Váš názor

Existuje recept na štěstí?

Žijete ve spokojeném partnerství, nebo ještě hledáte? Myslíte si, že jsou vztahy v dnešní době horší než dřív? Zapojte se do diskuze a vyhrajte! Knihou odměníme tři z vás...

Váš příspěvek
  6. znaků.
  • Ronynka (21)
    19.05. 2013 23:09

    Recept na štěstí? Umění se hádat :-)

    S přítelem slavíme páté výročí, stejně jako pár ve vašem článku. Mě se pět let nezdá hodně, je spoustu lidí, co spolu chodí (nebo jsou v manželství) třeba 20 let. A jaký je můj recept na štastný, dlouhotrvající vztah? Umět se hádat. Není nic horšího, než se pohádat a říct - \"Hele zlato, mám toho dost. Mezi náma je konec.\\\" Mám spoustu kamarádek a kamarádům, kterým to neklapalo právě kvůli tomuhle. S přítelem se hádáme, to není nic nenormálního. Ale důležité je, abychom během té hádky uměli tu danou věc vyřešit společně a popřípadě uznali chybu a omluvili se. Vždycky oba tvrdíme, ze chyba je na OBOU stranách. Takže i když mi přítel něco podstatného nesdělí, je to i moje chyba. Důležité je nevzdávat se, umět říct - promiň, to jsem přehnal(a). A druhá strana by měla říct - To je v pohodě, já jsem se nechal(a) unést tím daným problémem.A pak?No není nic lepšího, než svého milého obejmout a říct mu, jak moc ho milujete:) A milovat na něm každý milimetr těla, každý nádech a výdech...

  • Majka (52)
    18.05. 2013 16:07

    Kamarádství?

    Za svůj život jsem měla několik kamarádů - mužů. A vždy jsem tvrdila, že to možné je. Až jednou mě osud vyvedl z omylu... Seznámila jsem se s mužem, do kterého jsem se zamilovala. Byla jsem už ve věku, kdy mi nešlo o vážný vztah, ale spíš se navštěvovat, zažít ještě něco hezkého. On to měl stejně, rozuměli jsme si, navzájem si byli sympatičtí. Jenže bohužel jen do prvního sexu. Nelíbilo se mu to se mnou a řekl mi, že by se mnou rád dál kamarádil, povídal si, ale sex nechce. Doufala jsem, že třeba změní názor a trápila se. Nezměnil. Uplynulo několik let, on s našel přítelkyni, já jsem stále sama. Jsme v kontaktu, občas se sejdeme, ale nic se nezměnilo. On mě považuje jen za kamarádku, já k němu cítím něco víc. Zkoušela jsem s ním přerušit veškerý kontakt, ale chybí mi tak moc, že je to ještě větší trápení, než když spolu občas zajdeme na pivo. Od té doby vím, že kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje. Jedna strana chce víc a trápí se, což v konečném důsledku způsobuje trápení oběma. :-(

  • Alexx
    16.05. 2013 22:45

    Recept na štěstí

    Řekla bych, že jediným receptem na štěstí je srovnat se sám sebou, najít své já, své sebevědomí, naučit se mít rád. Jakmile je člověk sám se sebou spokojený (aspoň trochu a je to těžké), vše ostatní se od toho odvíjí :-) To je alespoň můj recept na štěstí, který (zatím) funguje.

  • arrien (40)
    16.05. 2013 13:28

    partnerství

    Po patnácti letech manželství a čtyřleté pauze po rozvodu můžu říct jediné. Nikdy nespadnout do vědomí, že manželství znamená vlastnictví našeho protějšku. Všechno musí vycházet z přirozenosti, tolerance, pochopení. Jestliže to ve společném soužití nenajdete dříve nebo později končí.

  • Veronika (26)
    15.05. 2013 13:00

    Člověk míní a život..

