Žena a život

Rozhovory pro vás

Filip Čapka: Jsem pohodlný tatínek

Autor: Martina Vlčková, foto: Alexandr Hudeček

Ve filmu Mamas&Papas hraje s manželkou Zuzanou pár, který se vlivem nenaplněné touhy po dítěti ocitne v krizi. Ve snímku Kuky se vrací naopak vytíženého tatínka, který na nic nemá čas. Jaký je herec FILIP ČAPKA ve skutečnosti?

Film Mamas&Papas je natočený tak autenticky, že diváka logicky napadne, že herci hrají sami sebe. Jak to bylo s vámi a se Zuzanou?
Alice Nellis vždy čerpá ze svých zážitků a zkušeností, z věcí, které ji obklopují a nějak se jí dotýkají. A ty přetavuje do svých příběhů. Nic si nevymýšlí bez souvislostí a svého pohledu na svět. V jejích filmech ji najdete vždy, ale nejde o zrcadlový obraz jejího života. Stejně tak to není autobiografický příběh nás dvou.

Ve filmu vás Zuzana degradovala do role pouhého oplodňovatele. Co to s mužem udělá?
Můžu mluvit jen za svou postavu, protože odpověď neznám. Nikdy jsem se do podobné situace nedostal, protože naše dítě vzniklo téměř napoprvé. Ale příběhy lidí, o kterých jsem slyšel a kteří si prošli podobným martyriem, skončily často ve stejných uličkách jako ten náš ve filmu. Z lásky se zřejmě stane rutina, z milujícího muže sameček snažící se předat genetickou informaci samičce. Všechno krásné, přirozené a spontánní se najednou změní v povinnost a odcizení. Na tuhle otázku si asi musí odpovědět každý sám.

Vy jste to coby Filip Dolanský neustál a zamiloval se do své asistentky. Je nevěra v podobné situaci omluvitelná?
To je na dlouhou a vášnivou debatu u vína. Slovo nevěra vyvolává v každém naprosto odlišné emoce. Podle mě tam vždycky najdete nějaký omluvitelný důvod, pokud se nejedná přímo o sexuálního maniaka. Ale i to je v zásadě omluvitelný důvod, že? Jak se říká v jedné hře: „Manželství se nerozpadají kvůli nevěře, je to jen symptom toho, že něco jiného bylo špatně.“

Máte čtyřletou dceru Aničku, jaký jste tatínek – stíhací či nestíhací?
Někteří tatínkové nestíhají nikdy, jiní stíhají bez problémů, protože jsou třeba na volné noze nebo na rodičovské dovolené. Já to mám v periodách, protože u nás herců existuje zvláštní nepsané pravidlo – dva tři měsíce máme minimum práce a pak se to najednou navalí… A přesně to se teď stalo, takže u nás musela zaskakovat babička. Jinak jsem v první řadě tatínek pohodlný a v druhé sobecký.

Že by rodové zatížení? Nevyčítáte svému tátovi právě to, že si na vás neudělal čas?
Možná to tak je, že dnes, když sám musím dělit čas mezi práci a rodinu, mu rozumím víc. Nejsem typ, který je s dítětem kdykoli, když má volno. Někdy jsem raději sám se sebou… Ovšem v hlavě mi neustále bliká, že by Anička měla mít tátu. Přirozená touha být se svým dítětem ve mně je, jen si to občas musím trochu přikázat. Poslední týdny a měsíce dcera neskutečně kvete, takže to není zas takový problém. Krásně voní dítětem a je mi podobná, jak fyzicky, tak duševně, což je rajcovní v tom nejlepším smyslu slova. Navíc je úžasné sledovat její reakce na svět a na určité situace, které jsou pro nás dospělé naprosto běžné a banální. Dítě je ale pojmenuje z úplně jiného pohledu a vy si uvědomíte: „Aha, ono je to i takhle…“

Jevíte se mi jako nadšený táta. V čem jste sobecký? Místo toho, abyste byl s Aničkou, vyrazíte s kamarády nebo na motorku?
Když se nedá nic jiného dělat a musím s ní být, tak s ní samozřejmě jsem. Pak jsou ale takové situace, kdybych doma zůstat měl, protože Zuzka má hodně práce a nestíhá. A tam čas od času zvítězí můj egoismus a sobectví. Velmi mile a něžně jí sdělím, že se potřebuju projet na motorce nebo někam jít. Naštěstí je neskutečně tolerantní. Zrovna nedávno se mi nakupily večírky a ona pochopila, že si je nedokážu odříct. A to byly ona i Anička nemocné…

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 68–71