Žena a život

Deník šílené matky

Barbie svět

Autor: Rebeka Bartůňková

Už jsem tu psala o růžovém období své dcery. Stále trvá. Dokonce bych řekla, že se umocňuje úměrně jejímu stále se vyvíjejícímu chápání. Před každým večerníčkem a dalšími dětskými pořady přispívá k růžovému výplachu mozku televizní reklama. Třeba firma Mattel dovedla útok na všechny holčičí smysly k dokonalosti. Vytvořila cosi jako Barbie svět, v němž je všechno nejenom růžové a třpytivé, ale ještě krásné, čisté a dokonalé. Pohybují se v něm víly s obrovskými křídly, koníci, kteří skutečné koně připomínají jen velmi vzdáleně, a pak už nám všem známé dlouhonohé krasavice s vosími pasy a dlouhými vlasy. Věrné kamarádky Barbie. A nesmím zapomenout na výbavu, která samozřejmě kopíruje reálné trendy dospělého světa. Podle některých sloganů je tomu naopak. To panenka Barbie prý udává styl. Oblečky, botičky, kabelky, šminky, miniaturní pejsci. Zvláštní, barbíny nevlastní ridgebacky, vlčáky nebo třeba bernardýny. Mají pejsky, kterým se dají vplétat mašličky do chlupů a kteří se dají strčit do módních kabel nebo do podpaží. Barbíny jsou vždy in. Jsou milé, usměvavé a perfektně sladěné. A z příběhů o nich vychází, že se svými Keny žijí život tak trochu ve stylu stepfordských paniček. Jde o svět, který prostupuje reklamou, internetem, dětskými seriály, filmy, časopisy. Nepočítejte s tím, že byste se mu vyhnuli, nezbývá, než se s ním naučit žít. Snad pokud byste se své dcery rozhodli vychovávat v lese a nepustit je z něj ani na krok. Samozřejmě bez televizní antény. Má dcera je z Barbie světa unešená. Nejvíc ji berou barevní koníci a okřídlené víly. Když jsem jí četla starou českou pohádku ilustrovanou obrázky průsvitných víl tančících v bílých šatečkách z mlhy na lesním pažitu, strašně se divila. Proč nemají křídla? Kde mají kouzelné hůlky s třpytivou hvězdou? O víkendu jsem ji vzala ke koním. Vyvedly jsme ho z výběhu, čistily a z kartáče vyklepávaly mračna prachu. „Mami?“ tázala se. „Proč je tady u koní všechno takový špinavý a zaprášený, když v Barbie světě je u koníků všechno takový hezký a čistý?“ Vybavila jsem si ilustrace časopisových příběhů, v němž barbíny jezdí s vlajícími vlasy na koních – jde totiž o jeden z dalších artiklů, můžete pořídit celou sadu panenek i s koňmi, sedly, vysokými jezdeckými holínkami, prostě vším. Přemýšlela jsem, co říct, a pak mě dcera překvapila: „Mami, to je asi tím, že v opravdovým životě to je jinak, že jo? Ten barbínovskej svět je prostě taková pohádka.“ Svitla mi naděje, že z mé dcery možná vyroste normální bytost a ne barbínovská kopie. Hned druhý den dostala od mé kamarádky dopředu k narozeninám další barbínu. Hned si ji přidala k těm, které už má, a začala do jejich „pinkhausu“ rovnat ty jejich serepetičky. „Mami?“ Ozvala se. „A kterej ten svět je lepší, co myslíš? Jako myslím, kdyby ten barbínovskej fakt existoval?“ No, a teď, babo, raď. Asi začnu předčítat Harryho Pottera.

V Praze 25. 7. 2009

REBEKA BARTŮŇKOVÁ, 38 let
Novinářka, pracovala v týdenících Respekt a Týden, nyní působí v ČT. Je vdaná, má šestiletou dceru Lauru a o dva roky mladšího syna Jakuba.

Deník šíleného otce, tentokrát na téma "Nech toho, tancuješ jako tatínek", čtěte na str. 23