Žena a život

VÁŠ NÁZOR – ŽIVOT NA POKRAČOVÁNÍ

Proč tolik (ne)milujeme seriály?

Autor: Markéta Faltysová

„Prosím tě, jak se můžeš dívat na takový kraviny. Ty, učitelka.“ „ Žehlils někdy? Nežehlil. Tak vidíš,“ odpoví rázně paní Tkalounová manželovi ve filmu Vratné lahve. Jsou ale všechny seriály opravdu takový brak?

Šílenství z televizních seriálů jsem nikdy příliš nechápala. Minulý týden jsem se opět utvrdila v tom, že téhle masové zábavě rozhodně nepropadnu, to když jsem se nemohla dovolat své kamarádce, protože zrovna s napětím sledovala osudy kamenických doktorů a sester. „V úterý a ve čtvrtek mám Ordinaci,“ řekla mi důrazně, až mě trochu vyděsila. Zbytečně, jak mi potvrdil sociolog Zdeněk Sloboda.
Podle jeho slov zkrátka někdo potřebuje svou pravidelnou dávku emocí, která mu pomáhá uniknout alespoň na chvíli z běžné reality, a v seriálu si odžít příběh, který jinak nikdy prožít nemůže. Seriály nejsou nic nového. Byly fenoménem vždycky a už před dvaceti třiceti lety spolehlivě vyklízely ulice. Ale ani tehdy se jejich sledováním nikdo příliš nechlubil. Proč se na ně tedy díváme, když se za to vlastně stydíme? Je to relax? Pohádka pro dospělé? Chceme na hodinu uvěřit, že se dá na jehlových podpatcích vygruntovat byt a připravit hostina pro deset lidí, aniž bychom ztratily dokonalý vzhled, dobrou náladu a zářivý úsměv na rtech? Chceme iluzi, že náš partner může být i po návratu z práce milý, příjemný, navoněný, charizmatický, chceme zkrátka svůj sen? Něco, co běžně nemáme a zřejmě ani nikdy mít nebudeme, což nám v podstatě vůbec nevadí?

---

Na tom by asi nebylo nic špatného, proč se občas nezasnít. Horší je, když očekáváme, že náš reálný život se bude tomu, který prožívá oblíbená hrdinka, podobat jako přes kopírák. Sledování seriálů tedy nevadí, pokud se na nich nestaneme závislými. Můžou nám ale něčím prospět? Je na nich něco pozitivního? „Samozřejmě že ano,“ říká sociolog, „odpočinek, chvilkový únik od leckdy nepříznivé reality, čas, kdy se rodina sejde, a i když to může vypadat, že jen pasivně sleduje leckdy plytký příběh, je to okamžik, kdy je pohromadě. Nenáročný děj navíc může poskytovat témata k hovoru, pocit sounáležitosti a ženám, které se cítí ve vztahu podřízené, i vzory silné vzdělané a úspěšné ženy, kterou by samy rády byly.“

Více čtěte na str. 92–94

---

Máte „svůj“ seriál, který si za žádných okolností nemůžete nechat ujít? Souhlasíte, že Sex ve městě je pro ženy z města a Ulice zase pro venkov? Stydíte se za to, že každé úterý a čtvrtek usedáte k Ordinaci a nic si na oba večery nedomlouváte?