Žena a život

Rozhovor pro vás

Dana Batulková: Za všechno může moje drzost

Autor: Martina Vlčková, foto: Beth Orten

Herečka Dana Batulková vypadá křehce a zranitelně, ale ve skutečnosti ji máloco porazí. Loni jako padesátiletá vyhrála taneční soutěž StarDance, letos zasedá v porotě projektu ŽaŽ Vůně roku 2009.

Od svého vítězství ve třetí řadě StarDance jste ostře sledovaná novináři, hlavně bulvárními. Jak to snášíte?
Je mi to nepříjemné, ale jak stárnu, učím se to zvládat. Moje generace – nezapomeňte, že je mi jednapadesát – nebyla na bulvár vůbec zvyklá. Za našich časů neexistovalo, že by nás někdo tajně fotil a rozebíral naše soukromí, navíc většinou na základě vymyšlených a neověřených informací. Takové metody přišly až po revoluci. Bohužel já sama jsem se s nimi seznámila hned brzy poté – poprvé se na mě bulvární plátky sesypaly, když mi vyhořel dům, podruhé, když mi zkrachovalo manželství. Třetí vlna přišla v průběhu StarDance… To, že si mě někdo vyfotografuje ve společnosti a pak napíše, že jsem na sobě měla něco naprosto příšerného, mi ani tak nevadí. Jsem herečka, a tudíž víc na očích. Ale když do člověka začnou šít v okamžiku, kdy je mu opravdu těžko,tak to je velká neomalenost a hyenismus. Bydlím v Kolodějích, které jsou součástí Prahy, ale v podstatě je to vesnice. Ráno vyběhnete pro rohlíky a na pultě leží noviny s vaší tváří na titulu. A kdokoliv si o vás může přečíst věci, do kterých mu vůbec nic není. Z hodiny na hodinu přijdete o soukromí a cítíte se jako na pranýři.

Kdybych ve StarDance dostala za partnera suchara, asi bychom to moc daleko nedotáhli...

Jak se píše v příručkách sebeobrany – útočná akce je vždycky rychlejší než obranná, ale ta zase může být daleko tvrdší. Přemýšlela jste někdy o odvetě?
Když před osmi lety jeden bulvární plátek rozebíral mé manželství, měla jsem chuť vlítnout do redakce a rozflákat, co mi přijde pod ruku. Jak to tak ale bývá, postupem času zlost a naštvání začaly vyprchávat… Dneska jsem ve fázi poměrně rychlé regenerace. Sice se mnou nějaká vymyšlená zpráva zamává, ale snažím se ji co nejdříve hodit za hlavu. I když se mi to samozřejmě vždycky nepodaří. Před pár měsíci jsem se třeba dočetla, že jsem byla viděna s kolegou Honzou Vlasákem, jak jdeme zavěšeni pasáží Rokoko a vzápětí mizíme v podzemí… Jako bychom byli milenci, přitom jsme se normálně potkali před zkouškou! Dost mě to tenkrát vytočilo. Kdyby se takový výmysl týkal jen mě, budiž, ale oni do něj zatáhli i Honzovu rodinu! Co na tuhle „zaručenou pecku“ asi říkala jeho paní, děti a vnoučata? Běhala jsem po divadle rudá vzteky a chtěla volat právníka. Pak jsem se na to ale vykašlala. Co bych získala tím, kdybych se soudila? Jen bych přišla o nervy, peníze a čas.

Po skončení StarDance jste s vaším tanečním partnerem Janem Onderem vystupovali na několika společenských akcích. Jak jste na tom s tancováním teď?
Máte pravdu – se Zuzkou Norisovou a Honzou Klimentem jsme třeba zahajovali ples v Karlových Varech a poté jsme se objevili na několika charitativních akcích. Dokonce jsme tančili na plese devítiletky, se kterou se loučila moje patnáctiletá dcera Marjánka. Přiznávám, že jsem před všemi těmi učiteli, žáky a rodiči měla pekelnou trému. Snad ještě větší než při televizních přenosech... Od května pak máme pauzu, ale zrovna včera mi Honzík volal, že bychom měli začít pomalu oprašovat. Přece jenom na nás koncem roku čekají další vystoupení, takže se musíme dostat zpátky do kondice. Tedy abych byla přesná, ne my, protože Honza tančí pořád, ale já. Bude to pro mě asi dost kruté, protože jsem líná až hanba. Jediný pohyb, který mám, je na zahradě se sekačkou v ruce. To je panečku posilovna... (směje se). Jinak jsem ostuda, protože opravdu nedělám vůbec nic. A to jsem jako dítě chodila na gymnastiku i do Sokola a ještě na DAMU metala salta.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 16–20.