Žena a život

AKTIVNÍ MÁMY

Šiju si práci na míru

Autor: Martina Coufalová, foto: Alexandr Hudeček

Na začátku rodičovské dovolené si užíváte společných chvil s dítětem a vidina návratu do zaměstnání se zdá vzdálená. Jenže čas letí a vy si najednou uvědomíte, že kromě vaření a praní snad už nic jiného neumíte. Vaše sebevědomí je na nule a netušíte, jak zvládnete chodit do práce a starat se o dítě.

---

Ženy, které se hned po porodu vrhají do práce, nechápete. Chcete si mateřství užít, zůstat pár let doma a věnovat se jen dítěti. Práci neřešíte, a proč taky, když manžel rodinu uživí? Jitce Hrabánkové a Simoně Kalašové ale připadá tento přístup trochu krátkozraký. Vědí, že dítě mámu potřebuje, jen se už setkaly s příliš mnoha maminkami, které byly za několikaletou péči o děti „potrestány“ ztrátou zaměstnání. „Sama jsem se neměla po rodičovské dovolené kam vrátit, takže jsem věděla, že musím začít dělat něco jiného. Měla jsem před očima varovný příklad své sestry, která zůstala šest let doma s dětmi a ačkoli předtím byla ve své profesi úspěšná, připadala si po mateřské naprosto nemožná.
A navíc se jí během té doby rozpadlo manželství,“ říká Jitka, sama máma dvou dětí. Z toho vyplývá, že nikdy nevíte, co se může stát. Jitka se Simonou přišly na zajímavý nápad. Jejich kurz Aktivní máma (www.aktivnimama.cz) pomáhá ženám udržet si během rodičovské dovolené kvalifikaci a snížit tak riziko, že zůstanou najednou bez práce.

Ne hadr, ale sluníčko

Nejde o suchopárnou nalejvárnu, ale o spoustu zážitků se sebou samotnou. Hned během prvního dne si účastnice (za přítomnosti psycholožky) odpovídají na otázky, jak si připadají jako matky a jak vnímají své místo v rodině. Chtěly by se cítit jako „strom“, „květina“, „otevřená náruč“ nebo „sluníčko“ a přitom si připadají jako „hadr“, „věšák“ či „studna plná kamení“? Jak to zařídit, aby se z „věšáku“ stala „fontána“? Kdo by jim v tom mohl pomoci? Zajímavé je také zeptat se sama sebe, čí sny realizujete. „Ženy s údivem zjišťují, že své ne, protože na ty úplně zapomněly,“ říká Jitka. „I pro mě byly na začátku mateřské na prvním místě děti. Až jsem po třech letech zjistila, že toužím odejít z domova.

U psycholožky vyšlo najevo, že jsem zapřela své potřeby – v dobré víře, že rodina má přednost. Takže jsem začala chodit cvičit a po rozhovoru s manželem jsem překvapeně zjistila, že on ani tolik péče nevyžaduje. Že jsem si to na sebe ušila sama. Nerada jsem ho třeba nechávala samotného s naším dítětem. Přitom když hlídal on, pomohlo to všem – mně i synovi, který tak měl s otcem mnohem víc zážitků.“ Myslet na sebe je, jak se zdá, to nejlepší, co můžete pro sebe i ostatní udělat. Podmínkou sladění práce a mateřství je nastavit si to správně v hlavě (uvědomit si, co chcete, a to nejen v profesi) a pak také v rodině (hlídat si své zdroje, abyste se nevyčerpala, tzn. najít někoho, kdo vám pomůže: manžela, kamarádky apod.).

Další příběhy na str. 64–69