Žena a život

TROJÚHELNÍK

Mám hezké manželství díky milence

Autor: Alice Rossi

Vzorný partner i otec, jenže rodiny má hned dvě. Pan, říkejme mu třeba Novák, souhlasil s rozhovorem jen pod podmínkou, že změním všechny reálie, data i jména, včetně toho, že neuvedu ani jméno psycholožky, do jejíž ordinace dochází. Že by ani jemu vzniklá situace nevyhovovala? Jak dlouho se dá žít dvojím životem?

---

Proč jste vyhledal psycholožku? Přestal jste dvojí život zvládat?
Pět let jsem se domníval, že to zvládnu. Vše plynulo celkem přirozenou cestou. Samozřejmě že jsem občas býval nervózní, že by se můj mimomanželský vztah mohl provalit. Ale zatím mi v tomhle směru přálo štěstí.

Plánoval jste už na počátku manželství, že navážete paralelní vztah?
To jistě ne. S manželkou jsme se brali před patnácti roky. Netvrdím, že jsem byl tehdy přesvědčený, že je to láska na celý život. Ale měl jsem ji upřímně rád. A mám ji velmi rád dodneška.

Máte ji rád, přesto jste si našel milenku?
To jsou věci, které spolu nesouvisejí.

Prosím?
Já vím, že to zní hloupě. Ale manželka je pro mě stále na prvním místě. Máme spolu dvě děti, propojené majetky. Naši rodiče by byli zničení, kdybychom se rozvedli. Pojí nás také spousta hezkých vzpomínek. A mně se život s ní ve své podstatě líbí. Je starostlivá, pečlivá, zkrátka mě výborně zná. Ví, kdy jsem smutný, kdy potřebuji její podporu, kdy je lepší raději nic neříkat. Mám rád náš rituál, kdy se vrátím domů a ona mě jde přivítat do předsíně. I kvůli tomu se k ní moc rád vracím.

V tom případě tomu nerozumím. Nebo to možná můj ženský mozek nechce chápat. A tak se zeptám znovu, proč jste si tedy našel milenku?
Byl jsem deset let ženatý. Víc než dvanáct let jsem neměl jinou ženu než manželku. Žili jsme stereotypním životem. V létě na dovolenou k moři, v zimě do hor. Ráno vstát, vypravit děti, večer se sejít u televize. V podstatě jsme spolu skoro nespali. Frekvence byla hodně nízká a manželka to vůbec nechtěla řešit. Nikdy jsem si nehledal milenku s tím, že bych chtěl rodinu opustit. Původně to měl být jen krátký románek pro oživení života. Abych si na prahu čtyřicítky nepřipadal jako „strýc“.

Kde jste to oživení hledal?
Přišlo samo. Julii jsem poznal během práce. Otevírali jsme v Brně, kde žije, novou firemní pobočku. A ona pro nás zařizovala zahajovací večírek. Je o deset let mladší a zdálo se mi, že se mnou od počátku flirtovala.

Pokračování rozhovoru a názor psycholožky na str. 96–97.