Žena a život

JÁ, MŮJ OTEC A PARTNER

Hlavně aby (NE)BYL jako můj táta

Autor: Alice Rossi, foto: Vlado Kníž

Víte, proč jste si vybrala svého partnera? Psychologové mají jasno: může za to váš otec. Jeho osobnost a výchova nás totiž ovlivňují víc, než si umíme představit.

---

V raném dětství jsem poznala úžasného muže. Pozorného, ochotného naslouchat a pomoct mi, kdykoli jsem potřebovala. Byl se mnou, když jsem měla angínu, utěšoval mě, když jsem s pláčem řešila nespravedlnosti světa, chápavě toleroval všechny moje špatné vlastnosti, rozuměl mým pocitům. Byl prostě dokonalý – samozřejmě mluvím o svém otci. Z vyprávění kamarádek vím, že ne každá měla s tátou tak idylický vztah jako já, některá ho dokonce vůbec nepoznala. Zmizel totiž z jejího života dřív, než ho stihla začít vnímat.
Mé kamarádky jsou dokonce přesvědčené, že se svým otcem měly tak neutrální a citově nezabarvený vztah, že v nich jeho výchova a osobnost nemohly vůbec nic zanechat. „Jenže opak je pravdou,“ říká psycholožka Alena Páchová a její slova potvrzují i dvě knihy (Otcové – dcery, matky – synové od Vereny Kast a Anatomie lásky od psychologa Guye Corneau). Autoři se v nich podrobně věnují vztahům otců a dcer (ale i matek a synů) a snaží se odhalit všechny vlivy, které v nás otcové zanechali. „Ať již vám byl blízký nebo vzdálený, fyzicky přítomný či nepřítomný, chladný nebo vřelý, projevoval vám svou lásku nebo si se svým vztahem k vám nevěděl rady, zanechal ve vás svůj otisk, který se chtě nechtě promítá do současných partnerských vztahů,“ tvrdí autor jedné ze zmiňovaných knih. Ostatně kdo je naší první láskou? Partner? Nikoli. Je to právě otec. Nikdo z mužů údajně ženu neformuje víc, ať už v pozitivním, či negativním smyslu. Nikdo neposílí víc její pocit výlučnosti, nikdo ji ale taky víc nezraní.
Před téměř třiceti lety zrealizovaly Margaret Hennigová a Anne Jardinová, renomované americké průkopnice nových pohledů na soužití žen a mužů, tehdy ojedinělý výzkum mezi pětadvacetiletými manažerkami. Naprostá většina z oslovených žen strávila dětství v blízkosti láskyplného, angažovaného otce, který s dcerkou trávil hodně času, zapojoval ji do mužských aktivit a podporoval v odvaze a průbojnosti.
„Pevný vzájemný vztah mezi otcem a dcerou výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že dívka vyzraje v dospělém věku ve zdravě sebevědomou ženu, vědomou si svých kvalit, která se dokáže orientovat v problémech, řešit je a bude schopna pevného a soudržného vztahu se svým životním partnerem. Vztah dcery k otci je tedy klíčový pro její partnerský a pracovní život,“ potvrzuje též psycholožka Eva Labusová. Zatímco matka je podle ní pro dceru vzorem nebo také konkurencí, otec je idolem, od kterého se dívka učí, jak se chovat k opačnému pohlaví. Zároveň získává šanci proniknout do mužských domén, jakými jsou racionalita, věcnost či potřeba výkonnosti.

Jakou roli hraje v našem partnerském životě náš otec? Čtěte na str. 70–73

---

Jaký vztah jste měla se svým otcem vy? Změnil se zásadně během vašeho dospívání? Ovlivnil táta váš výběr partnera? Máte pocit, že mají oba něco společného, nebo se od sebe naopak zásadně liší? Podělte se o své zkušenosti a pocity s ostatními čtenářkami.