Neděle 5. únor 2012
Dnes má svátek Dobromila
„Prosím tě, jak se můžeš dívat na takový kraviny. Ty, učitelka.“ „ Žehlils někdy? Nežehlil. Tak vidíš,“ odpoví rázně paní Tkalounová manželovi ve filmu Vratné lahve. Jsou ale všechny seriály opravdu takový brak?
Šílenství z televizních seriálů jsem nikdy příliš nechápala. Minulý týden jsem se opět utvrdila v tom, že téhle masové zábavě rozhodně nepropadnu, to když jsem se nemohla dovolat své kamarádce, protože zrovna s napětím sledovala osudy kamenických doktorů a sester. „V úterý a ve čtvrtek mám Ordinaci,“ řekla mi důrazně, až mě trochu vyděsila. Zbytečně, jak mi potvrdil sociolog Zdeněk Sloboda.
Na tom by asi nebylo nic špatného, proč se občas nezasnít. Horší je, když očekáváme, že náš reálný život se bude tomu, který prožívá oblíbená hrdinka, podobat jako přes kopírák. Sledování seriálů tedy nevadí, pokud se na nich nestaneme závislými. Můžou nám ale něčím prospět? Je na nich něco pozitivního? „Samozřejmě že ano,“ říká sociolog, „odpočinek, chvilkový únik od leckdy nepříznivé reality, čas, kdy se rodina sejde, a i když to může vypadat, že jen pasivně sleduje leckdy plytký příběh, je to okamžik, kdy je pohromadě. Nenáročný děj navíc může poskytovat témata k hovoru, pocit sounáležitosti a ženám, které se cítí ve vztahu podřízené, i vzory silné vzdělané a úspěšné ženy, kterou by samy rády byly.“Více čtěte na str. 92–94
Podělte se o svůj názor: Jak jste na tom se sebeláskou vy? Ovlivnila vás v dětství negativně nebo pozitivně rodinná výchova? Diskutujte a vyhrajte jeden ze tří balíčků Gillette!
Venuše se blíží k Uranu a nás čeká v příštích dvou týdnech nefalšovaný citový třesk. Ale není se čeho bát, je to náš život, naše touhy, naše potřeba milovat a být milováni.
© 2008 Bauer Media