Žena a život

STŘÍDAVÁ PÉČE

Dobré řešení špatné situace

Autor: Alice Rossi, foto: Vlado Kníž

Dva domovy, dvě postýlky a dvoje hračky. Jeden týden u mámy, druhý u táty – to je klasický model střídavé péče, která u nás (bohužel či bohudík?) stále není moc populární. A to i přesto, že v jiných zemích spolehlivě funguje. Jsou děti ve střídavé péči opravdu šťastnější?

Představa, že by mi rodiče v dětství oznámili, že si musím každých čtrnáct dní sbalit věci, putovat do jiného domova a za dva týdny zase zpátky, je pro mě i teď na prahu třicítky frustrující. Na druhou stranu, kdyby mi dali na vybranou, jestli chci neustále pendlovat mezi dvěma domovy, nebo vidět tátu jen o víkendech na pár hodin, určitě bych si raději zvolila první variantu. Možná by se tak rozhodla většina dětí z rozvedených man želství, kdyby jim rodiče dali možnost volby. Jenže je to možná vůbec nenapadlo. Střídavá péče je v západním světě běžným řešením péče o děti po rozvodu a úspěšně tam funguje víc než dvacet let. V Česku jde stále ještě o raritu. Náš právní řád ji sice umožňuje, přesto je vnímaná jako něco výstředního a nenormálního. Můžeme si položit otázku, jestli je neustálé stěhování pro dítě dobré, jestli to na jeho psychický vývoj nebude mít negativní dopad. Jenže stejné otázky bychom si mohli klást u každého rozvodu rodičů – ať už skončí střídavou péčí, nebo je dítě svěřeno do péče jednomu z rodičů a druhého vidí jen o víkendech. „Pokud bylo dítě přirozeně navyklé, že žilo s oběma rodiči, je pro něj nyní zvláštní, nepochopitelné a nepřirozené, že zůstane jen s jedním rodičem a u druhého bude jen dvakrát měsíčně na víkend,“ tvrdí psycholožka Alena Páchová. Podle ní totiž ve většině případů o těchto víkendech nejde o pravou výchovu ze strany druhého rodiče (zhruba v devadesáti procentech případů je to otec). O víkendu se vzájemně hlavně užívají. Jdou tam, kde je jim dobře a kam si dítě většinou přeje – do kina, do divadla, do muzea, do zoologické zahrady. Otec většinou nedělá s dítětem úkoly, neřeší problematické chování, nemusí tolik šetřit, neřeší, jestli má na to, aby dítě mohlo jet například na lyžařský výcvik. Koloběh víkendových setkání je většinou odlišný od přirozených dnů běžného týdne. Pro dítě je to také naprosto nepřirozená situace. Proto je střídavá péče podle mnoha odborníků tím nejlepším řešením.

Rozhodli jsme se zůstat s dětmi, exmanželem i našimi novými partnery v jednom domě
Petra 38 let, dcera 15 let, syn 12 let

Na střídavé péči jsme se dohodli především kvůli dětem. Náš rozvod proběhl netradičně harmonicky a bez hádek, bez předchozích krizí. Děti byly hodně překvapené a zklamané, když jsme jim to s bývalým manželem oznámili. Řekli jsme jim to jen proto, aby se to nedozvěděly od někoho jiného a abychom legalizovali své nové partnery. Slíbili jsme dětem, že se pro ně vůbec nic nezmění. A je to pravda. Máme totiž s exmanželem dům, o který ani jeden z nás nechce přijít a kde to děti milují. Rozhodli jsme se zůstat v něm všichni i po rozvodu. Rodina se nám rozrostla jen o naše nové partnery. Každý máme svůj pokoj a společná je jen kuchyň a obývací pokoj. Někomu to možná přijde divné, ale my s exmanželem teď vycházíme lépe než během dvacetiletého manželství. Zpočátku jsme se v domě po týdnu střídali, ale pak nám došlo, že je lepší žít pod jednou střechou a o výchovu se dělit, jak je zrovna třeba. Spousta lidí tvrdí, že střídavá péče nemůže fungovat. Já si myslím, že když jsou oba expartneři rozumní a vyznávají stejné hodnoty, je to to nejlepší, co pro děti můžou udělat.

Další příběhy rodin po rozvodu čtěte na str. 76–79