Žena a život

Rozhovory pro vás

Vybruslit se dá ze všeho

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

Známe ho jako fotografa Kamila z Redakce nebo doktora Šebka z Ordinace v růžové zahradě. Před měsícem na seriálové konto herce ROMANA ZACHA přibyla další postava – šaramantní embryolog David, který umí dělat zázraky (života).

Se svými 204 centimetry patříte k nejvyšším českým hercům. Nemají s vámi kameramani problém při objímacích scénách s menší partnerkou?
To je klasická diskriminace vysokých lidí… (směje se). Já se svou výškou žádný problém nemám, nepočítám-li cesty tramvají. Před kamerou i v životě se objímám naprosto normálně. A pokud je náhodou moje herecká partnerka malá, tak to vyřeší schod nebo obrubník. Vypadá to složitě, ale je to úplně jednoduché. Zkušenost mě naučila. Ze všeho se dá vybruslit.

Jednoduché rozhodně nebylo přemluvit vás k rozhovoru. Proč s nimi tak šetříte?
Nemám absolutně potřebu o sobě cokoli vypravovat a navíc mi připadá, že to nikoho ani nemůže zajímat. I když někdy se povede i to, že se člověk o sobě při rozhovoru sám něco dozví, podobně jako když si píše deník. Ale abych si kvůli někomu koupil časopis a něco si o něm přečetl? Vždycky je to přibližné, zkreslené a romantické, protože každý chce vypadat lepší, než je. Raději mám, když za člověka mluví jeho práce. Takže když už dávám rozhovor, chci, aby to souviselo s prací, kterou zrovna dělám. Kvůli ní tu teď taky spolu sedíme.

Kdysi jste patřil k hvězdám seriálů Ordinace v růžové zahradě, Redakce a Hop nebo trop, pak jste si ale dal zhruba tříletou pauzu. Co vás vedlo k tomu, abyste se do světa televizních seriálů zase vrátil? Potřeboval jste peníze, zaujalo vás téma nebo jste chtěl třeba v ruce držet pipetu?
Bylo to víc věcí najednou. Z toho seriálového kolotoče jsem odešel schválně, abych si odpočinul a vyčistil hlavu. To se mi podařilo, takže jsem k televizním nabídkám začal být zase otevřený. Jen jsem si dával velký pozor, abych nekývl na něco, co by mě nebavilo. To se týká i lidí. Je neuvěřitelná otrava scházet se téměř každý den s lidmi, které nemusíte. Nabídek přišlo několik – do rozjetých seriálů i do nových projektů – a já si vybral Zázraky života, protože se v nich sešlo skvělé obsazení i tvůrčí tým. Nechtěl jsem naskočit do seriálu, který už běží. Preferoval jsem být u něčeho od samého začátku i s rizikem propadáku a podílet se na formování konkrétního projektu. To je pro mě důležité a určující. Než jsme začali natáčet, dost často jsme se scházeli a rozebírali, jak by jednotlivé postavy mohly asi vypadat. Na základě našich připomínek se pak psaly a upravovaly scénáře, což trvá doposud. Se svými zkušenostmi můžu s klidem říct, že je to dost neobvyklý postup, který nám ale zaručuje jakousi flexibilitu a autentičnost. Přiznám se, že jako divák občas trnu, když vidím, co všechno je v televizi možné… Tím netvrdím, že náš seriál je nejúžasnější ze všech, ale pro mě osobně je důležité, že se ho snažíme dělat poctivě. Rozhodně se neflákáme.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 82–87