi povzbudí nebo mi pomohou-jako minulý týden.Váš článek s názvem SPOČÍTEJTE SI UŠI jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila ,v čem tak často chybujeme.S manželem jsme se začali hádat kvůli maličkosti, vlastně kvůli nádobí, na které zapomněl.Chtěl přiznat svou chybu a já se rozčílila a odešla.Potom jsem si vzpomněla na milovanou ŽaŽ a vrátila se.Omluvila jsem se ,protože jsem neposlouchala, on se mi přece omlouval,prostě zapomněl a já se unáhlila s domněnkou, že to chtěl zase nechat na mně.Nikdy bych nevěřila, že se usmíříme díky časopisu.Děkuji!

  • Jana (20)
    02.02. 2012 08:45

    sebeláska

    Rodiče mne nenaučili, jak být se sebou spokojená. Za žádný úspěch jsem se nikdy nepochválila a byla jsem jen naprogramovaná zdolávat další úkoly. A myslím si, že dokud se sebou nejste spokojená sama, nejsou spokojení ani ostatní. Takže teď se mám ráda za úspěchy i neúspěchy!

  • Monika
    02.02. 2012 06:58

    Mám se ráda taková jaká jsem

    Byla jsem vychovávaná tak abych se chovala slušně a byla ke každému hodná...do teď (je mi 35let) jsem stále k sobě i k ostatním hodná a milá, ikdyž se říká, že ty otrlý a drzý to dotáhnou nejdál, taková já být neumím. A jsem ráda, třeba to tak má být..Mám okolo spoustu lidí, co mi má ráda taková jaká jsem, protože ze mě vyzařauje něco milého a skromného...každý den večer děkuji za celý den, za to co se událo, ať to byla maličkost...i za ty jsem ráda. Ikdyž nemám postavu modelky, přesto se mám ráda taková jaká jsem a neměnila bych...a jsem spokojená,buďte taky takové :-))

  • Vlasta (22)
    01.02. 2012 18:53

    sebeláska? seriuosly??

    Můj soused má otce, který ho celý život ponižoval, urážel a srážel. Vyrostl z něj fajn kluk, který ale nikdy neřekl svůj názor,bojí se lidem podívat do očí, nemá perspektivu a svůj život tráví masturbací u porna, protože holku nikdy ze strachu neosloví. Výchova nás ovlivňuje a to, kde a jak vyrůstáme formuje naši osobnost.Těžko z něj mohl vyrůst sebevědomý, cílevědomý a průbojný člověk. Sebeláska je obtížná věc. Je hezké vědět, že každý jsme originál a měli bychom milovat sami sebe. Řekněte to ale člověku, jehož otec ho celý život srážel na kolena, člověku, který nikdy nebyl za nic pochválen a myslí si, že je zbytečný. Rady a knížky jsou zbytečné. Každý si na to musí přijít sám.

  • Vlad´ka (43)
    01.02. 2012 15:46

    Netrápím se zbytečnostmi.

    Ráda sebe samu jsem se skutečně naučila mít až na samém prahu magické čtyřicítky. Uvědomila jsem si, co všechno dokázala svou pílí a pevnou vůlí a také poděkovala svému tělu, především zdravému srdíčku, plícím, nohám, že všechno to martinium, různé životní zkoušky a hříčky osudu se mnou vydrželo. Má-li člověk rád sám sebe, vyzařuje lásku i harmonii do svého okolí. Jen ten,kdo miluje sám sebe,aniž by byl sobec je schopen předávat lásku dál. Miluji pejsky a ve volném čase chodím vypomáhat do psího útulku. Opuštěným pejskům lásku rozdávám a stonásobek opravdové lásky si odnáším. Mám se ráda taková jaká jsem i se všemi chybami. A také za to,co dělám pro opuštěná psí srdíčka.Neřeším to,na co sama nestačím a netoužím spasit celý svět.Stačí úplně malinký dobrý skuteček co pohladí po duši.A je mi fajn.

