Žena a život

Rozhovor pro vás

Petr Čadek: K tělu si nikoho nepustím

Autor: Martina Vlčková, foto: Benedikt Renč

Říká se o něm, že je krasavec s tváří Antonia Banderase, sexy pohyby Johna Travolty a pověstí Giacoma Casanovy... Ve skutečnosti je Petr Čadek stoprocentní profesionál, který propadl (závodnímu) tanci a jediné ženě.

---

Když je někdo zvyklý vyjadřovat se tělem, mívá často problém se slovy. Vy ve hře s názvem Posedlost, kterou uvádí Divadlo v Celetné, nejenom mluvíte, ale navíc ještě hrajete. Bylo pro vás těžké proměnit se v herce?
Ze začátku to bylo peklo, měl jsem z toho neuvěřitelný strach, ale všichni v týmu mě uklidňovali, že to půjde. Režisér Peter Serge Butko se mnou každý den půl hodiny četl, abych se naučil intonovat, Tatiana Vilhelmová mi zase dala spoustu užitečných rad. Třeba mi řekla, že se do toho musím vžít a úplně zapomenout, kdo jsem… Snad jsem to pochopil a moje „hraní“ na jevišti funguje. Kolegové mě za něj alespoň dost často chválí. Doufám, že to není proto, že nemají odvahu říct mi, že jsem špatný… (směje se).

Co se vám honí hlavou, než v roli špičkového tanečníka Andrease pronesete první repliku?
Je to takový pocitový pelmel – těším se a bojím zároveň. Nikdy totiž nevím, jak a co ze mě vypadne. Jestli se nezakuckám nebo mi nepřeskočí hlas. Jít na jeviště a stoupnout si před lidi pro mě jinak stresující není, na pozornost jsem zvyklý z tancování, ale v mluvení jsem pořád ještě nováček.

Stejně jako váš kolega z představení – herec Martin Hofmann – v tanečním umění. Výsledek je ovšem takový, že v některých společných scénách mezi vámi a ním není skoro žádný rozdíl. Jak se vám ho podařilo tak skvěle vytrénovat?
Martin je profík, který se do tréninků zakousl jako buldok. Předtím nikdy netančil. Jediný sport, kterému se intenzivně věnuje, je box, což je dost legrační. Roztancovat ho samozřejmě dalo práci, protože byl ztuhlý, ale věřil mi a chtěl se naučit něco nového. Navíc jsme si skvěle sedli i lidsky a hodně si spolu povídali.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 32–35