Žena a život

Rozhovor pro vás

David Suchařípa: Nejde mi o ego, ale o dobrou věc

Autor: Martina Vlčková

„Já bych tak dlouho bez práce nevydržel,“ vysvětluje herec David Suchařípa, proč místo dovolené hraje v Letních shakespearovských slavnostech. „Když stojím na scéně a slyším skřípot tramvají nebo mi nad hlavou proletí hejno netopýrů, jsem na vrcholu blaha.“

Už několik let trávíte prázdniny účinkováním na Letních shakespearovských slavnostech. To vás hraní tak baví? Pro řadu vašich kolegů je léto svaté...
To jsou herci, kteří jsou buď hodně bohatí, a nebo hodně líní... (směje se). Já bych tak dlouho bez práce nevydržel. Jednak jsem taková povaha a jednak v tom hrají roli i ryze praktické důvody. Když si totiž – coby umělec na volné noze – dáte dva měsíce pohov, dostanete poslední výplatu v červenci a tu následující až v říjnu. V obou případech to navíc není žádná sláva, protože konec i začátek sezony bývá slabší. První „skutečné“ peníze tak klidně můžou do razit až o Vánocích. A to je pro mě osobně dost pozdě. Ale nerad bych teď vypadal jako materialista. Shakespearovské slavnosti mám rád i kvůli lidem, kteří se na nich podílejí. V Komedii omylů dokonce vznikla fajn partička, která se potkává také během roku. Jednou za měsíc se sejdeme někde v hospůdce a dáme si dobrou večeři. Říkáme tomu „festival radosti“.

A to se říká, že mezi herci vládne rivalita...
Lidé jsou různí... Naštěstí na Slavnostech jsem potkal takové, kteří mě zajímají nejen po pracovní stránce. Vezměte si třeba Honzu Třísku – copak jsem mohl odmítnout hrát jeho nejlepšího přítele v Králi Learovi? Vždyť bych byl naprostý idiot! To samé platí i pro Martina Hubu, který nás režíroval. Moc často se nevidíme, ale když k tomu dojde, je z toho velmi vřelý a přátelský rozhovor. Martin se mnou dokonce šel na pivo, což pro mě byla obrovská čest, protože jinak vůbec nepije. Také nesmím zapomenout na režiséra Ivana Rajmonta. Znám ho od svých deseti let,vždycky jsem s ním chtěl pracovat, ale nějak se nám to vyhýbalo. Až přišel loňský rok a Komedie omylů.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 28–30