Žena a život

Rozhovory pro vás

Petr Knotek: Toho pravého poznáte okamžitě

Autor: Mirka Nejedlá

„Pokud vás muž nezaujme během prvních tří vteřin, není to ten pravý,“ tvrdí klinický psycholog PETR KNOTEK alias Pjér la Šé’z. Znát ho můžete i z představení s Jaroslavem Duškem, jehož doprovází na kytaru a baskytaru.

Proč Pjér la Šé’z?
Tu přezdívku mi dala v sedmnácti kamarádka. Je odvozená od pařížského hřbitova P`ere Lachaise a pro Francouze to místo znamená asi tolik jako pro nás Vyšehrad. Jsou tam pohřbení Emil Zola, Edith Piaf a jiní. Říkám si občas, že to můžu chápat, jako že je ve mně pohřbeno hodně talentu. To myslíte vážně, že když nás muž během tří vteřin nezaujme, máme jít od toho? Ano, žena během prvních tří vteřin zachytí všechny důležité informace, tedy nejen ano či ne. Je až překvapivé, jak přesný odhad si dokáže udělat. Sleduje muže a intuitivně jí naskakuje – hejsek, drzoun, sympaťák. Je to proto, že žena ve srovnání s mužem používá mnohem víc i pravou hemisféru mozku.

To je ale vůči mužům docela rána pod pás. Vždyť oni mají právě ty tři vteřiny na to, aby ženu zaujali...
To je možné, ale ženskou intuici neobelstí. Muži si myslí, že jsou lovci, ale v této fázi jsou kořistí. Je to žena, kdo si vybírá. Ona prezentuje princip výběru, kvality, jakosti. Ona říká: „Ano, je to hejsek, ale pojďme do toho, pojďme do té zkušenosti.“ A hejsek najednou zjistí, že ho ta žena přitahuje. A právě to je intuice. Ale komplikuje se v okamžiku, kdy nastoupí ego. Vezměte si třeba případ, kdy spolu začnou žít dva lidi, kteří měli rádi stejný parfém. Jenže oni během času zjistí, že je mezi nimi obrovská propast. Tím parfémem totiž přebili svoji přirozenou vůni. Takže nezjistili, jestli si rozumí na té zvířecí úrovni.

Přesto je celkem hodně žen, které tenhle názor nesdílí. Tvrdí, že se do svého partnera zamilovaly až po čase. Že je na první pohled nezaujal…
Intuice je letmý záblesk, tušení. Abyste vnímala intuici, musíte být v jistém smyslu otevřená a nesmíte být příliš koncentrovaná na konkrétní dění. Intuice je vlastně opakem vnímání. Je to nevědomé vnímání. Uvedu příklad. Sejdete se na obchodní schůzce s klientem a máte pocit, že všechno klaplo, že jste se na všem dohodli. Ale on vás na konci jednání překvapí, když spolupráci odmítne. Jak je to možné? Přece vy jste vnímala jeho vstřícnost. Ale on zaznamenal vaše dvojí nepatrné zaváhání ve chvíli, kdy jste něco pro něho důležitého rozebírali. Jeho nezajímalo, co jste říkala, jeho zajímala ta vibrace. Jeho intuice mu prostě říká, že tudy cesta nevede.

Neboli intuice není jen výsadou žen…
Jeden indiánský typolog řekl, že každá rasa má tady na zemi svůj úkol, svoje poslání. Indiáni například jsou strážci země. To psychologicky souvisí s vnímáním. Toho my nejsme schopní, protože si o tom všem moc myslíme, takže my spíš registrujeme. To není vnímání. Vnímání je tvůrčí akt. Třeba cítění souvisí s vodou a kupodivu voda je erotický element. A to mají na starosti černoši. Když jde černoch, je to přece erotický zážitek. Pak je myšlení a vzduch a to stráží žlutá rasa. Ale bílá rasa je právě intuitivní. My jsme intuitové. To je náš dar. Jenže naše intuice se materializovala. Začali jsme ji ztrácet v okamžiku, kdy jsme se odtrhli od matky přírody a ona se nám stala jakoby nepřítelem.

Nesouvisí intuice spíše s minulostí?
Samozřejmě že to spolu souvisí. Intuici si zobrazíte, když si představíte oheň. Ten vlastně převádí viditelné věci do neviditelné sféry. Tím míří do budoucnosti. Ale hoří na něčem pevném. Nemůže hořet sám o sobě. Musí mít poleno, které se přemění v něco neviditelného. A tim polenem je minulost.

Celé znění rozhovoru, třeba o tom, proč muži nepoznají, že jste ve vztahu nespokojená,
čtěte na str. 20–21