Žena a život

Rozhovor pro vás

Saša Rašilov: Nechci být vycucaný citron

Autor: Martina Vlčková, foto: Alexandr Hudeček

Svou tvář propůjčil jedné z postav televizního seriálu Velmi křehké vztahy, hlas hvězdnému Johnnymu Deppovi nebo kreslenému Mickey Mousovi. Herec SAŠA RAŠILOV jednoznačně patří mezi českou špičku, přesto uvažuje o (životní) změně.

Když jsem se na našem rozhovoru domlouvala s vaším manažerem, varoval mě, ať se vás neptám na koně, chalupu na Vysočině a děti, jinak odejdete.
To je dobře, že vás takhle strašil... (směje se). Ale vážně, nejsem hollywoodská hvězda ani politik, abych novinářům určoval témata. Jenže tahle tři se objevují téměř v každém rozhovoru, takže mi už přijdou dokonale nudná a ohraná. Pochybuji, že by si lidé chtěli číst pořád dokola o tom, jak jsem se s rodinou přestěhoval na Vysočinu, chováme koně a dýcháme čistý vzduch.

To znamená, že vás v Praze drží už jen práce?
Práce, rodiče, příbuzní... prostě různé vazby a nitky. Dřív jsem v hlavním městě žil, dneska sem dojíždím, což neberu jako nic drastického. Je ale pravda, že Češi nejsou na podobný životní styl ještě zvyklí – možná trochu z pohodlnosti, možná kvůli tomu, že u nás není tak velká krize jako venku. Tam jsou rádi, že práci mají, natož aby si stěžovali, že za ní musí cestovat. Samozřejmě netvrdím, že to není náročné z hlediska organizace času, ale právě proto mám manažera, který mi pomáhá. Bez něj bych asi padnul vyčerpáním, protože moje profese nezahrnuje jen hraní, ale i moderování, dabing nebo focení pro případné reklamní zakázky. Je toho zkrátka moc.

Nedávno jste dotočil nový televizní seriál s názvem Dokonalý svět, který se odehrává v prostředí lifestylového časopisu. Jak se vám sedělo na šéfovské židli?
Řídit nejlepší módní magazín v zemi byla pěkná fuška! Normální život totiž, a to určitě znáte sama, není tak nablýskaný jako obálka časopisu... Navíc se kolem mě, respektive kolem šéfa Davida, pohybovaly téměř samé dámy a to určitým způsobem vyčerpává. Jako experiment to bylo dobrý, ale v reálném životě si to neumím moc dobře představit. A to mám doma tři holky. Myslím si, že podobně divně by se cítila žena, která by měla řídit továrnu, v níž pracují pouze muži... Ale v každém případě to pro mě byl zajímavý výlet na druhý břeh. Když dneska přijdu na focení, podle cateringu poznám, jak moc do mě redakce investovala. Vidím vodu, hroznové víno, pár chlebíčků a je mi jasné, že rozpočet nebyl nic moc... (směje se).

To víte, finanční krize má dlouhé prsty – místo kaviáru se servírují křupky.
To mi povídejte! Jako seriálový ředitel jsem musel řešit třeba recyklaci kelímků na kávu... A samozřejmě ten naprosto nejzásadnější problém – co dát čtenářům do časopisu. Šetřit a dát jim tam to, nač jim stačí peníze na účtu, což znamená velké nic, nebo jít proti krizi opačně a nabídnout jim drahou nádheru? To je, panečku, otázka... Pokud všechno půjde podle plánu, tak se odpověď dozvíte začátkem roku, kdy by se měl Dokonalý svět začít vysílat.

V té době odzvoní hrana seriálu Velmi křehké vztahy, s nímž jste strávil pět let. Mrzí vás to?
Co vám mám povídat, po takové době se – přes všechny minusy – vytvoří určitá závislost. Ale profesně správné je, aby se každý herec naučil nezvykat si. Natáčení je mámivý, falešný svět – lidé se k sobě dostanou velmi rychle a navíc hodně blízko. Semknou se a napojí na sebe, aby něco vytvořili, a člověk tím pádem získá iluzi přátelství. Pak je najednou konec a on sedí doma a diví se, že mu nikdo nevolá... Má jasné abstinenční příznaky, což je cesta do pekel. Myslím si, že nejlepší je to s citovou investicí suše po anglicku nepřehánět a držet vztahy na profesionální úrovni. A pokud vznikne kamarádství, je to bonus navíc, který se při životě určitě udrží i mimo práci.

„Toužím po divadle, které může komunikovat bez ohledu na jazykovou bariéru,“ vysvětluje herec, proč chce spolu s manželkou, herečkou Vandou Hybnerovou, vybudovat pouliční divadlo. Více na str. 24–28