Žena a život

ŽaŽ BOJUJE ZA ZDRAVÁ PRSA

Lenka Termerová: Bubáka musíte vynést na světlo

Autor: Martina Vlčková

Herečka a jedna z ambasadorek letošního Avon Pochodu proti rakovině prsu LENKA TERMEROVÁ se o své nemoci rozhodla promluvit veřejně, aby ostatním ženám pomohla překonat strach.

Pamatujete si, co vám prolétlo hlavou, když vám lékaři oznámili, že máte rakovinu prsu?
Že se spletli. Celá léta jsem totiž poctivě chodila na kontroly. Krátce po narození syna mi zjistili fibrózu, což je něco jako křečová žíla prsu, podle odborníků neškodná. Poslední větší prohlídku jsem absolvovala v červnu 2008 bez jakékoli změny a v dubnu následujícího roku jsem se sama kvůli bolestem objednala na kontrolu. Takže za deset měsíců od předchozí prohlídky bylo všechno jinak. Nádor byl schovaný právě za tou žílou. Diagnózu jsem se dozvěděla na svátek čarodějnic. Nějakou dobu jsem to odmítala přijmout, byla jsem v šoku, měla jsem pocit, že je to moje chyba, nechtěla jsem nikoho vidět. Odjela jsem na chalupu a pořád jezdila na kole.

Co pro vás bylo nejhorší?
Asi to rozhodování. Najednou se po vás chce rozhodnutí, jak se léčit. Nabízí se vám způsoby řešení, ale vy jste mimo, nevíte, co se s vámi děje, nemáte žádné zkušenosti a musíte rozhodnout o věcech, které pro vás mohou mít fatální následky. Jasně, klasickou léčbu můžete odmítnout a rozhodnout se jen pro tu alternativní, ale vemte si to na svědomí. Kdo vám zaručí, že zrovna tohle je ta správná cesta? Já jsem se rozhodla pro klasickou léčbu a kombinuju ji s alternativní. Na Zeleném pruhu, kde se léčím, jsou všichni dobří odborníci, laskaví lidé. I v Motole, kam jsem chodila na ozařování.

Jak reagovala vaše rodina?
Jako první se o mé nemoci dozvěděl můj muž. Říct to dětem jsem ale pořád oddalovala. Jenže zkuste předstírat, že se nic neděje, když léčba trvá rok, nemáte vlasy a občas je vám zle. Taky jsem zjistila, že když o tom mluvím, uleví se mi. Bubáka má člověk vynést na světlo, tím se zmenší. Moje děti jsou statečné, byly a jsou mi velkou oporou. Lékaři mi nasadili hormonální léčbu, po ní jsem šla na operaci a poté na chemoterapii. Nakonec jsem absolvovala ozařování. A celou tu dobu jsem také pila hektolitry bylinkových čajů a jedla zdravě.

Jak jste snášela ztrátu vlasů?
Když jsem viděla, že mi začínají padat, poprosila jsem muže, aby mi je oholil. Poprvé jsem viděla, jaký vlastně mám tvar hlavy. Manželovi se to líbilo, říkal mi lysohlávko moje. Na ulici jsem nosila čepice, v divadle a televizi paruku. V té době jsem totiž ještě dotáčela seriál Velmi křehké vztahy a dohrávala pár představení. Prostě život jde dál a vy začnete tu novou realitu brát normálně – jako každodenní záležitost. Prostě si zvyknete.

Celé znění rozhovoru na str. 56–58