  • Pavla (28)
    01.02. 2012 13:24

    :)

    Myslím si,že mě výchova v dětství ovlivnila pozitivně a vlastně stále ovlivňuje..měla jsem a mám trpělivé a milující rodiče:) A i když jsem už velká,tak radu(nejen) do života od našich někdy potřebuju,o tom žádná:)

  • petul S. (26)
    01.02. 2012 12:24

    Nic se nemá přehánět

    Být psychicky zdravá je v dnešní době velká výhoda. Kdo je na tom psychicky dobře, má zdravé sebevědomí a nadhled, má obrovské štěstí. Skoda, že to nevěděli už naši rodiče, když nás vychovávali. Většina z nás si nese z dětství ,včetně mě, spoustu psychických bloků o kterých bud ani neví a nebo neví jak se jich zbavit. Je to velká škoda, protože dobrá výchova je bonus, kterou má malá menšina lidí. A těm závidím. já se musela vyrovnávat s nesčetnými hádkami rodiču mezi sebou následně pak i s mnou, vyčítání již odpuštěných věcí, kritikou za cokoliv co jsem udělala. Jsem docela upřímná a to pořád není všechno. Jediný kdo mi pomohl být vyrovnaná je můj přítel, který je skvělí. Díky bohu že jsem ho poznala a zažívám "normální život", bez hádek

  • Míša
    01.02. 2012 11:45

    sebeláska

    V dětství sem moc lásky bohužel nezažila. Máma se podruhé vdala a s druhým otcem měla bratra. Otec se v něm viděl a maminka samou láskou k otci taky. Když jsem dospěla a vdala se, veškerou lásku jsem věnovasla svým dvěma dětem a ted, kdysž už mají každý své rodiny konečně začínám myslet sama na sebe a snažím si dopřát vše, o co jsem byla ošizena.

  • I_la (38)
    01.02. 2012 10:19

    mít se rád

    Nedávno mi má masérka řekla, že je na čase mít se ráda. Spíš bych o sobě řekla, že jsem se sebou smířená, ale není to totéž...Snad je to o tom, že jsem vždy byla ta slušná holčička co nezlobila, protože nesměla. Je potřeba občas zazlobit, roztáhnout mantinely. Otázka je, až kam. Není to jednoduchý problém. Kde je ta hranice mezi sebedůvěrou a přílišnou sebeláskou? A to nejtěžší? Nechat své děti, aby si sami nabily nos, přijdou tak na to, na co mají a na co ne....

  • Marti (21)
    01.02. 2012 09:30

    ne

    rodinna vychova me nijak neovlivnila myslim ze negativne urcite ne a nevim jestli se mam rada asi az tak moc ne neni na to ani cas porad v praci a na sbe nemam cas jen o vikendu ale to je u me zas pritel takze si vsimam jeho potrebovala bych tyden volna stacilo by mi kdybych jela do ciziny a bylo by mi hned lepe tam bych mela cas se o sebe starat a mit se aspon trosku rada

  • Martas (42)
    01.02. 2012 07:56

    Ropvnováhu prosím

    Mám dojem, že v poislední době se sebelásce věnuje až příliš času a prostoru. Možná dřív bylo třeba ženy povzbudit, aby myslely sem tam i na sebe, ale v dnešní době už to není pravda. Mám kamarádky, které se rozhodly nemít děti, mít kariéru a užívat si života. Mít se rády. Já osobně se mám ráda právě za to, že se dokážu starat o děti, rodinu, domácnost, i když kolikrát bych dala přednost \"sebeláskovým\" aktivitám. A neustálé návody co čtu v časopisech jak se věnovat sama sobě, mít se ráda a neobětovat se druhým už mi trochu začínají vadit. Proč zase nemotivovat hezké vztahy mezi lidmi, snahu něco udělat pro druhého? Chtělo by to trochu vyváženosti.

  • Barka (29)
    01.02. 2012 07:55

    Zdravá sebeláska

    je určitě důležitá pro nás samotné! Nesmíme zapomínat i na sebe, péči o tělo & duši :-) Pohodové dny!

  • ilona rajska (56)
    01.02. 2012 05:48

    pozdrav

    Zdravím z dovolené v Thajsku,z ostrova Phuket z města Patong. Jsem tu na 7 týdnů a diky za možnost listovat Vas v tabletu... Predplacena čísla si s chuti projdu AZ doma.ta technika je Úžasná. Ať se daří,hodně inspirace Ilona

  • 31.01. 2012 20:58

    všeho tak akorát

    Podle mně se slova sebeláska a sebevědomí částečně prolínají.Obojí mně v dětství hodně ovlivnilo. Když se člověku hodně daří, má dobré kamarády a silné zázemí v rodině, tak má určitě dobré sebevědomí a váží si sám sebe, ví, co je sebeláska. Hodně to souvisí s psychikou. Když je sebeláska a sebevědomí malé, je to špatně, ale když je přehnaně vysoké, tak to také není nic moc. Nejlepší je mít všeho tak akorát.A tak se snažím vycovávat své tři děti. Nechtěla bych, aby byly uťápnuté chudinky, to v dnešní době ani nejde, ale mít doma rozmazleného, příliš sebevědomého potomka, který ještě k tomu trpí přehnanou sebeláskou, tak to bych teda také nechtěla. A partner by to do života podle mně také nebyl dobrý. Ale jde vychovat ideál? Nevím, rozhodně si myslím, že se hodně rodičů o to denně snaží...

