Žena a život

Rozhovory pro vás

Lucie Borhyová: Každý den trochu štěstí

Autor: Michala Komrsková, foto: Lucie Robinson

S moderátorkou LUCIÍ BORHYOVOU jsem se sešla po skončení tiskové konference Avon pochodu proti rakovině prsu, jehož je novou ambasadorkou. Na ulici se na ni vrhlo hejno fotografů. Celých deset minut, než jsme došly do kavárny Slavia, fotili.

Žijete pod mediálním tlakem. Dá se na to zvyknout?
Mám práci, která je na očích... S tím souvisí zájem novinářů, bohužel i bulvárních. Kvůli mé profesi se ze mě stal veřejně známý člověk, takže mě takto občas nahánějí. Je jasné, že na akcích, jako byla tato, bude spousta novinářů a fotografů, s tím počítám. Ale když odcházím a ještě za mnou běží po ulici... Už vidím, jak skončím někde v nějaké rubrice módní policie.

Módní policie je asi ta snesitelnější část bulváru, ne?
To ano. Úplně jiná a daleko horší kapitola jsou situace, kdy ani v nejmenším netuším, že mě někdo fotí. Například na místech, kde jsem soukromě. Když pak někde vyjdou fotky, nestačím se divit. Není příjemné, když zjistíte, že vás někdo potají sledoval a fotil, třeba na procházce nebo při nákupu. Často jsem pak velmi překvapená, hlavně když je prokazatelné, že snímky jsou pořízené z relativní blízkosti, že si člověk opravdu ničeho nevšimne. A to i když už je vytrénovaný a rozhlíží se kolem sebe.

---

Jak se zvládnete soustředit na to, co vám říká kamarádka, když zároveň sledujete, odkud se kdo dívá?
Jako každá žena zvládám bez problémů několik věcí najednou. Jsem prostě jenom pozornější a mé kamarádky už to znají. Když jdu například někam na schůzku s lidmi, kteří na to nejsou zvyklí, vysvětlím jim situaci – že se budu raději kolem sebe rozhlížet, aby se nestalo, že si zítra v novinách přečtou, že mám nového milence. To už se totiž stalo například s mým učitelem angličtiny. Když pak odjížděl zpět do Států, vzal si s sebou místo suvenýru titulní stránku bulvárního deníku. Samozřejmě, že bulvár funguje všude na světě, ale v některých zemích existuje větší možnost obrany. Tady ne. Když jsem se seznámila se svým partnerem, který není z mediálního prostředí, ve chvíli, kdy ho odhalil český tisk, nebylo mu to logicky příjemné. Pak ale pochopil, že i to je prostě součást mé práce. Dnes to tak už bere a všechny ty nesmysly, které si občas o sobě přečteme, házíme za hlavu.

Rodiče to nezraňuje?
Za ty roky už si na to také zvykli a absolutně to neřeší. Na začátku to pro ně ale bylo těžké. Bulvár vám může vytvořit jakýsi obraz, se kterým nemáte nic společného, a nemůžete ani proti tomu nic moc dělat. Občas mě na začátku přepadávaly myšlenky, jak všem vysvětlit, když se napsal nějaký lživý článek, že to se mnou nemá vůbec nic společného. Diváci vás znají z obrazovky, občas si přečtou nějaký článek v bulváru, ale naštěstí existují i autorizované rozhovory.

A chcete teď něco z těch nesmyslů, co se napsaly, uvést na pravou míru?
Už jsem to párkrát udělala, ale na druhou stranu se nerada vracím ke starým nesmyslným článkům, nač je znovu rozviřovat. Navíc těch věcí bylo tolik, že už bychom se nedostali k žádné další otázce. Ale jeden případ snad i uvést musím – do jednoho seriózního magazínu jsem vyprávěla, jak můj syn miluje koupání v moři na kruhu a jak ho vlny uspávají. Z toho jeden bulvární plátek vzal právě tuto jednu větu a vzniklo z toho, že syna ohrožujeme na životě, protože zatímco my si užíváme radovánek na pláži, on je sám bez kontroly v moři na kruhu a spí. Tak co na to říct, neumím si představit rodiče, kteří by nechali své osmiměsíční miminko samotné v moři.

Nemáte chuť je žalovat?
Zpočátku jsem pár článků řešila s právníky, ale než se k něčemu dopracujete, uplyne dlouhá doba. A já nemám chuť trávit spoustu času u soudu, když ho můžu využít daleko přínosněji. Takže je lepší hodit to za hlavu. Jste známou tváří, doma po vás jde bulvár, na ulicích vás zastavují fanoušci.

Hledáte si pro dovolenou destinace, kam Češi nejezdí?
Těším se na každou dovolenou mimo republiku, protože se tam cítím svobodněji. Dříve jsem tak dávala přednost klidnějším a vzdálenějším destinacím, ale teď už je jiná doba.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 18–23