Žena a život

Z MARSU

Haló, tady Marťani

Autor: Alice Rossi, jana Benešovská

I tak bychom mohli nazvat anketu, v níž nám muži sdělili, jak vnímají ženy, jejich reakce i co jim vadí.

Proč nám už nepíšete romantické dopisy a verše?

Michal Dlouhý, herec (41 let)

Je pravda, ze v dnešní době e-mailů a SMS zpráv se dopisová korespondence zcela vytratila. Ale romantika a občasný sklon k amatérskému verši v nás stále přetrvává, byť jen v podobě právě SMS a e-mailové tvorby. Vezměte si třeba jen vánoční a novoroční záplavu SMS kopytoveršů. Bohužel romantická veršotepecká doba dopisů už odezněla s minulým stoletím. Ale berme to tak, ze každá doba má své. Bůh ví, na co budeme vzpomínat v dalším století.

---

Proč muži nechápou ženské náznaky?

Petr Šmolka, psycholog a manželský poradce (63 let)

Protože jsou orientováni jen na výkon. Protože se jim nedostává potřebných propojení mezi mozkovými hemisférami (dokonce i těm, kteří nějaký mozek vůbec mají). Protože jsou to tupá zvířata bez špetky empatie... V podobném duchu bychom si jistě mohli ještě dlouho notovat. Co když je ale všechno složitější? Co když je mužská nechápavost pouhým účelovým mýtem? Vysvětlení bychom možná našli už u Darwina. I podle něj přece přežívají hlavně jedinci, kteří si osvojili vývojově výhodné charakteristiky. Ty se pak předávají dalším generacím už jako genetická danost. Nechápající muži skutečně můžou mít z nechápavosti jakýsi sekundární zisk. Zvláště pokud jejich drahá, znavená marnými náznaky, jimiž si říká o pomoc, nakonec rezignuje a „udělá si sama“. Přesto, že páníček dobře věděl, co čekala, jen to jaksi ignoroval. Jeho gen lenosti se zatetelil blahem a už jen číhal na příležitost, aby se projevil po meči i v další generaci. Co když opravdu víme, co si přejete? Jen se nám prostě nechce vyhovět a nechápavost považujeme za přijatelnější než razantní odmítnutí. Údajné nechápavosti lze však někdy porozumět jen v kontextu daného vztahu. Pronese-li žena v době oboustranné zamilovanosti: „Dnes večer v té televizi nic není,“ považuje to i lehce zabedněný partner za výzvu. Není sice zřejmé, zda si jeho drahá přeje, aby šli do kina či na procházku, aby zastlali postele a pozvali přátele nebo je naopak rozestlali a udělali si hezký večer ve dvou. Ve skutečnosti je ale skoro jedno, co zvolí. Zamilovaná partnerka bude tak jako tak radostí téměř výskat, jak přesně dokázal rozpoznat její nejniternější přání. A teď zkuste udělat časový střih a představte si stejnou situaci po patnácti letech manželství, kdy už jen čekáte na příležitost, jak ho přistihnout při něčem, co (pochopitelně!) zase zkazil. I zde je vcelku jedno, co mužíček zvolí. Až na to, že jeho drahá, aniž by věděla, co si původně přála, nebude radostí výskat, ale zlobně soptit nad dalším dokladem zlovolné nechápavosti toho jejího neskutečného barbara.

---

Co ženám nevysvětlíte?

Janek Ledecký, zpěvák (47 let)
Popravdě řečeno díky pokračující emancipaci je toho čím dál tím míň. Takže i taková zdánlivě ryze mužská specialita jako jaderná fyzika vzala za své ještě v minulém století díky Marii Curie. A když slyším od nějakého řidiče pohrdavou poznámku uvedenou: „No jo, ženská za volantem,“ tak si vzpomenu, co za volantem předváděla Eliška Junková. A v novém století už se nám ženy provzpíraly a proboxovaly i na olympiádu. Ale pořád ještě něco zůstalo: Ženy (ty naše) potřebují několikrát denně slyšet, že je milujeme, a nevysvětlíte jim, že jsme ochotni to dokazovat jakkoli jinak (skákáním s padákem, výstupem na Mount Everest a tak podobně) – že těch pár minut, kdy stojíme před odchodem u dveří a čekáme „ještě moment“, nám sebere pokaždé minimálně den života – že vyrazit s kámošema na pivo je mnohem levnější a účinnější než navštěvovat psychoanalytika – že fungovat v monogamním vztahu nás stojí dennodenní tvrdý boj s přírodou, která nás v rámci reprodukčního procesu zkrátka naprogramovala úplně jinak.

Co mužům vadí na ženách? Odpovědi dalších více či méně známých osobností čtěte na str. 98–105.