Žena a život

S NADHLEDEM

Efekt podprsenky

Autor: Emma Brannan

EMMA BRANNAN, Angličanka žijící v Praze, pro vás bude pravidelně psát své postřehy. Má svérázné názory, za které ji budete buď milovat, nebo nenávidět.

Koukám na holku stojící vedle mě v tramvaji a nemůžu se ubránit pocitu žárlivosti. Je o dobrých deset let mladší, má hladkou pleť a dokonalé tělo. Telefonuje a směje se. Když žijete ve společnosti, která oslavuje mládí a krásu, je pak převelice jednoduché považovat tu hol(čič)ku za symbol štěstí. Jenže já už vím, že žádná žena pod třicet nemůže být šťastná. Když jsem poprvé vstoupila do amerického supermarketu, úplně jsem zkoprněla. Byl tam celý samostatný regál plný psího žrádla. Fascinovalo mě to, a to jsem ani neměla psa.
Většina lidí bude nejspíš souhlasit, že určitá možnost volby je skvělá věc. Ale příliš mnoho možností už začíná být úděsné. Když je vám dvacet, máte spoustu možností na výběr – jaký si to uděláte, takový to máte... Jenomže problém je, že když je k dispozici tolik možností, jak máte poznat, kterou si vybrat? Nesporná výhoda věku přes třicet let je, že vaše možnosti výběru se, ať už svou podstatou nebo náhodou, zúžily. Já například vím, že ze mě nikdy nebude kosmonautka, cirkusová jezdkyně na slonech ani olympijská gymnastka – což všechno byla moje největší přání, když jsem chodila do školy. Ale pozor, existuje spousta věcí, které pořád můžu dělat (hrát squash, stát se slavnou spisovatelkou, zdolat Mount Everest, pokud bych byla takový blázen, abych to chtěla udělat). Ale určitě si nevezmu monackého prince. A je to i jistým způsobem pohodlné vědět, že důležitá rozhodnutí již byla většinou učiněna. Že možná nemám svoji práci občas ráda (kdo taky má?), přesto musím pokračovat po své cestě. Navíc kolem třicítky má většina z nás nějaký vztah, nebo aspoň nějaký měla, takže disponujeme poměrně jasnou představou o tom, co chceme od svého partnera.
To znamená, že můžeme opustit tu idiotskou praxi vnímání ostatních žen jako svých konkurentek a začít se s ženami kamarádit. Upřímně řečeno, velké procento našich životů mezi dvacítkou a třicítkou trávíme tím, že uháníme muže, mluvíme o nich a nacházíme je. Což ve své podstatě znamená, že jiné ženy jsou naše konkurentky a my se s nimi neustále srovnáváme. Parádění, fintění, hlavně nikdy nedopustit, aby vás muž viděl jít na toaletu, všechny tyhle věci se po třicítce uklidní, díky čemuž máte čas vychovávat děti a vařit nebo jít někam na víno se svou nejlepší kamarádkou.

Jste teď v zóně bezpečí a spíše než jako hrozbu berete ženy vedle sebe jako spolukonspirátorky svého ženství. A taky je dobré mít někoho, od koho si můžete půjčovat boty nebo komu si postěžovat na manžela. A nakonec je tady efekt podprsenky. Když mi bylo asi dvanáct, odtáhla mě máma (byla jsem studem bez sebe) na nákup mé první podprsenky. Škrtila mě, byla nepohodlná a vůbec představovala naprosto nevítanou změnu v mém životě. Dalších šest měsíců jsem se vždycky zastavila na konci naší ulice, tu zatracenou věc ze sebe sundala a strčila ji do školní brašny. Bůh ví, co si o tom mysleli sousedé. Ale teď, teď už na ni ani nepomyslím. Ta rychlá vlna změn, která se přes vás převalí, když je vám něco málo přes dvacet, je pryč.
Víte, že na určitém místě vždycky najdete šedivý vlas, že když byť jen pohledem zavadíte o okurku, bude vás pálit žáha celou noc, a že víc než tři skleničky šampaňského z vás udělají bulící trosku. A to je dobře. Ano, máte určitá omezení, ale víte, jaká to jsou, a můžete s nimi žít. Už žádná další překvapení – kromě toho, že se vám začíná rozrůstat tělesné ochlupení, o které jste se nikdy neprosila. Věk přes třicet s sebou přináší sebedůvěru a to je asi to nejdůležitější. Takže i když je poměrně jednoduché cítit žárlivost k holce stojící vedle mě v tramvaji, kdesi hluboko v sobě žádnou žárlivost necítím. Ta dívka žije ve strašlivém světě neomezených možností a nejistoty, kde každá další žena je nepřítelem, a pokud si nedá pozor, skončí úplně stejně jako její matka. Ale já vím, co teď dělám, a vím, že být tak trochu jako moje matka není špatné. Je to určitá sebedůvěra pramenící ze zkušenosti, a jistá krása vyrůstající ze sebedůvěry. Takže je mi spíš té holky vedle mě trochu líto, má se toho ještě hodně co učit a nemůže být šťastná, dokud se to nenaučí.

Mužský pohled na svět z pera Martina Němce se vám otevírá na str. 130