Žena a život

Rozhovory pro vás

Radka Zelenková: Tomáš je ten pravý

Autor: Mirka Nejedlá, foto: Vlado Kníž

Osud RADKY ZELENKOVÉ mě zaujal už v roce 2001. Její přítel, třebíčský hokejista, tehdy po zranění ochrnul a Radka mu pomáhala s návratem do života. Nakonec se sice rozešli, přesto pro mě byli něco jako Romeo a Julie. Když jsem letos zjistila, že se k sobě vrátili, vzali se a mají roční Klárku, vyrazila jsem do Třebíče.

Syna mé známé opustila v prvním ročníku na vysoké škole jeho přítelkyně, protože neměl peníze, aby ji pozval do kina. Vy jste ve stejném věku zůstala s klukem, který skončil na invalidním vozíku. Co na tom Tomášovi je?
Tomáš je frajer, v kladném smyslu slova. Už v těch jeho pětadvaceti, kdy jsme se poznali, byl zcestovalý, zajímal se o všechno kolem, nežil jen hokejem. Je to typ kluka, který má potřebu starat se, věděla jsem, že vedle něj budu jako v bavlnce. To mi imponovalo.

Není to teď naopak? Nestaráte se spíš vy?
Samozřejmě, že se situace změnila, ale ta potřeba pečovat o mě a o Klárku v něm je pořád. Dneska už vím, že nejvíc ho srazilo na kolena, když pochopil, že už zůstane na vozíku. To bylo období kolem našeho rozchodu, kdy jsme oba prožívali krizi. Mým odchodem sice Tomáš dostal od života další facku, na druhé straně pochopil, že mu sice může někdo podat pomocnou ruku, ale bojovat musí hlavně sám. A on naštěstí svým založením bojovník je. Takže samozřejmě je na mně hodně závislý, ale psychicky je to už zase ten starý Tomáš, který se chce o nás starat.

Myslíte, že byste spolu zůstali, nebýt úrazu?
Asi ano. On je chytrý kluk, vždycky mě bavil. Poznali jsme se v době, kdy já jsem ukončila vztah a Tomáš taky, dokonce šestiletý. Můžeme se spolu bavit o čemkoli. Nikdy se spolu nenudíme, máme i podobný styl humoru. Já myslím, že bychom spolu byli i bez toho zranění.

Váhala jste, než jste se rozhodla mít dítě? Nebála jste se další zátěže?
Ne, Klárka byla naopak moc chtěná. Museli jsme ji počít ze zkumavky, kvůli genetickým změnám, k nimž u Tomáše vlivem zranění došlo. Během těhotenství k nám začala docházet asistentka, aby Tomášovi pomohla s hygienou a sebeobsluhou, a už jsme to tak nechali i po na rození Klárky. Fyzicky je to pro mě asi teď náročnější, Tomáš mi s malou ještě moc pomáhat nemůže, ale to se změní, až Klárka povyroste. On bude skvělý táta. To spíš já budu přísná a on ten, který rozmazluje.

Plánujete další děti?
Jedináčka nechceme, ale další dítě bych chtěla nejdřív tak za pět šest let. Chci si Klárku užít. Dvě malé děti bych v téhle situaci nezvládla. Musím se taky ohlížet na Tomáše. I když pořád rehabilituje a zlepšuje se, má své limity.

V čem se ty limity projevují?
Tomáš mě během své rekonvalescence štval svou pasivitou. Teď mě zase štve nadměrnou aktivitou. Dneska se třeba vrátí ze soustředění sledge hokeje a bude úplně zmrzlý. Celou noc neusne a bude ho všechno bolet. Ale zítra mu někdo zavolá z Ostravy a on pojede do Ostravy. Já mu to moc přeju, ale tady jsou třeba ty limity, které si nechce připustit.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 12–14