Žena a život

Rozhovory pro vás

Lenka Nová: Chlapi spoustu věcí neřeší

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

Ve třinácti letech šla na koncert rockové skupiny Laura a její tygři, v jedenadvaceti s ní začala sama vystupovat. Zpěvačka a čerstvá maminka LENKA NOVÁ je důkazem, že sny se plní, i když to nikdy není úplně zadarmo.

Lenka Nová (35)

Zpěvačka. Pochází z Brna, kde vystudovala gymnázium. Od dětství navštěvovala dramaticko-divadelní soubor Pírko. Ve 14 letech začala zpívat v kapele Hiát, poté prošla dalšími seskupeními (např. Go!, Manhattan nebo The Street). V letech 1995–2000 vystupovala se skupinou Laura a její tygři, v roce 1996 zvítězila v konkurzu na hlavní ženskou roli v muzikálu Vlasy, který se hrál na pražském Výstavišti. Dva roky byla partnerkou Daniela Hůlky na koncertní muzikálové show MISE. V letech 1999–2006 hostovala v brněnském Divadle Husa na provázku ve hře Babička. V roce 2003 vydala svou první sólovou desku. Spolupracovala se skladatelem Michalem Dvořákem, vystoupila na koncertě Královny popu na Karlštejně a byla hostem Vivaldianna Tour 2009. V současné době připravuje své druhé sólové album, koncertuje se skupinou Laura a její tygři, k nimž se před pěti lety vrátila, a vystupuje na turné k CD Michala Horáčka Ohrožený druh. Žije v Praze, kde s kytaristou Michalem Pelantem vychovává dceru Kateřinu. Další informace na www.lenkanova.cz, www.lauranet.cz a www.ohrozenydruh.cz.

---

Momentálně vás můžeme vidět hned ve dvou projektech – ve skupině Laura a její tygři a na koncertech živého provedení alba Michala Horáčka Ohrožený druh. Jak se vám odchází od devítiměsíční dcery?
Musím se přiznat, že čím dál tím hůř. Ze začátku Kátě stačilo, když ji někdo choval. Vnímala teplo a lásku a byla spokojená. Teď už je ale starší a začíná registrovat, že odcházím. Je mi jasné, že časem se to ještě zhorší, protože začne mluvit a svůj nesouhlas bude vyjadřovat pěkně nahlas… Na druhou stranu mám práci, která mi dovoluje naplno se jí věnovat přes den. S Ohroženým druhem máme před sebou deset jarních koncertů a s Laurou teď vystupujeme několikrát do měsíce, takže to rozhodně není nějak časově vyhrocené. Jen se moc nevyspím, protože se vracím většinou pozdě v noci, kolem čtvrté vařím první mlíko a kolem osmé vstáváme. Den po koncertě pro mě bývá náročný, ale naštěstí mám chápajícího muže. Michal je také muzikant, takže máme podobný režim a můžeme si navzájem vyjít vstříc. Když jsem hodně unavená, tak malou pohlídá a mě nechá vyspat.

Káťa je vaše první dítě. Je něco, čím vás mateřství překvapilo a zaskočilo?
Nečekala jsem, že první tři měsíce budou takový masakr… (směje se). Všude se píše, jak je příchod miminka do rodiny obohacující, všichni jsou spokojení a život je zalitý sluncem. Já to rozhodně nechci shazovat, jsem šťastná matka, ale začátek byl opravdu náročný, a to hlavně psychicky. Káťa neuměla sama usínat, takže jsme ji museli při každém probuzení uspávat i hodinu v náručí. Paní doktorka nám sice radila, ať to neděláme, ale to se nedalo. Když ležela sama v postýlce, tak hystericky plakala, byla rudá a zpocená a z toho jsme měli špatný pocit. Do toho si se mnou v šestinedělí tělo dělalo, co chtělo. Manžel přišel domů a tam brečelo dítě i já... Kolikrát jsem ještě ve tři hodiny odpoledne seděla v županu v kuchyni, aniž bych si od rána stihla vyčistit zuby. Tak to bylo a říkám to úplně otevřeně. Do té doby jsem byla velký spáč, zvyklý spát i deset hodin denně, a najednou naprostá změna. Totální deficit, únava a nervy na pochodu. Na druhou stranu to příroda zařídila naprosto úžasně. Říkala jsem si, jak některé věci zvládnu, jak třeba poznám, že mám něco začít měnit a postupně dělat jinak podle toho, jak Káťa roste… Ale všechno mi to naskakuje nějak automaticky a přirozeně.

Teď už si roli maminky užíváte?
Určitě, ono se to začalo měnit velmi brzo – kolem čtvrtého měsíce. Jakmile miminko začne trochu vnímat a začne na vás reagovat, hned je to veselejší. Počáteční fáze „tamagoči“ skončí a nastane období dítěte… (směje se). Teď je to opravdu úžasné. Z miminka se stává malý človíček. Káťa leze, opakuje první slova. Zatím umí výborně „táta“, na mámě budeme muset ještě zapracovat.

Sledovala jste poslanecké tahanice o zvýšení mateřské?
Jen lehce. Vzhledem k tomu, že jsem osoba samostatně výdělečně činná, tak mateřskou nepobírám. Rodičovský příspěvek je fixní, neodvíjí se od výše zaplacených daní. Čeští poslanci mají zřejmě představu, že ženy podnikatelky vydělávají statisíce korun měsíčně, a tudíž si na své mateřství naspoří a není potřeba, aby je stát podporoval. Je to paradox. Zrovna dneska jsme se o mateřské doma bavili. Ve Sněmovně se donekonečna probíralo, kde najít 1,9 miliardy korun na dorovnání výše mateřské z loňského roku, přitom 15 informačních tabulí na dálnici D1 stojí neuvěřitelnou jednu miliardu… Já se tedy velmi přimlouvám za to, abychom se bez nich obešli a peníze dali radši ženám, které se starají o budoucí generace, jež nás jednou budou živit. K čemu potřebujeme takové drahé cedule, které umí pouze za deště napsat: „Prší, jeďte opatrně.“? Je to ostuda!

Váš manžel Michal Pelant je kytarista, skladatel a producent. Jak vypadá domácnost dvou lidí, které živí jejich talent?
Žije se nám dobře, jen s obživou je stahování muziky zadarmo. Lidi poslouchají naše písničky, líbí se jim, užívají je stejně jako jiné „zboží“, ale neplatí za něj. Dělají to s naprostou samozřejmostí, ale už jim nedochází, že jejich oblíbený interpret musí také z něčeho žít. Když půjdu u nás v Dejvicích do restaurace, kde mi chutná, tak mi tam taky nikdo nedá oběd zadarmo jen proto, že jsem s jejich kuchyní spokojená. Stahování muziky zdarma je všeobecně tolerovaná krádež. A bohužel je tak rozšířená, že se v dnešní době nedá postihnout. Tím pádem se musíme živit hlavně koncerty, což se dá vcelku zvládnout, ale kdybychom dostali za každou staženou písničku zaplaceno, tak by se nám žilo podstatně lépe a měli bychom i adekvátní peníze na další desky. je to někdy obtížné. Tím jsem narazila na další nešvar, kterým

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 18–21