    Já partnera mám, ale po 4 letech vztahu si nejsem jistá,jestli je to ten skutečný PARTNER pro život..je o 9 let starší a zodpovědný, ale tak nějak mi v životě NĚCO chybí. A já poslední měsíc přemýšlím co vlastně chci a s kým chci život prožít né přežít... Vztahy z dob minulích nedokáži porovnat, podle mě dřív bylo vše rychlé, lidé se kolikrát ani moc neznali a už se museli vzít, ale i v této době vznikly vztahy, které byly silné a vydržely dodnes. Vztahy ve kterých se lidé zamilovali a milují se stále stejně. Možná proto, že se nikdo nikoho nesnažil předělat a ani si ho idealizovat, prostě ho bere takového jaký je!!!! To je podle mě LÁSKA a tu chceme poznat všechny..

  • Eva Černá (53)
    14.05. 2013 12:57

    ŽIVOT NEMÁ ZÁBRADLÍ

    Dobrý den. Na začátku každé společné cesty je láska, naděj a očekávání. Spokojené partnerství si pak žádá hlavně vnímat jeden druhého s porozuměním a trpělivostí. To platilo před námi a bude platit, dokud náš druh homo sapiens bude žít v partnerství. My s manželem jsme spolu v spokojeném manželství již 30 let. Universální rada pro spokojené partnerství není. Vždy se vyplatí pokusit O NĚJ. A proto vám všem přeji DRŘTE SE, ŽIVOT NEMÁ ZÁBRADLÍ.

  • andrea (36)
    13.05. 2013 08:37

    Co je to štěstí -) muška jenom zlatá

    Momentálně jsem po rozchodu a musím říct, že dnešní doba je uspěchaná a lidé, než, aby něco řešili raději odejdou a založí si jiný -) nový vztah. Ale nechápou, že pokud se nepoučí ze svých chyb, před ničím neutečou a bude se jim to opakovat v dalším vztahu. Jediné a trvalé štěstí dle mého, má každá sám v sobě a pokud člověk není v pohodě nemůže mít ani dobrý vztah. bohužel můj bývylý partner nechtěl na vztahu pracovat a vše sváděl na mě, což je jednoduché, těžší je přiznat si pravdu a bojovat.

  • nika (41)
    12.05. 2013 18:59

    Hlavne neziarlit.

    S MOJIM MANZELOM SOM 22.ROKOV VO VELMI STASTNOM A HARMONICKOM MANZELSTVE,AJ KED SME POCHOVALY 15.ROCNU DCERU!DOLEZITE JE VO VZTAHU NEZIARLIT A MAT PRED SEBOU VZAJOMNU UCTU.MI SI AJ PO ROKOCH STALE VYZNAVAME LASKU.STACI LEN TAK POHLADIT,ALEBO NAPISAT SMS!!VED NENADARMO SA HOVORI,ZE LASKA SA RODI Z MALICKOSTI,Z TYCH MALICKOSTI ZIJE A PRE MALICKOSTI AJ ZOMIERA.

  • kočina (43)
    12.05. 2013 07:48

    Už nemusíme zůstat

    A proč by měly být dnešní vztahy horší než ty v minulosti? Nejsou, jsou jenom jiné stejně jako svět kolem nás. Máme spoustu technických vymožeností i možností, jak cestovat, studovat nebo se klidně rozejít a zůstat nezávislou. To naše babičky neměly.:-)) Ale jako lidé se svými city a pocity jsme stále stejní, to žádné vynálezy nezmění. Máme stejné vlastnosti jako měli naši předkové a podobné problémy. Snad jen způsob jejich řešení se za ta léta změnil. Pokud nejsme ve vztahu šťastní, už v něm NEMUSÍME zůstat. V tom jsou vztahy jiné. :-) Já sama žiju ve spokojeném partnerství. Ale nebylo tomu tak vždycky. O to víc si tohoto vztahu vážím a uvědomuji si, jaké mám štěstí:-).

  • kottaska (50)
    12.05. 2013 06:58

    štěstí?!

