Žena a život

Rozhovory pro vás

Lázničky mají ostré zuby

Autor: Martina Vlčková, foto: Michal Straka

Už čtvrt století patří TŘI SESTRY k jistotám české hudební scény. Hrají hospodský rock, píší vtipné texty a svůj život i kariéru berou s ironickým nadhledem. „Jsme prostě optimisti,“ říká zpěvák a lídr skupiny LOU FANÁNEK HAGEN.

Lou Fanánek Hagen (43)

Přední český textař a zpěvák skupiny Tři sestry, v níž působí od roku 1985, se narodil jako František Moravec. Vystudoval Stavební fakul - tu ČVUT, kterou kombinoval s mezioborovým studiem na Fakultě žurnalistiky na Univerzitě Karlově. Napsal texty pro Karla Gotta, Lucii Bílou, Ilonu Csákovou nebo skupiny Těžkej Pokondr či Maxim Turbulenc. Napsal libreta pro muzikály Kleopatra, Angelika, Tři mušketýři a Golem. Otextoval album Šmoulové. Kromě CD Tří sester vydal dvě s „vlastní“ skupinou Hagen Baden (1992 a 1993) a také sólovou desku. Příležitostně vystupuje s kapelou Synové výčepu. Žije v Jevanech s manželkou a třemi syny. Více na www.trisestry.cz.

Vaše mateřská kapela Tři sestry letos slaví 25 let existence. Jak se po takové době cítíte – jako v pekle, nebo v ráji?
Je mi jasné, kam tím míříte... Na naší nové desce Lázničky v jednom songu zpívám: „V pekle nebo v ráji Sestry stejně hrají...“ Tím myslíme hlavně fakt, že se s klukama neměníme a za všech okolností zůstáváme sami sebou. Ale samozřejmě, že si čas od času jako v pekle připadáme, třeba když nás na cestách potká špatné počasí nebo lehce přiblblí lidé, kteří házejí kelímky s pivem a zkratují nám aparaturu. Jinak jsme optimisti – daleko častěji vzpomínáme na podařené akce. Ono se to tak v rámci zachování všeobecné rovnováhy střídá. Kdyby bylo celou dobu pouze nebíčko nebo naopak peklíčko, to by to nikdo z nás nevydržel.

Tři sestry opravdu po celá léta drží jeden styl. To je taktika, výsledek rozumové úvahy nebo pohodlnost?
Pohodlnost ani náhodou. Kdybychom v ní jeli, tak si vystačíme pouze s jednou deskou za pět let. My ale děláme nové, naprosto původní album jednou za rok a půl až dva a půl. Do toho nepočítám výběry ani další podobné akce. Takže pohodlnost naprosto vylučuju. Rozumová úvaha tam bude ruku v ruce s taktikou, protože takhle hrajeme od nepaměti. Jednoduše nás to baví a lidi to od nás očekávají. Chtějí slyšet akordeon, můj hlas a hlavně jednoduché, snadno zapamatovatelné písničky. Nějakou zásadní změnu stylu si tím pádem nedokážu představit. Už jen proto, že nejsem schopný zpívat cokoli. Kdyby kluci chtěli dělat písně postavené na táhlém ladícím zpěvu, tak by to nešlo. Můj projev je velmi specifický a rozhodně se nedá jen tak na něco naroubovat. To je taky důvod, proč nevystupuju v muzikálech, do kterých si zpěváci běžně odskakují. Tedy ti opravdoví...

Vaši novou desku, která vyšla v druhé půlce března, jste pojmenovali dost zvláštně – Lázničky. Co vás k tomu vedlo?
To se teď hodně řeší na našem webu. Mnozí fanouškové ani z textu nepochopili, co to vlastně Lázničky jsou, takže vám to rád vysvětlím. Jde o tvory z říše snů našeho bubeníka Františka Vrány, kterému se o nich jednou zdálo a popsal nám je jako bílé chlupaté koule s husíma nohama. Když si je prý chtěl pohladit, tak vycenily zuby a hodlaly ho kousnout. Tak nevím, jestli to byl hororový nebo romantický sen... (směje se). Ale rozhodně se nám líbil. Navíc si byl Franta naprosto jistý nejenom tím, jak tyhle prapodivné bytosti vypadaly, ale i jak se jmenovaly. A to nám přišlo natolik vtipné a nosné, že jsme podle nich pojmenovali naši novou desku.

Jak dlouho vlastně vznikala a podle jakého klíče jste vybírali písničky?
Na svět se klubala poměrně krátce – celý loňský rok a začátek toho letošního, když vezmeme v úvahu i nahrávání a míchání. Jinak samotné skládání začalo v únoru a skončilo v listopadu výběrem konkrétních songů. Musím říct, že tentokrát jsme byli plodnější než jindy, protože jsme měli k dispozici 31 kousků. Výběr byl o to těžší, ale nakonec jsme se poměrně dobře shodli. Ve výsledku na Lázničkách najdete šestnáct písniček, které dohromady trvají pětačtyřicet minut. A to byl náš cíl. Myslím si, že na minulém albu s názvem Mydlovary jsme to trochu „přestřelili“. Chtěli jsme dát lidem hodně muziky za málo peněz, ale bylo to zbytečně moc. Já sám třeba tohle album vnímám ve zmatku, vím, jaké jsou tam pecky, ale pořadí si nepamatuju.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 86–88