Žena a život

ROZHOVOR PRO VÁS

Jiří Macháček: Letní prázdniny si dělám v zimě

Autor: Martina Vlčková, foto: Standa Merhout

Showman každým coulem, zručný mystifikátor, zpívající herec, hrající zpěvák... JIŘÍ MACHÁČEK je zkrátka mužem několika tváří, které nejraději ukazuje na jevišti nebo před kamerou. Brzy ho uvidíme v divadelní verzi známého filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat.

---

Když jsme se spolu domlouvali, říkal jste, že vás rozhovory už nebaví. Proč?
To je jednoduché – většinu otázek, které dostanu, už jsem musel někdy zodpovědět.

A zodpověděl jste je tak vtipně a originálně, že už nemáte chuť sám sebe kopírovat?
Už jsem se kopíroval několikrát… A tak se prostě rozhovorům snažím vyhýbat. Vždyť už je dělám deset let a to je vážně dost dlouhá doba. Mám pocit, že už jsem světu všechno řekl.

Jste zkrátka takový matador.
Nevím… Určitě jsou kolegové, kteří divadlo, film nebo muziku dělají několikanásobně déle než já. Já se za matadora až zas tak nepovažuju. Mě moje práce baví a rád si hraju. A jsem rád, že mám tu možnost. Zároveň mi je jasné, že když se připravuje nějaký nový projekt, je zapotřebí o něm mluvit. Někteří lidé do něj investovali peníze, ze kterých budu mít honorář, takže z toho logicky vyplývá určitá povinnost dělat reklamu. Proto tu teď s vámi sedím.

Ale s nadšením to neděláte…
To bezpochyby, ale – abych byl upřímný – když už jsme tady a máme si povídat, tak proč bychom si to kazili.

Takže se nemusím bát, že budete hrát zpruzeného umělce?
Chcete? Můžete to zkusit.

Nebyl byste první ani poslední. Ale pojďme k tomu, proč jsme se vlastně sešli. Když se vám režisér Jan Hřebejk ozval s nabídkou zahrát si v Divadle Na Jezerce ve hře Musíme si pomáhat, váhal jste?
Jděte do prčic s těma vašima otázkama!

Prosím?
Klid, jen jsem se snažil dělat toho zpruzeného umělce… (směje se). Je pravda, že jsem Honzovi v životě nic neodmítl, tedy kromě takových věcí, které se odmítnout musí. Ale takové nabídky jsem od něj na druhou stranu ještě nedostal. I když mezi námi nedošlo k dotyku sliznic, máme se rádi a důvěřujeme si.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 29–32