Žena a život

Žena a psychologie

Zachraňte se sebeláskou

Autor: Denisa Prošková

Přiznávat nahlas „Mám se ráda“ v Čechách zrovna moc nefrčí. Přitom jde podle psycholožky Lucie Bouzkové o jedinou cestu ke spokojenosti a vnitřní vyrovnanosti.

Když vyslovíme termín sebeláska, naskočí v nás pocity, že jde o něco nepatřičného. Sebeláska nám splývá se sobectvím. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Nebetyčný a pozná se už navenek. Egoista vlastní potřeby nadřazuje nad všechno a všechny ostatní a soustavně soupeří. Úspěch druhého vnímá jako výzvu k poměřování, jestli on sám je na tom lépe nebo hůř než dotyčný. Naproti tomu člověk, který má rád sám sebe, má rád i ostatní. Jen tak, bez účelovosti. Bere ohledy na potřeby druhých, ale i na sebe! Což je dost zásadní.

Umění říct ne je důkaz sebelásky?
Všimněte si, kolik žen má problém odmítnout lidi nebo činnost, které jim vadí. Nechají si otrávit Vánoce návštěvami protivných příbuzných. V práci plní úkol za kolegyni, která si mezitím v pohodě pokuřuje. Neodmítnou, ne proto, že by byly tak čisté duše, ale bojí se negativních reakcí. Nebo nedej bože konfl iktu. Pseudoklid je pro ně cennější než vlastní pocit spokojenosti. Není to ale soukromá věc každého, jak se k sobě chová? Je i není. Kdo se sám k sobě chová jako k nepříteli, nesklízí vděk nebo respekt. Naopak okolí mu oplácí stejnou mincí. Na tvrzení, že si k nám ostatní dovolí tolik, kolik jim dovolíme my samy, je velký kus pravdy. Když totiž odmítneme druhého na základě lásky k sobě samým a ne z lenosti nebo z naschválu, druhá strana nás spíš pochopí. Podvědomě totiž kopíruje náš vnitřní pozitivní postoj k sobě.

„Chybovat je normální, v životě se jen nevyhrává,“ říká psycholožka Bouzková. Jaké jsou její rady pro život, to se dozvíte na str. 35–37

---

Podělte se o svůj názor: Jak jste na tom se sebeláskou vy? Ovlivnila vás v dětství negativně nebo pozitivně rodinná výchova? Diskutujte a vyhrajte!