    Recept na štěstí máme každý v sobě.Pokud máme hodnoty nastaveny tak, že si dovedeme vážit zdraví a radovat se z maličkostí, stává se pro nás štěstí permanentním staven. V případě partnerského soužití, bohužel, záleží i na tom druhém. Pokud ve vztahu nepanuje vzájemná úcta, tolerance, respekt, těžko hovořit o šťastném vztahu.Ale je-li na obou stranách vůle, za tu námahu to stojí.Člověk je tvor společenský a ve dvou se to lépe táhne.

  • Terka
    11.05. 2013 18:10

    Spokojený vztah

    Já si vždy přála vztah s cizincem a mám ho! Ne že bych odsuzovala "Čecháčky", jak já říkám, ale po mnoha letech strávených v zahraničí, a po ne moc slavném návratu do Čech, jsem zkrátka stále chtěla mít "kus toho zahraničí" u sebe a také dál používat cizí jazyk v každodenní mluvě. Navíc je to adrenalin a to mě na vztahu s cizincem prostě baví! Jsem už dva roky ve šťastném vztahu a těším se na další vývoj. Přiznám se, že jsem nikdy neměla dlouhé vztahy a patřím k těm ženám, co dokáží být šťastné i single. Každopádně po vlastním "růstu" a uvědomění jsem dospěla do fáze, kdy "single" už pro mne nebylo tak "cool" a dala tomu šanci. Samozřejmě hrozně záleží na štěstí a já prostě byla na správném místě ve správnou dobu a jsem tomu hrozně ráda! Stále na sobě a na vztahu pracuji a jak už bylo v ŽaŽ napsáno, nejdůležitější je, aby byl člověk spokojený sám ze sebou a nevinil za své neúspěchy druhé, natož pak svou drahou polovičku, to je zkrátka špatně a vztah takto nemůže fungovat. Hodně štěstí všem!

  • Janka (35)
    11.05. 2013 12:32

    rozhodol sa pre sektu!

    Partnera stale hladam. Je to dnes velmi tazke, ovela horsie ako to bolo za mojich rodicov. dnes chce kazdy muz vacsinou nezavazny vztah a sex. zZela zena ako ja si najde partnera len tazko - vacsina je rozvedena, alebo su zenati. Ja nechcem zenateho. Nedavno som nasla fajn "zajdu", bolo nam fajne na diske aj v posteli. Az po 3 mesiacoch z neho vyslo, ze je v nejakej sekte a ze musim do nej vstupit aj ja. Odmietla som a je koniec. Stale sme sa kvoli tomu hadali. Kvoli sekte totiz so mnou nesmie ani spavat. Tolerovala som jeho stretnutia v tej sekte, ale je to tazke. Vsetko im zakazuju, stale sa nase debaty krutia okolo Boha a viery a sekty. Okrem toho im dava aj dost penazi, a to je len student. Nevladzem uz, a aj ked ho mam strasne rada, radsej budem bez neho.

  • kristy
    11.05. 2013 12:22

    Štěstí stav mysli ?

    Všichni hledáme recept na štěstí po celý náš život. Ale otázkou je, co to štěstí je? Stav mysli a nebo žít, jak podle předlohy. Rodiče a všichni kolem nám ženám říkali a říkají, zamiluj se, měj děti a buď už šťastná. Bohužel problémem této doby je, že někomu to výjde brzy a najde toho pravého či toho se kterým se spokojí a ženská je ráda, že vůbec někoho má. A pak je druhý případ což jsem já. Člověk toho sneze mnoho,ale zaslouží si i mnoho a proto za štěstí bojuji. Věci,které se nyní zdají, že nemají smysl a postrádají malou logiku v konečné fázi budou dávat smysl. Proto věřím a proto chci aby i vy ostatní,co si myslíte, že nemáte životě štěstí,vydrželi. Nebojte, v konečné fázi, dá vše smysl a jednou budeme zcela šťastné, plus nezapomeňte vždy může být hůře a nikdy není tak zle,jak se zdá. Vydržet. A žít, žijeme pouze jednou a tak si nikým a ničím nenechte ubližovat a nenechte si brát své sny, vše má svůj čas.