  • 31.01. 2012 20:56

    sebeláska či sebevědomí

    Podle mně se slova sebeláska a sebevědomí částečně prolínají.Obojí mně v dětství hodně ovlivnilo. Když se člověku hodně daří, má dobré kamarády a silné zázemí v rodině, tak má určitě dobré sebevědomí a váží si sám sebe, ví, co je sebeláska. Hodně to souvisí s psychikou. Když je sebeláska a sebevědomí malé, je to špatně, ale když je přehnaně vysoké, tak to také není nic moc. Nejlepší je mít všeho tak akorát.A tak se snažím vycovávat své tři děti. Nechtěla bych, aby byly uťápnuté chudinky, to v dnešní době ani nejde, ale mít doma rozmazleného, příliš sebevědomého potomka, který ještě k tomu trpí přehnanou sebeláskou, tak to bych teda také nechtěla. A partner by to do života podle mně také nebyl dobrý. Ale jde vychovat ideál? Nevím, rozhodně si myslím, že se hodně rodičů o to denně snaží...

  • kocik (42)
    31.01. 2012 18:33

    Má mě rád?

    Má mě rád, nemá mě rád? Pamatujete, kolikrát jsme si tohle říkaly jako mladé (i starší) holky. Jenže otázka spíš zní: Mám SE ráda? Protože jak můžeme chtít, aby nás někdo ctil, když to často neděláme samy? Ostatní lidé vždycky poznají, jestli se máme nebo nemáme rády. Nenadarmo se říká, že žena stále přitahuje stejný typ partnerů. Když ji využíval jeden, často to dělá i ten další. A proč to tak je? Protože mu to dovolí, protože z ní čiší, že si to dovolit může, že ona sama se nemá ráda, tak proč by ji měl mít rád on? Já se ráda mám. Nevím, jesti to tak bylo vždycky, jako dítě jsem byla hrozně zakřiknutá a bojácná, tak mě rodiče vychovávali, ale myslím, že i tehdy jsem nejvíc na světě věřila sama sobě. Nejspíš to mám vrozené. Přesto si myslím, že se to dá naučit a že je velmi důležité být občas klidně i sobec a mít se nejradši na celém světě. :-) Však to za nás nikdo jiný neudělá.

  • Iva (21)
    31.01. 2012 17:58

    My jsme strůjci svého osudu

    Sebeláska je velmi důležitá věc v našich životech. Ach jak hrozně klišovitě to zní a předpokládá se, že každý takhle odpoví. Realita je však skutečné úplně jiná. Zajímám se o psychologii osobnosti a poznávám mnoho žen, které se rády nemají. Nemám na mysli jen ty běžné věci jako, že jsou nespokojené s účesem, že se nevejdou do starých kalhot..Většina žen se často pousměje a problém buď řeší nebo nad ním mávne rukou, a to je správně. Znám, ale také ty jež se např. obviňují, že hádky v partnerství vznikají kvůli nim, domnívají se, že zapříčinily špatnou náladu lidem v okolí atd..Mnoho žen si nepřipouští, že dokáží myslet takhle negativně a odráží se to na jejich kvalitě osobnosti. Proto se mnoho žen v produiktivním věku uchyluje k alkoholu, samotě... Sebeláska je důležitá věc, kterou bysme si měly v sobě pěstovat, a kterou by nám měli pomoci podporovat lidé s kterými žijeme. Láskyplné prostředí je důležitým faktorem v dalším vývoji našeho života. Mějme se rády

Horoskop

Váš horoskop

Neděle 5. 2.

Venuše se blíží k Uranu a nás čeká v příštích dvou týdnech nefalšovaný citový třesk. Ale není se čeho bát, je to náš život, naše touhy, naše potřeba milovat a být milováni.

Horoskopy na další dny...