Žena a život

ROZHOVOR

Už nechci žirafu v obýváku

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

Slovenská zpěvačka a skladatelka Katarína Knechtová přichází s novým albem Tajemství, na kterém odhaluje nejenom svou duši, ale i muzikantskou budoucnost.

Nejde si nevšimnout, že vypadáte naprosto skvěle a spokojeně. Cítíte se tak doopravdy, nebo to je jen „maska“?
Řekněme, že prožívám velmi hezké období. Spousta věcí v mém životě se usadila, přišly i některé vyloženě pozitivní momenty, jako třeba spolupráce s bubeníkem Depeche Mode Christianem Eignerem, který mi produkoval novou desku, a určitou roli sehrály i moje loňské třicáté narozeniny. Začala jsem jinak myslet, tak nějak víc žensky. Najednou se mi otevřely další dveře a já se cítím daleko svobodnější než dřív. Co nejde změnit, to nechávám plavat.

Zřejmě jste přijala sama sebe.
Asi ano, ale zase to není vyloženě tak, že bych se smířila úplně se vším a byla ze mě jogínka nebo buddhistka. Jen už nejdu hlavou proti zdi, a tudíž sama proti sobě. Pochopila jsem, že pokud mi někdo – ať už v kapele, nebo v soukromí – ubližoval, nebyla to jeho chyba, ale má, protože jsem mu to jednoduše dovolila. Nechápala jsem, že život se musí prožít, a ne přežít se skřípěním zubů!

Než k tomu ovšem člověk dojde, zažívá různé, často velmi nepříjemné pocity. Jak jste se vyrovnala třeba s takovou bolestí a vnitřní prázdnotou?
Měla jsem přítele, se kterým jsem byla šest let, a ještě čtyři roky po rozchodu jsem to v sobě neustále řešila ze všech stran. Myslela jsem si, že se stane zázrak a my dokážeme navázat tam, kde jsme přestali, a půjdeme dál, nejlépe ruku v ruce. Samozřejmě to nebylo možné... Bolelo to jako čert, ale pak jsem se jednoho dne probudila, podívala se do zrcadla a věděla, že je to pryč. Defi nitivně. Jasně, trvalo to dlouho, ale zase to pro mě bylo nesmírně poučné období. Ono je to všechno vlastně jednoduché, ale my si to zbytečně komplikujeme. Láska buď je, anebo není.

Co si Katarína Knechtová myslí o mužích a jaké je její Tajemství? Zjišťovala Martina Vlčková na str. 106–109