Žena a život

PRACOVNÍ PREMIÉRA

Hurá, nová práce

Autor: Martina Coufalová

Máte radost i obavy. Získala jste vysněné místo, ale zároveň se bojíte, jaké to v novém zaměstnání bude. Zítra vás čeká první den v neznámém prostředí, mezi cizími lidmi. Jak vykročit tou správnou nohou?

Sebejistě nakráčet první den do cizího prostředí, bez bázně a sebemenšího zaváhání splnit hned napoprvé všechny nové úkoly a spřátelit se okamžitě s kolegy dokáže asi málokterá z nás. I když bychom si to jistě přály. „Můžu vás uklidnit, že první den v novém zaměstnání má nervy každý. V noci předtím špatně spíme, ráno dlouze přemýšlíme, co si vzít na sebe a jak na nové kolegy a šéfa nejlépe zapůsobit, celou pracovní dobu jsme nervózní, abychom neudělaly žádnou zásadní chybu,“ říká personalistka Dagmar Šimonová. „Takovou nováčkovskou nervozitu ale klidně můžeme přiznat nahlas. Pokud jsou noví kolegové jen trochu normální lidé, pochopí to – i oni přece v minulosti prožili to samé.“ Než vtrhnout do cizího prostředí jako velká voda je podle Dagmar Šimonové lepší držet se zpátky, do ničeho se moc nehrnout a stát se pozorovatelem: vysledovat, jaká funguje v novém kolektivu hierarchie a rituály, jakým způsobem se jedná se šéfem apod.

---

Co s tisícem dotazů?

„Seděla jsem u svého pracovního stolu v obrovské místnosti s dalšími třiceti pilně pracujícími kolegy a cítila se totálně ztracená. Přede mnou stál neznámý typ počítače a já jen nejasně tušila, jaké jsou moje první pracovní úkoly. Neměla jsem ponětí, kde je tiskárna, ani kam si můžu odskočit na WC. Na pár věcí jsem se sice zeptala kolegyně u vedlejšího stolu, ale nechtěla jsem ji pořád rušit. Nevěděla jsem, za kým jít, protože šéf se se mnou ihned po rychlém ranním přivítání rozloučil s omluvou, že musí odjet na několikadenní neplánovanou služební cestu a jeho zástupce má prý zrovna dovolenou,“ vybavuje si svou premiéru v auditorské firmě Adéla (35). Nezbývalo jí než si poradit sama. Ale takhle by to podle Dagmar Šimonové chodit nemělo.

Abychom předešly podobným chvílím bezradnosti, měly bychom se hned na začátku zeptat šéfa (pokud nám to sám neřekne), kdo je pro nás ve firmě ten správný člověk, na kterého se můžeme obracet s dotazy. „Neměly bychom mít pocit, že obtěžujeme a zdržujeme ho od práce – správně by to měl být člověk, který má na nás vyhrazený určitý čas. V některých firmách dostávají tito lidé za roli mentora i příplatek,“ vysvětluje personalistka.
Pokud šéf řekne, že máme chodit s dotazy přímo za ním, neberme to doslova a neběhejme za ním každých deset minut. Raději si s ním dohodněme každodenní poradní chvilku. A ještě něco. Abychom se nezbláznily, zredukujme tisíce dotazů (ať už na nadřízeného nebo kolegy), které nám víří v hlavě, jen na ty v danou chvíli podstatné. Nastupujeme- li v dubnu, vážně nepotřebujeme vědět, jestli firma pořádá vánoční večírek. A chceme-li vědět, jestli můžeme počítat s třináctým platem nebo zda máme nárok chodit zadarmo na angličtinu, ptejme se raději obecně na systém odměňování, navíc spíš někdy později a ne hned první den. Dobrým zdrojem informací může být také intranet.

Držet se zpátky, nebo hned první den všem ukázat, jak se to má dělat? O tom, jak vykročit správnou nohou první den do nového zaměstnání, čtěte na str. 78–79