Žena a život

Rozhovory pro vás

Manželství je příšerná instituce

Autor: Martina Vlčková, foto: Benedikt Renč

Muzikant Ondřej Soukup má hlavu neustále v oblacích. Pokud zrovna nelétá ve světě hudební fantazie, řídí vlastní čtyřmístné letadlo.

Ondřej Soukup (58)

Skladatel, producent, baskytarista. Vystudoval Pražskou konzervatoř a poté hrál v mnoha jazzových a popových kapelách (např. Pražský Big Band, Pražský výběr nebo Orchestr Karla Gotta). Po roce 1980 se začal naplno věnovat skládání a produkování. Řadu let spolupracuje s Lucií Bílou (začátkem listopadu vyjde nová deska s názvem Bang Bang). Napsal hudbu k více než dvaceti celovečerním filmům. Mezi jeho další významné projekty patří hudba k baletu Šachmat, ke scénickému oratoriu Zahrada rajských potěšení nebo k muzikálu Johanka z Arku (2000–2002 Divadlo Ta Fantastika), který v nové verzi momentálně uvádí pražské Divadlo Kalich. S manželkou, textařkou Gábinou Osvaldovou, má syna Františka. Žije v Praze s přítelkyní, zpěvačkou Lucií Šoralovou. Více na www.ondrejsoukup.com.

---

Už skoro dvacet let se pohybujete nejenom na zemi, ale i nad ní. Říká vám něco číslo 7700?
Hezky mě zkoušíte nachytat, ale marně… (směje se). 7700 je jeden z kódů na takzvaném sekundárním odpovídači, kterým pilot letadla signalizuje, že je něco v nepořádku – v tomhle případě řídícímu dispečerovi hlásí, že je ve stavu nouze. Pak existuje ještě 7600, což znamená ztrátu spojení, a 7500, kterým se zase označuje únos. Všechno to jsou velmi podobná čísla, takže když se omylem přecvaknete a místo prvního zadáte třetí, tak se váš výlet do nebe může zatraceně prodražit. Ze země totiž okamžitě startují stíhačky, protože si myslí, že máte na palubě teroristu a došlo k nezákonnému zásahu.

Chybovat je lidské, stalo se vám někdy, že jste si kódy popletl?
Naštěstí ne, ale zažil to můj kamarád – stíhačky prý už skoro startovaly... Jinak já sám jsem se do krizové situace dostal několikrát, třeba v okamžiku, kdy jsem vlétl do špatného počasí. To se vám přihodí raz dva, zvlášť když letadlo používáte jako dopravní prostředek. Co si budeme povídat, euforické stavy nadšení u mě už pominuly, vždyť létám takových let a vlastním dost vysoké licence. Tedy až na dopravního pilota, to je poslední krůček, který mi schází, ale nehrozí. Ovšem na druhou stranu přiznávám, že když do letadla měsíc nesednu, tak dostanu absťák a musím nahoru. Je to vlastně zároveň i nutnost, protože potřebuju cítit jistotu a zručnost, které se dají získat jedině opakováním.

Chápu, co to znamená starat se o auto, ale nedovedu si představit, jakou péči vyžaduje letadlo?
Je to opruz… (směje se). A finančně poněkud náročnější koníček. Kdo říká, že golf je drahý sport, ať si zkusí lítání. Já mám kliku, že mi letadlo provozuje společnost F-AIR, u které jsem se kdysi učil létat. Sám bych to nezvládl, protože se musí udržovat permanentně – povinné prohlídky jsou po padesáti, stech, pěti stovkách, tisícovce nalítaných hodin… a tak dále. Já mám navíc přístrojově vybavené letadlo, takže všechny radionavigační přístroje musí být neustále pod kontrolou.

Na silnicích bdí policie, ve vzduchu Úřad pro civilní letectví. Existuje něco jako nebeská „akce Kryštof“?
Řeknu vám to asi takhle – dokud se nic nestane, tak si dělejte plus minus, co chcete, ale musíte počítat s tím, že vás Úřad sleduje ostřížím zrakem. Jde mu o to, aby se nestal nějaký průšvih – nezkřížila jste cestu velkému letadlu nebo nevletěla do zakázané zóny. A moc by mě zajímalo, co by inspektoři podnikli, kdyby se dozvěděli, že se pilot místo řízení letadla věnuje sexu.

Celé znění rozhovoru s Ondřejem Soukupem čtěte na str. 34–36.