Žena a život

RUDO PŘED OČIMA

Puknu vzteky

Autor: Martina Coufalová

Hodné holčičky se nevztekají, vtloukali nám v dětství do hlavy. Lhali nám. Pravda je taková, že každá žena, sebevlídnější a sebelaskavější, občas cítí vztek. Jak s ním ale naložit, aby neubližovala sobě ani ostatním?

Anna (32) nechápala, jak je možné, že zrovna máma, tedy člověk, s nímž by si měly být nejbližší, ji vždycky dokáže během krátké chvíle tak rozběsnit svými výčitkami a kritikou. „To chceš zůstat sama?“ pustila se do ní při minulé návštěvě, když jí Anna oznámila, že se právě rozešla s partnerem. Byla z toho nešťastná, vždyť to byl už třetí chlap za poslední dva roky, který ji opustil. Ale mámě chladně odsekla: „Měla bys být ráda. Vždyť jsi ho od začátku nesnášela a nenechalas na něm nit suchou.“ „Ale já do toho mám co mluvit, protože jsem tvoje matka, a kdo jiný ti má připomenout, že by ses už ve svém věku měla usadit, a ne střídat chlapy jako na běžícím páse,“ opáčila matka. Anna svírala hrnek s kávou a mlčky pozorovala gestikulující matku. Nevnímala, co říká, jen jí do spánků vystřeloval matčin vysoký hlas. Nechápala, jak může být matka tak necitlivá, a vnímala, jak jí tělo zaplavuje vlna nevole. „ … jinak z tebe bude stará zakyslá panna,“ slyšela matku a v tu chvíli vybuchla: „Myslíš taková, jaká je dnes z tebe, mami?“ Vší silou mrskla hrnkem o zem, ačkoli měla chuť hodit jím po matce. Máma strnula a pak se rozplakala – byla to pravda. Poté, co ji Annin otec krátce po narození dcery opustil, už si jiného muže nenašla. A teď jen nechce, aby dcera dopadla stejně. Proč jen se k ní Anna chová tak necitlivě...

Více rad, jak nakládat s emocemi, najdete na str. 101–103