Žena a život

NOČNÍ VETŘELCI

Dítě v posteli. Vadí to?

Autor: Helena Novotná, Mirka Nejedlá

Příručkyí radí důslednost a noční malé návštěvníky nekompromisně poslat, odkud přišli. Kdo to zažil, ví, že tím docílíme jen pláče a za chvíli máme potomky zpátky v posteli. Takže slovy Rebeky Bartůňkové ve sloupku za článkem: Vydržte to, vždyť to trvá jen pár let.

---

Ťapy, ťap – důvěrně známý zvuk bosých nožek na parketách. Podvědomě se posuneme a s povzdechem pustíme mrňouse pod deku. Každonoční bojovka, kdy riskujeme ztrátu pozice i jen prostým odskočením si na toaletu, začíná. Přes opuštěné místo se totiž okamžitě roztáhne některý z vetřelců. Nevyspáním znavení rodiče pak s dětmi hrají něco jako škatulata, hejbejte se, kdy se zkrátka v noci prohodí. Děti přijdou do ložnice a dospí noc v posteli rodičů, zatímco ti se přemístí na válendy potomků.
Má význam dětem noční návštěvy zakazovat? „Nemá,“ směje se dětská psycholožka Markéta Kavale. „To je moje lidská i profesní zkušenost.“ „Ono je to navíc strašně příjemné, když se k vám přitiskne to teplé voňavé tělíčko,“ dodává a vzpomíná na tehdy dvouletého syna, který noc co noc přicházel do ložnice rodičů i se všemi svými plyšáky. „Kolikrát jsem si povzdechla, že už bych se ráda vyspala, jenže když přestal chodit, zamrzelo mě to. Noční tulení totiž do jisté míry souvisí i s potřebou maminky. I když velmi nevědomou,“ dodává Markéta Kavale.

Neučte je to

„Většina maminek v porodnici ráda usíná s dítětem ve své posteli, protože ona i miminko jsou klidnější. Během několika dní si pak novorozenec zvykne část dne i noci trávit ve své postýlce, ale je opravdu málo maminek, které si nikdy dítě do postele nevezmou,“ říká pediatr David Komárek. Postupně, i když máme postýlku v ložnici, spí každý ve své a do postele kojence vezmeme, jen když pláče, je neklidný nebo nemocný. Jakmile to však vypadá, že by se z toho stalo pravidlo, měli bychom se rozhodnout a podle toho dále jednat.
Jestli si opravdu nepřejeme, aby dítě chodilo k nám do postele, je lepší je to neučit. Což znamená být důslední neboli vstávat k postýlce zpočátku i každou čtvrt hodinu, nebo dokonce putovat k plačícímu kojenci přes půl bytu. S miminkem v posteli budeme mít noci na jednu stranu klidnější, na druhou ale budeme spát mělčeji na prostoru, který se bude stále zmenšovat.

Nebude mě nenávidět?

„Po narození syna jsem doufala, že bude spát s námi v ložnici, ale manžel trval na tom, aby od narození spal v dětském pokoji. Prý kvůli vlastnímu klidu a aby na mě nebyl malý příliš fixovaný. Ustoupila jsem, ale dnes si to vyčítám, a bojím se, že to poznamená do budoucna náš vztah,“ vzpomíná Jana. „Nemyslím, že by pro vztah matky a dítěte bylo rozhodující, jestli spí s rodiči v jedné posteli nebo v místnosti. Ten se přece utváří úplně jinak,“ míní Markéta Kavale. „Za nebezpečnější zejména pro partnery považuju, když žena sice manželovi ustoupí, ale přesune se s miminkem do dětského pokoje s tím, že je to tak pro oba partnery pohodlnější. To totiž může z dlouhodobějšího hlediska jejich vztah narušit.
Ostatně opuštění ložnice stejně jako společné spaní s dítětem v posteli rodičů bývá často jen zastíracím manévrem,“ tvrdí dětská psycholožka. „Porod dcery byl dost dramatický, navíc po návratu z porodnice začala mít malá problémy se spaním. Asi bych ji časem naučila spát v postýlce, ale raději jsem to vzdala – možná i proto, že chuť na jakékoli důvěrnosti byla z mé strany nulová a dítě v posteli bylo dobrou výmluvou,“ přiznává Simona. „Někdy se může stát, že žena vyčerpaná porodem a péčí o dítě není ještě připravená na sex, nebo chuť na milování z nějakého důvodu ztratila a nechce partnera odmítnout přímo. Dítě je pak přijatelným důvodem, proč sex nemít.
Někteří muži zase po narození potomka začnou ženu vnímat jen jako matku dětí a do- časně nebo i trvale ztratí o sex zájem. Ani pro ně není lehké otevřeně ženiny nabídky odmítnout, takže raději uvolní svou postel ve prospěch dítěte. Paradoxem je, že v obou případech je hlavním motivem vztah s partnerem udržet, nikoli rozbít,“ říká psychoterapeutka Zuzana Těšínská.

Více o nočních návštěvách dětí v posteli rodičů a fejeton Rebeky Bartůňkové na toto téma najdete na str. 89–92