Žena a život

Žena a vztahy

Tisíc různých tváří lásky

Autor: Denisa Prošková, Alice Rossi

Život je režisér s největší fantazií na světě! Příběhy, které inscenuje, bývají až k neuvěření. Přesto se dějí.

Na který vztah byste vsadili výplatu? Na dva rozumné vysokoškoláky, kteří spolu šest let chodili, vyřídili si hypotéku, našli dobrá zaměstnání a po státnicích se vzali? Anebo na dvě s prominutím nemehla, která se na chmelové brigádě opila, omylem spolu vyspala a nechtěně zplodila potomka? Nebo byste spíš věřili dlouhodobé perspektivě českého studenta umění a Číňanky? Zvlášť když se potkali v padesátých letech minulého století, kdy se rasově smíšeným sňatkům moc nepřálo.

A co všechny ty teorie, že lásky ze základních škol a tanečních bývají prchavé jako babí léto? Nebo že neplodnost je nejspolehlivější záhubou manželství. Prohráli by ti, kteří sázeli na vysokoškoláky. O nich se dnes nedočtete. Po dvou letech od s rozumem uzavřeného sňatku došli k názoru, že jim bude lépe, když se rozvedou. Zbylé příběhy plus další, jakkoliv se zdají šílené a staví na hlavu prognózy a teorie odborníků, dopadly happy endem. V čem je tajemství fungujících vztahů?

Touha po lásce stará jako lidstvo samo. Ale až v posledním století vyhrávají romantické představy nad pragmatickým faktem, že manželství vznikala na prvním místě jako zaopatřovací uskupení. Láska byla jen příjemná nadstavba. Dnes je to naopak. Boj o přežití, jak ho znali naši předci, není tak tvrdý. O to větší význam dáváme emocím. Jenže to s sebou nese vysoká očekávání a představy, které se nemusí naplnit. „Když slyšíme, že si někdo někoho vzal pod tlakem okolností, třeba jen z pocitu zodpovědnosti kvůli neplánovanému těhotenství, máme pocit, že nastal konec světa,“ říká psycholožka Jana Markvartová. „Jenže u vztahů se dá předpokládat celkem jasný krach jen v případě alkoholiků, gamblerů, narkomanů a notorických lenochů. Jinak každý manželský poradce ví, že nic neví.

Jak se dvojici povede, ovlivňuje spousta věcí – vzory z domova, povahy, (ne)sebevědomí i míra zodpovědnosti. Šťastné páry jsou ty, které nečekají, že budou šťastné pořád! Stačí jim, že chvilek, kdy jim je spolu dobře, je víc než těch, kdy si nerozumějí. Pravý důkaz lásky není zlatý prsten, ale ochota naslouchat a domluvit se, i když se zrovna názorově míjíme. Je optimistické vědět, že ve vztazích není nic ztraceno předem a to, co se někdy jevilo jako průšvih, bylo vlastně požehnání.“

„Než jsem si ji vzal, byl jsem jejím učitelem“

říká Lucien Holmes (34) o své manželce Hance (23)

Seznámili se před šesti lety v USA. On byl učitelem literatury na střední škole, ona jeho žačkou, studentkou na výměnném pobytu. „Vztahy mezi studenty a učiteli tam byly na naše poměry velmi neformální,“ vzpomíná Hanka, „všichni jsme se například oslovovali křestními jmény,“ popisuje. Sbližovali se postupně a velmi pomalu. „Měl jsem hrůzu z toho, že se někdo začne podivovat nad tím, kolik času trávím se svou studentkou,“ líčí Lucien. „Proto jsme spolu komunikovali hlavně přes ICQ. Každý den jsme si povídali až do svítání a oba chodili do školy nevyspalí.“ Později vymýšleli nejrůznější výlety a scházeli se mimo malé městečko, kde oba žili. „Toužili jsme mít normální vztah, tak jsem začal uvažovat o tom, že bych se s Hankou odstěhoval do Čech a našel si tu práci,“ vypráví Lucien.
A jeho přání se mu nakonec vyplnilo. Získal místo učitele v mezinárodní škole. Hanka už nebyla jeho žačka a na první pohled to vypadalo, že jejich lásce nic nebrání. „Prošli jsme si různými peripetiemi, dokonce jsme se na čas i rozešli, ale nakonec jsme zjistili, že je nám líp spolu než bez sebe, že nikoho lepšího nenajdeme, a tak jsme se vzali. Proč ne, když oba cítíme, že k sobě patříme!“

Další příběhy, například o osudové lásce českého studenta k dívce z Číny, najdete na str. 28–33