Žena a život

ROZHOVOR PRO VÁS

Veronika Freimanová: Nedívám se dozadu

Autor: Pavel Bukowinský, foto: Ondřej Pýcha

Italové mají Monicu Bellucci, Francouzi Sophii Marceau, Američané Demi Moore, my VERONIKU FREIMANOVOU. Díky filmu Sněženky a machři se do ní zamilovala celá generace českých mužů. S jedním z nich si povídala...

Doslechl jsem se, že vaším snem je cesta do Mexika. Už jste tam byla?
Nebyla. Ráda bych se někam daleko a na delší dobu podívala. Láká mě představa, že úplně vypnu, zmizím, a Mexiko by se mi hodně líbilo. Jenže takový výlet vyžaduje delší časový úsek, takže to hned tak nebude. Ale myslím na to.

Snažíte se plnit si sny?
Teď už jo. Teď si myslím, že dělám přesně to, co chci. Jaké mám další sny, ale už neřeknu. To by se potom nevyplnily.

Hrajete v sedmi divadelních představeních a točíte dva seriály. Máte na sebe vůbec čas?
Zní to možná neuvěřitelně, ale čím víc toho dělám, tím víc mám času. Vlastně na tom není zas tolik divného. Když ráno dlouze přemýšlíte, kdy vstanete, tak najednou zjistíte, že už v podstatě nic nestihnete. Pak ten čas strašně uteče. Sama jsem se bála přijmout tolik práce. Ale hezky se doplňuje, je to takové puzzle, takže se to dá krásně stihnout. Rozhodně se neflákám, tak jsem to i chtěla.

Je čas pro vás důležitý?
Čím dál, tím víc. Potřebuju ho mít aspoň trochu jen pro sebe. A čím dál lépe si ho dokážu užít. A využít.

Pořád se řídíte heslem: nejraději sním, čtu, jím, spím a dobře se bavím?
Zřejmě jsem to někde řekla. A co je na tom špatného? Neříkejte, že vy to tak nemáte. Je to přece úžasné. Možná s tím spánkem to moc nevychází, jinak si na tom trvám.

Není na tom právě vůbec nic špatného. Mně to připadá jako ideální kombinace. Co pro vás znamená „dobře se bavit“?
Mít okolo sebe fajn lidi, kterých si vážím. Na lidech strašně záleží, k čemu je vám nějaký raut nebo večírek, když tam potkáte jen samé pitomce?

Prožíváte právě šťastné období?
Ano. To určitě. Možná i s vykřičníkem.

Muži vás obdivují. Ženy zase pátrají po receptu na eleganci a elán, který z vás vyzařuje. Souvisí to podle vás s tím, že se člověk cítí šťastný?
Já si to nějak neuvědomuju. Rozhodně jsem nikdy nepodlehla klamu, že bych byla stoprocentní. Určitě nemám sklony svůj zevnějšek nějak dramaticky řešit nebo spoléhat na to, že si jednou zaplatím plastiku. U mě je to dané jednak geny a pak doufám, že tyhle věci vycházejí z vnitřku. Takže vlastně ano, souvisí to s pocitem spokojenosti.

Čím měříte spokojenost? Úspěchem v práci, ve vztazích nebo si ten pocit v sobě musí člověk vypěstovat bez ohledu na okolí?
Vůbec ji neměřím a radši o ní vůbec nemluvím! Je to něco nedefinovatelného. Člověk to má někde v sobě – asi něco jako kontrolku, která ve správný čas zabliká. To má asi každý, ale je strašně těžké tyhle kontrolky poslouchat. Kolikrát je člověk deprimovaný životem a poslouchá spoustu jiných věcí, které na něj mají negativní vliv.

Celé znění rozhovoru najdete na str. 18–21