Žena a život

Váš názor

Tak nás tady máte

Autor: Alice Rossi

Hostit návštěvu je stejné umění jako na návštěvy chodit. Uvědomíte si to ve chvílích, kdy si vaši hosté ve tři ráno poručí další drink nebo když hostitelé předvádějí naživo manželskou krizi. Jak to udělat, aby všechny návštěvy proběhly v klidu a pohodě? Existuje nějaký „návštěvnický manuál“?

Profesionální host

Takového člověka je radost zvát a hostit. Návštěvy ho totiž baví, je výborným společníkem a umí být dobrou návštěvou.

Není to termín vymyšlený ze seriálu Návštěvníci a mezi psychology se opravdu používá. „Je to myšleno tak, že absolutně respektuje svého hostitele, není svázaný a vše s ním běží tak nějak přirozeně. Jeho návštěva není od první minuty křeč,“ popisuje psycholožka Marta Boučková. Mnohem horší je zvát ty, kteří neumí být dobrými hosty. Profesionální návštěvník totiž začne nasávat atmosféru hostitelova domu, jakmile vkročí do dveří. Všimne si, že se „domácí“ zouvají na chodbě, že si pod hrníček kávy dávají háčkovanou dečku, že není vhodné plést se hostitelce v kuchyni, a vytříbeným šestým smyslem vycítí, že na hostitele začala padat únava a je vhodné vyklidit pole. Ostatně umění odejít je věc, která se na návštěvnících nejvíc cení. Málokterý hostitel rád říká: „Nezlob se, ale dneska to ukončíme, týden jsme se pořádně nevyspali.“ Obzvlášť když jde třeba o již zmiňovanou tchyni.

Rozhádaná návštěva

Určitě to znáte. Pohoštění je připravené, pozvaní přátelé mají každou chvíli zazvonit. „Nezlob se, ale my nedorazíme,“ ozve se místo toho v telefonu.

Proč? Protože se právě pohádali a nemají náladu na nic, natož na návštěvu. Z jejich hlediska je to možná pochopitelné, ale hostitelé můžou být celkem oprávněně naštvaní. Návštěva byla přece domluvená už dlouho, nakoupili jídlo a pití, děti uložili dřív do postele. „V těchto případech je někdy opravdu lepší na návštěvu raději vůbec nedorazit,“ domnívá se psycholožka. Pokud by nedokázali emoce z hádky ovládnout a celý večer by spolu nemluvili a vzduchem by lítaly nevyřčené výčitky, je téměř jisté, že se nebudou bavit ani hostitelé. A výsledek? Otrávení budou všichni. „Přesto si myslím, že návštěva by se v případě hádky měla rušit jen v tom nejkrajnějším případě,“ dodává.
Klidně můžete přijít (obzvlášť když jdete ke svým přátelům) a povědět jim, že jste se právě nepohodli. Alespoň hostitelé nebudou pak mít pocit, že se mračíte kvůli nim. „Hostitelé můžou sehrát svou roli i při vašem udobřování,“ připomíná Boučková. V některých případech stačí jen hosty rozmluvit, převést hovor na jiné téma (rozhodně s nimi nerozebírat, proč se pohádali), začít plánovat nějakou jinou společnou akci. Zkrátka uhasit požár za ně. Ve většině případů bývá pro rozhádané hosty návštěva celkem nenásilným usmířením. Jsou přinuceni komunikovat a díky společné debatě zapomenou na problém, kvůli kterému se pohádali. „Tohle samozřejmě funguje jen v případech, že se nejedná o dlouhodobou partnerskou krizi, kterou neuhasí ani deset návštěv za sebou,“ upozorňuje Marta Boučková. Stejná věc se může přihodit i hostitelům. Stalo se mi to nedávno.

A co když já návštěvy miluju, ale partner je samotářský morous? Co dělat, když se návštěva nechystá ani po dvou dnech k odjezdu? Další modelové situace i rady, jak z nich vybruslit se ctí, najdete na str. 88–91

---

Máte ráda návštěvy? Nebo se raději necháte pozvat? Užíváte si přípravy nebo podléháte stresu? Jak reagujete na „přepadovky“ od přátel? Jakou nejdelší návštěvu jste podnikla nebo naopak hostila?