Žena a život

Rozhovor pro vás

Zuzana a Soňa Norisovy: Sestry v akci

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

Mají stejné příjmení i profesi a jejich sláva už dávno překročila hranice Slovenska. Herečky Zuzana a Soňa Norisovy točí v Čechách jako o život a momentálně patří k hvězdám televizního seriálu s názvem Přešlapy.

---

Schválně, kdy jste se vy dvě naposledy potkaly jen tak u kafe?
Zuzana: My jsme spolu docela často, protože pořád natáčíme Přešlapy.
Soňa: Když jsem v Praze na delší dobu, jako třeba teď, tak na sebe máme logicky i víc času. Práce a soukromí se nám slévá. Zuzana: Doma na Slovensku se tak neužijeme, protože Soninka má čtyřletého syna.
Soňa: … jo a ten Zuzku vždycky zaměstná.
Zuzana: Pozor, já jsem šťastná a pyšná teta, která se nechává zaměstnat moc ráda. Jen si u toho nestihneme popovídat, protože malý Miško je pěkný drak… (směje se a najednou se začne ošívat). Není tady moc vedro? Raději si půjdu na záchod sundat kamaše, jinak se upeču… (zvedne se a odchází).

V každém případě je to skvělá kombinace – máma Soňa má hlídání, teta Zuzana trénink na mateřství.
Soňa: Je to fajn a navíc pro nás obě nová zkušenost. Pocházíme totiž ze ženské rodiny, kde se zrovna moc mužů nevyskytuje, rodí se hlavně děvčata. Když bylo jasné, že čekám kluka, tak se naše maminka – budoucí babička – děsila: „Ježišmarjá, vždyť já ani nevím, jak se takový kluk přebaluje, všechno má jiné!“ Byla to docela legrace. (Zuzana se mezitím vrací.)
Zuzana: Už jsem zpátky a je to fakt lepší. On byl dneska v noci úplněk, tak jsem možná moc citlivá.

Ženy bývají citlivé a často si stěžují, že se k nim muži nedovedou chovat. Přitom to jsou ony, kdo mají jejich výchovu odmalička v rukou.
Soňa: Uvědomuju si, jaký mám jako matka vliv. A také, jak je tahle nová chlapská energie křehká. Když mě něco štve, tak si říkám: „Uklidni se, je to jiná planeta a ta vyžaduje speciální přístup…“ Určitě mám ale pocit, jako bych se přes toho svého malého mužíčka naučila víc rozumět velkým mužům.
Zuzana: Co se týká slušného chování, tak Michaelko sbírá body už teď. Džentlmenství má zřejmě geneticky zakódované. Sonin přítel Adrian je totiž „stará škola“ – běžně jí otevírá i dveře auta.
Soňa: Na to mě taky dostal… (směje se).
Zuzana: Já si myslím, že na tom dnešní muži nejsou tak špatně. Před prázdninami jsem s herci z pražské Ypsilonky zkoušela představení „V sedmém pádu“ a moc jsem si to užívala. Byli příjemní, galantní a byla s nimi legrace. Podle mě je mužská společnost super. (Soňa mezitím vytáhne pilníček a začne si pilovat nehty.)

Vidím, Soňo, že jste žena, která umí dokonale využít každou volnou chvíli.
Soňa: Vypadám trochu jako „kikina“, že? Ale došlo mi, že se hned po rozhovoru půjdeme fotit a já mám takovou cementovou manikúru...
Zuzana: A já červený lak, hele… (ukazuje ruce).
Soňa: Paráda, Zuzi. Stejně je to horor s těmi nehty, já si je při úklidu pořád ničím.
Zuzana: To bude opravdu akční rozhovor, já si sundávala kalhoty, ty si brousíš nehty. Co bude asi dál... (obě se rozesmějí).

Navrhuju vrátit se k Zuzaninu novému představení. O čem je?
Zuzana: Je to taková komorní hra o tom, jak si chce jeden kluk, kterého úžasně hraje Petr Vršek, vyřešit ne úplně šťastný konec vztahu a najednou se mu začnou do vzpomínek vracet bývalé lásky a trochu mu to zamotají. Režíroval ji mladý a šikovný režisér od nás ze Slovenska Branko Holiček.
Soňa: Celý příběh je udělaný velmi zajímavým způsobem a nemá přestávku.
Zuzana: Může to být tragédie, komedie nebo obojí. Přijďte a uvidíte. V našem představení hrají samí mladí šikovní herci a půvabné herečky. A teď mě napadá, že já jsem z nich vlastně nejstarší.
Soňa: Neboj, zapadla jsi dokonale… (směje se).

Vztahy jsou také hlavním tématem televizního seriálu o třicátnících a pro třicátníky s názvem Přešlapy, ve kterém obě hrajete. Rozmýšlely jste se, jestli do takového projektu jít?
Zuzana: Jak to bylo, Soňuš?
Soňa: To vím naprosto přesně. Pro mě to totiž bylo nezapomenutelné… O Přešlapech jsem se dozvěděla ke konci pracovního roku, kdy už jsem byla dost vyčerpaná. Hrála jsem v divadle, točila slovenskou Ordinaci v růžové zahradě a bojovala s časem. Česká produkce mě sice pozvala na casting, ale já na něj nestihla dorazit, což mi vůbec nevadilo. Měla jsem radost, že se v seriálu objeví Zuzana a já budu mít konečně volno. Jenže pak jsem při návštěvě Prahy potkala producenta Petra Bílka, který mě začal přemlouvat. Nasadil mi brouka do hlavy a „dorazil“ to tím, že mi druhý den zavolal, že se naprosto přizpůsobí mým termínům, jestli si to prý ještě nechci rozmyslet. V ten moment se mi zatmělo před očima, protože jsem s ničím takovým nepočítala. A tak jsem si vzala den na rozmyšlenou, což bylo malé peklo na zemi. Pět minut jsem byla pro, dalších pět proti, a to hlavně kvůli synovi. Naproti tomu jasným plus bylo, že seriál měl chytrý a vtipný scénář plus ještě hezké obsazení. Kolik je takových věcí? Přiznám se, že jsem nevěděla, co mám dělat. Prala se ve mně matka s herečkou.

Vy jste se, Zuzano, nesnažila sestru přemluvit?
Zuzana: Ne, samozřejmě jsem si přála, abychom hrály spolu, ale věděla jsem, že má doma čtyřleté dítě, a tak je pro ni těžší to „rozseknout“.
Soňa: Když se blížila hodina, kdy jsem měla dát do Prahy vědět, byla jsem úplně mimo. A tak jsem zavolala příteli, který mě uklidnil a poradil mi, ať si hodím korunou.

Celé znění rozhovoru najdete na str. 16–22