Žena a život

O čem se mluví

Vyhrála... nejen nad svým ex

Autor: Martina Vlčková

Rozhodně ji nepřehlédnete – měří 182 cm, v osmapadesáti vypadá jako modelka a hlavně... prosadila se ve světě, který do té doby pevně ovládali výhradně muži. Seznamte se s režisérkou KATHRYN BIGELOW, držitelkou Oscara za film Smrt čeká všude.

Když začátkem března přebírala z rukou Barbry Streisand Oscara za režii svého posledního filmu, dojatě prohlásila: „Nelze to popsat jinak než jako životní okamžik.“ Co se v té chvíli honilo hlavou jejímu exmanželovi Jamesi Cameronovi, který do boje o nejprestižnější filmovou cenu světa nasadil trojrozměrného Avatara, můžeme jen hádat. Sice se přejícně usmíval a tleskal jako o život, ale věřte mu to. Známe mužské ego... Porážka od ženy (kdysi vlastní) musela bolet. Zvlášť v branži, kde jde o peníze a moc až v první řadě. Jak je možné, že se do ní „vetřela“ a na plné čáře zabodovala právě Kathryn?

Žádná křehká květina

Nová hollywoodská královna se narodila v kalifornském městečku San Carlos v běžné středostavovské rodině – otec šéfoval v továrně na barvy, matka pracovala v knihovně. Odmalička dobře malovala, a tak nikoho nepřekvapilo, že uspěla na San Francisco Art Institute. Po dvou letech přešla na Kolumbijskou univerzitu, kde se zaměřila na filmovou vědu a kritiku.
K jejím profesorům patřil třeba český režisér Miloš Forman nebo spisovatelka (a životní partnerka slavné fotografky Annie Leibovitz) Susan Sontag. „Učit se od takových osobností pro mě byla neskutečná čest. Připadala jsem si jako houba, která do sebe každý den nasává nové informace a poznatky,“ vzpomíná Kathryn, která školu ukončila v roce 1978 sedmnáctiminutovým snímkem The Set-Up. V něm se snažila odpovědět na otázku, proč je pro filmaře tak přitažlivé téma násilí. „V té době mi už bylo jasné, že ze mě žádný kritik nebude. Měla jsem chuť tvořit, ne hodnotit práci druhých.“

Svůj první celovečerní film s názvem Nemilovaná natočila v roce 1982, ale nenechte se splést názvem. Nešlo o „ženský“ příběh plný emocí, ale o motorkářskou story s drsňákem Willemem Dafoem v hlavní roli. O pět let později následoval upírský horor Na prahu temnot a posléze kriminálka Modrá ocel o newyorské policistce (Jamie Lee Curtis), která se zamiluje do psychopata. Že by konečně náznak něžného ženského rukopisu? Ani náhodou! Meganin objekt touhy vzrušuje zabíjení náhodných obětí náboji, na nichž je vyryté její jméno... Hodně sexu, ještě víc násilí. A co teprve akční kriminálka Bod zlomu z roku 1991, ve které se agent FBI v podání charizmatického Keanu Reevese infiltruje do skupiny kalifornských surfařů vykrádajících banky v maskách bývalých prezidentů. I kdybyste se snažili sebevíc, nemáte šanci poznat, že ji netočil muž. Kathryn si s rozdělováním na mužské a ženské režiséry hlavu neláme. „Umělec mluví ze svých vlastních zkušeností, s pohlavím to nemá co dělat!“ říká a vzápětí dodává: „V Hollywoodu panuje jakýsi specifický odpor k tomu, aby ženy točily akční filmy. Rozhodla jsem se to ignorovat a věnovat se tomu, co mám ráda a v čem jsem dobrá. Kompromisy jsou mi cizí.“

Více se o úspěšné režisérce dočtete na str. 12–13