Žena a život

Žena a splněná přání

Je rok draka a já chci něco dokázat...

Autor: Denisa Prošková, Martina Vlčková, Veronika Vlachová, foto: Jan Hrdý

Oslovili jsme čtyři ženy, které budeme po delý rok sledovat, jak si plní své sny a předsevzetí.

Letošek je podle čínského kalendáře ve znamení draka. Jízdu na jeho hřbetě prý zvládnou jen ti nejsilnější. My v redakci to tak dramaticky nevidíme. Rok 2012 bude takový, jaký si ho uděláme!
Strach je zbytečný – okolnosti, které neovlivníme, budeme muset tak jako tak přijmout. Zbytek je v našich rukou. Neexistují malé a velké cíle, ale jen takové, za kterými se vypravíme. Někdo si dává do pořádku hlavně svoje soukromí. Tak jako Lucie, která si konečně připustila, že konstatování, jak je jí samotné smutno, nestačí. Stejně tak Iva toužící po miminku se chce letos zaměřit na mateřství.
Další dvě ženy se rozhodly proměnit zdánlivě bláznivý sen v čin, i když riskují velké ztráty fi nancí i iluzí. Kateřina by si mohla v klidu užívat, že díky manželovu podnikání neobrací každý halíř. Místo toho se s jeho podporou zaměřila na nákladné, ovšem neatraktivní téma: pomoc lidem s psychickými problémy a poruchami. Aleně chybělo v Praze vlídné a cenově dostupné místo, kde se dá dobře najíst a zapomenout na každodenní starosti a stresy.

Všem našim hrdinkám je jasné, že se vydávají nelehkou cestou s nejistým výsledkem. Víra v úspěch a odhodlání na začátku prověří zbylé měsíce. Proto jim půjdeme celoročně v patách a průběžně zaznamenáme, co pro splnění svého cíle udělaly, co je posunulo či brzdilo a jak nakonec vše dopadlo. Držte jim palce!

Být a ne jenom mít

Právnička a designérka Alena si otevřela v Praze zvláštní bistro jménem Kidó.

Štve mě, jakou moc mají peníze. Jako by byly jedinou hodnotou... Kam zmizela rada, pomoc, inspirace a schopnost spontánně sdílet s ostatními své pocity, zájmy a úspěchy? Takové prostředí mi v posledních letech v Praze zoufale chybělo, a tak jsem se ho rozhodla sama vybudovat – ve Šmeralově ulici na Letné jsem vytvořila multifunkční prostor, který potěší nejenom žaludek, ale i duši. Jmenuje se Kidó (japonsky „inspirace“) a jeho součástí je kavárna, čajovna, bylinková zahrada, obchod se zdravou výživou a ručně tkanými látkami a galerie, v níž budou probíhat přednášky a semináře, třeba o kávě, psychologii nebo starých řemeslech.

Vítán je každý, kdo má chuť dozvídat se, setkávat a komunikovat. Posedět může u šálku čaje nebo si dát sendvič, koláč či polévku, vše připravené z domácích surovin. Proč jíst rukolu z Itálie, která k nám putuje dvacet hodin kamionem, když máme skvělý český celer, brambory či pohanku... Možná si někdo řekne, že jsem idealistka, která brzo zkrachuje, ale já raději ponesu riziko, než abych si jednou vyčítala, že jsem se nepokusila splnit si svůj sen.

Další příběhy – psychoterapeutky Kateřiny, asistentky redakce Lucie a houslistky Ivy – čtěte na str. 22–26