Žena a život

ŽENA A CESTOVÁNÍ

Zamilovala jsem se do... Toskánska

Autor: Alice Rossi

A je mi jasné, že k němu stejně silně zahoříte i vy. Bude to láska na první pohled. Uvidíte!

---

Nejsem žádný plážový povaleč, nadšená sportovkyně ani bláznivá turistka pídící se po všemožných galeriích. I když bych se všem těmto aktivitám mohla v Toskánsku věnovat, já tu většinou jen nasávám místní atmosféru a užívám si. Ostatně stejně jako Toskánci. Jejich heslo „život je krásný“ tu totiž cítíte úplně všude – v jídle, módě, umění i v architektuře. Můžu se tu povalovat na pláži ve stínu pinií, cachtat v teplém moři, podnikat výlety na stále nová skvělá místa, nakupovat poslední módní trendy nebo se jen usadit v jakékoli trattorii a nechat chuťové buňky, ať si lebedí (po místní gastronomii i skvělém víně). Umění dobře žít se tu zkrátka učí samo!

---

Pátek

Vyrážíme s přítelem Vladem a našimi nejlepšími kamarády Havlem, Veronikou a Annou. Všichni odjíždíme se stejnou diagnózou – potřebujeme dovolenou a chceme do Toskánska! Nadšení jsme už na první italské benzinové pumpě, kde si dáváme skvělé italské kafe a chléb focaccia s mortadellou. Ale to nejlepší nás teprve čeká. Městečko Castagneto Carducci je stále stejně krásné, romantické a pitoreskní jako loni. Nic se tu nezměnilo. Místní posedávají ve stinných kamenných uličkách, ve vzduchu je cítit rozmarýn a cypřiše, v oblíbené restauraci La Capellagio opět jen stěží hledáme volná místa (aby ne, když mají stále ten skvělý jídelní lístek) a zdejší vinárničky nabízejí k ochutnávce fantastické víno.

Sobota

Miluju italská rána. Ještě všichni spí, když vyrážím do probouzejícího se městečka na nákup. Starousedlíci sedí před obchodem a živě diskutují, já kupuju v pekárně čerstvý chléb. Je úplně jiný než náš, neslaný a v podstatě bez chuti. To proto, aby vynikla chuť všech dobrot, kterými si jej obložíte – rajčat, prosciutta či ovčího sýru pecorino. Cestou do domku, který jsme si tu pronajali, si dám ještě obligátní cappuccino. Společnou snídaní pak s přáteli nastartujeme italský denní režim. Dodržujeme (jako všechny obchody) odpolední siestu, po páté hodině vyrážíme na aperitivo – malý drink před večeří. Obvykle to bývá italský šumivý sekt prosecco, ke kterému vám v každé kavárně přinesou něco malého k snědku. Třeba rajčatovou topinku bruschettu nebo kousky sýru či slaniny. Italové jsou zvyklí večeřet až po osmé hodině, což jsme taky napodobili. V Toskánsku je prakticky jedno, co si objednáte, protože vždycky budete nadšení. Nejen kuchaři se tu řídí příslovím: „Je dobré umět vařit jako matka, ale babička to uměla lépe!“ Zůstávají věrní starým receptům. A zbytek světa jim to nepřestává závidět.

Neděle

V plánu máme klidný den s výletem po okolí, piknikem v přírodě a odpočinkem na pláži. Po ranní kávě (bez které žádný Ital nestartuje den) vyrážíme do Piombina, města známého spíš jako místo, odkud se vyplouvá na ostrov Elba. Možná právě díky tomu jsou v ulicích hlavně místní a turisté zůstávají v přístavu. Piombino není nijak zvlášť architektonicky krásné, má malé historické jádro obehnané středověkými hradbami, ale nejdůležitější je tu skvělá atmosféra italského maloměsta. A báječně se tu nakupuje. Na hlavní třídě je pár malých butiků, které prodávají díla od místních nadějných módních návrhářů. Skvělé věci za přijatelné ceny. I pánové si nakoupili. Cestou na pláž si ještě obstaráváme pochutiny v supermarketu a pak už na tiché pláži v Populonii v blízkosti staré etruské akropole rozkládáme deku a konzumujeme olivy, artyčoky, nakládané chobotnice a porchettu – jednu z nejtypičtějších zdejších lahůdek, pečené vepřové vložené do kusu ciabatty, které se prodávají u stánků na silnici.

Celý deník naší redaktorky Alice Rossi najdete na str. 98–101