  • Lenka Střelcová (26)
    10.05. 2013 17:23

    Vdávala jsem se brzo :(

    Vdávala jsem se ve 21 letech.Myslela jsem,že je to ten pravý.Máme spolu 3 letého chlapečka,manželé jsme byli 6let.Dal přednost sázením na sport a hospodám:(Vloni v září jsme měli rozvod.Doteď se o syna ani nezajímá.Nechal mi jen dluhy a zadlužený dům.Nebýt rodičů, kteří mi pomáhali, tak nevím.Rodiče spolu budou 28let a pořád se neskutečně milují, závidím jim. Já si ale našla úžasného chlapa, který je mi oporou a synovi tátou.Přesně takového, jaký má být tatínek a milující opora. a brát se nechceme. Po zkušenosti se vdávat ani nechci :) A ono nám to takto vyhovuje. Nikdy jsem nebyla šťastnější.....Chtěla bych dodat, že asi dřív ty vztahy byly pevnější. Vidím to na našich, čím vším si museli projít a zvládli to.Jenže na to je potřeba důvěra, podpora,tolerance, láska a jiné další věci, které jsou potřeba, aby vztah vydržel.Já doufám, že přítel je pro mě konečně ten pravý a jiného v životě nechci....je hodně podobný mému tatínkovi a ono se říká, že dcera si najde kopii svého otce...taky si ti dva rozumí:)))

  • Lucie (22)
    10.05. 2013 17:04

    Není to dobou

    Myslím, že hlavní problém v trvalosti vztahů není v tom, že je snad horší doba, než jaká byla v minulosti. Jsme jen uspěchanější, máme víc možností, větší výběr. Než abychom pečovali o jeden vztah, vrhneme se radši do jiného s nadějí, že tentokrát to bude "to pravé". Jistě že nic není perfektní. Pokud se naučíme snášet drobné partnerovy nedokonalosti, občas svolíme ke kompromisu a nebudeme si hrát na stíhačky, vydrží nám vztah navždy. Nebo ještě déle.

  • viktorie (44)
    10.05. 2013 14:22

    recept?

    Máme méně práce, méně fyzického vydání během dne...nežli naši předci.Ti měli starost o přežití a my? Rešíme hlouposti, srovnáváme se s ostatními:jsme stejně či více úspěšní, kolikrát jedeme k moři, jak vypadáme a co nosíme, v čem jezdíme a bydlíme...kolik máme milenek a milenců....Myslím že receptem je úcta, zachování si vlastních zájmů. Naučit si vážit druhých.

  • K. (28)
    10.05. 2013 14:13

    je to přece jednoduché...

    myslím, že recept na uspokojivý, trvalý vztah je vpodstatě jednoduchý. Oba dva se musí dívat stejným směrem, tolerovat a vážit si toho druhého. A hlavně zaměstnat se tak, že se neřeší malichernosti, ale jen ty opravdu vážnější problémy. Dnes by všichni chtěli všechno hned. Barák, auto, největší televizi, značkové oblečení...přitom za práci chytit neumí, spousta mladých sedí doma... a také ve vztahu očekávají koláče bez práce. Jenže na všem je třeba pracovat a ty nejkrásnější, trvalé věci se tvoří každodenní mravenčí pílí.

