Žena a život

PŘÍLOHA

Letní čtení

Autor: Maria Procházková

---

Dvoutakt

Vstávej!“ malinko potáhl za přikrývku, opatrně, skoro něžně. Jen tolik, že jí paprsky prořezávající se lamelovou roletou dosáhly na obličej. „Ještě chviličku...,“ zaprosila z polospánku a alespoň trochu popotáhla příkrov snové samoty zpět. Z tónu jeho povzdechu bylo jasné, že se mu to nelíbí, ale vzdal se. Snídali beze slov. Jako už tolikrát. Po tolika letech jim stačilo pohladit se pohledem. Trochu mlaskal, ale měla to ráda, byla ráda, že je náruživý, ke stáru alespoň v jídle. S tím známým zvukem si uvědomovala, že není sama. Venku nebylo tak teplo, jak to z okna vypadalo, tak si šátek přehozený ležérně přes ramena ovázala pevněji kolem krku. Šel trochu rychleji než ona, ale na rohu se podle zvyku zastavil a s trpělivým úsměvem na ni počkal. „Zajdeme nejdřív na poštu?“ vydala se vpravo. Čekal venku a pozoroval okolí. „Jen složenky,“ vysvětlila a pokračovali k masně. Nikdy si nezvykli na nové nákupní centrum, raději obcházeli řídnoucí obchůdky.

Masna dvakrát týdně, zelenina a pekárna obden. Usměvavá paní trafikantka ochotně převyprávěla i dnes obsah hlavního titulku barevného časopisu, a tak stačilo, když si kupovali noviny jednou týdně, s programem televize a křížovkou. Vždycky ji luštila nahlas. Konzultovala s ním varianty: „Zeus nebo Áres? Co myslíš? Mám tam jen to ‚s‘ na konci...“ Přesunula se k dalšímu slovu, aniž čekala na odpověď. Podřimoval vedle ní na gauči, ale měl to rád, tu samozřejmost. Když poprvé objevila v novinách sudoku, podivila se, co je to za novoty, přečetla si návod, ale přišlo jí to složité. Po nějakém čase, když se křížovka začala v novinách zmenšovat a čterečků sudoku přibyla plná řádka (snadné, střední, těžké), překvapeně zvedla hlavu od novin: „Tady píšou, že pan prezident luští sudoku ve volných chvílích... třeba na cestách!“ Zvedl také hlavu, ale na tu informaci neuměl reagovat. Vypadala trochu zmatená, možná malinko zklamaná. Dvojitá vráska mezi obočím se jí prohloubila. Teď se ale nemračila na něj, spíš někam do prázdna. Držela noviny trochu déle a nakonec se vrátila ke stránce s křížovkou. Její obočí stále svíralo ty dvě vrásky a pohled byl trochu nepřítomný. Nemohl se vrátit k dřímotě, cítil napětí. Visel na ní pohledem. Pomalu, s rozvahou si přečetla návod a opatrně se pustila do prvního čtverce kostičkovaného sudoku. Hloubka vrásek se nezmenšovala, naopak se chvílemi zatínala do čela ještě ostřeji.
Trvalo dlouho, než zdolala první obrazec. Celou dobu ji pozoroval. Nezvedla k němu oči, neřekla jediné slovo, nechtěla poradit. Zvládla to, a když po chvilce volněji vydechla, uvědomil si, že i on zadržoval dech. Napětí polevilo a on si spokojeně poposedl. Vtom ale zaostřila na vedlejší čtverec... Uběhl skoro rok. Křížovka pravidelně zůstávala netknutá, zato čtverce sudoku už zvládala rytmicky, jen nad tím třetím v řadě se jí ruka někdy zadrhla.
Občas, když to zadrhnutí trvalo moc dlouho, ztišila dech a opsala chybějící dvojici či trojici čísel z řešení dole na stránce. Srdce jí bušilo hlasitěji, a když se jí s touto pomocí podařilo po chvíli čtverec doplnit, odložila přečtené noviny spíš s výrazem splněného úkolu než s radostí. Jednou si čísla z řešení pomocně neopsala, ale noviny rovnou odložila. I tehdy zvedl hlavu. Byl citlivý na jakoukoli změnu rytmu. Tentokrát to byla jen únava. Na chvíli zavřela oči.

Podzimní slunce jí rozsvěcovalo probělené vlasy stažené hladce dozadu kolem tváře jako svatozář. Připadala mu krásná. Nevnímal její vrásky. Poposedl si blíž, podebral její ruku a položil jí hlavu do klína. Když její ruka ztěžkla na jeho zádech, snažil se to nevnímat. Až když její tělo začalo přes šaty studit, hlasitě se rozplakal. Vzlykal a nemohl přestat. Položili její tělo na nosítka a přikryli. Zíral na ně vyděšenýma očima, celé tělo v pozoru, ale nemohl se pohnout. „Má nějaké příbuzné?“ zeptal se někdo. „Nikdy jsem tu žádnou návštěvu neviděla. Co ji znám, žila tu jen s tím psem,“ odpověděl hlas. Všichni se na něj zvědavě otočili. V některých očích postřehl soucit. Až teď svaly povolily a on si pomalu, skoro elegantně lehl a složil unavenou hlavu na tlapky.

Povídky dalších autorů a autorek najdete ve speciální příloze Letní čtení