Žena a život

PRÁCE Z DOMU

Kancelář v kuchyni

Autor: Alice Rossi

Vaše místo nerušíme, ale pracovat budete z domova, oznámili nedávno kamarádce. Ta v první chvíli nevěděla, jestli se radovat, nebo si zoufat. Práce z domova má sice své výhody, ale i úskalí.

Tuhle větu možná od svých zaměstnavatelů budeme slýchat stále častěji. „V době krize se firmy uchylují k nejrůznějším úsporným opatřením,“ říká personální poradkyně Jitka Tichá, „a rušení pronájmu kanceláří bude jedním z nich.“ Takže zatímco v minulých letech jsme mohli z domova pracovat jen výjimečně a zaměstnavatelé to viděli spíše neradi, v dnešní době se k tomuto řešení obě strany uchylují stále častěji. „Člověk pracující z domova je více flexibilní a pozitivně motivovaný,“ tvrdí personální poradkyně. Mnoho zaměstnanců prý chápe takovou možnost jako odměnu. Mají za to, že jim firma věří. „Dříve měli zaměstnavatelé obavy, že zaměstnanec doma nedosáhne takové produktivity jako v kanceláři, ovšem ukázalo se, že je tomu ve většině případů naopak,“ míní poradkyně. „Zaměstnanci pracující z domova mají podle průzkumů lepší výsledky než ti v kanceláři. Nechtějí ztratit důvěru zaměstnavatele, více se snaží. Ovšem přejít na podobný model práce není vůbec snadné. Ostatně já sama jsem si podobným martyriem před pár lety prošla. Ze začátku to bylo skvělé. Byla jsem nadšená, že se ráno nemusím mačkat v přeplněné tramvaji, že ušetřím čas, který jsem tratila dojížděním, že si v klidu vypiju kávu a získám spoustu času. Opak byl pravdou. V prvních měsících u mě doma panoval spíš chaos. Stále jsem něco nestíhala, odváděla pozornost k jiným, pro práci nedůležitým věcem. Zkrátka v kanceláři se musíte chtíc nechtíc podřídit určitým pravidlům, doma jste svým pánem. Jenže jste si jistá, že vám to tak bude vyhovovat?

Místo účetnictví jsem umývala okna.
Lucie (35 let), účetní
Když mi můj zaměstnavatel oznámil, že ruší kanceláře, v první chvíli jsem si myslela, že tím pádem přijdu o místo. Ale on mi pak nabídl, abych pracovala z domova, a mně to připadalo neuvěřitelně lákavé. Lákalo mě, že ráno nebudu muset vstávat, budu mít pořád uklizeno a spoustu času na sebe, manžela i děti. Slibovala jsem jim, že budou mít každý den navařeno, protože doma všechno zvládnu určitě rychleji než v kanceláři, kde jsme klevetily s kolegyněmi. Bohužel jsem hned první týden přišla na to, že pracovat z domova není nic jednoduchého. Tedy alespoň ne pro mě. Sice jsem si udělala svůj pracovní koutek, srovnala všechny šanony s účetními doklady, ale stále mě od práce něco odvádělo. Ráno, když jsem vypravila děti, jsem nejprve uklidila. Pracovat v bytě, kde je nepořádek a neumyté nádobí, se zkrátka nedalo. Občas jsem si dokonce vymýšlela činnosti, jen abych práci oddálila. Umývala jsem okna, leštila kliky, utírala prach na těch nejvrchnějších poličkách. Po obědě přišly děti ze školy a vyžadovaly pozornost. Pak přišla na řadu večeře, uspávání a k práci jsem se dostala až večer. Nejhorší situace nastala, když se blížila účetní uzávěrka a já ji vůbec nestíhala. Prožila jsem zoufalý týden, kdy jsem po nocích dodělávala resty. Nakonec mi pomocnou ruku podala moje matka. Nabídla mi k užívání můj starý dětský pokoj. Zřídila jsem si u ní kancelář a od té doby pracuju tam. Naštěstí jsem si čas a práci zorganizovala tak, že tam nemusím každý den. Takže nakonec mám čas na děti i na vaření teplých večeří. Jen jsem dvakrát v týdnu ve své „kanceláři“ dlouho do večera. Práce z domova nebyla pro mě, ale tohle je nakonec nejlepší řešení. Nemusím každý den do kanceláře a získala jsem víc volného času.

Více na str. 85–87.