  • Anys (75)
    09.05. 2013 22:05

    Historie se opakuje

    Čtu tady názory, jak byly v minulosti vztahy lepší, trvalejší, ale já si myslím, že to jsou jenom růžové brýle diváků filmů pro pamětníky. Vztahy byly, jsou a budou složité:-). TAk to bylo, je a bude a nikdy to nebylo jinak. Jediná změna, která oproti minulosti nastala, je podle mě ta, že současné ženy se staly samostatnými, nezávislejšími a schopnými uživit se i bez mužů, což samozřejmě do vztahů zasáhlo. Žena (ale i muž), která je ve vztahu nešťastná (neřku-li týraná, podváděná apod.), z něj může odejít a často to i dělá. Proto se víc vztahů rozpadá. Protože rozvod přestal být stigmatem. Já sama mám fungující vztah už pomalu podesát let. Jsem ráda, že to tak je, ale jsem i ráda, že dnešní ženy mají možnost vztah rozbít, když to tak není,

  • Alena (32)
    09.05. 2013 21:51

    Na rovinu

    Už deset let žijeme ve - troufám si říct oboustranně spokojeném partnerském vztahu. Máme dvě děti, velký dům, pozemky, zvířata .... Deset let spolu řešíme příjemnosti i nepříjemnosti a i když je to někdy velmi těžké, osvědčilo se nám řešit problémy hned, říkat jasně svůj názor a poslouchat názor druhého. Nešlo to hned, ale jsme v tom čím dál lepší a našemu vztahu to svědčí. Oba s manželem máme rodiče, kteří jsou spolu přes třicet let, takže asi nejsme úplná výjimka. Věřím tomu, že vztahy jsou dnes stejné jako dříve, tak jako lidé jsou ve své podstatě stejní.

  • Kristýna (20)
    09.05. 2013 21:38

    Víš co chceš?

    Od svých kamarádek často slýchávám, že už by konečně chtěly trvalý a vážný vztah. Neustále vykládají o tom, jak mi závidí mého úžasné a bezchybného přítele a litují se, že takového ony určitě nenajdou. Na druhou stranu od sebe všechny možné nápadníky maximálně do tří měsíců odeženou, protože už je přestával bavit. Dokázaly by s jedním člověkem vydržet tři roky nebo dokonce života? Jsem přesvědčená, že se svým stávajícím partnerem zůstanu. Dokonale se navzájem doplňuje, respektujeme a podporujeme se ve všem co nás baví. Nedávno mi říkal můj kamarád, že člověk, se kterým jsme se rozhodly žít, má 80% našich vysněných vlastností ideálního partnera a u ostatních mužů nám vždy imponuje 20% vlastností, kterými náš partner nekoresponduje. Kvůli těchto zbylých 20% dochází ke většině rozchodů a rozvodů. Zkusme tedy ocenit svých 80%, které máme doma a 20% nechat pro ostatní ženy, které by z těchto mužů udělaly své osmdesátky.

  • Martina (44)
    09.05. 2013 17:05

    Co Tě nezabije, to Tě posílí

    Je to sám život! Během života si prožíváme určitá období. Příjemná i méně příjemná. A jak správně říkaly už naše babičky, co Tě nezabije, to Tě posílí. Tak tomu i věřím. V pozdějším věku se již na spoustu věcí díváme s nadhledem a pohled na danou věc přehodnotíme. Žijeme jen jednou, tak proč nežít tak, abychom se co nejméně trápili! Štěstí všem....

  • vendula (21)
    09.05. 2013 16:26

    záleží...

    Já mám partnera již od 16 let, je o 3 roky starší než já, zatím oba studujeme, ale myslím, že nám to klape. I když dobrý vztah se asi pozná až po společném bývání, vydělávání a pracovní zatíženosti. Jestli jsou dnešní vztahy horší, to si nemyslím, hodně záleží, kdo jak si to umí zařídit, podřídit a hlavně se s parnerem domluvit na kompromisech.

  • Denisa (30)
    09.05. 2013 16:05

    Stále hledám...

