Žena a život

Rozhovory pro vás

Zora Jandová: Baví mě masírovat mužské zadky

Autor: Blanka Kubíčková, foto: Ondřej Košík

... říká v rozhovoru Zora Jandová (51). Znamená to, že jako zpěvačku a herečku ji už nebudeme vídat?

---

Chtěli jsme s vámi nafotit sestavu taiči, aby měly naše čtenářky bližší představu, o jaké cvičení vůbec jde. Odmítla jste. Proč?
Na takové focení musíte být v naprosto špičkové kondici a tu od doby, co nesoutěžím, opravdu nemám. A potom i samotné focení představuje velkou dřinu pro všechny strany. Stačí jen trochu jiný úhel a už na tom může někdo najít chybu. A já nevím proč, ale někteří taičisté mi nemůžou zapomenout, že mají díky mně plné tělocvičny... (směje se).

Jak dlouho vlastně trvá, než jsou při tomto druhu cvičení vidět výsledky?
Možná si jich všimnete hned při první lekci. Pokud je dobře vedená, může se stát, že se poprvé v životě dobře nadechnete. Nebo alespoň po dlouhé době.

Co přineslo konkrétně vám?
S taiči jsem začala přesně v den svých osmatřicátých narozenin. Za těch třináct let, co se mu věnuju, jsem pochopitelně prošla mnoha stadii. Zpočátku jsem propadla obrovskému nadšení, kdy jsem cvičila i deset hodin denně a meditovala, čímž jsem si sáhla opravdu na to pravé taiči. Pak jsem i soutěžila, jezdila na mistrovství světa. Platila jsem si úplně všechno včetně trenérů. Pak jsem se dostala k tomu, že jsem své zkušenosti začala předávat dalším, učím, vychovala jsem několik žáků, třeba mistryni republiky Pavlínu Holou nebo Stáňu Čočkovou, která byla jedenáctá na mistrovství světa. Postupem času jsem se dost zklidnila a více se ponořila do svého nitra.

Pustila jste se do studia různých východních meditačních technik a alternativních směrů. Proč?
Za tu dobu, co taiči učím, jsem zjistila, že moji žáci mají různé zdravotní problémy a bloky, což je limituje. Ráda bych jim proto pomohla se jich zbavit. Studiu jsem věnovala mnoho let, absolvovala jsem spousty kurzů různých stupňů, zabývala jsem se léčebnou metodou reiki, kineziologií, metodou one brain, zkrátka relaxačně meditačními technikami. A abych měla vše podložené prostředím, ve kterém žijeme my, a ne lidé v Asii, pustila jsem se i do studia Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra, obor kondiční a sportovní specialista. Díky škole jsem se o lidském těle dozvěděla neskutečně moc. Propojila jsem si tak oba světy, východní a západní. Zjistila jsem, jak moc se dá tělu špatným zacházením i chybným provedením cviků ublížit. Proto s žáky cvičím úplně základní sestavu, nikam se neženeme. Zároveň je učím, jak se zbavit stresu, blokád, jak poprosit o pomoc shůry, ale i jak může člověk pomoct sám sobě, protože tam by měl vždycky začít.

Celé znění rozhovoru si přečtěte na str. 58–59