Žena a život

ŽENA A DĚTI

Miminka do dlaně

Autor: Ludmila Hamplová

Jsou malí, křehcí a hned od prvního nadechnutí musí bojovat o život. Nedonošené děti to nemají vůbec snadné, ale o nic líp na tom nejsou ani jejich rodiče.

---

Malý Míša tráví už čtvrtý týden v inkubátoru a jeho maminka jej může hladit jen přes sklo. Zatím si ho ani nemohla pochovat, i když by moc chtěla. Je příliš křehký a pobyt mimo inkubátor by mu ublížil. „Dívám se na svého chlapečka a povídám si s ním. Vyprávím mu, jak se na něj s tatínkem těšíme,“ říká Šárka a ani se nesnaží skrývat slzy. „Když jsem ho poprvé uviděla, nemohla jsem uvěřit tomu, jak je droboučký. Byl tak křehký a bezbranný,“ vzpomíná na první společné okamžiky.

Míša se narodil v 25. týdnu těhotenství a vážil pouhých 690 gramů. Vůbec nic nenaznačovalo, že Šárka porodí předčasně. Její těhotenství probíhalo přímo ukázkově, až jednoho dne ucítila silné bolesti v podbřišku. „Přijela jsem do nemocnice, kde mi řekli, že rodím. Vůbec jsem tomu nerozuměla, protože termín porodu jsem měla až za několik měsíců,“ popisuje vzrušeně. Okamžitě Šárku převezli na sál, kde se po pár hodinách narodil malý Míša. „Zatím se mu daří dobře, ale to neznamená, že má vyhráno. Moc se o něj bojím a nedokážu si představit, co bych dělala, kdyby se mu něco stalo,“ třese se jí hlas a její přítel ji pohladí a bere za ruku. O svých pocitech ale mluvit nechce. Po chvíli však přiznává, že když svého syna poprvé uviděl, rozplakal se. „Nerad o tom mluvím. Vím, že chlap by se měl ovládat, ale když jsem ho uviděl, nemohl jsem uvěřit, jak je malý,“ svěřuje se.

Jsou malí, křehcí a hned od prvního nadechnutí musí bojovat o život. Nedonošené děti to nemají snadné, ale o nic líp na tom nejsou ani jejich rodiče. Najdete na str. 52-56