    V dnešní době je to dle mého názoru složitější najít vhodného partnera pro život. Lidé jsou vybíravější po svých zkušenostech nebo se bojí dalšího zklamání. Já byla zasnoubená a když jsme se na to po 5 měíscíh rozešli,dodnes nevím z jakého důvodu,tak jsem chlapům přestala věřit a nějak se uzavřela do sebe a snažím se věnovat sobě. Už to trvá nějaký ten rok,ale zatím jsem nenarazila na někoho s kým to překonám,komu budu moci zase věřit a milovat jej. Ale naději neztrácím :-)

  • Mirka (41)
    09.05. 2013 15:08

    štěstí si tě najde...nebo ty jeho

    V době, kdy ostatní zakládali rodiny, plnila jsem si dětské sny a žila koníčky, prací a partou. Nebyl to úmysl. Krátce před třicítkou jsem "utrpěla" rozchod, prakticky před svatbou. A pár nepovedených vztahů mě naučilo žít v souladu hlavně sama se sebou. Věřila jsem, že nakonec potkám toho pravého a "netlačila na pilu". Našla jsem ho a máme spolu i báječné dítě. Paradoxně mi pomohly právě ty nevydařené vztahy. Naučila jsem se to nejdůležitější - nevěšet se partnerovi na krk a mluvit s ním. Vzájemná komunikace a upřímnost ve vztahu je nesmírně důležitá. Mít toho druhého skutečně rád i s chybami a nedělat z komára velblouda. Recept na štěstí máme stejně každý ten svůj. Vztahy jsou stále stejné, jen kulisy se mění a myslím, že to máme lehčí než dříve. Nebereme se z rozumu, ani že "musíme". Časy našich babiček si idealizujeme. Přes výhody tejdejšího klidu nevidíme nevýhody, které ta doba nesla. Kdo nechce mít virtuální vztah, ten ho nemá. Jen musí hledat, nebát se být chvíli sám. A určitě najde!

  • Vlad´ka (44)
    09.05. 2013 14:00

    Opravdové štěstí se skrývá v maličkostech.

    To největší opravdové štěstí jsem poznala až tehdy, když jej navždy ztratila. Skrývalo se v těch, které tolik milovala a před lety odešli neznámo kam. Maličká štěstíčka jsou nejvíce skryta v těch nejobyčejnějších věcech jakými jsou zdraví, práce, která nás baví, rodina, přátelé, pohoda a třeba i domácí mazlíček, kterého máme rádi. Lidské vztahy jsou myslím jiné než dříve, zrychlené a víceméně virtuální. Každý toužíme po krásné čisté lásce a budˇto se jí bojíme, nechceme přinést obětˇ či zkrátka nemáme na seznamování se tolik času. Jakoby náš život řídily počítače a známé celebrity, jimž se mnozí chceme vyrovnat, vše je jaksi umělé, povrchní. Ono štěstí jde ruku v ruce s láskou...

  • Vlaďka (20)
    09.05. 2013 10:22

    láska

    Dnešní vztahy nejsou o nic horší, než byly dřív. Lidé mají stejné touhy po lásce, jako kdysi naši rodiče. Jen na otázku, co plánujeme po škole, odpovídáme jinak, než oni. My se těšíme na zahraniční stáže a poznávání všeho nového. Moje babička i maminka se po škole vdaly a neplánovaly nic. Manželství byl pro ně jediný životní cíl, a případný rozvod by znamenal jejich selhání. Proto si myslím, že mnoho žen z předchozích generací zůstávalo i v nefunkčním manželství jen proto, aby pro okolí vypadaly řádně. Dnes se lidé nestydí přiznat sobě i okolí, že se vztah nepovedl. I proto se může jevit, že současné vztahy jsou povrchní a nestálé. Je to ale jen zdání, jsme jen upřímnější.

  • monic (36)
    09.05. 2013 10:14

    Hledám a věřím, že najdu

    Myslím že dřív jak lidé žili (co vím podle babičky z vyprávění) tak byly vztahy harmoničtější a klidnější, v dnešní době se páry stále hádají (ať už je to z jakéhokoliv důvodu) prostě dnešní spokojený vztah je to jediné štěstí co člověk mimo zdraví má....Já osobně mám za s sebou pár nepovedených vztahů a jelikož jsem strašně hodný typ ženy, takže to bylo vždy zneužito a doufám, že jednou si toho někdo bude přeci jen vážit a né jen zneužívat...Krásné léto přeji

  • Anna Filipová (63)
    09.05. 2013 09:19

    manžeství

    Určitě je dnes dosažení štěstí húř dosažitelné.Není životní jistota nedostatek práce málo peněz a tím i větší rozvodovost. Vúbec to dnešní mládeži nezávidím.

