Žena a život

DOBRÉ JÍDLO

Zasloužím si jen to nejlepší!

Autor: Martina Coufalová

Ráda byste kupovala jen kvalitní a zdravé potraviny, jenže si říkáte: nemůžu si je dovolit, protože jsou drahé, a také nemám čas je shánět. Ale jste opravdu tak bohatá a zdravá, abyste mohla nakupovat jinak?

---

Cestou do supermarketu za kvalitním a zdravým jídlem vyjmenovávám výživové poradkyni Pavle Liptákové všechny silné argumenty, proč dobré potraviny nemůžu kupovat – vždyť víte, jsou moc drahé. „Ne vše ze zdravé výživy je v porovnání s běžnými potravinami dramaticky dražší,“ namítá paní doktorka. „Navíc nekvalitní potraviny obsahují hodně sacharidů a éček, což vede k obezitě, vyššímu krevnímu tlaku a hladině cukru. Nemluvě o únavě, problémech s imunitou, sklonech k depresím, špatné pleti a alergiích.
A pozor – stejné můžou být i následky zdravého stravování často střídaného s prohřešky. Pak je tedy otázkou, jestli léčba zdravotních problémů není nakonec dražší než investice do kvalitní stravy.“ Dobře, ale když se v podvečer vleču unavená z práce, většinou nemám sílu nakoupit jinde než v supermarketu za rohem. Pavla Liptáková přiznává, že na tom občas bývá podobně. „Nejčastěji však chodím do obchodů s biopotravinami. Většina z nich navíc na svých webech nabízí dovoz jídla až domů. Vyhnete se tak pokušení při nákupu v běžných obchodech a doma si můžete v klidu prostudovat etikety výrobků.“

Lidé, čtěte (etikety)!

Přečíst si etiketu je totiž při vybírání kvality to hlavní. Jednotlivé složky jsou na ní uvedené podle obsaženého množství, a to v sestupném pořadí (prvních je nejvíc, těch na konci nejméně). Takže hádejte: je kvalitní játrová paštika, u níž jsou ve složení uvedená játra na pátém místě? Obecně platí, že čím kratší seznam ingrediencí na obalu, tím spíš jde o dobrou potravinu. Čerstvou a bez (nebo s minimem) éček, tedy dochucovadel, barviv, konzervantů a stabilizátorů.
Když už jsme u éček, jak říká mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martina Šmídtová, pro jejich používání existují přísná pravidla, takže neplatí, že když je jich v potravině hodně, měla by být zdraví nebezpečná. Ale o kvalitě potraviny vypovídá množství éček zcela podstatně! Mimochodem, existují i potraviny, které éčka obsahovat nesmějí – například med, smetana, neinstantní kávy, cukr, máslo a též pasterované či sterilované mléko.

Po mléčné dráze

V supermarketu startujeme s Pavlou Liptákovou v „mléčné sekci“. Vybavuji si varování Martiny Šmídtové: „Pravé mléčné výrobky obsahují jen tuk z mléka. Jakmile je na obalu uvedený také rostlinný tuk, držíte v ruce nikoliv mléčný výrobek, ale alternativní mléčný produkt, čili tak zvaná náhražka. Plete se to hlavně u sýrů a másla.“ U mléka se zdržíme sotva pár vteřin – výživová poradkyně pochopitelně bere biomléko, i kdyby nebylo k mání jiné než v krabici.
U regálu s jogurty trávíme o něco víc času: „Ideální je bílý jogurt s minimálním objemem tuku 3,5 %, obsahující pouze mléko a mléčnou kulturu, tedy bez škrobů a modifikujících látek. Sáhla bych po kvalitě bio, případně po Jihočeském jogurtu nebo Hollandii.“ Ovocné ani čokoládové jogurty odbornice na výživu nedoporučuje. Pokud nejsou bio, náplň je všechno možné (včetně pilin), jen ne skutečné ovoce a čokoláda. A sýry? Mezi ty kvalitní řadí doktorka Liptáková lučinu, mozzarellu, ricottu, tvarůžky a sýr feta. Z tvrdých sýrů doporučuje vybírat ty s vyšším obsahem tuku, tavené sýry naopak nekupovat. „Klasický hermelín je také v pořádku, ale u sýrů hermelínového typu bych byla obezřetná. To raději kvalitní francouzský sýr,“ dodává.

Sladká ulička

Sýr hermelínového typu totiž nemusí být hermelínův bratr, ale příbuzný z jiné planety. Jak to je doopravdy, zjistíte, když prostudujete složení. Tavená pochoutka není totéž jako tavený sýr a výrobek s názvem „Orion na vaření“ nemusí být čokoláda, byť tak vypadá (je to poleva). S pusou plnou slin směruju výživovou poradkyni zkratkou ke sladkostem. Snažím se Pavle Liptákové zalíbit a ptám se na müsli tyčinky, ale ona mé nadšení zchladí: „Často jsou nejhorší výrobky ty, které se tváří nejzdravěji. I u tyčinek si raději přečtěte složení.“
Ani díky prospěšnosti pro dětské klouby tolik opěvovaní gumoví medvídci nedopadnou nejlíp. „Víte, že jeden sáček obsahuje až 35 kostek cukru?“ mávne rukou odbornice, která jako svého sladkého favorita jmenuje osmdesátiprocentní čokoládu. Její slova potvrzuje i Martina Šmídtová: „Čím víc kakaa čokoláda obsahuje, tím je kvalitnější. Rostlinné tuky neobsahuje buď vůbec, nebo maximálně do pěti procent. Mnoho lidí je zklamaných, když si koupí čokoládovou figurku a zjistí, že vůbec nechutná čokoládově. Při pohledu na etiketu by zjistili, že nejde o čokoládu, ale o kakaovou pochoutku. Obsahuje totiž více než oněch pět procent rostlinných tuků.“

Co to zase upekli?

Obal bychom neměli brát doslovně, nejen co se týče písmenek, ale ani obrázků. Je-li například na kečupu namalované červené usměvavé rajče, musí sice kečup rajčata obsahovat, ale je otázkou, v jakém množství.
Podobné to bude i s chlebem, na jehož obale je vyobrazený svazek cibule. S pečivem je to vůbec těžké – nejde o výběr toho kvalitního, protože Pavla Liptáková jednoznačně radí kupovat pečivo celozrnné. Spíš jak je v obchodě poznáme, když jde o nebalené výrobky a navíc existují fígle, jako že například pekařský výrobek zvaný „tmavý chléb“ je upečený z pšeničné mouky a dobarvený sladem nebo karamelem? Na prodavače nespoléhejte, mrkněte na cedulku, která musí být u všech housek, baget či rohlíků a prozrazuje, zda jde o celozrnné, vícezrnné, žitné či pšeničné pečivo.

Vše ozdravém jídle a rozumném nakupování se dočtete na str. 62–69