Žena a život

VYŠLO JIM TO

Krize? Té se nebojíme

Autor: Jana Benešovská, foto: Štěpán Hon

Přečtěte si příběhy žen, které se pustily do podnikání v ekonomicky nepříznivé době. „Co mě nezabije, to mě posílí,“ řekly si.

Samozřejmě, že nechceme oslavovat, že se ekonomice celosvětově příliš nedaří. Všichni si přejeme, aby krize už skončila, měna posílila a my se zase mohli zhluboka nadechnout. Ale krize, i ty ekonomické, k životu patří. Není pochyb, že bez hospodářského propadu, který nás pronásleduje od poloviny roku 2008, by byl život nás všech jednodušší.
Ano, už to budou dva roky, kdy jsme se poprvé mračili nad novinovými titulky a v duchu se ptali: „Zvládneme to?“ Od té doby v podstatě čekáme na lepší časy. Čekáme, až se cosi změní, odkládáme plány a sny, jenže jak dlouho ještě? „Až tohle období skončí, začnu…“ „Až se svět vyhrabe z ekonomické krize, budu…,“lžeme si do vlastní kapsy a vymlouváme se na krizi. Jako by na nelehkých obdobích nebylo nic pozitivního. Přitom stačí celkem málo – pootočit si situaci v hlavě a nahlédnout na ni z jiné perspektivy. Co když krize může být výzvou nebo šancí začít dělat věci jinak a lépe? Co když je to šance užít si konečně rodinu, přátele, věnovat se svým koníčkům, na které v dřívějších dobách nebyl čas, protože jste byla od rána do večera v zaměstnání? Co když je vyhazov z práce odrazovým můstkem k vlastnímu podnikání, po kterém jste vždycky toužila, ale dosud k němu nesebrala odvahu?

Možná najdete řešení vlastní situace v příbězích žen, které krizi vzaly nikoli jako hrozbu, ale jako šanci – některé odstartovaly vlastní byznys, jiné se na to teprve chystají. Jak to dělají? Kde na plnění snů berou čas a hlavně finance? Copak neplatí složenky a nevisí nad nimi hrozba existenční úzkosti, když teď z ničeho nic opustí zaměstnání a vrhnou se do nejistoty? Všechno se dá řešit – třeba tím, že dočasně zvládají dvě profese a až jim jejich koníček začne vydělávat, ze stávajícího zaměstnání prostě odejdou. Nebo se budou snažit svou profesi a svůj nový nápad propojit. Uvidí se. Hlavně žádné stížnosti a nářky, protože všechno je možné a na žádný nápad není nikdy pozdě.

Série přirozených pohybů vrací do života radost

Aneta Langerová, 27 let

Organizátorka Biodanzy v České republice (www.biodanza.cz)

Biodanzu se Aneta vydala studovat v roce 2008 na Novoroční festival do anglického Dorsetu. „Po příjezdu do Prahy jsem začala pátrat, kde se něco takového pořádá u nás, ale nejbližší lekce byly v Itálii a v Německu. Řekla jsem si, že to změním a představím Biodanzu v Praze,“ vypráví Aneta. Oslovila známé, vytvořila internetové stránky a zorganizovala první víkendový seminář se zkušeným lektorem Nirajem z Anglie. Biodanza neboli Tanec života pochází z Chile a jde o sérii přirozených pohybů a tanců za doprovodu hudby.
Vychází z myšlenky, že dnes žijeme v protikladu se svým biologickým kódováním – zabýváme se minulostí nebo budoucností, co jsme měli udělat nebo říct, co uděláme nebo co řekneme. V důsledku toho odsouváme do pozadí aktuální pocity, což má negativní dopad na naši psychiku a zdraví. Biodanza pomáhá vnitřní nastavení změnit a vrací do života radost, rozvíjí zdraví a sexualitu. Aneta aktuálně studuje výcvikový program pro učitele Biodanzy a pravidelně jednou za měsíc kvůli tomu dojíždí na víkendové semináře do Anglie. Letos by ráda rozjela pravidelné lekce v Praze a příští rok hodlá otevřít školu Biodanzy, z níž vzejdou další lektoři. „Lekce trvá zhruba dvě hodiny a je pro všechny lidi jakéhokoli věku, kteří mají zájem o osobní rozvoj. Není třeba učit se žádné kroky. Vše je o následování vnitřního pocitu,“ dodává Aneta. Biodanzu zatím vnímá jako koníčka ke svému povolání lektorky seminářů osobního rozvoje. Jednou by obojí ráda propojila.

Příběhy dalších žen, které se nezalekly krize a pustily se do vlastního podnikání, najdete na str. 40–43