  • Pája (35)
    09.05. 2013 09:06

    Může za to doba

    V 19ti letech jsem se poprvé vdávala, chodili jsme spolu 4 roky, byla jsem mladá a pitomá. Manželství nebylo špatné, ale šťastné rozhodně nebylo, žili jsme spíše vedle sebe, takže jsme se po pěti letech rozvedli. Pak jsem ve 24ti letech poznala svého současného manžela, znali jsme se měsíc a začali jsme spolu hned bydlet. Nyní jsme spolu desátý rok, devět let jsme manželé a máme tři krásné děti. Pro manžela to bylo také druhé manželství. Všechny věci, které nám vadily v předchozích manželstvích, jsme v tom našem eliminovali, hodně si povídáme, snažíme se vyrážet občas i bez dětí, píšeme si smsky, myslíme na sebe malými dárky a jsme šťastní a spokojení. Řekla bych, že dneska sice mladí více přemýšlí o manželství, ale neumí si vyjít vstříc, rozjíždí kariéry, doma se jen potkávají a jsou tak trochu sobečtí... Ale bohužel je taková doba.

  • Lenka (45)
    08.05. 2013 23:54

    Už jsem našla....

    Toho pravého jsem našla až ve druhém manželství a možná i díky prožitému zklamání si naší lásky nyní více vážíme. Ale moje babička měla dědu jako svého prvního partnera a oboustranná láska jim vydržela téměř šedesát let...tedy až do smrti. Zřejmě až tak nezáleží na době, ale na stejných hodnotách, které uznáváme.

  • Iva (23)
    08.05. 2013 22:14

    Kdy je ten spravny čas?

    S mým nynějším přítelem se zname od mých 15-ti let. Ale ne jako partneři, nejdrive jsme byli kamarádi a měli jsme starosti se svymi minulými vztahy. Kolem 18-tého roku jsem zacala chápat, ze se milujeme a neobyčejně. Připadala jsem si tak mlada a nedovedli jsem si představit vážný vztah. Všichni me zrazovali, protože je o deset let starší. Překonali jsme to a jsme spolu 6 let, budeme se brát a jsem neskutečné šťastná, ze jsem si ho nenechala vymluvit a on ze počkal.

  • Verca (40)
    08.05. 2013 22:12

    Spokojenost

    Já žiji ve spokojeném partnerství a vlastně i manželství víc než 20 let a jsem max spokojená ,jistě je to kompromis a důvěra, nejlepší kamarádství a hlavně láska -jasně že je to jiné než v první fázi zamilovanosti, ale stále je to moc fajn i my ba jsme se trochu za ty roky změnili -občas něco zaskřípe a kde ne,ale je to hodně málo kdy, prostě bych nezměnila za nic na světě a dnes se mi to zdá jiné hodně je vše zaměřené na peníze a potřebou si stále ,,užívat ,, problémy se moc neřeší a hned se jde o dům dál asi je momentálně hodně náročná doba :((

Novinky e-mailem

Informace o novém čísle
na Váš e-mail

Blogy

Torta di mele - Jablkový dort

Miluju jednoduché recepty na sladkosti. Kdo by chtěl kvůli dezertu trávit v kuchyni spoustu času. Tento recept prý nejčastěji pečou italské babičky....

Váš horoskop

Pondělí 20. 5.

Principy toho, co je a co není fér se vám v těchto dnech ukazují ve své podstatě a nutí vás, abyste k nim vnitřně zaujala postoj. Řešte však jen to, co se vás skutečně týká. 

Horoskopy na další dny...