Žena a život

Váš názor

Tvoje dítě nás nerozdělí

Autor: Alice Rossi, foto: Vlado Kníž

Máte pocit, že vaše přátelství nemůže nic ohrozit. Jste totiž naladěné na stejnou vlnu, stále si máte o čem povídat. Pak se jedné z vás narodí miminko. Nastává změna, která může být nečekaně těžkou zkouškou vašeho kamarádství.

„Štvalo mě, když se známé chlubily svými dětmi a pořád o nich vyprávěly. Takže to ze zásady nedělám!“

Barbora (29 let), Šťepánka (30 let)
Štěpánčina dcera Josefína (1 rok)

Barbora (vpravo): „Když byla Štěpánka těhotná, téměř denně jsme se navštěvovaly. Chtěla přijít na jiné myšlenky, protože obzvlášť před porodem ji všechno bolelo a chtěla už to mít za sebou. Její dceru Pepinu beru, jako by patřila do mé rodiny. Moc ráda ji vídám, chovám, mluvím o ní. Taky ale oceňuju, že Štěpánka nežije jen tím, že je matkou. Že zůstala stejně praštěná jako předtím.
Mohu jí klidně zavolat o půlnoci a začít jí líčit nějaké milostné peripetie a ona se mi pokaždé bude věnovat. Dokonce je to většinou ona, kdo zorganizuje naše setkání. Vždycky zavolá a říká: „Baru, přijď, potřebuju mluvit s někým normálním.“ Štěpánka: „Občas mám tendence o dceři vyprávět, ukazovat, co umí... Ale pak si řeknu, že na to přece není nikdo zvědavý. Mě samotnou štvalo, když se známé chlubily svými dětmi, ukazovaly mi, jak jim rostou zuby. Stále se hlídám a říkám si, že nechci být „mamina-pipina“. Proto jsem ráda, když mě Bára přijde navštívit, vezme mě na výstavu nebo vyrazíme jen tak na procházku po městě. Jsem ráda, když chvíli řeším něco jiného než mateřské povinnosti.“

To je přece nesmysl, říkala jsem si, když jsem něco podobného slyšela v době kamarádčina těhotenství. Nic se nezmění, ona i já zůstaneme stejné, ujišťovala jsem se. Dokonce jsem se do všech věcí okolo těhotenství nechala aktivně zatáhnout.
Chodila jsem s kamarádkou k lékaři, pomáhala jí vybírat porodnici, držela ruku na jejím břiše, abych cítila, jak dítě kope. Navíc jsem kamarádce, která prohlašovala, že se brzy po porodu vrátí do práce, slibovala pomoc. Ale všechno bylo jinak. „Dalo se očekávat, že mateřství kamarádku změní,“ vysvětlila mi psycholožka Marta Boučková, „vždyť je pro ni všechno nové. Najednou má doma malého tvorečka, o kterého se, přiznejme si to, neumí moc starat. Neví, proč brečí, kdy má hlad, proč nechce spát. Musí velmi rychle přivyknout své nové, mateřské roli,“ vyjmenovává. Dítě zaměstnalo na plný úvazek i moji kamarádku. Sice jsme si volaly stejně často, ale místo toho, abychom rozebíraly páté přes deváté (jako do té doby), točil se náš hovor výhradně kolem novorozeněte.

Další příběhy bezdětných kamarádek s kamarádkami-matkami čtěte na str. 86–89

---

Zažila jste, že se vaše přátelství změnilo od doby, kdy se vám či vaší kamarádce narodilo dítě? Našly jste k sobě i přesto cestu? Napište nám své příběhy a zážitky. Diskuze probíhá na www.zenaazivot.cz.